Nevydržel jsem to, a před naším zápasem s Chelsea jsem naladil utkání Crystal Palace – Manchester City, tak trochu doufaje, že nám orli pomohou. Ale moc jsem tomu nevěřil a utkání mi dalo za pravdu. Crystal Palace si brzy nechal dát laciný gól od Sterlinga, a i když pak nebránil úplně špatně, tak bylo jasné, že Citiziens ztratí body jen zázrakem. Domácí totiž vůbec nedokázali podržet míč, či nahrát si na pár metrů, směrem dopředu nebyli schopni vyprodukovat takřka nic. Moc se ale na Crystal Palace zlobit nechci, protože tento tým už nám krátce před vánocemi dost výrazně pomohl. Po druhém gólu jsem ale přenos vypnul.  

Až teď mám čas zhodnotit zápasy, které odehrál Liverpool po reprezentační pauze. Ani jeden nebyl z hlediska předvedené hry ideální, ale s výsledky musíme být o to víc spokojeni.

Mohamed Salah Hamed Mahrous Ghaly je celé meno 175cm vysokého brčkavého Egypťana, ktorý počas minulej sezóny dokonale „pobláznil“ futbalový svet. Skrátene Mo Salah alebo  Salah sa narodil  15. Júna 1992. Svoju profesionálnu kariéru začal v egyptskom klube El Mokawlon.  Do Európy sa presunul v roku 2012 do švajčiarskeho Baselu kde počas dvoch sezón odohral 47 ligových zápasov, v ktorých strelil 9 gólov.   Tam si ho všimli skauti Londýnskej Chelsea a putoval na ostrovy.  Počas nasledujúcich dvoch sezón odohral v modrom drese Chelsea 13 zápasov, v ktorých sa gólovo dvakrát presadil. Chelsea ho v sezóne 2013/14 poslala na hosťovanie do Fiorentiny / 16 zápasov  - 6 gólov/ , o rok neskôr do AS Roma / 34 zápasov 14 gólov / Po ročnom hosťovaní sa napokon stal hráčom AS Roma. V sezóne 2016/17 odohral  v drese AS Roma 31 ligových zápasov, v ktorých vsietil 15 ligových gólov.

V obou důležitých zápasech minulého týdne jsme uspěli, sezóna bude pomalu gradovat a Liverpool se stále vážně uchází o dvě nejvýznamnější trofeje, přesto si dnes dovolím být poměrně dost kritický. Zejména v ligovém utkání na stadiónu v tabulce dost beznadějně postaveného Fulhamu jsme si prožili zbytečné nervy, na Craven Cottage jsem očekával lepší výkon a jasnější vítězství.

Těsně před Merseyside derby jsem přijel do Dolomitů a snažil se najít v okolí hotelu místo s ideálním signálem, kde bych se na zápas mohl na mobilu podívat. Povedlo se mi to až po více než půlhodině hry, což by mi ani tak nevadilo, jako konečný výsledek a způsob, jakým k němu utkání dospělo. Ani se mi to nechce příliš komentovat, byl jsem naštvaný hlavně na Salaha, který neproměnil vyložené šance. Ale zklamal mě celý tým, a to nejvíc tím, že nedovedl tempo vystupňovat, že se v závěru hráči jakoby se smířili s bodem. Byli to totiž domácí, kteří měli v posledních minutách víc možností rozhodnout střetnutí ve svůj prospěch.

Zápasy s West Hamem a Bournemothem jsem neviděl celé, tak jsem si je netroufal zhodnotit. Dva šlágry v minulém týdnu, kdy jsme nastoupili nejprve v úterý na Anfieldu proti Bayernu, a poté v neděli na Old Trafford proti Manchesteru United jsem už sledoval od první do poslední minuty. Obě utkání skončila bezbrankovými remízami, což u Liverpoolu nebývá zvykem, ale na druhé straně se tomu poté, co jsme v poslední době předváděli, nebylo zase tolik co divit.

K obrazovce na zápas proti Leicesteru jsem přišel v šesté minutě, a i když jsem tedy náš gól v přímém přenosu neviděl, tak jsem měl samozřejmě radost při pohledu na titulek ukazující skóre. Zároveň jsem se ale vyděsil toho, na jakém se hraje terénu, a na optimismu mi nepřidalo ani když jsem uviděl, že utkání řídí Atkinson. Neměl jsem celý den čas si přečíst preview, a neznal jsem tedy předem ani jméno hlavního arbitra. No a když k tomu připočtu, co se proslýchalo o zdravotním stavu více hráčů, tak jsem ani přes rychlé vedení přehnaný optimista nebyl. Bohužel se ukázalo, že právem.

Zápas s Crystal Palace jsem sledoval improvizovaně na mobilu, v Krkonoších. Poté, co jsem se z víkendu vrátil domů, tak jsem byl hodně zaneprázdněn, ale nedá mi se ke zmíněnému utkání nevrátit, protože se úplně vymykalo tomu, co jsme zatím v průběhu letošní sezóny sledovali. Jediné, co do kontextu tohoto ligového ročníku zapadlo, bylo naštěstí to nejdůležitější, totiž naše mentální odolnost, kterou jsem už několikrát ve svých článcích zmiňoval. A z toho pak také vyplývající výsledek, za nějž buďme velmi šťastni!

Že dokážeme v této sezóně konečně běžně porážet soupeře, kteří postavili svou taktiku na tvrdém betonu, a že dokážeme vyhrávat i zápasy, v nichž nehrajeme nejlépe, tomu z velké části vděčíme za naše postavení v ligové tabulce. Zápas v Brightonu byl klasickým příkladem. Napřed jsme ale v uplynulém týdnu vypadli z FA cupu. Hráli jsme na půdě těžkého soupeře, přesto Klopp provedl oproti ligovým utkáním značné změny v sestavě. Byl to správný tah, liga je, tak jak je rozehraná, jasnou prioritou. Přesto jsme mohli ve Wolverhamtonu uspět i s druhou garniturou, ale dopustili jsme se chyb, které nás stály postup. Všechno zlé k něčemu dobré, budeme se teď plně soustředit na dvě mnohem důležitější soutěže. To říkám na rovinu, přestože FA cup rozhodně nepovažuji za podřadný. Vlkům k postupu gratuluji, už nám v této sezóně několikrát pomohli, a přeji jim, aby jim vyšel i další pondělní večer, v novém týdnu. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, tak ještě nevím, jak si na Etihad Stadium povedou.

Na přelomu roku jsme odehráli dva zápasy proti soupeřům, kteří by papírově měli patřit mezi pět nejsilnějších. Zatímco na konci starého roku jsme se utápěli v euforii po vysokém vítězství nad Arsenalem, tak dva dny po Novém roce nás posadil zpátky na zem náš asi nejsilnější soupeř v boji o titul. Ano, musíme už věci nazývat pravými jmény, protože v boji o prvenství v letošním ročníku Premier League reálně jsme. I kdybychom o tom raději nechtěli mluvit, tak to slyšíme ze všech stran, a není možné se tomu vyhnout.