pivovar helf

Mezi reprezentačními pauzami

 

Blog4

 

 

Pro spoustu pracovních a jiných povinností plus díky pár dnům dovolené jsem zápasy Liverpoolu v říjnu nejen nestačil zhodnotit, ale některé jsem ani neviděl. Co si mám myslet o tom, jak na tom momentálně jsme, v tuto chvíli úplně přesně nevím. Po zápase s Tottenhamem jsem se těšil na reprezentační pauzu, ale po West Hamu už jsem zase nerad, že přichází. A to asi hovoří za vše. Pojďme po pořádku od toho, co se událo od říjnové přestávky až po první listopadovou neděli.

Nejprve tu byl velký šlágr na Anfieldu s úhlavním rivalem, který však, podobně jako loni, nepřinesl žádnou mimořádnou podívanou a skončil, stejně jako před rokem, pro Liverpool v poslední době velmi nezvyklým, bezbrankovým výsledkem. S čím k nám přijede Manchester United pod vedením Mourinha se dalo čekat, víc jsem byl zvědav, co předvedeme my. Nemůžu říct, že by mě Liverpool v onom utkání zklamal, spíš naopak. Naši hráči byli koncentrovaní, nečekaně velmi pozorní v obraně, takže se dá říct, že aspoň část plánu neoblíbenému portugalskému trenérovi soupeře nevyšla. Myslím si totiž, že nějaké chyby od nás vzadu očekával, proto se jeho svěřenci nehrnuli příliš do útoku a čekali na svou příležitost. Ta také přišla, v závěru prvního poločasu, ale naštěstí z ní United nic nevytěžili.  Na druhé straně se dalo čekat, že si proti pevné a pozorné obraně soupeře moc šancí nevytvoříme. Nakonec jich bylo relativně dost, jenže speciálně v takových zápasech musí být produktivita co nejlepší a Liverpool v tomto směru nikoli poprvé letos selhal.

Tři dny poté následovalo střetnutí Ligy mistrů v Mariboru, v němž naši hráči spustili kanonádu. A já jsem to nakonec, bohužel, neměl možnost sledovat. Při vší úctě ke kvalitě soupeře by bylo naivní dělat z tohoto vítězství přehnaně pozitivní závěry, ostatně hned následující zápas ve Wembley proti Tottenhamu přinesl kruté vystřízlivění. Je fakt, že příčinou vysoké prohry byly zejména hloupé chyby v defenzívě, což už je v posledních pár letech v našem klubu evergreen. Všechny čtyři góly v naší síti byly velmi laciné, naše obranná činnost se speciálně v tomto střetnutí ukázala jako katastrofální, ale po výprasku v chrámu anglického fotbalu se naskytla ještě spousta dalších nepříjemných otázek. Mě by třeba velmi zajímalo, jak to právě vypadá v kabině Liverpoolu, a to zejména jestli se tam stále negativně nepromítá celá kauza kolem Coutinha.  A dále, nehrajeme už náhodou tak trochu podle šablony, není náš systém už pro soupeře příliš čitelný? A nebylo by dobré dát větší prostor hráčům, kteří ho zatím moc nedostali? Zvláště když někteří jiní nastupují v podstatě automaticky v základu, ale mnohdy hrají pod své možnosti.

V každém případě jsem po utkání s kohouty nelitoval, že jsem si naplánoval kratší dovolenou s vědomím, že zápas proti Huddersfieldu neuvidím. Podle toho, co vím, tak jsme proti tomuto nováčkovi odehráli velmi slabý první poločas, ale naštěstí nás hned po přestávce posadila na koně hrubá chyba soupeře a pak už jsme střetnutí ovládli. Nic proti takovému vítězství, chyby k fotbalu patří a mohou občas pomoci i nám, proč nakonec ne, vždyť v poslední době tomu bylo většinou naopak. Nechtěl jsem tuto výhru přeceňovat, nicméně jsem doufal, že se by se mohla stát jakýmsi odrazovým můstkem pro úspěšnější pokračování dalšího průběhu sezóny. Hned v týdnu nás pak čekala povinnost získat proti Mariboru další tři body do tabulky ve skupině Ligy mistrů. Přišel jsem k obrazovce po půl hodině hry, bohužel bylo 0:0 a tak to vydrželo až do poločasu, protože hra byla stereotypní, bez nápadu. Po přestávce jsme se přece jen prosadili, nezabránila nám v tom ani další zahozená penalta. Ovšem to, jak si na podzim v této disciplíně počínáme, je varující, selhal už třetí, a ke všemu dlouhodobě neomylný střelec! Slovinský tým nám navíc někdy kolem sedmdesáté minuty dokázal nepříjemně zatopit a tak jsem definitivně uvěřil ve výhru až po třetím gólu Sturridge v poslední minutě.

No a jsme u čerstvého fotbalového zážitku na Olympijském stadiónu proti West Hamu.  Kladiváři vždy patřili k mým oblíbenějším týmům v rámci Premier League, přiznám se ale, že pod Biličem část mých sympatií ztratili. A nejde o to, že jsme s nimi v minulém kalendářním roce několikrát neuspěli. Oni dávají pod chorvatským trenérem velký důraz na osobní souboje, které jsou mnohdy hodně na hraně regulérnosti. Zároveň se však při tom nepřirozeně často ocitají na zemi, dělá to na mě dojem, že to mají nacvičené. A s tímto na nás vyrukovali i v sobotním večeru, takže první velká pochvala za tento zápas letí k rozhodčímu, který jim toto vyptávání faulů příliš „nežral“. Tato na první pohled možná nenápadná skutečnost byla podle mě jedním ze základních předpokladů k našemu úspěchu.

Je ale pravda, že hráči West Hamu nás předčili v důrazu a měli v osobních soubojích většinou navrch. Hráli stylem, který nám příliš nevyhovuje, bylo to znát hlavně v začátcích obou poločasů. Mohli jsme sice jít do vedení hned v první minutě po dobře zahrané standardní situaci, jinak ale byla první dvacetiminutovka v režii domácích. Vytěžili z ní však jen tyč a v závěru tohoto jejich úvodního tlaku také první roh. Jako často v poslední době, tak i nyní tato námi již několik let velmi obávaná standardní situace zásadně ovlivnila další průběh utkání, tentokrát však rozhodně ne tak, jak by si to přáli kladiváři. Jestli jsme se v něčem pod Kloppem výrazně zlepšili, tak je to přechod do protiútoku. Bohužel nás v několika minulých zápasech zrazovala v těchto nadějných situacích koncovka, v tomto případě však rychlý brejk po odvrácení hrozby soupeřova rohu režíroval Mané, takže ještě když byli hráči s míčem na naší polovině, tak jsem tušil, že na konci celé akce bude zakončovat Salah, což jsem viděl jako hlavní riziko úspěšnosti. Egypťan to naštěstí zvládl a vedli jsme. Dvě minuty na to jsme kopali roh my a stejně jako proti Huddersfieldu jsme se z něj nezvykle prosadili. Tentokrát to dokonce vypadalo na nacvičený signál, a i když celkové provedení možná mělo vypadat trochu jinak, tak s výsledkem této situace můžeme být naprosto spokojeni. A stejně tak jsem byl spokojen i s průběhem zbytku poločasu, protože hru jsme do přestávky s přehledem kontrolovali. 

Po změně stran se naplnily moje obavy, že se na hřišti objeví Andy Carroll. Stalo se a bylo to znát. Právě on dokázal vpředu vybojovat spoustu míčů a navíc s jeho příchodem kladiváři ještě přidali na důrazu, vycítili šanci se zápasem ještě něco udělat. Dostali Liverpool pod tlak, přinutili nás chybovat, čehož využil už po deseti minutách druhého poločasu Lanzini. Dokázali jsme však okamžitě odpovědět, což byl další klíčový moment utkání, který nám v podstatě definitivně zajistil vítězství.  I když to se dá říct až teď, ze zpětného pohledu, West Ham, ač byl otřesen, to určitě ani za stavu 1:3 nezabalil a mohlo se stát ještě leccos. Vždyť loňské utkání v Bournemouthu mě straší ještě doteď. My jsme si navíc i nadále komplikovali život zbytečnými ztrátami míčů, ať už byla na vině laxnost, nepřesné přihrávky či nedostatečný důraz. Toto bych asi zkritizoval nejvíc na naší hře na Olympijském stadiónu, doplnil bych to do kolonky mínusy zápasu.

Naopak k plusům utkání patří už zmíněné rychlé přechody do protiútoku, které nám nabídly několik šancí přidat ještě aspoň jednu pojistku a dotáhnout utkání k vítěznému konci bez zbytečných nervů. Blízko tomu byl po skvělé individuální akci zejména Firmino, ale nemířil přesně. Čtvrtý gól se tak povedlo přidat až čtvrt hodiny před koncem opět po spolupráci dvojice Mané – Salah, skončilo to tedy přesně tak, jak to začalo. Potom už jsem nepochyboval, že si tentokrát z Londýna 3 body odvezeme, utkání se už jen dohrávalo.

Přes nakonec jednoznačnou výhru jsem zaregistroval i některé dost kritické názory na náš výkon, ale já jsem si tento zápas velmi užil. Znám naše slabiny, vím, jak nepříjemně se Liverpoolu proti West Hamu v poslední době hraje, takže jsem neočekával, že kladiváře nakonec tak jednoznačně výsledkově přejedeme. Pochválím tentokrát i Kloppa za taktiku i za zvolenou sestavu. Nebál se něco změnit, i když nenasazení některých hráčů bylo asi vynucené. Ale možná nám to opravdu bez Coutinha jde líp, jak už jsem naznačil, opravdu nevím, co se mu honí hlavou a jakým způsobem se to projevuje v kabině.

Ještě před zápasem jsem byl rád, že bude následovat reprezentační pauza, ale teď už si myslím, že je to škoda. I když s našimi výkony ani po posledních zápasech nemůže panovat úplná spokojenost, tak vidím šanci dostat se na vítěznou vlnu, která by nás posunula výš v tabulce. Nezbývá, než věřit, že přestávka nás nezastaví a že na úspěchy v posledních střetnutích dokážeme navázat i po 14 dnech.

 

 

Add a comment

Liverpoolsky.net - Ako ďalej ?!?

 

Blog4

 

Niektorí diskutujúci na tomto webe už určite zachytili zmeny respektíve chystané zmeny. Pre nich je tento článok potvrdením pre tých ostatných oznámením o chystaných zmenách.

Tento web bol založený a prevádzkovaný partiou nadšencov, dobrovoľníkov  za účelom prezentácie svojho obdivu k značke LFC, diskusii o milovanom klube , výmene názorov , delení sa o radosti,  sklamania, túžby ...  To všetko s rešpektom k iným účastníkom, iným názorom vo všetkej slušnosti a úcte.  Navyše v čase keď ešte v podstate neexistovali sociálne siete a diskusné fóra boli v plienkach. Títo ľudia založili tradíciu ročných ZRAZov , ktoré sa konajú dodnes a dodnes sa viac menej bavíme na stránkach tohto webu.

Keďže hlavným obsahom tohto príspevku sú informácie o pripravovaných zmenách, budem vzhľadom k ostatným udalostiam stručnejší, nakoľko sa k nim môžem vrátiť nabudúce.

V jednom svojom článku som sa pozastavil pri hystérii, ktorá vypukla na jar tohto roku na tomto webe, obzvlášť pri zápasoch v ktorých sme strácali body. Po poslednom kole PL,  v ktorom sme definitívne obsadili miesto v TOP4 sa hladina na chvíľu upokojila. Avšak so začiatkom jesennej časti nového ročníka sa opäť vynorili v diskusii pod článkami vulgarizmy a urážky do vlastných radov v takej intenzite, že vyústili do Braňovej  rezignácie prispievať do tohto webu.

V polovičke septembra Martinovi Konvičnému začali povinnosti a od tej doby sa delíme o Preview príspevky. Tie, ktoré napíšem sa snažím sledovať aj v diskusii. V nej som už naznačil, že budem iniciovať určité zmeny. Jedná sa predovšetkým o to, čo podľa mňa do tohto webu nepatrí. V tom zmysle som už označil niektoré príspevky ako nevhodné a ich pisateľov ako kandidátov na možný BAN, resp. upozornenie na neho.

V tomto okamihu svieti pri mojom nicku označenie „admin“, ale zatiaľ je to všetko! Nechávam tomu ešte chvíľu aby som sa sám zorientoval a s ostatnými „spolupracovníkmi“ prebral novú situáciu. Navrhované zmeny alebo ak chcete prípadné desatoro som pre začiatok jednoducho skrátil na „SEDEM hriechov“.  Po lopate povedané -  čo určite nie je žiadúce a nebude tolerované na tomto webe :

- Hanlivé výrazy a vyjadrenia na klub

- Hanlivé výrazy a urážky hráčov nášho klubu

- Hanlivé výrazy a urážky trénera nášho klubu

- Hanlivé výrazy a urážky realizačného tímu nášho klubu

- Vzájomné urážky, ponižovanie a zosmiešňovanie diskutujúcich

- Vulgarizmy

- Iné ( tento bod je ako správne predpokladáte do počtu číslo 7)

Za hrubé urážky a výrazy navrhujem BAN okamžite – futbalovou terminológiou červená karta z vrecka. Za tie ostatné môže byť upozornenie, no pri opakovaní som za nasledovný BAN.

Disqus Digests dokáže zablokovať  neželaných prispievateľov ak to niekto chce, avšak aj tie príspevky s ktorými niekto nesúhlasí musia spĺňať základné pravidlá slušnosti.  Za ten čas čo existuje tento web sa toho veľa zmenilo. Prišli nové technológie, sociálne siete, nová generácia fanúšikov.  Ale to neznamená, že s novou technológiou privítame vulgarizmus, aroganciu, egoizmus ... 

Myslím si, že na úvod to stačí. To čo som naznačil, je v krátkosti prvá predstava o tom, čo by sa malo zmeniť. Užime si túto reprezentačnú pauzu, po nej nás čaká „obľúbený“ súper !

V tomto okamihu by som uvítal reakcie, príspevky a návrhy aj od návštevníkov tohto webu , ktorí sem chodia ale do diskusie sa zapájajú iba zriedka, respektíve vôbec. 

PS: Tí prispievatelia, ktorí majú BAN v súčasnosti by mali v prvom rade komunikovať s osobou, ktorá im ho udelila. Ako som už uviedol, s celou problematikou sa iba oboznamujem a pokúsim sa ju v širšom okruhu spolupracovníkov  a niektorých členov funklubu v dohľadnom čase vyriešiť aj s prihliadnutím na podnety a pripomienky.

 

 

Add a comment

Zápasy přes kopírák

 

Blog4

 

Nedělní duel proti současným svěřencům Rafy Beniteze jsem tentokrát vstřebával hodně dlouho. Velmi se podobal tomu v Moskvě, po němž jsem doufal, že další takový zápas nebude hned tak následovat. Ale on přišel okamžitě poté a to už bylo na mě moc!

Obě utkání minulého týdne se sobě v mnoha směrech podobala jako vejce vejci, a dokonce skončila i stejným výsledkem. Takže kdybych okopíroval to, co jsem napsal po Lize mistrů a jen zaměnil nějaká jména, byl by to i věrohodný popis střetnutí s Newcastle. Zase to byl z naší strany festival neproměněných příležitostí, zase jsme ze spousty šancí vytěžili jen jeden gól z kopaček Coutinha, a opět jsme si jeden zbytečný nechali vstřelit. Jiné bylo to, že v St. James Parku jsme inkasovali jednoznačně po chybě stoperů a také to, že jsme tam mohli v nastavení prohrát, když jediný roh domácích jsme, jak je naším častým zvykem, v podstatě nezvládli ubránit. Dá se to tak bez servítků pojmenovat, i když vítězná trefa Newcastle z toho nakonec nebyla. 

Dnes budu psát trochu obecněji, protože snad ani nemá cenu se pouštět do detailního rozboru zápasu. Nebudu ani hodnotit jednotlivé hráče, i když viníky obdržené branky už jsem zmínil. Spíš se zamyslím nad tím, kde se náš klub v tuto chvíli ocitl a kam momentálně směřuje.

Zpráva o příchodu Jürgena Kloppa mě před dvěma lety zastihla na dovolené na druhém konci zeměkoule a přivítal jsem ji s nadšením. Určitě nejen já jsem doufal, že po letech přišel do našeho klubu spasitel. A dlouho to tak i vypadalo, i když samozřejmě všechno hned nešlo podle našich představ, chtělo to čas. Jenže tato gloriola začala v mých očích dostávat trhliny, což bych datoval zhruba od začátku tohoto kalendářního roku, kdy jsme zažili otřesný leden, jak co se týče na hřišti, tak i mimo ně. Tehdejší špatné výkony a výsledky společně s pasivitou v přestupovém období do mě zasely první semínka pochybností týkající se německého trenéra.

Nechme teď trochu stranou další letošní události a přenesme se ze začátku roku 2017 přímo do současnosti. Nechci říct, že jsme se za ty dva roky pod Kloppem nikam neposunuli, naše hra má hlavu a patu a je i atraktivní, byť hlavně pro neutrální fanoušky. Ale vidím dva závažné problémy, které se za celou tu dobu žádným pozitivním směrem neposunuly. A to je alarmující.

Tím prvním je neustále skloňovaná defenzíva. Bráníme katastrofálně, možná ještě hůř, než před příchodem Jürgena. Nad tím se pozastavuje nejen stále více fotbalových odborníků, ale i běžných fanoušků. O zbytečně nebo dokonce přímo hloupě inkasovaných gólech jsem ve svých článcích nucen psát mnohem častěji, než je únosné. Ale je toho víc. Třeba statistika obdržených branek z rohových kopů je pro nás sice děsivá, ale možná ještě milosrdná. O jediném rohu Newcastle, který nás mohl v nastavení připravit i o ten jediný bod z tohoto utkání, už byla řeč. A k tomu si vzpomeňme ještě na dva rohy Burnley na Anfieldu v půli září. Tento tým je zahrával těsně po sobě asi deset minut před koncem střetnutí, víc si jich nedokázal vybojovat. Při obou ale visel gól v naší síti na vlásku! Pamatuji si to tak dobře, protože jsem zrovna přišel k obrazovce a museli mě téměř omývat. Abych se ujistil, podíval jsem se na statistiky z duelů proti Burnley a Newcastle, a zjistil jsem, že my jsme v těchto dvou utkáních zahrávali dohromady 17 rohů. V St. James Parku si z jednoho z nich vybavuji tyč a následný závar, při němž jsem předčasně jásal, ale bojím se, že moc dalších nebezpečí z těchto situací v našem podání nevzniklo. Zato naši soupeři kopali dohromady opravdu jen uvedené tři rohy, při všech z nich však vždy v žilách tuhla krev. Přečkali jsme je jen s velkým štěstím, to pro ty z nás, kteří by náhodou chtěli žehrat na smůlu v zářijových zápasech. Od trenéra, který k nám přišel s pověstí, jakou Jürgen měl, bych nečekal, že bude defenzívu tolik podceňovat.

Druhý vážný problém, který vidím, souvisí s neproměňováním šancí, což je velká nemoc většiny odehraných zápasů této stále ještě začínající sezóny. Tady možná někdo namítne, že Klopp už finální fázi neovlivní, že je to čistě na hráči, který zakončuje nebo se snaží dát gólovou přihrávku. To je jistě pravda, ale já jsem přesvědčen, že tato střelecká impotence je jen vrchol ledovce a souvisí se špatnou psychickou odolností některých hráčů i týmu jako celku. A to už trenér ovlivnit může a dokonce dost zásadně! Budu to demonstrovat právě na posledním odehraném utkání.

Podle mého názoru Newcastle nebránil tak urputně jako jiní papírově slabší soupeři, kteří proti nám dokázali uhrát dobrý výsledek. Hráči v černobílém i častěji než jiní chybovali, a celkově na mě působili, že mají z Liverpoolu značný respekt. Tak proč se je nepovedlo zdolat, jen kvůli neproměněným šancím? Ne, je to hlubší záležitost, a jak už jsem naznačil, souvisí to právě s psychikou. Co jinak si totiž myslet o tom, když naši hráči dotáhnou dobře rozjetou akci do finální fáze, tak najednou prováhají správný moment na střelu či přihrávku, jsou nepřesní nebo zvolí špatné řešení. Několikrát v posledním zápase jakoby se zalekli toho, že by mohli vstřelit gól, prostě neunesli moment zodpovědnosti. Ale nejen to, v St. James Parku byla k vidění i celá řada zkažených jednoduchých přihrávek a dalších zbytečných ztrát míčů. O neschopnosti poslat aspoň trochu nebezpečný centr do vápna soupeře ani nemluvě, spousta z nich dokonce končila kdesi na tribunách. To všechno přitom patří k základnímu fotbalovému umění a stěží lze uvěřit, že by to hráči na úrovni Premier League neuměli! A další věc, kdo si vzpomene, kdy jsme naposled dokázali strhnout vítězství na svou stranu v závěrečných minutách zápasů? Já si vybavuji gól v nastavení v Goodison Parku před loňskými vánocemi, ale povedlo se nám něco takového v roce 2017? Já si spíš pamatuji, že jsme o bodové zisky v poslední době v koncovkách zápasů přicházeli. A když k tomu připočteme to, o čem už také delší dobu mluvíme, že totiž tým nemá pořádného vůdce a že i obrana jako taková by potřebovala někoho, kdo by hráče kolem sebe uměl pořádně seřvat, tak je neštěstí na světě.        

Ať si každý sám udělá představu, co z těch všech problémů, které jsem uvedl, může manažer ovlivnit. Za sebe jsem přesvědčen, že hodně a chci věřit, že na tom Klopp se svým realizačním týmem v nejbližší době pořádně zapracuje. Protože, bohužel, vnímám situaci tak, že se nenápadně blížíme k nějakému bodu, z něhož hrozí návrat zase o dva roky zpět, na výchozí místo po odchodu Rodgerse. A to by bylo obrovské zklamání.               

 

 

Add a comment

Konec legrace

 

Blog4

 

Po rozlosování základních skupin jsem už náš tým viděl v osmifinále Ligy mistrů a doufal jsem i v první místo ve skupině. V to první věřím stále, to druhé už bude složitější, ale ne nemožné. V minulosti jsme už dokonce postoupili i po prvních třech prohraných utkáních. Ani do vyřazovacích bojů, které nás přivedly až k triumfu v Istanbulu, nevedla přes základní skupinu jednoduchá cesta, přičemž tehdy se naši podzimní soupeři také opticky zdáli být přijatelní. Ale upřímně řečeno, z těchto dvou zápasů jsem čekal když ne dvě výhry, tak minimálně čtyři body, pouhé dva jsou určitě zklamáním. Přitom v obou těchto střetnutích jsme měli navrch, přes známé bolesti našeho týmu si troufám říct, že kvalita byla na naší straně, ale do vítězství jsme to nedokázali ani v jednom případě přetavit.

Po výhře v Leicesteru jsem i v kontextu s předchozími zápasy napsal, že scénář našich utkání pro zbytek tohoto kalendářního roku je jasně dán. Ale hned v Moskvě to bylo trochu o něčem jiném. Minimálně v tom, že obranu tentokrát budu kritizovat nejméně. Hrála sice na můj vkus dost vysoko a několikrát hrozilo z nakopávaných míčů přečíslení, ale případný požár se vždy povedlo uhasit už v zárodku. Pravdou je, že ruský tým naši defenzívu nijak výrazně neprověřil, i tak však tentokrát vidím mnohem větší důvod ke kritice našich středopolařů a útočníků. A také gólmana a trenérů.

Směrem dopředu se naši hráči často snažili zbytečně postupovat sami, místo jednoduchých přihrávek na volného spoluhráče se často pouštěli s míčem individuálně do přesily domácích, a to většinou skončilo špatně. A nejen to. Po jedné takové situaci udělal Can hrubou chybu, což vedlo postupně k osudnému přímému kopu Spartaku. Emremu tento zápas vůbec nevyšel, hned v úvodu si nechal hloupě utéct míč a když se ho snažil také ne zrovna ideálním způsobem získat zpět, vyfasoval zbytečnou žlutou kartu. Následovaly další nepovedené momenty, navíc jsem se celou dobu obával, že bude vyloučen. Oddychl jsem si, když jej Klopp vystřídal.

Další kritika naší zálohy směřuje k její defenzívní činnosti. Již v několika minulých zápasech jsem si všiml nedostatečné podpory naší obrany ze středu pole a během utkání v Rusku jsem asi dvakrát postřehl, že místo důsledného vracení se po ztrátě míče naši záložníci směrem k vlastní brance jen vyklusávali ve stylu, v jakém to ještě mám v čerstvé paměti u Lucase. Vyloženě čekali, až se jim míč od obránců vrátí, ti jej však neměli zdaleka ve své moci.

Ale nejkatastrofálnější byla naše finální fáze, zejména v situacích před soupeřovou brankou mi v tomto střetnutí připadal Liverpool jako velmi nevyzrálý tým. K pokutovému území soupeře a v podstatě i do něj jsme se dostávali relativně snadno. Ale tam jakoby se hráči polekali, že by mohli vstřelit gól, najednou přišlo nepochopitelné zaváhání v tom, jak s již téměř gólovou situací naložit. Často pokazili už finální přihrávku, ať už z důvodu zmíněné váhavosti, ale i nepřesnosti či zvolení špatného řešení. A když už se naskytla možnost akci gólově zakončit, naložili s tím útočníci prachbídně. Vynikal v tom zejména Firmino, ale při svých zkušenostech se nevyznamenal ani střídající Sturridge. Vrcholem střelecké neschopnosti pak byla situace ze závěru prvního poločasu, kterou má jistě ještě každý před očima, protože zbabrat výrazné přečíslení způsobem, jakým to naši hráči předvedli, to se hned tak nevidí. A nic na tom nemění skutečnost, že důležitou roli hrál v této akci obránce.  

Sturridge vystřídal asi nejen k mému velkému překvapení Maného, který byl spolu s Coutinhem a Salahem v naší ofenzívě nejplatnější. Pokud v tom nehrálo roli nějaké zranění, tak Kloppův tah nechápu. Automaticky bych očekával, že dolů půjde Firmino, kterého jsem nečekal ani v základní sestavě, protože od reprezentační pauzy toho moc nepředvedl. Ještě menší pochopení mám však pro rotaci gólmanů, protože Karius vypadá jako Kloppův velký omyl. Gól v naší síti jde v mých očích na vrub obou jmenovaných německých hráčů rovným dílem.

Nad týmem s kvalitou, jakou předvedl v úterý Spartak, prostě musíme při vší úctě vyhrávat i na jeho hřišti, přestože jim skvěle zachytají gólmani nebo třeba i navzdory přehnanému zdržování hry ke kterému se moskevský celek často urychloval. Rozhodčí měl určitě nastavit víc, než 8 minut, ale zaregistroval jsem si, že se to v evropských zápasech moc nenosí. A stejně se obávám, že by nám to bylo v tomto utkání málo platné.

Je sice teprve začátek sezóny, ale slabin v našem týmu už vyplavalo na povrch dost, přičemž výkony a výsledky konkurence, ať už v Anglii nebo v Evropě, mě znepokojují. Stát se může sice ještě leccos, ale zářijové zápasy mi na optimismu moc nepřidaly. Proto ten titulek, konec legrace. Musíme brát každé další utkání v Anglii i v Evropě s maximální vážností. Tím nechci tvrdit, že naši hráči v Moskvě něco podcenili, že ze sebe nevydali všechno, naopak, spíš na mě působili jakýmsi nezdravě přemotivovaným dojmem. Ale to je taky špatně. Hlavně teď musíme správně zanalyzovat příčiny neúspěchů, protože svádět výsledek z Ruska na nedostatek štěstí doufám nikoho ani náhodou nenapadne. Bavíme se o Lize mistrů, čeká nás dvakrát Maribor, proti němuž už prostě musíme v obou případech naplno bodovat. Přestože se jedná o papírově slabšího protivníka, tak na experimenty už není čas. Z mého pohledu jde minimálně o to, aby nastupovali hráči, kteří mají formu a taky bych vrátil Kariuse na lavičku. Zejména v to druhé ale moc nevěřím.

 

 

Add a comment

Naštvali jsme Taylora?

 

Blog4

Po zápase se Sevillou jsem neměl čas napsat hodnocení a utkání s Burnley jsem viděl až od 80. minuty. Ligový pohár nechám stranou, ale první dvě střetnutí plus to nejnovější, ligové, na Leicesteru už hodně vypovídá o tom, co můžeme minimálně do zimního přestupového období očekávat.  Scénář je vcelku jasně daný, všechny tři uvedené zápasy se odehrály podle něj, i když až ten poslední přinesl na rozdíl od prvních dvou výsledkovou radost.

Naše defenzíva asi není schopná odehrát utkání bez hrubých chyb a špatně brání standardní situace. Jde jen o to, jak toho soupeř dovede využít.  Na druhé straně s ofenzívou panuje spokojenost, jen by to chtělo lépe proměňovat šance, které si naši hráči vytvářet určitě umějí. Musíme být maximálně efektivní, protože na očekávané inkasované góly prostě musíme odpovídat větším množstvím těch vstřelených. Je to jasné jako facka a pro nezaujaté fanoušky velmi atraktivní. Pro příznivce Liverpoolu to ale bude znamenat většinou nervy až do konce, protože ani třígólové vedení v druhém poločase v našem případě plný bodový zisk zdaleka nezaručuje. Ale na druhé straně jsme si na to v posledních letech už zvykli.

Sevilla nás dokázala ztrestat téměř dokonale. Do závěrečných minut dala z dvou námi nabídnutých šancí dva góly, přičemž k úplné spokojenosti chybělo španělskému týmu proměnit ještě tutovku v úplném konci utkání. Burnley také využilo jednu naši velkou chybu, což jim nakonec rovněž stačilo na remízu. A i v tomto případě mohlo být ještě hůř, protože zrovna když jsem přišel k obrazovce, tak hosté zahrávali dva rohové kopy po sobě, při nichž gól visel na vlásku. My jsme naopak proti Seville vedle zahozené penalty neproměnili spoustu dalších velkých šancí a proti Burnley odhaduji, že ta efektivita taky mohla být lepší. V každém případě důvod k frustraci tu byl a s pokračujícími neúspěchy sílil.

Na tomto místě si neodpustím malou odbočku. Když je někdo naštvaný, tak to ještě neznamená, že by si měl vylévat zlost v komentářích způsobem, jak jsem to zaregistroval po Burnley, bylo to od některých takříkajíc „za hranou“. Tyto stránky také nějakým způsobem reprezentují náš klub, tak se podle toho chovejme. Vulgarity jsou zbytečné, urážky hráčů či kohokoli dalšího z liverpoolské rodiny včetně ostatních diskutujících snižují nejen kvalitu liverpoolsky.net, ale i autoritu nás všech. Nikomu nenadávám, nikoho nechci nijak moralizovat, ale zkuste o tom popřemýšlet. To jen na okraj.

Teď k Leicesteru. První poločas hodnotím z naší strany jako velmi pěkný, až na to, že díky Lovrenovi na začátku nesklapla ofsajdová past a také se nám několikrát těžce nepovedla rozehrávka, což měl jednou na svědomí i Mignolet. Směrem dopředu velmi pěkný výkon, Salah bohužel opět zazdil tutovku, ale v dalším průběhu utkání to nejednou napravil. Byl podle mě naším nejlepším hráčem, možná společně s Coutinhem, o kterém s radostí tvrdím, že je konečně zpět, tak, jak jej známe. Druhá pětačtyřicetiminutovka byla ovlivněna inkasovaným gólem do šatny, jenž domácí výrazně povzbudil. Měli jsme několikrát namále, ale nebyli jsme ani bez šancí skórovat vícekrát, než jen jednou. Kromě jmenovaných hráčů velmi chválím ještě střídajícho Sturridge a konečně zabral i Henderson. Naopak Wijnaldum  a Firmino si během září vybírají ne úplně povedené období. Naši výhru považuji za vydřenou, ale zcela zaslouženou, už jen proto, že jsme tentokrát hráli i proti rozhodčímu. U něj se tentokrát musím chtě nechtě pozastavit.

Taylora jsem ještě před rokem bral jako jednoho z těch lepších rozhodčích.  Pak přišel zápas proti Manchesteru United, kdy jsme zpochybnili jeho nominaci. To utkání ještě odpískal vcelku objektivně, možná i proto, že ani neměl důvod k nějakému kontroverznímu výroku. Ale v dalších střetnutích, které nám rozhodoval, se mi už jako fanouškovi Liverpoolu nelíbil. Čerstvou zkušenost máme z prvního kola této sezóny na Watfordu, jsem přesvědčen, že nás tam okradl o vítězství, protože vyrovnávající gól v nastaveném čase neměl uznat. Stále jsem si ale nepřipouštěl, že by se chtěl Liverpoolu nějak mstít. Na Leicesteru už to ale byla pro mě velmi silná káva, i když tentokrát jsme o plný bodový zisk nepřišli. Celý první poločas byl hlavní arbitr příliš benevolentní k nečisté hře domácích, mělo se určitě víc žlutit, přičemž některé fauly hráčů v modrém zůstaly zcela nepotrestány. Měl jsem několikrát obavy o zdraví našich hráčů. V úplném závěru prvního dějství jsem čekal, že nastaví minutu, přidal dvě, ale dobrá. V té druhé však daroval nebezpečný přímý kop soupeři po Vardyho filmování. Byla z toho gólová šance, Mignolet vyrážel na roh v čase 47:13, schválně jsem se na to znovu podíval. Proč se ještě roh zahrával, vždyť avízované nastavení uplynulo?! A ke všemu jsme z tohoto rohu dostali gól po faulu na našeho gólmana. Takže hned tři chybné verdikty rozhodčího v rámci jedné gólové situace, to se hned tak nevidí! A byl to důležitý gól, který Leicester pro druhý poločas zdravě nabudil.

Představa, že se Taylor o přestávce na spornou situaci v závěru prvního poločasu podívá na videu a že budu s jeho výkonem v druhém dějství více spokojen, se ukázala jako naivní. Pokračoval v nastaveném trendu a přišla i situace, kdy k mému velkému údivu ukázal na značku bílého bodu proti naší brance. Zpomalený záběr prokázal že Mignolet trefil nejdříve balón, byť jen lehce. Někteří z publika v podniku, kde jsem zápas sledoval, mi tvrdili, že penalta byla oprávněná a jeden z nich mi vysvětlil, že podle pravidel náš gólman zasáhl míč tak nešťastně, že Vardy mohl hrát dál a to se prý píská. Nevím, no. Netvrdím, že to tak není, slyšel jsem to poprvé, pro mě šlo minimálně o další, výrazný sporný moment ve prospěch soupeře. To už spíš bych pochopil odpískání penalty za ruku Cana z následné akce, které Taylor buď dobře neviděl nebo sám naznal, že už by to bylo moc. Ruka byla u těla, nezaregistroval jsem žádný její aktivní pohyb, tohle se v poslední době, co tak sleduji, nepíská. Ale pravidla jsou v tomto směru dost zvláštně nastavena a rozhodčí si je vysvětlují každý jinak, aspoň se mi to zdá.  

Pak přišel úplný závěr a s ním nastavení nepochopitelných, dlouhých pěti minut. A v té poslední z nich další nebezpečná standardní situace ve prospěch domácích za podobný zákrok, jaké rozhodčí po většinu zápasu pouštěl. Naštěstí jsme ji ubránili a žádné další vteřiny tentokrát hlavní arbitr nenastavoval, celkově však mám k jeho verdiktům výhrad mnohem víc, než je zdrávo. Nevím, zda se ho ta situace z loňského října nedotkla až příliš, možná se tehdy náš klub nezachoval zrovna moudře. Teď už s tím nic nenaděláme, vypadá to, že Taylor je na Liverpool opravdu nabroušený a vůbec se netěším na další zápas, který nám bude pískat. Teď jsou však tři body doma, zastavili jsme sérii neúspěchů a udrželi kontakt se špicí tabulky. To je pro tuto chvíli podstatné.
 

 

Add a comment

Našich deväť

 

Blog4

 

Tento názov príspevku by mohol najmä starších, teda pokiaľ im ešte pamäť slúži pomýliť a navodiť atmosféru hudobnej súťaže, ktorú kedysi vysielala ČST. Mám však na mysli našich deväť tohtoročných mesiacov, tak ako ich vidím ja vo vzťahu k LFC.  To, že sme do tohto roku vstupovali s veľkými očakávaniami bolo zapríčinené dobrým postavením v tabuľke, dobrou hrou a podškrtnuté  Silvestrovskou výhrou nad Manchester City. Začínalo sa zimné prestupové obdobie a aj napriek vyhláseniam  Jürgena Kloppa, že v zime nikoho neprivedieme sme živili nádej, že nejaká posila by sa predsa len mohla objaviť. Január však všetko poriadne schladil. V tomto mesiaci sme nevyhrali ani jeden zápas PL a v štyroch zápasoch sme získali iba 3 body za tri remízy. Na konci mesiaci sa naplnili tvrdenia nášho manažéra a neposilnil nás nikto. Prvé tohtoročné ligové víťazstvo sme dosiahli až vo februári. V šiestom tohtoročnom zápase sme porazili Tottenham.  Avšak hneď v ďalšom zápase sme položili základy záchrany pre Leicester, ktorý nás s novým trénerom, postavením v pásme zostupu porazil. Aby bola hojdačka dokonalá o týždeň sme doma porazili Arsenal.  Jednoducho sa nám proti tímom z čela tabuľky darilo. Oberali sme ich o body, ktoré sme ako správna Jánošíkova družina odovzdávali tímom bojujúcim o záchranu. Našu súpisku postihli zranenia a maródka v plnom rozsahu odhalila náš  úzky káder a jeho kvalitu.

Rozkolísané výkony a výsledky v boji o TOP4 pokračovali aj v mesiacoch apríl a máj aby sa to nakoniec  ako v dobrom thrilleri posledným zápasom podarilo. Ligu Majstrov sme ukopali predovšetkým v zápasoch na ihriskách súperov, keď naopak v domácich zápasoch sme infarktovo strácali body. Tento thriller sme ako fanúšikovia znášali ťažko. Na našom webe sa spustila hystéria a nadávalo a preklínalo  sa kompletne na všetko. Od hráčov, trénerov, cez fanúšikov so zmierlivejšími alebo inými názormi až po majiteľov. Pri návšteve nášho webu som si niekoľkokrát pretieral oči, či som si náhodou nepomýlil stránku. Neveriacky som zistil, že nie. To čo som čítal v niektorých komentároch som nechápal. Nemám teraz na mysli vulgarizmy. Môže fanúšik LFC používať na tejto stránke také výrazy smerom do vlastných radov , aké si niekedy nedovolia ani skalní našich súperov ? Vrátane Mufanov.Sú to  výrazy, za ktoré je v krčme facka !! To, že na niektoré veci okolo nášho obľúbeného klubu máme ako jeho priaznivci rozdielne názory – to je úplne normálne. Niektorí sú schopní svoj názor prezentovať a obhajovať  slušným spôsobom, iní však idú cez mŕtvoly a prípadného nesúhlasného partnera v diskusii urážajú až ponižujú. Tak to už nie je celkom v poriadku.  Avšak hrubé výrazy voči hráčom, trénerovi a dokonca klubu samotnému – tak to je podľa mňa jednoducho neprístupné, neakceptovateľné. Na tomto webe určite !!

Ako fanúšik LFC viem veľmi dobre, že  to nie je jednoduché fandiť tímu ako je LFC.  Teda aby som to uviedol na správnu mieru – nie stále J. Som ten typ fanúšika, ktorý pri nezdaroch, inkasovaných góloch nadávam a hreším ako kočiš resp. maďarský žandár. Potom mi trochu vychladne hlava. No úplne ma rozladí  keď si prečítam niektoré príspevky, ktoré nevyberavo urážajú klub, hráčov a trénera a do toho sa ešte diskutujúci navzájom napádajú. Netvrdím, že všetci naši hráči sú hviezdy a nikdy si nezaslúžia kritiku. Avšak  malo by to mať určitú úroveň.

V poslednom májovom zápase sme na Anfielde porazili zostupujúci  Middlesborough a zabezpečili si tak predkolo LM. V tejto pozícii sme vstupovali do letného prestupového obdobia. Začali sme ho rýchlym podpisom Salaha. Rovnako rýchlo sme zbabrali prestup VVD. Náš klub sa ospravedlnil a oficiálne prehlásil, že sa o tohto hráča už nebude zaujímať. Určite nepotešujúca správa, stavajúca našich prestupových manažérov do roly amatérov. Potom prišiel prestup Neymara a začiatok prestupového šialenstva okolo Coutinha.

Rád by som doprial nášmu klubu silné mená, prestupové titulky smerom na Anfield. Súčasne si uvedomujem hrúbku peňaženky  majiteľov LFC.  NIE – neidem  ich obhajovať. Pri konečnom zúčtovaní aj tohto posledného prestupového obdobia je vidieť značné rezervy pri investíciách do nových posíl. Chcem iba naznačiť, že nemôžeme očakávať nákupy typu Chelsea, City ..... Náš tréner nemôže ukázať na hráča, a považovať to za vybavené. Rozumej kúpené – nech je cena akákoľvek. Preto je tu Jürgen Klopp, ktorý je ochotný akceptovať výzvu budovať tím cieľavedome a dlhodobo. Na konci augusta by som bol spokojný ak by sa bol podaril prestup VVD. Keďže sa situácia vyhrotila, mal tu skončiť nejaký iný stopér, pretože bolo jasné že Sakho odíde.

Neymarov odchod z Barcelony je svojou výškou výkupného niečím úplne novým.  Len tak na okraj,  Dembélé má v novej zmluve s Barcelonou výkupnú klauzulu 400 mil. EUR.  Poďme radšej ku Coutinhovi, ktorý bol prvý v hľadáčiku Barcelony po odchode jej hviezdy. Barcelona potrebovala nahradiť odchádzajúceho hráča a vybrala si stredopoliara, s ktorým do ďalšej sezóny rátal aj Jürgen Klopp. Ponuka odísť do Barcelony je lákavá pre každého hráča o to viac ak pochádza z Južnej Ameriky. No a kto sa tešil z možného obchodu najviac  ?  Agent ! Bojím sa, že význam slova lojalita dnes končí len čo sa objavia na obzore peniaze.  Samotný Philippe bol do Barcelony ťahaný lákavou pracovnou ponukou a súčasne tlačený jeho agentom, ktorý spolu s médiami vytvoril tlak aj na rodinu a spustili hotové prestupové peklo, v ktorom málom Philla usmažili. Barca dala prvú ponuku, ktorej podmienky boli smiešne a výsledkom bol vtip, že k nám prestupuje Messi.  Coutinho je jednonohý futbalista / i keď včera proti Burnley vystrihol solídnu strelu ľavou nohou/ avšak Jürgen Klopp sa vyjadril, že jeho prestup v lete neprichádza do úvahy. Barcelona prišla napokon s treťou ultimátnou ponukou, ktorej čas vypršal a podľa tohto ultimáta už Barcelona nemala mať záujem o Philla. Couts nasledujúci deň vysvetľuje svoj výrok, že už nikdy už nenastúpi za LFC. Poodhaľuje tak agentov tlak.  Jürgen Klopp potvrdzuje novinárom, že na vzťahu ku Coutinhovi sa nič nezmenilo, a že s ním ráta. No príbeh nekončí. LFC bojuje v predkole LM bez Philla, ktorý má zdravotné problémy, avšak odlieta do Južnej Ameriky, kde nastupuje za reprezentáciu Brazílie.  Prichádza 4. ponuka Barcelony, o ktorej niekoľko odborníkov hneď naznačuje, že ju LFC zamietne. Novinári  prichádzajú s niekoľkými zaručenými správami až nakoniec Coutinho zostáva. Barcelona získala Dembélé-ho avšak vo vzťahu k Phillovi obstála podobne ako LFC v snahe získať stopéra VVD.

Ale to už je september. V utorok 13. Sme hrali prvý zápas tohtoročnej LM po víkendovom výprasku od City, ktorý Ivoš trefne označuje ako historický kolaps. V zápase so Sevillou sme po úvodnom darčeku pre súpera hrali 2/3 času výborný futbal. Otočili sme výsledok a zahodili niekoľko príležitostí súpera definitívne zlomiť. Prišiel trest v podobe vyrovnania.  Na tomto stručnom hodnotení sme sa zhodli s Ivošom po zápase.  Vzhľadom na priebeh zápasu ironicky poznamenal, že je pracovne tak vyťažený, že „rád“ nestihne tento víkend napísať ani riadok. Akoby tušil priebeh zápasu s Burnley.  Napriek všetkému som v utorňajšom zápase našiel jedno pozitívum. V závere stretnutia striedal Coutinho a tribúny ho privítali potleskom. Týmto dali bodku nielen za letným prestupovým obdobím ale predovšetkým za prestupovým príbehom Coutinha.  Phill sa takto môže plne venovať tréningu a jeho ďalšiemu pôsobeniu v drese LFC s vedomím, že fanúšikovia s ním rátajú rovnako ako Jürgen Klopp.

V zápase s Burnley sme už s Coutinhom v základe opäť darovali súperovi úvodný gól po nedorozumení v obrane, avšak zápas sme aspoň vyrovnali.  Stratili sme dva body a začína to vyzerať, že nám deviaty mesiac prináša „pôrodné bolesti“ , ktoré bolia predovšetkým v obrane. Najhoršie na tom všetkom je, že tieto bolesti budú trvať pravdepodobne až do januára. To je najbližší termín, kedy vieme riešiť nedostatky v našej obrane.

Čo nám teda prinieslo 9 tohtoročných mesiacov ? Dve prestupové obdobia, z ktorých nás neuspokojilo ani jedno, napínavú jarnú odvetu v ktorej sme ukopali predkolo LM, letnú prípravu a letný postup do LM. No a predsa ešte čosi navyše sa mi vybavilo na záver.  Akosi ma straší predstava, že sa zraní alebo vykartuje Matip. Vôbec si ju neviem ale hlavne nechcem pripustiť. Následky si radšej nepredstavujme.

 

 

Add a comment

Historický kolaps

 

Blog4

Původně jsem nechtěl vůbec tento článek psát. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem sobotní odpolední představení strávil a také jsem si myslel, že zápas se dá stručně zhodnotit nějakými čtyřmi, ne úplně pozitivními větami. Přes neděli se mi ale přece jen pár věcí rozleželo v hlavě.

Hned jsem si nevzpomněl na ostudnou prohru na Stoke v posledním kole sezóny 2014 – 2015, na tu mě upozornily až komentáře na těchto stránkách. Možná jsem ji pustil z hlavy proto, že jsem onen zápas, který už nic moc nemohl změnit na našem umístění, tehdy neviděl. Ale kromě této výjimky si stejně nevybavuji, že by jindy Liverpool v soutěžním střetnutí za celou dobu, co mu fandím, prohrál pětigólovým rozdílem a dokonce ani na to, že by někdy inkasoval pět branek. A připomínám, že jsem fanouškem tohoto klubu už od druhé poloviny sedmdesátých let! Maximálně si vzpomínám na zápas v Mainzu v rámci letní přípravy v roce 2006, ale to je tak všechno. Možná mi někdo něco podobného z historie Liverpoolu za posledních zhruba 40 let ještě připomene, to nevylučuji. Ale nic to nezmění na skutečnosti, že datum 9. 9. 2017 se do historie našeho klubu zapíše velmi neslavně.

Prohry 0:4 několikrát pamatuji, ta asi nejméně očekávaná přišla někdy v polovině 80. let, tedy v rámci zlaté liverpoolské éry, a bylo to na půdě Coventry, týmu z druhé poloviny ligové tabulky. Po letech jsem si ten zápas našel na youtube a ocenil jsem nádherné góly našeho tehdejšího soupeře. Hlavně si ale živě vzpomínám, jak jsem sice tehdy při přečtení výsledku nejdříve nevěřil vlastním očím, ale pak jsem se jen pousmál. Řekl jsem si, že takové věci se stávají, že jde prostě jen o náhodu, která se jen tak nebude opakovat, protože kvalitě Liverpoolu jsem v tom období bezmezně věřil. Hodit ale podobným způsobem za hlavu kolaps na hřišti Manchesteru City by bylo krátkozraké. Tak jako není náhoda, že anglická reprezentace pravidelně selhává v penaltových rozstřelech, tak nelze považovat za úplnou anomálii ani naši vysokou porážku na Etihad Stadium. Tím vůbec nechci říct, že podobné debakly teď budou na denním pořádku. Ale na rozdíl od kolapsu na Coventry před více než 30 lety se něco takového, co jsme o víkendu zažili na půdě Citiziens, podle mého názoru v blízké době klidně opakovat může, aniž bych to chtěl tímto přivolávat.    

Rozhodujícím faktorem byla samozřejmě červená karta pro Maného, k níž jsem zaznamenal tak širokou škálu názorů, jako už dlouho ne. Že náš klíčový útočník neměl být vyloučen si myslí nejen Klopp, ale prý i trenér soupeře. A červenou kartu by v tomto případě údajně neudělil podle vlastních slov ani Clattenburg. Na druhé straně jsem zaznamenal hlasy, že ani klasický třízápasový trest není za takový zákrok dostatečný. Za sebe vyloučení Maného akceptuji, neodvolával bych se, ale jakýkoli trest navíc by byl absurdní. Jsem přesvědčen, že šlo o neúmyslný střet, byla to nešťastná situace a jakékoli další sebemrskačství je zbytečné.        

Každý tým, který je poslán do deseti, má problém, ale v našem případě to platilo dvojnásobně, a to hned z několika důvodů. Možná se proti nám zrovna spiklo více nešťastných okolností najednou, například když jsme během prvního poločasu neproměnili některé velmi dobré šance. Podle mě jsme však hlavně doplatili na dlouhodobě neřešené problémy. Stačilo, že záloha nenavázala za výborné výkony z domácích srpnových utkání, což znamenalo mimo jiné přetížení naší, už několik let ne zrovna pevné, obrany. Po vyloučení senegalského útočníka tlak na naši defenzívu ještě zesílil, ta neodolala a tak už do přestávky vedli domácí o dva góly. Korunu tomu dal po pauze Klopp, když stáhl ze hřiště útočníka, který, přestože má zatím rezervy v koncovce, tak vypadal po odchodu Maného jako jediný, kdo by byl schopen obranu Citiziens aspoň trochu zaměstnat. Šance na to vydolovat ze zápasu minimálně bod byla sice v tom okamžiku už mizivá, ale kdo ví, co se ještě mohlo stát. Aspoň síly na hrací ploše se mohly vyrovnat, protože Otamendi měl se Salahem problémy a už během prvního poločasu bylo jeho setrvání na hřišti dost na hraně. Poločasové střídání naší hlavní letní posily jsem však pochopil jako signál, že jsme zápas zabalili a už se soustředíme na Ligu mistrů. Takové uvažování je sice možná pragmatické, ale dalo se předpokládat, že by tento přístup mohl způsobit ostudu, což se nakonec i stalo. A nejde jen o výsledek, ještě horší byla předvedená hra v druhém poločase. Naši hráči se snad ani nesnažili, v myšlenkách už asi byli na Anfieldu se Sevillou nebo minimálně na cestě domů. Zdvořile otvírali domácím zadní vrátka a sami vůbec nezkoušeli zaútočit. Za těchto podmínek jsme mohli sotva čekat vlídnější pohled na ukazatel skóre, než ten, který svítil po závěrečném hvizdu rozhodčího.

Odevzdaný výkon po Maného vyloučení mi vadil po morální stránce, ale problémy do budoucna vidím i v praktické rovině. I když ono to trochu souvisí, protože jeden z důvodů vypuštění zápasu na City za nepříznivého vývoje bylo to, že tým nemá pořádného vůdce. Což už mi taky připadá jako dlouhodobější záležitost. A tentokrát by možná opravdu stačilo aspoň k tomu, aby skóre nebylo tak trpké, kdyby se našel někdo, kdo by spoluhráče pořádně seřval a postavil do latě. No a dále musím, ač nerad, znovu zaostřit na naši defenzívu. Je to sice už evergreen, ale přesto nebo možná právě proto se ptám, jaké ještě chceme další důkazy o špatném fungování našich zadních řad?! Pokud se nedaří hráčům ve středu pole a nestíhají naší obraně intenzívně vypomáhat, tak je na světě kalamita. Jen když se podívám na složení obranné čtveřice na Etihad Stadium, tak oba krajní obránci mají sice dobrý potenciál, ale zatím i spoustu slabin a zejména TAA je ještě hodně nevyzrálý hráč. Klavan je obecně v rámci Premier League použitelný, ale na to, aby účinně čelil útočníkům, kterými disponuje Manchester City, obávám se, nemá potřebnou kvalitu. V takové situaci to Matip, i kdyby podal nejlepší možný výkon, stěží zachrání, přitom ani jeho úplně nepovažuji za vzor spolehlivosti. Z toho mi vychází jediné, jestli chceme momentálně uspět v souboji s nejlepšími týmy, nezbývá nám, než je přestřílet. A ta možnost v sobotu v podstatě padla ve chvíli, kdy jsme byli posláni do deseti, zvlášť když byl ještě ke všemu vyloučen klíčový útočník. Neříkám, že budeme hrát v oslabení permanentně, ale občasná vyloučení k fotbalu patří a jak bylo vidět na Etihad Stadium, může k nim dojít kdykoli, i ve zcela neočekávané chvíli. Hra v oslabení pak s velkou pravděpodobností znamená, že se její těžiště odehrává na obranné polovině týmu hrajícího s menším počtem hráčů.  A na to, zdá se, není současný Liverpool příliš připraven. I proto si myslím, že podobný debakl může zase někdy přijít. Nemusí, a pevně doufám, že nepřijde, ale pravděpodobnost je v tomto směru při úrovni našeho bránění větší, než byla v jiných dobách.

Hoďme tedy zápas s Citiziens za hlavu, ale jen ve smyslu, aby to nenarušilo psychiku kolektivu. Poučení z tohoto střetnutí je totiž velmi nutné, i když řešení některých problémů bude bohužel možné až v zimním přestupovém období a to ještě s hodně nejistým výsledkem. 

 

Add a comment

S nadhledem

Blog4

 

 

Nechtěl jsem hodnotit zápas s Arsenalem ve chvíli, kdy vrcholilo přestupové období, protože po demolici kanonýrů se myšlenky snad všech fanoušků včetně mě upíraly k případným změnám v kádru. Bezprostředně po ukončení transfer window jsem pociťoval spíš zklamání, ale už to ze mě spadlo. Na první ostrá utkání nové sezóny a změny v našem týmu během léta se jsem teď už schopen podívat se s větším nadhledem.

Dlužím názor na poslední utkání s Arsenalem, které hráči v červeném vyhráli až příliš jednoduše. Doteď nad tím kroutím hlavou a nevím, zda jsme byli my tak dobří nebo kanonýři tak špatní. O problémech uvnitř gunners se ví, své sehrálo asi i to, že trenér soupeře poslal na hřiště některé hráče, kteří měli zaječí úmysly. Ale že nám to Wengerův tým ve vzájemné konfrontaci sil tak zjednoduší, to jsem si opravdu nemyslel. Když je nejlepší hráč soupeře gólman, který pustí za svá záda čtyři góly, tak to hovoří za vše.

Přitom před zápasem jsme zase tolik trumfů podle mého názoru v ruce nedrželi, aspoň ne ve smyslu, že by se dala čekat tak jednoznačná záležitost. Museli jsme v týdnu absolvovat těžké střetnutí o Ligu mistrů, což jsem vnímal jako handicap, přestože úspěch nás mohl správným způsobem motivovat. Do branky nenastoupil v poslední době báječně jistý Mignolet, samozřejmě jsem také stále negativně vnímal táhnoucí se kauzu Coutinho a že nemám důvěru v naši současnou defenzívu snad ani nemusím připomínat. Na druhé straně, Arsenal hlásil návrat uzdraveného Alexise Sancheze.

Když jsem zjistil, že bude chytat Karius, tak jsem si říkal, že má aspoň možnost po čase ukázat, co v něm je. Ale neměl. Byl totiž téměř bez práce. To málo, co měl vyřešit, nebylo nijak složité a bez problémů to zvládl. Tak na sebe aspoň občas upozorňoval neskutečným otálením s rozehrávkou, které nás mohlo přijít draho. Obrana hrála vcelku koncentrovaně, nemůžu sice říct, že bezchybně, ale potřebná spolehlivost tam tentokrát byla.

Ve středu pole jsme se sice v prvním poločase dopustili dvou hrubých chyb, z nichž rezultovaly největší šance soupeře, ale jinak všichni hráči naší zálohy a útoku zaslouží jedničku s hvězdičkou. Bylo až neuvěřitelné, jakým způsobem Liverpool uprostřed hřiště přehrával stejnou formaci Arsenalu. To, jak hráči reds odebírali soupeři míče, vypadalo často až neuvěřitelně snadné. Na kvalitě výkonu naší středové trojice nic nesnižuje ani fakt, že hosté udělali i spoustu nevynucených chyb. Dopouštěli se jich ostatně stále víc s blížícím se koncem zápasu, takže to zřejmě byl i projev jejich frustrace a bezradnosti. Hrou naší zálohy jsem byl v tomto utkání tak nadšen, že jsem si po závěrečném hvizdu s nadsázkou řekl, už chápu, proč chce Coutinho do Barcelony. Tam si totiž v základu zahraje, což nemá při konkurenci našich záložníků, soudě podle jejich výkonů proti Hoffenheimu a Arsenalu, v Liverpoolu jisté.

A také útok se opět ukázal v tom nejlepším světle. Ofenzívní smršť reds byla neskutečná, z mnoha faktorů, které vedly k tak vysokému počtu vstřelených gólů, bych vyzvedl vynikající využívání křídelních prostorů a bleskové přechody do protiútoků. Salah vypadá jako ten důležitý kamínek do dokonalosti ofenzívy, který nám loni chyběl. Jen se musí zlepšit v zakončení, ale věřím, že to přijde. Ale jinak zahrál, stejně jako Mané a Firmino, skvěle. Naše ofenzíva byla už loni na velmi dobré úrovni, ale s jejím letním doplněním se mi zdá, že naše hra dopředu získala zase nový rozměr. Tím pádem jsem v tomto směru optimista také ohledně hry proti urputným obranám, máme potenciál vytvořit dostatek kreativity na to, aby se neopakovaly zbytečné ztráty s papírově slabšími týmy z loňské sezóny.

Když jsem mluvil o zklamání z výsledků přestupového období, tak jsem měl na mysli především neposílení stoperského postu, což jsem bral jako naprostou prioritu. Asi nejen já mám dlouhodobě z naší defenzívy velmi špatný pocit. VVD však nepřišel, Klopp pak naznačil, že nikoho jiného nechtěl, tak uvidíme, co to přinese. V první chvíli jsem si myslel, že v našich zápasech budou běžně k vidění přestřelky a klidně bych si vsadil, že minimálně do konce kalendářního roku Liverpool neodehraje bezbrankový zápas. S odstupem několika dní si však myslím, že tato úvaha má sice racionální jádro, ale věci nemusí být tak černobílé, jak se na první pohled jeví.

Nechci přeceňovat dvě čistá konta naší obrany z pěti odehraných soutěžních utkání. Ale že Crystal Palace ani Arsenal neměl na Anfieldu mnoho šancí, bylo jistě i proto, že jsme jim toho příliš nedovolili. Hoffenheim naši defenzívu prověřil v obou zápasech mnohem intenzívněji a úspěšněji, ale zrovna tento tým má útočnou sílu, o níž jsem přesvědčen, že by před ní kapitulovaly i papírově lepší obrany. No a střetnutí na Watfordu bylo trochu specifické. Myslím, že s týmem tehdy otřásla situace kolem Coutinha, která zrovna v nejméně vhodnou dobu nabrala špatný směr. Minimálně v prvním poločase tohoto utkání byli naši hráči jakoby myšlenkami jinde, velmi špatně tehdy hrála celá záloha, což se určitě na výkonu defenzívy podepsalo. A tato situace už by se v dalším průběhu sezóny opakovat neměla, aspoň ne v takové brutální podobě.

Pokud se v průběhu podzimu ukáže, že naše defenzíva je opravdu zranitelná víc, než by bylo zdrávo, tak snad už zodpovědní lidé udělají všechno proto, aby se hned v lednu tento problém vyřešil. Do té doby by nám nezbývalo opravdu nic jiného, než být úspěšnější v přestřelkách. Na to ale celkově vzato kádr máme. To i díky novým posilám, s nimiž jsem spokojen. Od první z nich (Solanke může být v této sezóně výborným žolíkem) až po tu poslední (zrovna pro Oxe se mi zdá Klopp ten pravý trenér, který z něj může dostat velké věci). Ofenzívních variant máme dost, takže by nás směrem dopředu nemusela tolik poznamenávat případná zranění jako v loňském roce, což však samozřejmě nechci přivolávat. Počítám v tomto směru i s Coutinhem, u něhož věřím, že se bude v následujících týdnech a měsících chovat jako profesionál. Nahrálo nám i rozlosování Ligy mistrů, skupina je se současným kádrem určitě hratelná a pro vyřazovací boje snad bude možné dopsat na soupisku nějakého nového hráče, pokud by se povedl nějaký potřebný přestup v zimním období. I když tady přesně nevím, jaká jsou pravidla. FA cup nás taky bude zajímat až v novém roce a Ligový pohár mě tolik netíží, tam i tak předpokládám nasazování druhé garnitury. V nejbližší době tedy v prvé řadě půjde o to neztratit kontakt se špičkou v ligové soutěži. To bude možná nejtěžší, ale i na tohle, věřím, současný kádr má.

Sezóna vlastně teprve začíná, otazníků je zatím mnoho. Ale na zápasy po reprezentační pauze se těším mnohem víc, než na start sezóny proti Watfordu. Doufám, že jde o dobré znamení.

 

Add a comment

Exhibice s vykřičníkem

 

Blog4

Všem, kdo se zasloužili o úspěch v předkole nejprestižnější evropské soutěže, patří velké poděkování. Mám obrovskou radost, že Liverpool dotáhl úspěšně svou cestu do základní fáze Ligy mistrů a moc se mi líbil i způsob, jakým to zvládl. Tedy aspoň co se týče ofenzívního představení, nad kterým se i přes absenci Coutinha mohou fanoušci právem rozplývat. Nemůžu však přehlédnout, jak naši hru sráží nekvalitní bránění. A taktéž nemůžu překousnout, že s tím stále nejsme schopni nic udělat. Díky tomu všemu jsem si odvetu předkola Ligy mistrů sice velmi užíval, ale zároveň jsem dlouho trnul, aby náhodou zápas nenabral nežádoucí směr.

Náš útok nám může většina týmů závidět, navíc máme v této formaci více variant. A když se k tomu přidá kvalitní podpora ze středu pole, jako tomu bylo proti Hoffenheimu, tak si bez přehánění myslím, že v plné ofenzívní síle je Liverpool momentálně schopen porazit kohokoli. Vždy však bude hodně záležet na tom, jak zrovna bude fungovat obrana a to píšu s velkým vykřičníkem! Trápí mě to takovým způsobem, že po ukončení včerejšího utkání jsem si s trochou nadsázky snad i přál, abychom za tu poslední částku Coutinha Barceloně prodali, za předpokladu, že za obdržené peníze přivedeme dva nebo raději i tři opravdu kvalitní defenzívní hráče. A především se to týká postu stopera. Ale pojďme se vrátit k střetnutí po pořádku.

Prvních 20 minut bylo z říše snů, ale málokdo si už možná vybaví, jak ještě za stavu 0:0 jsme poprvé nezvládli situaci v obraně. Bez ohledu na to, že se pískal těsný ofsajd a soupeř i tak vyloženou šanci neproměnil, odhalily se v tu chvíli naše slabiny opět v plné nahotě. Moreno si jistě zaslouží za tento zápas pochvalu, co se týče hry dopředu, ale směrem dozadu má stále velké rezervy a tento moment to potvrdil. Naštěstí jsme tedy tento okamžik přežili bez úhony a ke slovu přišla naše ofenzívní smršť, při níž jsme se rychle dostali do tříbrankového vedení a to jsme ještě další velké šance neproměnili. Už jen za tuto úvodní pasáž si celý útok a záloha zaslouží vynikající hodnocení. A pochvalu za ofenzívní snahu přidávám vedle Morena i druhému krajnímu bekovi, Alexandru – Arnoldovi.

Bylo po třetím gólu v síti Hoffenheimu vymalováno?  Pro mě tedy rozhodně ne a hned další minuty to potvrdily. Velmi jsme polevili, začali jsme dost chybovat a pouštět soupeře do šancí. Několik jich zůstalo nevyužito, ale po necelé půlhodině hry jsme si už gól v naší síti doslova vykoledovali. Vinu na něm pro mě nese jednoznačně Lovren, jeho odehrání míče před gólovou akcí soupeře se nedá nazvat jinak, než školácky nezodpovědné. Chorvatský stoper byl pro mě v tomto utkání jednoznačně náš nejslabší článek a nebylo to zdaleka poprvé. Jsem sice rád, že Klopp už nemůže podlehnout pokušení nahradit jej Lucasem, ale personální změna na tomto postu je už velmi žádoucí.

Dal se po inkasovaném gólu ještě postup ztratit? Určitě ano, vždyť byla před námi ještě hodina hry. A stačí si vzpomenout na dva naše zápasy v loňském roce. Dortmundu nestačilo proti nám vedení 3:1 k uhájení postupu ani půl hodiny před koncem. A kromě této příjemné vzpomínky je tu i jedna identická, méně radostná. Bournemouth s námi prohrával stejným rozdílem, jakým jsme po půlhodině vedli nad Hoffenheimem, dokonce ještě v 75. minutě a dokázal utkání otočit. Jasně, nehrálo se na Anfieldu a v brance byl nejistý Karius. Ale naše současná obrana určitě není o tolik kvalitnější, než byla tehdy. Do konce poločasu mi ještě několikrát zatrnulo, i když na druhé straně je potřeba říct, že spíš to byl Liverpool, kdo mohl do přestávky přidat nějaký ten gól navíc. Mezi prvním a druhým dějstvím jsem tak sice zůstal optimistou, ale jistotu, že se vše dobře skončí, jsem zatím rozhodně neměl.                       

V druhém poločase přišlo uklidnění naštěstí celkem brzy, i když ve dvou etapách. Nejdříve nám pomohlo vystřídání Gnarbyho, který dělal TAA a potažmo celé liverpoolské obraně velké problémy. Dalo se předpokládat, že to ofenzívu Hoffenheimu přibrzdí, což se myslím i stalo. No a něco málo po hodině hry jsme po hrubce tuším kapitána soupeře přidali čtvrtý gól, po kterém jsem už i já definitivně uvěřil, že máme postup v kapse. Utkání už se pak víceméně dohrávalo, i když na kvalitě neztratilo. Ještě jsme sice jednou inkasovali, ale to už mě tolik nerozhodilo, času na vstřelení dalších tři gólů už v tu chvíli hosté moc neměli.

Naše hráče musím pochválit za zodpovědný přístup k zápasu, tentokrát šli od první chvíle cílevědomě za svým cílem. Na rozdíl od minulých utkání této sezóny jsme úvod nepromarnili a hned to všechno bylo snazší. K výborně hrajícím útočníkům se konečně přidali i středopolaři. U nich jsem ale věřil, že je to jen otázka času, věděl jsem, že naše záloha má na víc, než zatím v této sezóně předvedla. Výkon a výsledek však nechci přeceňovat, narazili jsme naštěstí na tým, který, stejně jako my, také vyznává ofenzívní pojetí hry a má slabiny v obraně. Čeká nás hodně zápasů s urputnými defenzívami a tam to bude o něčem jiném. Hlavně však jsem se znovu přesvědčil, že úspěšnou sezónu zažijeme jen za předpokladu, že posílíme tu naši defenzívu, a to minimálně o jednoho stopera. To vidím jako naprostou nutnost, asi ještě důležitější, než udržet Coutinha, právě o tom je ten vykřičník z nadpisu! Nechci, aby to vypadalo, že jsem si poté, co je Lucas pryč, zasedl na Lovrena, není samozřejmě všechno jeho vina. Problémy při bránění jsou určitě dány třeba i naším ofenzívním pojetí hry, včera bych třeba v rámci hlídání postupového náskoku čekal víc hráčů za míčem, než jich po většinu času bylo. V tomto směru bych se nebránil zakoupení kvalitního štítového záložníka coby další priority. Ale sleduji chorvatského stopera v našem dresu dlouho, a vím, o čem mluvím. Kdyby k sobě Matip dostal lepšího parťáka, tak jsem přesvědčen, že i jeho výkony půjdou nahoru a potažmo se zlepší hra celé naší obrany. Takže opakuji, že jedině když posílíme zadní řady, tak můžeme v této sezóně dokázat něco víc, než loni. A nemusí to být zrovna mnohokrát skloňovaný VVD, jsem přesvědčen, že dobrých hráčů do zadních řad, kteří by byli dostupní, běhá po světě víc. Pořád si myslím, že nám ke spokojenosti moc nechybí a že problémy s kterými se potýkáme, jsou řešitelné. Když si s nimi poradíme, tak cítím velkou šanci vrátit na Anfield úspěchy. Celkový potenciál současného týmu pod vedením Kloppa se mi zdá být velmi dobrý.

 

Add a comment

Bleskové zprávy

Woodburn podepsal nový kontrakt

Ben Woodburn se krátce po dovršení 18. roku upsal Liverpool na několik dalších sezón. Talentovaný ofenzivní univerzál tak završil svůj rok snů, kdy překonal několik milníků a splnil si mnoho svých dětských cílů.

Lístky stále dostupné
Mané dostal 3-zápasový trest

Sadio Mané dostal za své vyloučení proti Man City 3-zápasový distanc. Klub se proti rozhodnutí odvolal, ale neúspěl. Senegalec vynechá ligové a pohárové střetnutí s Leicesterem a zápas PL s Burnley.

Přestupy jen do 9. srpna

Kluby Premier League si odsouhlasily, že příští přestupové okno skončí ještě před zahájením ročníku a to už 9. srpna. Kluby budou moci po tomto termínu ale prodávat, protože většina ostatních lig jejich příklad zatím nenásledovala.

Clynea trápí záda

Nathaniela Clynea už od začátku přípravy omezují problémy se zády a ještě nějakou dobu budou. Jürgen Klopp potvrdil, že kvůli tomu nebyl obránce zařazen na soupisku pro skupinovou fázi Ligy mistrů. 

web