Na prosincovém srazu fanoušků Premier League vzbudilo zájem moje vyprávění o tom, jak jsem sledoval anglický fotbal za totalitního režimu, v 70. a 80. letech minulého století. Byl jsem požádán, abych o tom napsal něco víc. Je hrozné, že už jsem takový pamětník, ale zkusím zalovit ve svých vzpomínkách a podělit se o to s Vámi. Budu velmi rád, když se najdou další pamětníci, kteří mě doplní a případně uvedou některé věci na pravou míru.
Zkuste se tedy spolu se mnou vžít do doby, kdy neexistovaly žádné Sport bary a fotbal bylo možno sledovat pouze doma a přitom být odkázán zpočátku pouze na jediný program československé socialistické televize. Později k němu sice přibyl program druhý a v mém případě navíc dva programy rakouské televize, které jsme u nás na jihu Moravy chytali, ale proti dnešním možnostem to bylo zatraceně málo. Televize sice byly i v hospodách, ale v době sportovních přenosů bývaly většinou vypnuty, často jsme viděli vedle obrazovky dokonce nějaké nápisy ve smyslu, že v době sportovních přenosů se přijímač nebude pouštět. Komunisté zkrátka neměli zájem na tom, aby planuly nežádoucí kolektivní emoce. To vše bylo i dlouhou dobu navíc v černobílém provedení, třeba u nás doma jsme si pořídili barevnou televizi až před MS 1982 ve Španělsku a bylo to pro mě v 17 letech opravdu něco báječného. Co bylo ale vůbec nejhorší, o cestě za nějakým fotbalem do Anglie jsem mohl jenom snít, protože nereálné bylo i podívat se do nejbližší rakouské vesnice, vzdálené od mého bydliště pouhých
Nicméně co se týče sportu, úplná blokáda tady nebyla. Zčásti proto, že televizní signál železná opona nezastavila, zčásti proto, že sport byl z různých důvodů jednou z mála možností, kde se země východního bloku mohly dobře prezentovat. Naprostou samozřejmostí bylo mj. i vysílání zápasů evropských pohárů, kde se s našimi týmy střetávaly běžně soupeři ze západu a tedy i z Anglie. Že to byla úplně jiná doba, svědčí i obsazení čtvrtfinále předchůdce Ligy mistrů - Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) z roku 1973. Tehdy hrála většina nejlepších hráčů v klubech svých vlastních zemí a tak se stalo, že na sebe tehdy narazili mistři Československa a Anglie – Spartak Trnava a Derby County! Zmiňuji tento zápas proto, že jsem tehdy poprvé viděl v přímém přenosu zápas anglického týmu. Pravda, byl jsem ještě velmi malý, mohl jsem to shlédnout jen shodou šťastných okolností a moc si z toho zápasu nepamatuji. Jen to, že Trnava vyhrála, ale nakonec po odvetě postoupilo do semifinále Derby, což je mimochodem klub, který mám v Anglii po Liverpoolu v oblíbenosti na druhém místě a byl jsem dokonce v roce 2001 i na jejich tehdy prvoligovém zápase s Boltonem.
Zahraniční a tedy i anglický fotbal k nám přicházel kupodivu v relativně hojné míře také prostřednictvím různých gólových sestřihů ve zprávách a v pondělním večerním pořadu „Sport v zahraničí“. Později, v 80.letech, se název tohoto pořadu změnil na „Sportovní ozvěny“, vždy ale mimo jiné monitoroval co se v některých zápasech v Anglii odehrálo. V novinách jsem se výsledky dočetl, i když pro „Československý sport“ jsem musel chodit hodně brzy ráno, protože byl většinou rychle vyprodán. Výsledky z Anglie ale také uvedla většina novin ve své sportovní rubrice (nic jiného se v tehdejších novinách v podstatě číst nedalo). Zemědělské noviny, které jsme doma odebírali nebo i Mladá fronta k tomu dokonce často uměly přidat i střelce gólů, případně minuty, ve kterých ke skórování došlo. Týdeník „Gól“ věnovaný výhradně fotbalu a hokeji se mi povedlo sehnat velmi zřídka. Existovaly i sportovní časopisy, za mých časů už v barevném provedení. Byl to český „Stadión“, který jsme jeden čas doma i odebírali, a také, protože jsem žil i blízko Slovenska, kupoval jsem si pravidelně slovenský „Štart“, jenž se mi líbil více. Dodnes mám nějaké výstřižky schované. I když se tyto časopisy věnovaly všem sportovním odvětvím a logicky nejvíc referovaly o domácím sportu, z anglického fotbalu tam většinou aspoň nějaký malý obrázek byl. Na anglickou ligu se dalo také vsadit, i když ve výrazně omezenější míře, než dnes. Vše měl pevně v ruce státní podnik „Sazka“, který dovolil vsadit jen na dvanáct zápasů týdně a to jen systémem výhra – remíza – prohra a vyhodnocovalo se to jako celek. Většinou se sázelo na československou fotbalovou a hokejovou ligu, ale občas bylo možno si vsadit i na některé zápasy anglické ligy. Bylo to zejména na přelomech roků, kdy se nehrálo prakticky nic jiného než fotbal v Anglii.
Přestože nás ve škole učili lásce k socialistické vlasti a o tom, jak se v Československu máme nejlépe ze všech, já jsem si při těch fotbalových televizních sestřizích hned všiml atmosféry na fotbale v Anglii a hrozně jsem vždy zatoužil aspoň na chvíli být při tom. Že se to odehrávalo v té „hnusné kapitalistické cizině“, jak nám byla Británie a jiné západní země předhazovány, mi ale vadilo jen v raném dětství. Celkem rychle jsem postupem času poznával, že se u nás nežije až tak lépe než na západě, abych posléze poznal, že je to vlastně všechno úplně jinak, než nám vtloukali do hlav ve škole. A také jsem bohužel dost rychle pochopil, že jestli chci v komunistickém režimu přežít, musím utéct buď do vinného sklepa, nebo k fotbalu.
Že v anglické lize hraje taky nějaký Liverpool, jsem zaregistroval někdy na přelomu let 1974 - 1975, byl v popředí tabulky, myslím, že na 5. místě. Dokonce si pamatuji první sestřih zápasu reds který jsem kdy viděl, byla to prohra na Chelsea 2:4 a bylo to na rakouské televizi. Ani nevím, čím mě tehdy Liverpool upoutal a už vůbec jsem netušil, že právě začínají zlaté časy klubu. Pamatuji si jen, že v další sezóně prakticky od jejího začátku byl ve vedení a šel po titulu, který nakonec i získal, i když jen s náskokem 1 bodu na Queens Park Rangers (což je po Liverpoolu a Derby dnes asi můj třetí nejoblíbenější anglický klub, i tam jsem svého času navštívil zápas na chátrajícím, ale klasickém anglickém stadiónu se skvělou podporou fanoušků i v třetí lize). V této souvislosti je asi dobré dodat, že tehdy se dávaly za vítězství pouze dva body, bonus v podobě dalšího bodu přišel až na začátku 80. let.
Ten, kdo se dívá na tabulky nejvyšší anglické soutěže v 70. a 80. letech, a je zvyklý na dnešní tzv. big4 (ten výraz mimochodem vůbec nemám rád), tak by byl hodně překvapen. Byla to mnohem pestřejší a vyrovnanější soutěž. Každý rok bylo na špici úplně jiné pořadí, kromě už jmenovaných mužstev bojovaly na nejvyšších příčkách tabulky vedle již zmíněného QPR i takové týmy jako třeba Ipswich Town nebo West Bromwich Albion a ligu se dokonce povedlo vyhrát Nottinghamu Forest či Aston Ville. Jen Liverpool začal čnít nad ostatními. Shodou šťastných okolností přesně v době, kdy jsem jim začal fandit, odstartovala dosud nejúspěšnější éra tohoto klubu. Že tomu položil základy jistý charismatický Skot, Bill Shankly (o kterém se už dost lidí shodlo, že byl pro Liverpool jako stvořený a že taková osobnost se rodí zhruba jednou za sto let), to jsem se dozvěděl až s velkým odstupem času. Zato jsem už od začátku velmi dobře vnímal jméno tehdejšího trenéra, Boba Paisleyho, který na Shanklyho práci skvěle navázal a získal pro Liverpool během devíti let své kariéry hlavního trenéra s Liverpoolem skvělé úspěchy na domácí i evropské scéně.
V sezóně 1975-6 se povedlo Liverpoolu vyhrát vedle domácí mistrovské trofeje i pohár UEFA, takže se mi reds dostali už hodně do povědomí. V tu dobu jsem však logicky ještě víc sledoval československou ligu a v také naši tehdy velmi úspěšnou reprezentaci, měl jsem to mnohem víc na očích. Přesto jsem jaře 1977 už hodně intenzívně sledoval spanilou jízdu Liverpoolu za obhajobou trofeje mistra Anglie a za prvním vítězstvím v nejvyšší evropské soutěži, v již zmiňovaném PMEZ. Radost jsem z toho všeho měl velikou, přestože, jak už jsem předeslal, krátké sestřihy gólových momentů ze zápasů a strohé novinové zprávy, mi přicházely s 1 – 2 denním zpožděním. Finále evropských pohárů, které se hrálo vždy na neutrální půdě (až na pohár UEFA, který se hrál stejně jako v předchozích kolech systémem doma - venku), československá televize většinou dávala. I když finálové zápasy bývaly převážně záležitostí klubů ze západní části evropského kontinentu, bylo vysílání takových přímých přenosů víc otázka financí, než toho, že by nám takový zápas nechtěli soudruzi komunisté ukázat z ideologických důvodů. Peněz se našemu režimu sice moc nedostávalo, ale protože se o finálová utkání dělilo finančně více televizních společností, bylo i pro československou televizi ekonomicky přijatelné, aby takový zápas do svého programu zařadila. A když to občas přece jen československé programy zasklily, měl jsem už v druhé polovině 70. let v záloze Vídeň. Nevzpomínám si už, jestli naše televize dávala i finále PMEZ v roce 1977, ve kterém Liverpool v Římě zdolal Borussii Mochengladbach, ale tak jako tak jsem se tehdy dívat nemohl. Zápas se hrál ve všední den ve večerních hodinách a já byl tehdy bohužel 12 letý školák, podléhající přísné výchově. Mohl jsem si jej vychutnat až po zhruba 20 letech, kdy jsem jako dárek dostal na videokazetě celý průběh tohoto památného zápasu.
2. díl přineseme v úterý 26.1.
Chcete mít na www.liverpoolsky.net svůj blog? Informace najdete zde.
-
|80.120.140.xxx |2010-01-25 08:56:15 Jaro z Trnavy
Dosť podobné mojim začiatkom sledovania futbalu v Anglicku,aj keď u mňa to je až začiatkom 80´rokov.Ten farebný televízor aj moji rodičia kúpili tesne pred Espaňa 82 ,kde som už oddane fandil Albionu.
Viem že aj v mojom prípade sa to boli dva kluby z ktorých so si vyberal. Bol to Liverpool a Lesníci (Nottingham Forest),ktorý získali 2x v tej dobe PEM. No prišiel rok 1984 a finále v Ríme !Mal som 12 rokov a keď naši videli čo vyvádzam pre LFC
,jednoducho ma to nechali pozerať aj neskoro večer(predlžovalo sa a kopali jedenástky).Tak viem,že rok 1984 je ten kedy som už fandil LFC a na tom sa už nič nezmení.
P.S. Mal som to šťastie,že môj otec(dnes už bohužial nebohý) v tom čase jazdil na kamióne zahraničnú dopravu a tak som mal ten kontakt zo západom trošku reálnejší(jazdil aj do Anglicka a raz bol aj v Liverpoole).Sem tam mi priniesol nejaký časopis o futbale a to bol pre mňa ten najkrajší darček.
Inak super že si spomenul aj spartak,aj keď tu môžeme na tie časy už iba spomínať.
-
|217.75.73.xxx |2010-01-25 10:41:47 jano
Super, uz sa tesim na pokracovanie, takto by mal vyzerat blog hodny liverpoolu.
-
|213.81.202.xxx |2010-01-25 10:41:55 Ivuso - dodatok omnoho mladsichTo ja az taky pamatnik nie som, kedze som ovela ovela mladsi ako Ivo a Jaro, ale predsa len, tinedzer uz tiez nie som.
Takze za mojich mladych rokov chodil v pondelok hned po Televiznych novinach na 2hom kanaly Ceskoslovenskej televizie od 20
0 do 210 zostrih sportovych udalosti z minuleho tyzdna, ktory sa volal Sportove ozveny. A tam boli zostrihy aj z Anglickej ligy (pre fanusikov basketbalu dokonca aj z NBA)
Nasi si kupili v roku 1985 farebny televizor a vrchol blaha prisiel v roku 1987 ked MTV (Magyaro Televisio) davali finale The Littlewoods Cup (League Cup) Arsenal - Liverpool. LFC vtedy prehrali, ale bolo specatene.
-
|217.117.216.xxx |2010-01-25 11:43:51 rf9
Tak to já jsem typickej gloryhunter ,začal jsem fandit právě při vítězství v PMEZ 77 kde hrál Kevin Keegan v té době můj idol,který po té odešel do Hamburku,ale já už u LFC zůstal až do teď.Sice v té době všichni tíhli k Ajaxu Amsterdam mě utkvěl v srdci Liverpool FC.Jinak sledování anglického fotbalu je u mě podobné jako u Iva.Paradoxní je že první mužstvo které jsem viděl na živo byl Everton na Julisce.Druhý Watford z J.Barnesem na Letné.Vysloveně druhý klub v Anglii nemám,ale v repre fandím všem ostrovním právě k vůli LFC kde hráli většinou hráči UK-NI a Irska a já jim přál právě i v jejich reprezentacích.
Jinak poděkování Ivovi za otevření tohoto tématu a výborně napsaný článek.
-
|95.103.62.xxx |2010-01-25 12:11:13 derby
Pripomenul si mi spanilú jazdu Dukly v pohári UEFA,kde ju až v semifinále zastavila nevýrazná Herta Berlín. A na Gajduškov gol proti Evertonu sa nedá zabudnúť. Potom celý rok bol v zvučke B-B-V.
-
|Publisher |2010-01-25 12:33:05 HABAL
Ty jo, Ty už jsi taky pěkně stará páka...
Jaktože jsem Tě tehdy na Julisce neviděl?
-
|95.103.62.xxx |2010-01-25 12:04:56 derby - IvoVďaka Ivo za článok,som zvedavý na pokračovanie. Máme čosi spoločné a to,že aj mojou srdcovkou je Derby County,preto som si zvolil nick derby i keď píšem s malým d.
-
|Publisher |2010-01-25 12:23:02 HABALAni se mi nechce věřit, jak to letí... Spousta vzpomínek je už zahaleno mlhou - podobnou té na Anfield Road 19.12.1978, kdy LFC porazil ve finále Superpoháru Anderlecht 2:1 - ten zápas mimochodem také vysílala československá televize.
Ještě, že je Ivo ten spisovatel - já už bych to dával dohromady ze střípků jen velmi těžko - a patří mu za to můj veliký dík. Je dobré vědět a připomenout si ty těžké začátky fandění LFC v dobách, které dnešním mladým fans připadají absurdní a jen těžko k uvěření, a také to, že i v jiných koutech naší země tehdy sdíleli podobně "postižení" lidé svou LFC way...
Já svůj začátek fandění Reds datuji někdy na podzim roku 1976, kdy jsem čistě náhodou na návštěvě u příbuzných v pohraničí shlédl spolu s bratrancem na jakési německé televizi zápas jakýchsi dvou klubů. V té době jsem byl zarytým fanouškem čerstvých Mistrů Evropy a obdivovatelem Tondy Panenky, ale to co jsem ten večer viděl, změnilo můj život. Ten fotbal mi připadal jak z jiného světa, hlavně "ti červení" hráli v obrovském tempu a útoky se valily jeden za druhým na soupeřovu bránu. Sledoval jsem to s otevřenými ústy a přestože jsem němčině nerozuměl skoro vůbec, navždy mi utkvěly v paměti tři jména - McDermott, Hughes a hlavně Kevin Keegan, ten vyčníval nad ostatní svou rychlostí a šikovností. Stejně neskutečná mi připadala i atmosféra na stadióně a ti fanoušci (až později jsem zjistil, že to byl Anfield Road)... Úplně mě to pohltilo a tehdy jsem začal shánět vše o klubu Liverpool FC, o kterém jsem do té doby ani nevěděl, že existuje...
I já si pamatuji z tehdejší čs.televize pohárové souboje Spartaku Trnava a Slovanu Bratislava s Derby County, Slovanu Bratislava s Queen´s Park Rangers, Dukly Praha s Evertonem (na pražské odvetě jsem byl dokonce s tátou osobně) a později Bohemky s Ipswich Town.
I já si pamatuji na náš první barevný televizor sovětské výroby značky Rubín, který vážil snad 200 kilo, když jsem ho s tátou nesl do schodů...
-
|194.228.235.xxx |2010-01-25 13:05:29 IvoDěkuji moc za všechny pochvaly, o mnohém z toho, co jste tu zmínili se v dalším pokračování dočtete (zdá se, že se to líbí, takže jsem připraven vzpomínat dál), ať už jde o fakta nebo o emoce. Až tak všechno si ale nepamatuji, jak tu naznačil HABAL, musel jsem si trochu pomoci statistikami. Zbytek 70. let už mám v podstatě připravený, ale ten zápas na Julisce s Evertonem jste mi připoměli až teď, ten jsem tam nezahrnul. Už si na něj vzpomínám, i na ten Gajdůškův gól. Everton přijel bránit výsledek 2:1 z domova a pojal to doslova, většina zápasu se snad odehrála v jejich vápně, ale gól padl až v závěru.
-
|Publisher |2010-01-25 13:14:24 HABALJen dál a houšť, ať srdíčko vetchých pamětníků pookřeje.
-
|212.89.227.xxx |2010-01-25 14:14:42 stary - keegan
Liverpoolu som začal fandiť niekedy v polovici 70. rokov, keď v Stadióne vyšiel článok o Kevinovi Keeganovi a autor ich doložil textami od Beatles. Skvelá prácička.
Teda fandil som mu už aj predtým, ale vtedy som sa do Liverpoolu a jeho fanúšikov zamiloval až po uši, čo mi vydržalo dodnes:-))))
P.S.: A Keeganovi som rýchlo odpustil odchod do Hamburgu (najmä preto, že prišiel ešte lepší Dalglish).
