pivovar helf

Zpráva Luise Suaréze, slzy pro Lucase a fórky s Jürgenem

CC

Přinášíme Vám jeden z nejúspěšnějších článků ze série “Behind the Badge” za rok 2017, jejichž další díly můžete nalézt na oficiálních stránkách Liverpoolu FC.

Když štáb LFC TV dokončoval rozhovor s Luisem Suárezem v Barceloně tento rok (2017), bývalý útočník měl na ně jednu prosbu. Jakmile kamerani začali sklízet své náčiní, poprosil je o předání zprávy, která byla určena pro dvě fantastické osoby působící za zdmi Melwoodu.

“Řekněte Carol a Caroline, že je pozdravuji.”

Jihoameričan měl samozřejmě na mysli duo, které má na povel melwoodskou kuchyň. Dlouholeté zaměstnankyně si získají přízeň každého, kdo vkročí dvojitými dveřmi do jejich království v tréninkovém centru, svou osobností a dobrosrdečností. Carol Farrell a Caroline Guest pracují v místním komplexu už třináctým rokem, když se jejich cesty protkaly v sezóně 2004/2005.

“Nějaký čas jsem pracovala na Anfieldu a pak se mě zeptali, jestli bych nechtěla přijít sem dolů, protože paní, co zde pracovala, odcházela do důchodu. Chtěli, abych to to po ní na chvíli převzala. Nakonec se mě ale zeptali, jestli bych nechtěla setrvat nastálo, tak jsem zůstala a jsem tady,” vypráví Carol.

S Luisem Suárezem je pojilo takové přátelství během jeho tří a půl leté anabáze v Anglii, že se v březnu 2016 útočník vrátil do Melwoodu, aby se s nimi ve společnosti svých dětí Delfiny a Benjamina, kteří se narodili v Liverpoolu, zase potkal.

“Bylo to úžasné, když se vrátil, aby se na nás podíval. Byl to nezapomenutelný zážitek. Pro nás to bylo velké překvapení, když se zjevil a taky pro něj to znamenalo strašně moc. Dokonce i když tehdy jeho angličtina nebyla dobrá, vždy nás trápil, když přišel,” vzpomíná Caroline a Carol vzápětí dodává: “Je to strašně milý kluk. Mám ho opravdu ráda. Vždy s námi jednal na rovinu a pokaždé jsme se s ním zasmáli a zavtipkovali.”

“Bylo pěkné, když nás přišel navštívit, zvlášť když s sebou vzal i děti, protože opravdu vyrostly. Beniho jsme moc neznali, protože byl ještě miminko, když Luis odcházel, takže bylo pěkné ho opět vidět.”

Suárez není jediný, kdo nešetří pěknými slovy na kuchařské duo. Obě byly nedávno speciálními hosty při odhalení Kenny Dalglish Stand na pozvání samotného “The Kinga”. Carol se rovněž připojila ke Stevenu Gerrardovi na červeném koberci při příležitosti předávání cen hráčům LFC na březnovém galavečeru.

“Chybí nám,” zazní okamžitě jednohlasná odpověď při zmínění jména bývalého kapitána.

Ti, co navštívili místní jídelnu, mohou dosvědčit, že Carol a Caroline si svědomitě plní své povinnosti a mohou se doslova přetrhnout, aby se měli ostatní jako v bavlnce.

“Vždy nás čeká náročný den s tím, že každý den je opravdu jiný. Obvykle začíná v osm ráno a skončíme, když skončíme. Nejčastěji je to ve čtyři odpoledne, ale záleží na rozpisu tréninků a kdy chlapci přijdou. Pokud trénují pozdě, pracujeme na směny. Někdy se stane, že někdo má dostavení u fyzioterapeutů, nebo realizačního týmu, takže čekáme ještě na ně. Je tu rušno, zejména když máme nějaké návštěvníky. Naší prací je přichystat (jídelnu) na snídani a zkontrolovat zásoby v ledničkách. Následně přijmeme objednávky od kluků, které oznámíme v kuchyni. Následně servírujeme. Zároveň si dáváme pozor, aby nejedli příliš moc. Pokud se nacpávají, tak je okřikujeme.”

Pozornost není vyhrazena jen hráčům a místnímu fotbalovému personálu, ale rovněž návštěvníci jsou vítáni s otevřenou náručí. Když loni na Vánoce dorazil držitel jihoafrický držitel olympijského rekordu a celoživotní fanoušek Reds, Wayde van Niekerk s partnerkou a kamarádem, dostalo se mu stejné péče.

“Až se příště budete vracet, tak se ujistěte, že jste nám vyhrál další zlatou olympijskou medaili,” což bylo vše, co bylo po sprinterovi žádáno, když se odpoledne loučil.

CC1

Ve skutečnosti, během těchto úvodních dní reportéra v LFC, jakmile se Carol a Caroline dozvěděly, že se rozhovor zpozdí a bude probíhat téměř po celý večer, samy přinesly do kanceláře talíř plný jídla. Nedělá jim problém obětovat se s vidinou toho, že pobyt v Melwoodu bude pro návštěvníky nadmíru příjemnou záležitostí.

K tomu Carol podotýká: “Milujeme různorodé události, které se zde odehrávají. Když nás navštěvují dětí prostřednictvím nadací a charit, velmi rády se toho účastníme a bereme to velmi vážně. Potěší nás, když nám pak chodí zpátky dopisy, v nichž nám děkují. Vždy jim a jejich rodinám říkáme, aby nám napsali a dali vědět, jak se jim daří poté, co skončí zdejší návštěvu.”

Caroline vzápětí dodává: “Každý, kdo projde těmito dveřmi, dostane stejnou péči. Nezáleží, kdo to je, zdali je to manažer, kapitán, nějaký vedoucí nebo kdokoliv jiný. Pořád stejná péče. Zaměstnanci, návštěvníci, hosti, prostě každý.”

To bylo patrné v září při premiérovém dnu Alexe Oxlade-Chamberlaina v Melwoodu, když ho naše exkluzivní video “za scénou” zachytilo při prvním rozhovoru s Carol a Caroline. Záběry se okamžité staly hitem sociálních sítí. Fanoušci se téměř ihned chtěli dozvědět více o neohrožených zaměstnankyních konverzujících s novou liverpoolskou jedenadvacítkou.

“Zjistila jsem to, protože mi to zavolal můj syn Andrew,” odhaluje Carol. “Volal mi a říkal: “Mami, už jsi to udělala zase, že?”, řekla jsem “Co jsem udělala?”, na což odpověděl: “Udělala jsi to zase. Už jsi zase v té zatracené telce!” Byla jsem šokovaná. Pomyslela jsem si: O, Bože, na to se musím podívat!”

“Každý přicházel a říkal: “Hej vy dvě, už jste zase na obrazovce, co?”, dodává Carol s úsměvem. “Ale každý říkal, jak jsme si dobře vedly. Naprosto přirozeně, když Alex vešel dovnitř, ale tak se chováme ke všem, kdo k nám zavítá. Rády se ke všem chováme stejně. Myslím, že bychom si taky měly pořídit nějakého agenta.”

Hvězdné duo z kantýny má na starosti také společenské události jako je hraní biliáru a stolního tenisu v jídelně. Jako ideální příklad může posloužit příchod Emreho Cana.

“Když hráči jako Emre Can přijdou, jsou velmi tišší a mají ve zvyku si sednout o samotě. Kluci hráli na biliárovém stole nebo něco podobného, tak jsem k nim přišla a řekla jim: “Jděte a zahrajte si s ním.” Emre vypadal, že to neumí, tak jsem jim řekla, ať ho to případně naučí.”

“Teď Emre pomáhá nově příchozím zapojit se do skupiny. Když poprvé přijdou, rádi je seznamujeme s ostatními. Nerady vidíme, když někdo sedí sám.” Caroline k tomu dodává: “Když přijde nový hráč, ujistíme se, že ho ostatní přijmou. Zvlášť pokud přichází z jiné země. Může to být pro ně těžké, takže jsme pro ně něco jako matky, protože na ně dohlížíme, že jsou v pořádku. Jsou to stále mladí chlapci přicházející do nové krajiny, kde nikoho neznají a často neumějí ani anglicky. Máme pocit, že je důležité se pokusit, aby se zde cítili jako doma, protože tady tráví osm, devět hodin denně.”

Přesto ne vždy se v jídelně všichni usmívají a občas dojde i na slzy. Nedávno proto byl i podstatný důvod. Lucas Leiva se po dekádě loučil s Melwoodem po té, co přijal nabídku Lazia na přesun do italské metropole.

“Cítila jsem smutek, když odcházel,” popisuje Caroline. “Byl jako dítě, když přicházel. Bylo mu teprve 20 let. Během pobytu zde se z něj stal muž. Jeho rodina a manželka byli roztomilí.”

“Přišel tehdy do jídelny. Byl to celkem rušný den, protože Carol si vzala volno. Zavolal si mě a povídá: “Odcházím.” Odpověděla jsem mu: “Co? No, to teda ne!” Vzápětí se to stalo. Musela jsem odejít, protože jsem se rozbrečela. Dokonce i teď se mi chce, protože byl zkrátka roztomilý.”

Následně Carol skáče do řeči: “Jednoho dne mi Carol zavolala a povídá: “Víš, co? Lucas je pryč.”

“Nemohla jsem zastavit slzy. Nemyslím si, že bych byla někdy tak zaskočena tím, že někdo odchází, ale on s námi strávil 10 let. Když jeho manželka někam vyrazila, říkávala nám: “Pořádně se postarejte o mého Lucase” Udělaly jsme mu večeři, kterou jsi pak vzal večer domů.”

“Když přišel zpátky s rodinou se rozloučit. Zase jsem natahovala. Nemohla jsem přestat. Řekl mi, že už stačilo, ale já jsem jednoduše nemohla, protože nás opouštěl. Od jeho odchodu jsem s ním nemluvila, ale máme jeho telefonní číslo. Jen doufáme, že nás nevyměnil za nějaké dvě italské ženské!”

CC2

Nicméně za těch 13 let služby si vytvořily nepřeberné množství přátelství, které si stráží dodnes.

“Pepe Reina se k nám choval hezky. Rád se smál a žertoval,” vzpomíná Caroline. “Mascherano byl taky příjemný. Vždy mi říkal, abych si s ním zazpívala,” přidává svou Carol.

Dokonce i dnes si utvářejí nové a nové vztahy. “Smějeme se s Jürgenem, když přijde na večeři. Přesto když prohrajeme, tak mu není moc do smíchu,” žertuje Carol.

Jak všechny tyto blízké vztahy ovlivňují jejich emoce, když dojde na den zápasu? Během našeho 25 minutového rozhovoru se poprvé stane, že se C&C neshodnou.

“Nesleduji je. Nikdy se na ně nedívám, protože mi pochodují nervy. Nemůžu je prostě sledovat. Urazila jsem celou cestu až do Istanbulu a nakonec jsem zůstala pod tribunou a vůbec jsem nešla nahoru. Necítila jsem se dobře, tak jsem běžela dolů, vešla jsem na toaletu a nedělala jsem nic jiného, než odříkávala své modlitby až do konce. Cítila jsem se opravdu špatně. Nemohla jsem jít zpět a sledovat to,” překvapuje Carol.

Naopak Caroline říká: “Sleduji je, ale nikdy předtím jsem nebyla velký liverpoolský nebo dokonce fotbalový fanda, než jsem sem přišla. Nyní můj manžel Jimmy říká, že nevěří, jak moc jsem se změnila, protože předtím sledoval zápasy sám. Ovšem když jsem tu začala pracovat, připojila jsem se k němu a řveme společně. Je to tak, protože jsem všechny poznala. Ráda také sleduji další zápasy, abych se podívala na ostatní hráče, kteří zde působili, jak se jim teď vede."

Po celé dekádě spolupráce si nejspíš Carol a Caroline vytvořily nejsilnější pouto samy mezi sebou. “Dohromady si vedeme opravdu dobře. Nehádáme se, ... tedy pokud nejsme unavené a já řeknu: “Pohyb!”,” utahuje si Carol. “Ale ve vší vážnosti, nikdy se nehádáme nebo tak. Víme co každý musí udělat a jednoduše to uděláme.”

Stejný názor má i Caroline, která vysvětluje: “Vím, kdy je Carol unavená, protože ji popadne záchvat smíchu a já jdu radši na druhou stranu.”

“Pokud začnu dělat nějakou věc, tak jde a začne dělat další. Přesně tak pracujeme. Víme, co ta druhá dělá, takže je práce hned hotová a je to pro nás mnohem jednodušší. Je to zábava tady pracovat. Jako kdyby jste z domova přišli do domova. Je tu skvělé prostředí, které se mísí s žertováním a smíchem. Celá má pozice je půvabná. Už od prvního dne jsem si ji zamilovala.”

CC3

Během celého rozhovoru zazní mnoho jmen minulých i přítomných. Každé se zmiňuje v dobrém, takže se nabízí jedna přirozená otázka před završení setkání: Kdo byl váš oblíbenec za ty roky? “Všichni jsou naši miláčci. Všichni,” dostáváme pohotovou odpověď od Caroline. “Nemáme jediného vyvoleného.”

Carol pokračuje s jejím charakteristickým smyslem pro humor: “Hráči se nás vždycky ptají: “Jsem váš oblíbenec?” a já odpovídám, že tu mám dalších 20 oblíbenců. Každý je stejný a v našich očích není nikdo jiný. Jak dlouho se známe navzájem, hráči ví, že my jsme tady matkami, takže dělají, jak je jim řečeno a není tady žádné poflakování, víme?”

Zdroj: Oficiální stránky Liverpoolu FC

Bleskové zprávy

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Bez názvu 1

Facebook