Název reportáže z výjezdu na zápas s Burnley jsem zvolil kvůli počasí. I při mé třetí návštěvě Liverpoolu, kterou jsem tentokrát absolvoval s dvojicí mile a jeho syn Vojta, jsem měl nádherné, slunečné počasí. Občas sice zafoukal od moře studený vítr, ale kdybych to bral podle svých návštěv, tak by to znamenalo, že v našem oblíbeném městě je 90% dní velmi teplých a mraky téměř nevidíme, natož aby pršelo.
Na letišti Johna Lennona jsme přistáli ve čtvrtek, krátce po poledni místního času. Tam už nás čekal se svým taxi náš starý dobrý známý Steve, který nám cestou na hotel ukázal místo, kde by mělo bydlet až 11 našich hráčů včetně Martina Škrtela. Teprve potom nás zavezl na ubytování přímo na Anfield Road. Ke stadiónu jsme to měli jen pár minut, takže bylo jasné, kam povede naše první cesta. Za chvíli už jsme stáli před tribunou Kop u sochy Billa Shanklyho. Příjemným překvapením bylo, že v tomto místě otevřeli i stánek s občerstvením nazvaným „Kop café“, čehož jsme po únavné cestě začínající v Brně o půl čtvrté ráno velmi rádi využili. U jednoho ze stolů jsme si vypili kávu a poté zamířili do fan shopu a následně na prohlídku muzea a stadiónu.
Zatímco mí společníci zažívali v těchto prostorech premiéru, já jsem si vše vychutnal už podruhé. Muzeum bylo samozřejmě po dvou a půl letech obohaceno o nové exponáty, zejména o cestu do finále Ligy mistrů před dvěma lety. Samotnému aténskému finále byl dán příznačný mytologický název „Greek tragedy“. Útrobami a hledištěm stadiónu nás pak provedli dva sympatičtí mladíci se smyslem pro humor, bohužel jsme jim rozuměli jen málo, což ale není v Liverpoolu nic neobvyklého, pokud lidé mluví tak, jak jsou zvyklí. Z minulé zkušenosti jsem věděl, že vstup přímo na trávník byl přísně zakázán, ale mile se, jak je jeho dobrým zvykem, na tuto věc pro jistotu zeptal. Kupodivu to nebyl úplně bezúspěšný pokus. Ne že by byl na hrací plochu vpuštěn, ale vstoupil tam jeden za našich průvodců a natrhal nám trochu trávy.
Večer patřil hospodám v okolí Anfieldu. Nejprve nás stáhl jeden skalní fanoušek, pravidelně sledující zápasy z Kopu, do pubu The Arkles. O nadcházejícím zápase tvrdil, že to bude jednoduché. Něco podobného nám říkal během cesty z letiště i Steve. Jejich suverenita mě po loňských zkušenostech s papírově slabšími soupeři a speciálně s ligovými nováčky, a taky vzhledem k nepříliš přesvědčivému vstupu sezóny, celkem překvapila. Poté jsme se přesunuli do Alberta, kde je součástí výzdoby také šála CZ-SK fan clubu s našimi podpisy, kterou jsme zde při naší minulé návštěvě na jaře 2007 zanechali. Na úplný závěr dne jsme si nechali večerní procházku Stanley parkem. Bylo už chladno a více jsme se oblékli. Nebylo tedy vidět, že na sobě máme červené barvy, proto jsme se rozhodli protáhnout naši vycházku až k opačnému rohu parku, na území konkurence. Celý Goodison park jsme si pod rouškou tmy obešli.
Následující den jsme před 10 hodinou znovu vyrazili k Anfieldu. Uličky, kterými jsme procházeli z našeho hotelu na Anfield Road, mají specifickou atmosféru. Těžko říct v kolika domech vůbec někdo bydlí, některé se rozpadají a drtivá většina z nich má zatažené plechové žaluzie. Neustále tu někdo do něčeho kope, když ne zrovna do míče, tak aspoň třeba do plastové láhve. Jedna asi 12 letá holčička tam hrála fotbal sama či s přáteli kdykoli jsme šli okolo a vždy v různých obměnách dresu FC Liverpool.
Skalní fanoušek, se kterým jsme se potkali včera v pubu, nám říkal, že kolem 10 hodiny by se měli před Anfieldem podepisovat nějací hráči. Jak jsem trochu očekával, nic takového se nekonalo a tak jsme na přání mých přátel vyrazili pěšky do Melwoodu. Varoval jsem je sice, že je to daleko a že tam mnoho neuvidíme, jak vím z poslední zkušenosti. Počasí bylo ale velmi krásné, tak proč se neprojít a nepoznat nové části města. Procházka se protáhla na celou hodinu, ale vůbec to nebylo na škodu věci. V Melwoodu jsme mohli vidět fanoušky na střechách svých aut, jak sledují přes zeď s ostnatým drátem trénink našich hráčů. U vchodu do tréninkového centra pak postávali tři mladíci a čekali, zda získají autogram některého z odjíždějících hráčů, občas se zde na chvíli zastavil někdo další. Po chvíli mladíci odvezli od jednoho domu plnou popelnici, převrátili ji na bok, a z ní sledovali trénink. Zašli jsme za nimi, poprosili jsme je, abychom se mohli také chvíli podívat a zdokumentovat si jak naši hráči trénují, což se i stalo. Byli jsme však vyrušeni spíláním některých místních obyvatel, kterým se naše počínání s popelnicí pranic nelíbilo. Mladíci to vzali s humorem a v klidu odešli, vypadalo to, že jsou zde podobné incidenty na denním pořádku. Nám to však nedalo, posbírali jsme raději vysypané odpadky a popelnici disciplinovaně odvezli na své místo.
Z Melwoodu jsme se vrátili kvůli úspoře času autobusem, kvůli přestupu jsme si koupili denní jízdenku, stejně jsme odpoledne plánovali prohlídku centra Liverpoolu. Tam jsme také po drobném občerstvení na hotelu vyrazili, museli jsme si ale jeden autobus nechat ujet. Patřil totiž konkurenční firmě, než u které jsme si kupovali denní jízdenku. Jev, který není v našich krajích úplně běžný. Do centra jsme se ale v pohodě poté dostali a musím říct, že se tady za ty dva a půl roku od mé minulé návštěvy hodně změnilo. Neměl bych se tomu ale až tak podivovat. V roce 2007 byl Liverpool rozkopaný, probíhaly zde rozsáhlé stavební práce z důvodu, aby Liverpool působil důstojným dojmem jako hlavní město kultury v roce 2008. Přesto jsem byl příjemně překvapen, jak zejména část centra na břehu Mersey zkrásněla. Nevynechali jsme ale ani části centra už dřív spravené či vybudované. V Albert dock jsme povinně ochutnali scouse, zastavili se v katedrále, dále v uličce, kde začínali Beatles a nahlédli jsme do několika obchodů. Večer patřil opět okolí Anfieldu, v Albertovi byla soukromá oslava, zvolili jsme tedy pub The Park s vyhlídkou na Paisley gate a Kop a pak se ještě přesunuli na druhou stranu do Arkles. Vzali jsme to trochu oklikou a konečně jsme věnovali i tichou vzpomínku 96 obětem u památníku Hillsborough, kde jsme každý zapálili svíčku zakoupenou v katedrále.
Pak už přišla sobota, den zápasu. Napřed jsme zašli k Anfieldu, kde už začínalo být znát, že se chystá fotbalový zápas. Vyrostla tu spousta stánků se suvenýry a lidí v červených barvách neustále přibývalo. My jsme však měli předplacen slavnostnější scénář. Byli jsme majiteli vstupenek s pohoštěním pro fanoušky před i po zápase v Isla Gladstone, v opravené, prosklené, viktoriánské stavbě nacházející se v Stanley parku. Nepočítali jsme kolik fanoušků se zde sešlo, bylo zde asi 20 kulatých stolů po deseti lidech, nebylo však úplně plno. Nás usadili ke stolu číslo 5 společně s kanadskými a australskými fanoušky. Kromě tří chodů nám bylo slíbeno setkání s nějakou hráčskou legendou našeho klubu. Zatímco mile měl své favority, které by zde přivítal, já jsem konstatoval, že budu vděčný za kohokoli, koho si z mladších let pamatuji. Milemu jeho tajné přání sice nevyšlo, ale nakonec byl zcela jistě spokojen tak jako já. Přišli za námi totiž hned dva skvělí bývalí hráči z přelomu 70. a 80. let, držitelé mnoha trofejí. Vše uvedl David Johnson, který mimo jiné odehrál po boku Kenny Dalglishe celé evropské finále v Paříži v roce 1981. King Kenny v tom památném zápase nastoupil po zranění a střídal ho tehdy Jimmy Case, což byl shodou okolností druhý host, kter ý za námi dnes s Davidem do v Isla Gladstone přišel. To vše pro informaci těm, kteří tu dobu nepamatují, ještě bych snad mohl mj. připomenout, že Jimmy Case odehrál i všechna další vítězná evropská finále v letech 1976-1978, v prvním zápase finále UEFA v roce 1976 na Anfieldu dokonce skóroval. David Johnsona mám zase zafixovaného jako nejlepšího střelce anglické ligy minimálně v sezóně 1979-80, ale to raději ověřím. Ani jednoho jsem už po těch letech hned nepoznal, vůbec jsem nevěděl kolem koho procházím když jsem šel na toaletu. Až pozdější srovnání s dobovými fotografiemi dokázalo že jsou to opravdu ti dva .
Hlavně se nám ale líbilo, že se oba hráči chovali naprosto přirozeně, pohodově, na nic si nehráli. Takové vyjádření může znít jako klišé, tato slova se při charakteristice někoho používají často až frázovitě a mnozí by jistě rovněž namítli, že to přece mají v popisu práce, když si takové setkání fanoušci zaplatili. Ale my jsme přesvědčeni, že to bylo jejich přirozené chování, zapadá totiž úplně do kontextu toho, jakou má Liverpool atmosféru a jací zdejší lidé jsou. Je to přesně to, co mě k Liverpoolu už v dětství přitáhlo. Všechno je to propojeno jakousi krásnou tajemnou energií, kterou cítil Vojta na Anfieldu už při prohlídce stadiónu, jak se mi hned přiznal.
David i Jimmy se po úvodních slovech ihned rozešli po jednotlivých stolech a každý fanoušek samozřejmě včetně nás měl možnost prohodit s nimi pár slov, vyfotografovat se s nimi a získat jejich podpis. Za námi přišel nejprve David. Zdál se být potěšen že jsme přijeli až z Česka, stejně jako později Jimmy. Oba se i zeptali pokolikáté už v Liverpoolu jsme. Jimmymu jsem se snažil vysvětlit, že mě zaujal jeho výkon už v prvním celém zápase Liverpoolu, který jsem kdy viděl, tedy v odvetě finále Superpoháru proti Hamburgu v prosinci 1977. Náš rozhovor přerušila servírka, Jimmy mi řekl ať se teď v klidu najím a že se vyfotíme po zápase, bude prý ještě dost času.
Pravda je, že od občerstvení jsme možná čekali trochu víc a že obsluha nebyla nejpohotovější, na celkové náladě nám to ale určitě neubralo. Nicméně na třetí chod už jsme nečekali a zavčas vyrazili k Anfieldu, abychom důkladně nasáli atmosféru. V okolí stadiónu už samozřejmě proudily davy lidí, ale jak se ukázalo, svět zase tak velký není, protože jsme před Paisleyho branou potkali našeho taxíkáře Steva. Srdečně jsme se pozdravili, on zopakoval svůj tip na dnes, vítězství 5:0. Já jsem svůj optimismus sice krotil, ale nic jiného než vítězství jsem si taky nepřipouštěl. Popřáli jsme si vzájemně pěkný zážitek a my vyrazili směrem na Anfield road, kde jsme vstupem „L“ v rohu stadiónu prošli dovnitř.
Místo se mi líbilo, v horním patře první řada, tedy nikdo přede mnou, pěkný výhled na celou hrací plochu. Tam se v době našeho příchodu hráči teprve rozcvičovali, hlediště bylo zatím poloprázdné. Co se děje před zápasy asi netřeba příliš popisovat, je to vždy podobné a známé minimálně z obrazovky. Zpěvy chorálů a další rituály jako posílání obří vlajky na Kopu jsme si tentokrát užili přímo na místě. Všem fanouškům Liverpoolu přeji, aby si mohli někdy zazpívat s celým stadiónem „You´ll never walk alone“ jako právě my v sobotu 12.září 2009.
Samotný zápas zpočátku dával za pravdu mým pochybnostem. Hráli jsme v prvních minutách velmi špatně, po chybách Martina Škrtela jsme mohli v prvních deseti minutách klidně dvakrát inkasovat. V těch chvílích jsme se s přáteli shodli, že vedle od začátku sezóny bezchybného Reiny hraje dobře jen Insua. Z dalších hráčů se první probral Yossi Benayoun, jeho hlavička v 23 minutě ještě minula branku, ale o pět minut později už si jeho chytrá střela po skvělé individuální akci cestu do sítě našla. Jásající Yossi přiběhl oslavovat gól k rohovému praporku pod námi a při pohledu na výraz v jeho tváři jsem velmi zalitoval, že jsem jej nestačil vyfotografovat. Byl by to parádní snímek.
Od té chvíle se výkony ostatních hráčů diametrálně zlepšily a zápas se postupně stával exhibicí. Snad s výjimkou tří minut na konci poločasu, kdy nás po špatném odvrácení míče Burnley na chvíli zle sevřelo. Vzápětí ale Dirk po střele Yossiho přidal druhý gól a skóre dnešního zápasu se začalo přelévat směrem ke Stevovu tipu. A když po čtvrthodině druhého poločasu po nádherné kombinaci zvýšil znovu Yossi na 3:0, bylo všechno jasné, a my se mohli zbylou půl hodinu bavit fotbalem ve skvělé atmosféře za slunečného počasí. Ze spousty dalších šancí se ujala už jen jedna Yossiho střela, který tak zkompletoval hattrick, jeho další gól nebyl pro domnělý ofsajd uznán. Někdy se naši hráči snažili kombinovat až zbytečně moc, mohli jsme dát určitě víc gólů. Díky otevřené hře měli šance i hosté, ale žádnou z nich nevyužili. Přesto zanechali dobrý dojem, nepřijeli jen betonovat, jejich diváci povzbuzovali od začátku do konce, přispěli ke krásnému zážitku. Když k tomu připočítám koho už Burnley v této sezóně porazili, tak nezbývá než konstatovat, že se zatím projevují jako velmi sympatický tým.
Po zápase jsme spěchali znovu do Stanley parku na druhou část programu v Isla Gladstone. Tentokrát jsme byli obslouženi hbitě, na stole už stála káva a dostali jsme scouse. Pivo jsme si ale stejně jako dopoledne, museli zaplatit, nebylo v ceně vstupenky. Slovo si opět vzali David Johnson a Jimmy Case, kteří se s námi podělili o své postřehy ze zápasu. Pokud jsme jim dobře rozuměli, tak nás těšilo, že se jejich hodnocení velmi podobá tomu, jak jsme zápas viděli my. Samozřejmě vysoce vyzdvihli výkon Benayouna včetně umění být ve správnou chvíli na správném místě, což byla narážka na jeho zdánlivě jednoduché góly v druhém poločase. Gerrarda např. zhodnotili slovy, že jeho výkon byl ovlivněn tím, že nehrál Masch a tudíž měl víc defenzivních úkolů. O Torresovi diplomaticky řekli, že přijel unaven z reprezentačního srazu, vyzdvihli u něj, jak se snažil měnit místa. Na závěr předali ceny vylosovaným fanouškům, kteří uhodli správný výsledek a kteří nejlépe trefili čas, kdy padne první gól. Také jsme si před zápasem zatipovali, ale neuhodli jsme.
Jimmy a David pak pokračovali v obcházení jednotlivých stolů, v podepisování a fotografování. Samozřejmě jsem se co nejdřív snažil dostat se k Jimmymu a připomenout mu slíbenou fotografii. Nebylo to ale třeba, pamatoval si mě a sám ke mně zamířil, takže Vojta mohl pořídit mě i svému otci cenné fotky do alba. Při té příležitosti se jej zeptal na názor na Lucase, zda by neměl hrát spíš ofenzivního záložníka. Case odpověděl, že Lucas nemá směrem dopředu tu správnou intuici, že jako defenzivní záložník je platnější. Aspoň tedy pokud jsme dobře rozuměli, hráči se ale snažili s námi mluvit mnohem spisovněji než běžní obyvatelé Liverpoolu. Pak už jsme se s oběma hráčskými legendami i s dalšími fans, kteří zůstali u stolu, srdečně rozloučili. Celá párty už stejně pomalu končila, bylo již po 18 hodině, na kterou byl oficiálně stanoven její konec. Isla Gladstone už se mezitím hodně vyprázdnila.
My jsme poté zamířili do The Arkles, kde jsme se spoustou dalších fanoušků v druhém poločase fandili Tottenhamu proti našemu největšímu konkurentovi. Jásali jsme sice při vyloučení Scholese, jinak však kohouti zápas nezvládli. Náladu jsme si ale zkazit nenechali. Pak jsme zamířili do Alberta, který však byl již v tu dobu skoro prázdný. Chvíli jsme ale zůstali, v TV dávali na liverpoolském kanálu sestřihy z našich nejlepších zápasů v Lize mistrů. Večer jsme zakončili v pubu Sama Doddse, kde byla atmosféra mnohem živější.
Na pokoji jsme se ještě dorazili láhví vína, kterou zakoupil mile na vítězství. Následkem toho jsme v neděli vstávali hodně pozdě a vyklízení pokoje nám trvalo docela dlouho. Naštěstí personál hotelu Epstein Garden byl vůči nám velmi tolerantní. Před odjezdem jsme ještě jednou navštívili fan shop, zejména já jsem si nechal veškeré nákupy až na tuhle chvíli. V bistru s výhledem na Anfield jsme si pak dali pravou anglickou snídani, i když už bylo odpoledne. Zbytek času do odjezdu na letiště jsme strávili v Arkles u piva a dalších zápasů v TV. Následovala ještě jedna krátká zastávka u památníku Hillsborough a pak už nás vyzvedl Steve s omluvou, že hráči dali jen 4 góly místo pěti, které sliboval. Cesta na letiště trvala déle, protože v neděli nebyla jiná možnost než letět z jiného města nedaleko Liverpoolu začínajícího na M., které málokdy umíme slušně pojmenovat. Ale ani to nám výbornou náladu nemohlo pokazit, protože výlet do sluncem zalitého Liverpoolu se nám velmi vydařil.
-
|Administrator |2009-10-03 17:46:28 ONDRA
Pan spisovatel se nezapře. ;) Super, hlavně že se to líbilo a vše klaplo.
-
|Administrator |2009-10-03 19:16:46 Popbob
paráda. doplnte to nejakými fotkami ak sa dá
-
|Publisher |2009-10-03 20:07:53 HABAL
Jedním slovem: Nádhera! Ježíši, jak já se tam těším...
You´ll Never Walk Alone
-
|Publisher |2009-10-03 20:28:08 HABALOmlouvám se, sem to sice nepatří, ale nemohl jsem si pomoci...
-
|85.70.249.xxx |2009-10-03 21:40:20 Delias - ...
nejhorší co se sem mohlo napsat jak tak závidim že tam chci jít ale je mi 12 ;D a táta je fanoušek Arsenalu takže pochibuju že se do svejch 18 dostanu do liverpoolu >
-
A jako předkrm si dát Preston - M´Boro na Bill Shankly Kop tribune? Nebo zůstaneš jen u setkání s Ronnie Whelanem a Aldem?
-
|78.99.42.xxx |2009-10-03 22:37:19 T_O0RRES - ...Najviac sa mi paci zAver s tym mestom na M ktore nevieme slusne pomenovat
Inak aj ja som bol este nedavno v liverpoole na zapase LFC-NEVCASTLE (ps:odpocivaj v pokoji v druhej lige)a liverpool az tak zaliaty slnkom nebol ani miesta neboli najlepsie ale ked zacne 45 tisic ludi spievat YOUll NEVER WALK ALONE na vsetko zabudnete a k tomu pocasiu pri albertovych dockoch nas skoro odfuklo a cely den tam bolo okolo 13 stupnov plus ten vietor a to bol 3ti máj cize zaciatok leta.
-
|92.21.152.xxx |2009-10-03 23:19:42 misenko7parada, skoda ze sme sa nestretli,pozri toto http://liverpoolsky.net/informace/fans/vyjezdy/2662-vyjazd-na-anfield- roadlfc-burnley
-
|Administrator |2009-10-03 23:25:29 ONDRALákadel je hodně, proto je třeba jich náležitě využít. Výlet do Belfastu nebo Dublinu víceméně padá, tak proč si to nevynahradit návštěvou Neila Mellora. Dáme s ním a s Lucasem pivko, pokecáme o Arsenalu a večer to zakončíme na irském festivalu. Pokud mě tedy čtvrteční koncert Enter Shikari nevyšťaví tak, že budu odpočívat.
A teď koukám, že v pondělí tam hrají Therapy? A to jsme chtěli jít ke Carrovy. Ach jo.
-
|78.99.192.xxx |2009-10-03 23:51:41 daxpekny predkrm,aj ked s*nderland by si vitazstvo zasluzil.ale az dnes som si uvedomil ake peklo nas tento mesiac caka.
-
|78.99.192.xxx |2009-10-04 00:13:51 daxhttp://osporte.sk/index.php?id_cat=1256&news=36699
alebo clanok o tom preco ho nechcem vidiet v LFC.prilis casto tam vyslovuje meno isteho nemenovaneho klubu.
ale musim ho pochvalit.malokedy futbalista vyslovuje to naco mysli a v tom clanku nie su vidiet ziadne diplomaticke odpovede alebo zdrahanie sa.
-
Docela by mě lákal i ten mač LFCW s Aston Villou, ale to by se asi nestihlo - leda na první poločas... Ke Carrovi na scouse bych zašel každopádně-
-
|78.99.153.xxx |2009-10-04 09:06:42 david - hjmam dobru prezivku mozno ju nekdo poznate Old Shitford ;D
-
sberaci odpadku a pozorovatele 12ctileteho devcete..no pekny...to je vazne potreba zapit to se neni cemu divit)
-
|213.194.211.xxx |2009-10-04 12:55:37 SvantySuper článek,tiše závidim... Btw:je mi to trapný že to nevim,ale co je to za jídlo ten Scouse?
-
|84.47.108.xxx |2009-10-04 13:26:16 MimSviem ze to sem nepatri ale poradte mi da sa tu vlasne zaregistrovat na tejto stranke dakujem
-
|Administrator |2009-10-04 14:04:48 ONDRAHvězda dnes z naší strany nic, příště určitě.
-
z me strany tam chybi nejake ostridlo osobne bych se nabidnul na na dodavku nejakych chilli papricek asi az nekdy pojedu do liverpoolu tak je budu muset vzit sebou na okostovanou. kdyz jsme varili u tada tak to bylo vynikajici a doufam ze to zase zopakujem
-
Těch receptů je na netu celá řada - mě šlo spíš o základní popis. Jinak proti gustu žádný dišputát.
Co se týče Tada - to je vyhlášený alchymista - snad ho někdy přesvědčíme, aby se realizoval na srazu ve velkém. Pokud tedy seženeme obří kotel. ;D
-
|194.228.235.xxx |2009-10-05 09:23:42 IvoDěkuji všem za pěkné reakce, k té správné připomínce od Popboba, fotky jsem k článku posílal, jestli jsi je, Ondro, nedostal, zkusím je poslat znovu (ale sběr odpadků a 12 leté děvče zdokumentováno není - info to Rafa s. r. ;).
To misenko7 - Tvou reportáž jsem samozřejmě četl, i když jen v rychlosti, neměl jsem minulý týden moc času. Věděl jsem, že tam má ještě někdo být, škoda, že jsme se nepotkali, ale zážitky jsi velmi pěkně podal, zároveň dobrý námět kam se příště podívat.
