pivovar helf

Tým za oponou - Kenny Grimes

 

Článek o jednom ze zaměstnanců LFC, který ukazuje, že náš milovaný klub je opravdu jako jedna velká rodina, a že každý člověk hraje svoji roli v cestě za úspěchem, byl vydán serverem The Athletic. Jedná se o rozhovor Kennyho Grimese a jeho syna Mattyho s redaktorem Jamesem Pearcem, který na tomto webu vyšel 6. 1. 2020.

 

Kenny Grimes se vrátil „domů“. Hlas se mu podlamoval emocemi a kráčel pomalu pomocí hole, ale nejdůležitější věcí pro něho bylo, že je uvnitř Anfieldu. „Tento klub pro mě znamená úplně vše a tohle místo mi velmi chybělo. Nechtěl jsem kolem mého pozvání žádný povyk, je to pro mě ale čest. LFC je v mé krvi.“ řekl Kenny The Athleticu.

Klub pozval Kennyho a jeho syna, Mattyho, na zápas FA Cupu proti Evertonu. Byla jim dána sedadla mezi rodinnými příslušníky hráčů. Pozvání přišlo od sportovního ředitele Michaela Edwardse. Jednalo se o gesto, které znamenalo pro Kennyho a jeho rodinu opravdu mnoho poté, čím si prošli v předcházejících čtyřech měsících.

Kenny byl jedním z nejoblíbenějších vrátných u bran v Melwoodu. Tuto práci vykonával více než 25 let, ale v září bohužel dostal mozkovou mrtvici. Zaměstnanec LFC, kterého Jürgen Klopp popsal jako legendu, strávil ve svých 71 letech deset dnů v nemocnici. Poté byl propuštěn zpět domů do Dovecotu (přibližně 4 míle od Anfieldu), kde se nadále zotavoval. Nad ochodem do důchodu ani v nejmenším nepřemýšlí, ačkoliv podstupuje dlouhý proces s pravidelnými rehabilitacemi, které pomáhají tomu, aby se mohl opět normálně hýbat a mluvit. Jeho návrat se může protáhnout až do konce zimy, ale on touží znovu stát před tréninkovým centrem Liverpoolu a znovu udržovat pořádek. „Jsem v pohodě, nic mi není“ trvá na svém Kenny. „Opravdu moc mi chybí moje práce. Jenom procházet a vidět všechny ty známé tváře… 25 let je dlouhá doba. Těžko se to vysvětluje. Vrací se mi spousta vzpomínek, zažili jsme spolu krásné časy. Neustále mě pohání touha vrátit se zpátky. Klub se ke mně zachoval fantasticky. Díky nim se cítíte jako součást rodiny.“ 

Krátce před Vánocemi se zastavil za svými kolegy na šálek čaje v melwoodské kantýně. „Bylo to hezké, Trent a Hendo se zastavili, aby se zeptali, jak se mi daří. Jürgen mě objal a řekl: Zastavte se kdykoliv budete chtít, jste tu vždycky vítán.“ 

Otec šesti dětí a dědeček šesti vnoučat začal pracovat u brány v Melwoodu v roce 1994 krátce poté, co byl manažerem jmenován Roy Evans. Pár let předtím pracoval na Anfieldu jako stevard. Sloužil pod sedmi různými manažery – po Evansovi se jednalo o Gerarda Houlliera, Rafu Beniteze, Roye Hodgsona, Kennyho Dalglishe, Brendana Rodgerse a Jürgena Kloppa.

Své čestné místo má u Kennyho doma zarámovaná fotografie z minulého března, na které ho objímá Klopp. „Víte, jak k tomu došlo?“ zeptal se Kenny a jeho tvář se rozzářila. „Stál jsem vedle tréninkového hřiště, Jürgen si zavolal klubového fotografa a řekl: „Dodnes nemám žádnou fotku s Kennym kromě těch z vánočních večírků.“ Dostal jsem kopii, kterou mi Jürgen podepsal s dodatkem: mému příteli Kennymu, jsi legenda. - Neuvěřitelné! Takové okamžiky opravdu stojí za to. Klopp je přesně takový, jak ho vidíte. Je to opravdový chlap. Když jsme minulou sezonu vyhráli Ligu mistrů, postaral se o to, aby všichni zaměstnanci dostali svoji fotku s trofejí – říká tomu tým za oponou. Každý se díky němu cítí, že je součástí úspěchu. Zaslouží si být zmiňován stejným dechem jako Shankly, který dostal Liverpool na fotbalovou mapu. Poslední roky jsme byli dole, ale Jürgen nás dostal zpátky na vrchol. Tato sezona je zatím fantastická. Máme skvěle nakročeno k ligovému titulu a Klopp nedopustí, aby hráči podlehli sebeuspokojení, protože je to rozený vítěz.“ 

Jedná se o velkou pochvalu od muže, který začal chodit na Anfield začátkem 60. let minulého století – tedy v době, kdy Shankly řídil transformaci klubu mezi evropskou elitu. Na stadion to měl Kenny 15 minut pěšky a vždy platil šest pencí za lístek do dětské sekce, aby poté ihned přelezl na tribunu The Kop se svými kamarády. „Máme spoustu legend – Ian Callaghan, Tommy Smith, Ian St John, Roger Hunt, Kevin Keegan, Kenny Dalglish, Steven Gerrard – ta jména se vám prostě objevují sama na jazyku. Když se pak spřátelíte s lidmi, kteří jsou vašimi idoly, je velmi těžké vysvětlit, jak moc to pro vás znamená.“ Kenny měl vždy velmi blízký vztah k odchovaneckému duu Gerrard a Carragher, kteří se vždy zastavili alespoň na pár slov každý den, ať už při cestě do nebo z Melwoodu. Ke svým 65. narozeninám dostal od těchto legend podepsaný dres. „Byli to opravdu skvělí chlapi. Znám Stevieho od jeho osmi let. Tenkrát jsem trénoval dětský fotbalový tým, Wilko FC. Naší chloubou je, že jsme přivedli k fotbalu Robbieho Fowlera – neskutečný hráč! Stevie proti nám hrál v jednom finále. Bylo mu osm let a hrál za tým U12, pokud si dobře vzpomínám. Od prvního dne vám bylo okamžitě jasné, že z něho vyroste mimořádný hráč. Převyšoval úplně všechny. Když byla Stevieho budoucnost ve hvězdách (v roce 2005, kdy se o něho velmi vážně zajímala Chelsea), před branami Melwoodu čekalo zhruba 300 fanoušků, bylo to šílené. Šel jsem za ním a řekl mu: Co budeme dělat? – Nakonec jsme se rozhodli, že Stevie odjede zadní branou na Crown Road a přední branou pošleme někoho jiného. I tak ale bylo kolem Stevena kolem 50 dětí – přechytračili nás! Jak bylo jeho zvykem, zastavil a podepsal jim všelijaké předměty. Když pak opouštěl Liverpool, napsal mi krátký vzkaz, který mám stále schovaný doma. Bylo tam napsáno: Kennymu, díky za všechnu tvoji podporu, jsi skvělý chlap, Stevie. – Pro mě to znamená opravdu hodně. Je skvělé vidět, jak se mu daří v Rangers. Je to budoucí manažer LFC.“ 

Vypořádávání se s lovci autogramů a selfie byla vždy těžká výzva, obzvlášť když se vchod Melwoodu nachází přímo u rušné silnice. „Nejhorší jsou závěry přestupových období. Před vchodem je spousta dětí a samozřejmě také televizní štáby od Sky Sports. Děti se samozřejmě snaží, aby je zachytil nějaký televizní záběr. Velmi nám ulehčilo práci rozhodnutí, že chlapci ze Sky mohli natáčet uvnitř areálu. Určitě také pomohlo, že před pár lety klub požádal hráče, aby se nezastavovali na focení a podepisování. Jedním z nejoblíbenějších triků dětí bylo, že se pokoušeli, aby jim hráči přejeli nohu a doufali, že díky tomu se dostanou dovnitř a potkají své oblíbené hráče. Jednou se jim to povedlo se Sanderem Westerveldem. Vaší povinností je, aby byli všichni v bezpečí, ale není to vůbec lehké, když máte spoustu dětí, které běhají přímo proti autům.“ 

Tréninkové centrum LFC sídlí v Melwoodu od 50. let minulého století, nicméně toto léto se bude stěhovat do nového padesátimilionového komplexu v Kirkby. Bude to začátek nové éry. „Láme mi to srdce, když opouštíme všechnu tu tradici a historii spojenou s tímto místem. Dokonce jsem byl rozhodnutý, že odejdu do důchodu, až přijde čas stěhování. Nyní chci ale být součástí Kirkby, alespoň po takovou dobu, dokud budeme vyhrávat trofeje.“ 

Kennyho syn Matty s úsměvem přikyvuje: „Ta práce je jeho celý život, něco, co chtěl vždycky dělat. Miluje to tady a oni milují jeho. Klub nám sdělil, že jeho místo zůstává neobsazené a že jenom čekají, až bude zdravotně natolik v pořádku, aby mohl znovu nastoupit. Zoufale se chce vrátit zpět. Co je Melwood bez Kennyho? Je jeho neodmyslitelnou součástí.“ řekl Matty a pokračoval: „Poprvé mě vzal na Anfield v roce 1981, jednalo se o evropský pohár. Poslední zápas, který jsme spolu viděli na Anfieldu bylo utkání FA Cupu proti Brentfordu v roce 1989, jelikož táta obvykle v den zápasu pracuje – ať už v Melwoodu nebo jako stevard na Anfieldu. Sám jsem byl několik let stevardem. Byl to pro mě velký šok, když mi zavolali a sdělili, že táta prodělal mozkovou mrtvici, protože byl vždycky zdravý. Jeho první slova byla, že se vrátí příští týden do práce a bylo velmi těžké mu vysvětlit, že to nepůjde tak rychle. Z Liverpoolu nám poslali několik nádherných květin a stále se ptali na to, jak se mu daří. Byl pozvaný do Melwoodu na vánoční večírek, tam však bohužel nemohl přijít. Tak klub navrhl, že pozve tátu na zápas FA Cupu. Nechtěl to přijmout, bral to jako charitu a ptal se, proč zrovna on? Proč to pro něho dělají? Ale já moc dobře vím, že to pro něho v hloubi duše znamená opravdu moc.“ 

Kenny je ženatý se svoji manželkou Pat přes 30 let. Pat fandí Evertonu, což ale nikdy nebylo zdrojem jejich neshod. Kenny k tomu dává s úsměvem jednoduchý návod: „Prostě spolu nemluvíme o fotbalu, to je to tajemství! Vycházíme spolu skvěle. Dokonce si myslím, že tajně Liverpoolu fandí, protože ví, jak moc pro mě znamená, když se LFC daří.“ Pokud je to pravda, Kennyho úsměv při návratu domů ze zápasu s Evertonem snad alespoň trochu zahojil rány jeho manželky.

Poté, co sledoval, jak naši mladíci porazili Everton nádherným gólem Curtise Jonese, byl Kenny pozván ještě na „afterparty“ do společenského salonku, kde byl vřele uvítán. Matty k tomu ještě dodal: „Pohled do jeho obličeje potom, co Curtis vstřelil tu krásnou branku, byl k nezaplacení. Byl v sedmém nebi. Neustále básnil o tom, jaký bude z Jonese jednou úžasný hráč.“

Kennyho Grimese čeká ještě spousta práce před návratem do Melwoodu, ale je na správné cestě.

 

Zdroj: The Athletic

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook