pivovar helf

Nemusíme se nikoho bát

Blog3

 

Asi jsem nebyl jediný fanoušek Liverpoolu, kdo v uplynulých dnech těžko dokázal myslet na něco jiného, než na fotbal. Není divu, výsledek snů z prvního čtvrtfinálového zápasu Ligy mistrů kalily obavy z obrovské marodky, jež se ještě navíc mohla rozrůst kvůli Merseyside derby, které jsme byli nuceni mezi oběma zápasy s Citiziens odehrát. Střetnutí s městským rivalem je v tomto směru vždy hodně rizikové. Nakonec aspoň pro tuto chvíli pro fanoušky reds všechno dobře dopadlo. Ale pojďme po pořádku k tomu, co jsme viděli v zatím odehraných dubnových zápasech, jež se uskutečnily v třídenních intervalech, respektive co dalšího se stalo.

Nejdříve velké očekávání před prvním zápasem s City v Lize mistrů na Anfieldu. Těsně před výkopem jsem mrknul na charismatický výraz Shanklyho v jeho tváři z aktuální stránky našeho kalendáře, vyměnil jsem si s ním pohled a šlo se na to. Citiziens začali sebevědomě, první minuty zápasu se odehrály na naší polovině hřiště, byla tam jedna nebezpečná situace, ale ustáli jsme to a ve 12. minutě sami udeřili. Firmino ještě gól nedal, ale připravil jej pro Salaha, když dokázal zpět vybojovat zdánlivě ztracený míč. Pak měl na druhé straně šanci Sané, ale zachoval se trochu sobecky a střela mu nevyšla. Zato po 20 minutách hry vyšla na opačné straně parádní rána Oxovi a bylo to 2:0! Hosté po této brance úplně vypadli z role, evidentně na takový vývoj utkání nebyli připraveni. Tím pádem do konce prvního poločasu existoval na hřišti jen jediný tým, a to ten v červených dresech. Brilantní výkon znamenal navýšení skóre po půlhodině hry a nemuselo zůstat jen při tom. Čtvrtý gól mohl přidat zejména v nastaveném čase Van Dijk.

Po přestávce však musel nuceně vystřídat Salah, což nám hodně zkomplikovalo situaci. Jako bychom si od té chvíle méně věřili nebo prostě soupeř naznal, že si po odchodu našeho hvězdného útočníka nemusí dávat vzadu tolik pozor, a zatlačil nás před vlastní branku. Charakter utkání se výrazně změnil, nedokázali jsme pořádně vpředu podržet míč, takže se hrálo prakticky neustále na naší polovině hřiště. Jenže hráči v červených dresech příkladně bojovali, předháněli se v obětavosti, jejich defenzíva byla velmi koncentrovaná. S příchodem Van Dijka to funguje v našich zadních řadách daleko lépe, to vidí každý, kdo naše zápasy sleduje. Výsledkem toho všeho bylo, že Citiziens i přes výhru 8:0 na rohy a přes místy až drtivou převahu, netrefili naši branku! Nutno ale přiznat, že zejména náběhy Saného za obranu byly přes skvělý výkon TAA velmi nebezpečné a jednou z toho dokonce udeřilo, jenže gólovou akci hostí zastavil praporek pomezního. Toho samého, který v zárodku pustil podobnou situaci, která vedla k našemu prvnímu gólu. Ne nadarmo jsme se těšili na evropské rozhodčí, když nám ti angličtí speciálně v této sezóně zrovna moc nefandí. Nicméně, takové těsné, sporné ofsajdové pozice zažívají všechny týmy často a ještě zažívat budou, tohle může rozsoudit jedině video, po němž volám už dlouho. Tentokrát to prostě sudí dvakrát vyhodnotili v náš prospěch.   

Euforie z nečekaně vysokého vítězství ale netrvala dlouho, protože zprávy o tom, jak marodka kosí náš kádr mě rychle vrátila na zem. Smířil jsem se s vykartováním Hendersona, ale že by v odvetě nemohl nastoupit ani Salah a Robertson, přičemž za druhého jmenovaného by nebyl schopen zaskočit ani Moreno, to už by bylo kritické. A to ještě bylo před námi sobotní městské derby! Nevím, jestli jsem už někdy v minulosti byl tak málo nažhaven na utkání s Evertonem. Klidně se přiznám k tomu, že tentokrát mi šlo hlavně o to, aby se nikdo další nezranil a byl jsem tomu ochoten obětovat i dobrý výsledek. Nicméně znovu jsem před úvodním hvizdem hodil krátký pohled na Shanklyho v kalendáři. Bylo to už ve chvíli, kdy jsem znal sestavu, která se mi líbila. Byla maximálně úsporná, ale dalo se s ní v Goodison Parku vyhrát. V samotném zápase měl pak největší šanci ke skórování z naší strany Solanke. Na druhé straně se zaskvěl Karius po nádherné střele Bolasieho, ale jinak se dlouho zdálo, že to bude jen o tom, jestli dáme vítězný gól nebo zda zápas skončí bez branek. Avšak v poslední čtvrthodině nám došla energie, přece jen muselo nastoupit několik hráčů, kteří měli těžký zápas Ligy mistrů v nohách. Domácí vycítili svoji šanci a mohli v závěru rozhodnout utkání ve svůj prospěch, ale nepovedlo se jim to.

Nebyl jsem z bezbrankové remízy nijak zklamán, vždyť Everton nás už velmi dlouho neporazil a nepovedlo se mu to ani tentokrát proti naší silně kombinované sestavě. K výkonům jednotlivých hráčů nechci být také přehnaně kritický, někteří se na hřišti objevují opravdu jen svátečně a celkově souhra v tomto složení logicky občas vázla. Čtvrté místo v tabulce také nebylo touto bodovou ztrátou akutně v ohrožení. No a navíc hned v neděli přišla nečekaná ztráta Chelsea, takže v tomto směru se opravdu nic až tak zlého nestalo. Nejvíc mě v sobotu mrzelo, že Oliver nechal bez karetních trestů dohrávané souboje domácích. Ale žádné zranění se nekonalo, což bylo ze všeho nejdůležitější.

Derby se ale naštěstí hrálo v sobotu večer i v nedalekém, ne zrovna liverpoolskými fanoušky oblíbeném, městě. Nenechal jsem si je ujít, a i když obvykle v tomto zápase nefandím těm červeným, tak v tomto případě jsem byl za výsledek a za průběh zápasu rád! Co si totiž přát víc než další nahlodání sebevědomí bleděmodrých bezprostředně před odvetou! V poločase už byli připraveni slavit titul, ale zápas skončili výrazně frustrovaní, navíc nakonec neušetřili ani moc fyzických sil. A příjemné zjištění pro mě bylo, že obrana City je zranitelná víc, než jsem si myslel. Pevně jsem už v sobotu večer uvěřil, že v se Salahem v sestavě na Etihad Stadium aspoň jednou skórujeme.

Přesto napětí před odvetou čtvrtfinále LCH bylo nesnesitelné, už jen proto, že jsme si až do zveřejnění sestavy hodinu před zápasem nemohli být jisti, zda zejména Salah a Robertson nastoupí. Já to mám navíc nastavené tak, že tuto soutěž pro sebe hodnotím olympijským způsobem, což v praxi znamená, že za klíčové pro úspěšný zápis do historie v LCH považuji postup do semifinále, znamenající pomyslnou bronzovou medaili. Není to sice trofej, ale placka je placka. I když ji hráči nedostanou fyzicky. Takže promarnit tak skvěle rozehranou čtvrtfinálovou partii, to bych jen tak nerozchodil.

Zápas jsme sledovali na Valašsku v užším kruhu skalních fanoušků, přičemž společnost nám dělal i skvělý nápoj z pivovaru Helf, který nám už před zápasem pomáhal zmírnit nervozitu. Samotné utkání však začalo přesně tak, jak jsme nechtěli, Van Dijk daroval už v druhé minutě Citiziens gól a ti nás pak celý první poločas válcovali. Přežili jsme jej se skóre 0:1 částečně zázrakem, částečně i díky sudím. Neuznaná branka chvíli před přestávkou vzbudila vášně jak u aktérů přímo na hřišti, tak i u obrazovek a ještě teď se to v rámci hodnocení propírá. Zaregistroval jsem názory, že snad podle nových pravidel byl gól neuznán správně, já se ale zatím budu ohledně tohoto momentu držet názoru, že faktor rozhodčí hrál i v odvetě LCH, na rozdíl od většiny ligových střetnutí, v náš prospěch. Naopak, neberu, že domácí měli ještě kopat penaltu po údajném faulu Robertsona na Sterlinga, jak také z mnoha stran zaznělo. Až nám nebudou právě takovéto a ještě jasnější pokutové kopy upírány, tak se o tom můžeme bavit, ale minimálně po tom, co už jsme si v této sezóně zažili, tak můžeme tento penaltový apel s klidným svědomím smést ze stolu. 

Neuznaný gól City je možná v očích některých fanoušků určitou kaňkou na našem postupu, ale já si myslím, že rozhodující moment to nebyl. Já vím, že teď už se mi to říká snadno, ale jsem přesvědčen, že ať už by to bylo 1:0 nebo 2:0 a i kdyby Guardiola seděl lavičce a ne na tribuně, tak druhý poločas by nevypadal jinak než tak, jak proběhl. Už v samém závěru prvního dějství jsme vystrčili růžky a připravili si velmi dobrou příležitost ke skórování. Ještě to nevyšlo, ale předznamenalo to vyšší aktivitu ze strany Liverpoolu v druhé půli. A protože jsme jako už mnohokrát dokázali být efektivní, tak změna skóre na sebe nenechala dlouho čekat. Po skvělé práci Maného vše dokonal Salah.

Nečekal jsem, že to Citiziens hned po vyrovnání zabalí, ale v podstatě se tak stalo. A dovolím si tvrdit, že by se to stalo, i kdyby stav byl 2:1 a museli dát k postupu „jen“ 3 góly. Byla to prostě z jejich strany frustrace na pokračování z uplynulého týdne. V této sezóně se jim dlouho dařilo, na co sáhli, s prázdnou odešli jen v lednu z Anfieldu. Ale s příchodem dubna museli najednou začít polykat hořké pilulky, na což vůbec nejsou zvyklí. Stejně jako proti městskému rivalovi, tak ani v druhém poločase proti nám to nezvládli ve svých hlavách. Což je na první pohled zvláštní, jedná se totiž o velmi vyzrálý, mimořádně silný tým. Jenže mít ve svém středu výborné hráče nemusí stačit, ani když je sestava celkově dobře vyladěna. Nemůžu si pomoci, ale uměle vytvořené kluby, které se dostaly na výsluní díky tomu, že mají najednou téměř neomezené finanční možnosti, prostě nemají toho pravého ducha. Loni se podobně sesypal jiný takový tým, Paris St. Germain v Barceloně, v odvetě osmifinále, které mělo být formalitou. City mají skvělé hráče, na jejich fotbal se určitě dá dívat, ale jakoby tam chybělo větší srdce. A dost možná to ani jiné nikdy nebude. Teď si asi někdo řekne, že jsem po zápase příliš moudrý, že je to ode mě laciné, populistické, že ani atmosféra v Liverpoolu není vždy taková, jakou si představujeme nebo že také umíme zpanikařit a ztratit dobře rozehrané utkání. Ale Guardiola dobře věděl, o čem mluví, když po prvním utkání hovořil o kouzlu Anfieldu. Náš tým ještě není hotový, stále ještě se pod Kloppem buduje, ale ten duch tam prostě je! Jinak bychom v dvojzápase s Citiziens neuspěli. A že to byl úspěch zasloužený, uznal nakonec přes výhrady k rozhodčím i trenér soupeře. To považuji za velmi podstatné konstatování.

Na závěr nezbývá, než pochválit celý Liverpool za to, jak v oslabené sestavě zvládl tři mimořádně těžké zápasy krátkém sledu a udělal svým fanouškům v nejprestižnější evropské soutěži obrovskou radost. Pochvala patří všem, ale tentokrát si neodpustím vyzvednout za všechny tři uplynulé zápasy výkon Jamese Milnera. Jeho přístup k utkáním ať je vždy pro všechny vzorem! Když bude celý náš tým nastupovat k zápasům tímto způsobem, tak už teď se nemusíme bát vůbec nikoho. Samozřejmě, jak už jsem naznačil, ještě nás čeká hodně práce směrem k větší dokonalosti, a doplnění kádru na některých postech spolu s jeho rozšířením je nezbytné. Pokud se ale nezhorší situace s marodkou, tak už teď můžeme klidně pomýšlet ne evropský trůn. V semifinále LCH nás nečeká nic jednoduchého, ať už dostaneme kohokoli, ale když jsme porazili City, tak už můžeme zdolat kteréhokoli soupeře. Současný Liverpool sice nemá tolik zkušeností se zápasy na této úrovni jako třeba Real nebo Bayern, ale Klopp své svěřence jistě na semifinálová střetnutí dobře připraví, včetně toho, že jim vštěpí víru, že mohou uspět.

 

Bleskové zprávy

Coutinho se vrací na Anfield

Anfield zažije 3. června bitvu národních výběrů Brazílie a Chorvatska. V dresu Evropanů by se mohl představit Dejan Lovren, zatímco proti němu by se mohl postavit Roberto Firmino a do nedávna další hráč Reds, Philippe Coutinho.

Zámořská tour 2018

Jako každý druhý rok i letos Reds zavítají v rámci předsezonní přípravy do zámoří. Na úvod by se měli Reds střetnout se starým známým Dortmundem (22. července, Charlotte) a následně vyzvat jak ManCity (25. července, New Jersey), tak i uhlavního rivala United (28. července, Ann Arbor).

S Neapolí v Dublinu

Prezident Neapole, De Laurentiis, se při jednom rozhovoru nechal slyšet, že jeho tým odehraje v rámci předsezonní přípravy utkání s Liverpoolem FC. Duel by se měl odehrát v irském Dublinu 4. srpna.

Joel Matip mimo hru

Joel Matip si v letošní sezóně již nezahraje. V utkání s Crystal Palace si přivodil svalové zranění stehna, s nímž bude muset podstoupit operaci. Podobný osud zřejmě čeká i Adama Lallanu, který víkendové utkání nedohrál. Záložník by však mohl být fit pro světový šampionát.

Can s Gomezem se vrací zpět

Předčasně ukončili své reprezentační povinnosti Emre Can a Joe Gomez. Němce nepustily ani do jednoho z přípravných utkání bolavá záda, kvůli kterým musel střídat již v zápase s Watfordem. Joe Gomez si naopak přivodil poranění kotníku v zápase s Nizozemskem. Nejprve se zdálo, že u Albionu zůstane do konce srazu, ale nakonec bylo rozhodnuto, že se vráti dříve.

liverpoolsky skartator