pivovar helf

Nejúžasnější branka

PA 440x300

Jak už jsme vám slíbili v článku o založení Liverpoolu, přinášíme vám další ze 125 momentů formující Liverpool FC z webu This is Anfield. Tentokráte o jednom báječném zápase s Tottenhamem.

Píše se rok 1978. Liverpool FC, evropského šampiona se na Anfieldu hodlá vyzvat Tottenham. Před zápasem se nemluvilo i ničem jiném, než o nových posilách Spurs, Osvaldo Ardilesovi a Ricky Villovi. Do té doby si je fanoušci mohli leda prohlížet nalepené v albech Panini.

Tottenham postoupil z nižší soutěže, ale ani to mu nezabránilo přivést si dva argentinské mistry světa. Tím odstartovala vlna příchodu zahraničních hráčů do Anglie. Fanoušci Reds si pod tím pojmem ovšem představovali Velšany, Skoty a Iry.

Kohouti neporazili své soupeře na Anfieldu od tragického potopení Titanicu v roce 1912. Uplynul jen zlomek utkání a všem bylo jasné, že si ještě nějakou dobu počkají. Liverpool vedl po půlhodině už 3:0.

Nejdříve se činil Kenny Dalglish, když se prosadil v 8. a 20. minutě. Třetí hřebíček do rakve zasadil Ray Kennedy. The Kop si Tottenham doslova vychutnal, když na něm nenechal nit suchou.

“What a waste of money” je v dnešních dnech folklórem na fotbalových stadionech, ale tehdy byl teprve v plenkách. Alespoň já jsem v něm tehdy cítil pořádnou dávku ironie. Čert ví, co si Argentinci tehdy mysleli, ale fanoušci měli jasno. Kývli na špatnou nabídku.

Za Liverpool přišel do druhé půle místní David Johnson, který přišel z Norwiche, ale svou kariéru začínal v Evertonu. Útočník zrovna prožíval nejlepší léta své kariéry. V průměru vstřelil jednu branku za 3 utkání, než se v 80. letech přesunul zpátky na Goodison Park.

Jakmile sudí foukl do píšťalky, Reds se opět s chutí pustili do svého soupeře, zatímco Tottenham byl ještě značně otřesen y prvních 45 minut. Netrvalo dlouho a Johson už zvyšoval na 4.0. O 10 minut později pak přidal ještě jeden.

To ještě přililo nadšení do žil. The Kop vytržení. Stadionem se neslo “London Bridge is falling down”.

O pár minut později si domácí vybojovali penaltu. K míči se postavil Phil Neal. Dal ruce v bok a čekal na pokyn rozhodčího. Mladí fanoušci jako já se začali modlit. Nicméně nebylo třeba, “Zico” nikdy neminul. 6:0.

Michael Charters, novinář píšící pro Liverpool Echo, to brilantně shrnul v jednom z vydání: “Slyšeli jste někdy 50 000 lidí broukat si blahem? Fanoušci to dělali v jednom kuse, když si jejich idoly předávaly míč s lehkostí na jeden dotyk. Tento výkon mě utvrdil, zvlášť po výhrách nad Ipswichem a City minulý týden, v tom, že současný Liverpool hraje lepší, pohlednější a útočnější fotbal, než jakékoliv jiné mužstvo od války.”

Kdyby teď zazněla píšťalka, utkání by vstoupilo do liverpoolské historie jako jedno z nejlepších. Nicméně Reds ještě nebyli se soupeřem hotovi. Schylovalo se k nejúžasnějšímu gólu, jemuž byl Anfield svědkem. Svým způsobem tak zastínil celé památné utkání. Bob Paisley ho označil za jeden z nejlepších a ten jich už pár viděl.

Vše začalo u levé postranní čáry. Před Heighwayem se tam otevřel prostor a taky tam dostal přihrávku. The Kop se otřásal a nenasytný dav na Main Stand se začal zvedat ze svých sedadel. Něco bylo ve vzduchu. Hladina křiku se ještě zvedala, jakmile Terry McDermott upaloval ze své vlastní poloviny a překonal půlící čáru. Heighway na chvíli zařadil nižší rychlost, aby se rozhlédl a spatřil McDermotta.

Rychlost liverpoolského útoku zcela vyřadila hostující obranu, která jako by neexistovala. Heighway poslal na penaltu perfektní centr. Ve stejný moment jako míč byl na místě i McDermott. Jeho hlava a míč připomínaly mýtický tanec planet, než se kulatý nesmysl třepotal v síti.

Naprosté překvapení. Úžas. Neopakovatelná radost. I tak by se daly shrnout bezprostřední momenty po gólu. Jak to vlastně udělali? Ti chlápci musejí být zatraceně dobří kouzelníci. Jinak jsem si to já ani nikdo jiný nedokázal vysvětlit. Načasování, preciznost a dokonalé zakončení. 7:0.

Hra skončila. Nicméně po pravdě je dobré říci, že liverpoolský tým byl tehdy vážně dobrý a Spurs byli nejspíše poraženi, ještě než vstoupili na hřiště.

Liverpool 7-0 Tottenham

2. září 1978, Anfield, Division One

Sestava: Ray Clemence, Phil Neal, Alan Kennedy, Phil Thompson, Ray Kennedy, Emlyn Hughes, Kenny Dalglish, Jimmy Case, Steve Heighway, Terry McDermott, Graeme Souness.

Góly: Dalglish (8, 20), Kennedy (28), Johnson (48, 58), Neal (64 pen), McDermott (76)

Zdroj: This is Anfield

 

Bleskové zprávy

Balíčky

Fanclub stále nabízí balíčky na podzimní zápasy PL, nově také na všechny 3 zápasy Champions League. Info zde.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

Bez názvu 1

Facebook