Liverpoolsky.net

Jelikož se mi moc nedaří na web přitáhnout pár pravidelných přispěvatelů, kteří by byli schopni psát vlastní články a ti, kteří se v posledních týdnech dostali na Anfield, také nějak nejeví zájem se o svůj zážitek podělit, nezbývá mi, než se toho zase chopit sám. :) Takže tu je report z Merseyside derby.

Report z mého posledního výjezdu, kdy jsem navštívil domácí zápas s ManCity a pár dní poté po 7 hodinové cestě vlakem i náš zápas CHL s Debrecenem, už asi nemá cenu psát, i když hlavně výlet do Budapeště stál opravdu za to. V tomto reportu se budu raději věnovat našemu poslednímu Merseyside derby. Měl jsem takové předsevzetí, že se budu snažit na Anfieldu týmy střídat, takže co zápas, to jiný soupeř. Doposud se mi to dařilo, díky zápasu s Toffees jsem ale svoje předsevzetí porušil a upřímně řečeno toho vůbec nelituju.:)) Merseyside derby je něco speciálního a podívat se znovu na jeden z vrcholů sezóny, to se prostě neodmítá. Navíc když mám s týmto soupeřem dá se říct nevyřízené účty. Everton je s Chelsea a City jediný tým, který jsem neviděl z Anfieldu odejít s porážkou, ale pouze s remízou, touha se toho aspoň jednou v životě dočkat, byla silnější než já.

Lístek samozřejmě nebyl dopředu jistý, jako zkušený cestovatel jsem ale nelenil a dopředu zajistil letenky. Za cenu necelých 1100 Kč to k tomu přímo volalo. Vše nakonec dopadlo tak, že se pro fanclub podařilo sehnat 3 lístky, další přibyl pár dní před zápasem. Díky tomu, že jsem se rozhodl na poslední chvíli jet na zápas se City, jsem získal potřebný kredit, díky kterému jsem se dostal do dalšího kola předprodeje. Lístek si nakonec odebral naštvaně Braňo, protože to pro něj znamenalo, že bude mít zase doma tichou domácnost.:) Zbylé dva lístky jsem věnoval Vaškovi s Jitkou, přeci jen Vašek tak toužil vidět Toffees, předtím si na ně zajel na pohár do Olomouce, že to po tom volalo. :)

Abych ušetřil dovolenou na finále Evropské ligy (Mates, 11. května odjezd!!!), zvolil jsem víkendovou variantu. Ta sice znamenala let přes Manchester, jedna tabletka Zodacu si ale dokázala s alergií na toto město poradit. :) Ubytování pro všechny a transfér se vyřídil pár smskami do baráčku na Hebburn Way v Croxtethu, takže se nebylo o co starat. Horší už to bylo v den odletu. Nejen, že jsem musel asi 10x navštívit záchodovou mísu, na letišti se hned objevil problém s letenkami pro Vaška s Jitkou. V době bukace jsem měl asi řádné zatmění před očima, holst stane se, a tak mě nenapadlo nic jiného než jejich jména uvést i s háčky. S tím si jaksi anglický systém neporadil, takže po online check-inu se mi do rukou dostaly palubní letenky, kde jména obou cestujících byla kromě tří písmen plná různých znaků jako %. Že to bude problém, se ukázalo hned při průchodu přes policajty, takže oběma nezbylo nic jiného, než se vrátit na klasické odbavení. Zde uspěli napůl, naštěstí pracovník letiště, které se nacházel přímo u letu, byl schopen jejich jména v systému BMI změnit, kupodivu a naštěstí i zadarmo. Let byl opět zpožděn, jen asi 25 minut, co se dalo přežít. Těšil jsem se, jak se vyspím, poprvé jsem si totiž připlatil za 1. řadu v letadle, kde má být více místa na nohy. Bohužel jsem zvolil pravou stranu, kde za příplatek nejenže není více místa, navíc ještě čumíte do zdi. Prostě nekup to. :) Únava po pracovním týdnu ale udělala své, takže jsem let celkem prodřímal. Na letišti nás vyzvedl dvorní dopravce a můj kamarád Steve a úprkem jsme jeli vstříc mému druhému domovu. Do postele jsme se dostali někdy ve 2 ráno místního času, mě navíc čekalo spaní v obyváku na
gauči. Na tom druhém si vyspával Braňo, jako obvykle se sluchátky na uších. :) Hořícím krbem romanticky osvětlený pokoj na něj natolik zapůsobil, že po našem příjezdu ani nešel přívítat zbytek naší skupiny, já se aspoň dočkal ospalého čau. :)

Ráno jsme vstávali celkem brzo, po snídani jsme už někdy po 10 uháněli taxíkem na Anfield. Dvě hodiny před výkopem už bylo samozřejmě všude plno, nejen v ulicích, ale i v hospodách. Podařilo se nám objevit asi 50 metrů od oblíbeného Alberta nový sportbar, kde se v moderním prostředí dalo rychle dostat k pivu, navíc za slušných 2,5 libry. Po jednom pivku jsme vyrazili k Anfieldu, kde jsme na chvíli stanuli i památníku Hills. Všude panovalo nezvyklé ticho, lidí hodně, ale vůbec to nevypadalo jako kdyby se mělo hrát derby. Po skupinkách se trousili i fandové Toffees, i když dle věkového složení to vypadalo spíš na sraz žáků střední školy, kde bylo oblíbené oblečení tepláky. 45 min před výkopem jsme se vydali na tribuny. Zatímco Vašek, Jitka a Braňo na Paddock do 2. resp. 3. řady, já si to střihnul jako vždy na Kop. 9. řada, přede mnou rohový praporek, takže co jsme si mohl přát lepšího.

Kupodivu bylo zase vyprodáno. :) Tady je vidět, jak neatraktivní fotbal to hrajeme.... Hymnu se jako obvykle snažili narušit hostující fandové. Bohužel úvodní los jsme prohráli, první poločas jsme tak hráli proti Kop, díky čemuž se ozvalo první výrazné bučení. To druhé přišlo v zápětí. Kop vždy přivítá potleskem přicházejícího brankáře a je zvykem, že ten stejně
odpoví. Bohužel v Americe se toto asi nenosí, Howard tedy pozdrav ignoroval, takže se dočkal bučení nejen vzápětí (na vide je to slyšet), ale i počas celého zápasu. Zaslouženě. K zápasu asi nemá cenu moc co psát. V 1. poločase jsme přišli o vyloučeného Kirgyakose, po mnoha zhlédnutích inkriminovaného zákroku se stále nemohu zbavit dojmu, že faul přišel hlavně ze strany Fellainiho, který se navíc sám ještě zranil. Červená pro Sota byla oprávněná, jednalo se o náznak velmi tvrdého faulu, tím faulujícím byl ale nakonec hlavně hostující hráč, který asi dosud nepochopil, že i v Anglii jsou holiči. Navíc k vyloučení ani dojít nemuselo, neboť dávno předtím Fellaini surově nakopnul na zemi ležícího Dirka, kterého ještě pak přišlápnul. Rozhodčí to neřešil, tak jako zákrok Pienaara na Mascherana, kterému dokonce zlomil jeho chránič.

O poločase jsem jednomu kamarádovi psal, že na Karamelky mám nějakou smůlu, protože o 10 hráčích hrát tak dlouho, to bude zle. Asi ta sms došla spíš do naší kabiny, protože tým se úžasně semknul a hostům nenechal nic zadarmo. Vyloučení nám tak nakonec paradoxně pomohlo. Nedlouho po výměně stran jsme se dočkali úvodního gólů z hlavy Dirka Kuyta, který se po oprávněné kritice jeho výkonů v posledních zápasech velmi zvedl a opět střílí velmi důležité góly.
Atmosféra ve druhé půlce šla nahoru, s přibývající nervozitou na hřišti ještě více. Znovu byla v hledišti vidět ta vášeň, která se přenášela na všechny na hřišti, tedy až na jednu vyjímku. Fans Toffees po inkasovaném gólu utichli, občas se jen prezentovali nadávkami vůči Reds. Na to vždy celý stadion odpověděl klasickým Blue and white shites..., velmi často doplňovaný o krásný a posměšný song "Tell yer ma yer ma, to wipe away all your tears, no trophy for fifteen years, tell yer ma yer ma". Na hřiště se dostal také Ryan Babel. Jak jsem ho dřív měl rád, tak v této době na něj začínám být doslova alergický. Jeho neustálé stížnosti na to, že nehraje. Špatná tréninková morálka, stížnosti na svoji pozici na komunitních serverech typu Twitter. Když dostane šanci, jeho snaha ji využít je slabá. Jsem znám tím, dost lidí tím taky irituju, že mám velkou trpělivost, hodně věcí neřeším, hledím hlavně na pozitivní stránku věci, na tomto hráči ale nic takového nevidím. Derby je o boji, o tom jezdit po zadku, o vášni. Babel si přijde čerstvý na posledních 25 minut, se svojí rychlostí musí
proti unavenějším obráncům Toffees značně navrch a čeho jsme se v utkání dočkali? Hráče, který napadal tak, že si lehce vyklusával, k napadání se dostal jen párkrát jen díky tomu, že na něj celý Anfield řval, aby laskavě pohnul tou svojí pr.... Kdy jindy už chce hráč ukázat vášeň, zaujetí, tvrdou práci než v derby? Takový hráč si pak bude stěžovat, že nehraje? A čemu se diví? Byl jsem ještě proto, abychom si ho v našem kádru podrželi, pro mě osobně je to po derby první hráč na letní odchod. Hrát v derby v devíti lidech se nedá....

Naštěstí ostatní hráči byli pravý opak. Pepe jako vždy pozorný, bezchybný, několikrát pobavil Kop tím, jak seřval stewardy za to, že mu hrozně rychle hážou míč, pro který si v klídku vykračoval. Totéž by si zasloužili i ti diváci, kteří míč z ochozů vraceli stejnou rychlostí. Obrana hrála dobře, po vyloučení Sota se Carra posunul do středu, na pravou stranu se loňské dobré zkušenosti posunul Masch. A zahrál zde naprosto excelentně. Tohle jsou zápasy pro něj, je schopen zahrát snad kdekoliv a vždy velmi dobře. Znovu ukázal svoji hodnotu. Gerrard se po vyloučení stáhnul do zálohy, jeho výkon už zase snesl přísnější měřítka, totéž to bylo i v případě Lucase. Maxi si moc nezahrál, přeci jen hodně akcí šlo přes výborného Dirka, uměl se ale taky zapojit do kombinace, podržet míč. Pro mě osobně byl jeho start v základu obrovským překvapením, svoji si ale odehrál. Až se dostane do rytmu, jeho výkony půjdou nahoru.

Částečná kritika se snesla na Davida NGoga, což nechápu proč. Na stadionu máte možnost pokrýt celé hřiště, vidíte toho mnohem více než v TV. David celý zápas dřel, chodilo na něj hodně nakopávaných míčů, se kterými si většinou poradil, uměl podržet míč, zapojit se do kombinace, byl neustále v pohybu. Dělal přesný opak toho, co Babel. David ve svém věku potřebuje hrát, není tu ale za hvězdu, má nastupovat hlavně proti týmům ze spodku tabulky, kde bude zbírat potřebné zkušenosti pro svůj fotbalový růst, svým přístupem mě osobně přesvědčil, že tu má svoje místo. Kritika jeho výkonů z derby a hlavně proti Gunners mi přijde velmi nefér, opět mi to ukazuje, jak tu má mnoho fans obrovské a nereálné nároky. Ještě znovu zopakuju, David tu na starty proti top týmům není určený, pokud by Torres byl fit, maximálně
by ho jen v závěru střídal. Dejte mu čas, vždyť mu je jen 20 let.

Zápas jsme dotáhli do vítězného konce, po skalpu ManU jsem viděl výhru i nad druhým z největších rivalů a tak mohu více než šťastný. Pozápasová YNWA pěkně vyprovodila na cestu domů hráče Toffees i jejich soubor teplákových fans, jako přídavek dostali posměšný "Tell yer ma yer ma". Tak jako proti ManU se mnou hrozně cloumaly emoce, při pozápasové hymně se mi jednu chvilku úplně chvěl hlas, klepala se ruka, což je na videu poznat, objevilo se i pár slz. Je to nápor na nervy, ale je to něco, co prostě stojí za to a dal bych cokoliv za to to zažívat každé dva týdny. Nejde to, každou příležitost si ale o to více vychutnám. Chci totiž podpořit svůj tým, ne ho jen neustále notoricky kritizovat. Takhle já prostě nefandím a nikdy se k tomu nesnížím. Ale jestli je to něčí liverpool way, ok, vždyť na to máte vlastně právo...

Po zápase jsme se jako obvykle přesunuli do Alberta, i když se nám z tribun vůbec nechtělo. V Albertu se slavilo, narváno k prasknutí, takže probojovat se pro pivo byl velký boj, nakonec úspěšný. Steve s manželkou nás celkem rychle opustili, s Vaškem a Jitkou jsem tak zůstali v Albertu sami. Všude kolem horda norských fans, kteří byli čím dál opilejší, tak jsme vyrazili do centra. Dle očekávání Carrova restaurace byla plná, tak jsem se vydali po městě, do fanshopů atd. Při těch různýchperipetiích se jako obvykle poštěstilo, protože v shopu v Liverpool One jsem potkal nakupujího Daniho Pacheca s mužskou částí jeho rodiny. I když jsem ho nechtěl otravovat, nakonec mi to nedalo a požádal jsem o společnou fotku. Dani velmi ochotně vyhověl, tak jsem mu popřál hodně štěstí a vyjádřil naději, že se brzy prosadí do hlavního týmu. Těším se na to, i když při jeho fyzické konstituci to nebude mít lehké. Odpoledne se začala objevovat moje "oblíbená" mlha, s nocí padla tak, že nebylo moc vidět, takže jsme celkem brzy vyrazili ke Stevovi. V leže jsme se Stevem shlédli záznam derby, i když jsme to oba spší prodřímali.

V neděli jsme vyrazili znovu do města na nákupy, hlavně tedy Vašek s Jitkou. :) Po scouse a pivečku u Carry jsme ještě vyrazili se rozloučit s Anfieldem, vzali taxík ke Stevovi a po hodině u něj vyrazili na letiště. O 2 minuty jsem propásnul online check-in, takže jsem celou cestu přemýšlel o tom, jak budu ukecávat pracovníka na letišti, aby Vaška s Jitkou odbavil na letišti zdarma. Naštěstí na nás připadla paní v letech, moje dlouho připravovaná řeč a krásný úsměv asi zabraly :)), za půl minuty bylo hotovo a my se mohli vydat přes bezpečností kontrolu ke svému letu. Let z voňavého města nakonec odletěl celkem přesně, v 10 večer jsme tak stanuli na ruzyňském letišti a velmi neradi jsme se vydali do svých domovů. Jak jako vždy nemohl dlouho usnout, Vašek myslím létá v oblacích ještě teď. A bude hůř Vašku!! :)) I přes všechny peripetie, které k tomu prostě patří, se výjezd znovu vydařil, fotek je díky Vaškovi více než dost a já se těším, až v dubnu při plánovaném velikém výjezdu prodloužím proti Fulhamu svoji úspěšnou sérii na Anfieldu. Já na něm totiž neprohrávám! :)))

pár fotek

kompletní fotogalerii od Vaška najdete zde

a k tomu dvě videa. Jednou YNWA před začátkem utkání, podruhé YNWA po závěrečném hvizdu doplněné o Tell yer ma yer ma...

 

RELAX!