Od finále Ligy Majstrov v Madride prešlo už čosi viac ako dva týždne. Pre väčšinu fanúšikov LFC sa týmto stretnutím futbalová sezóna 2018/19 definitívne skončila. O týždeň na to vrcholila Liga národov UEFA, ale ak by vo finále nehralo Holandsko s dvojicou hráčov LFC v zostave, tak by tento zápas pre nás znamenal iba skutočne štatistické potvrdenie konca sezóny.

Tak jsme se letos v první červnový den po dlouhé době konečně dočkali jedné ze dvou nejcennějších trofejí, jaké může anglický fotbalový klub získat. Nechám na každém jednotlivci, kdo si kterého triumfu víc váží. Já Liverpoolu fandím od doby, kdy získával mistrovské tituly jako na běžícím pásu, tak jsem svého času víc toužil po evropských úspěších. A nemusím snad ani zdůrazňovat, jak jsem po bruselské tragédii šestiletý zákaz startu Liverpoolu v Evropě těžce nesl. Avšak bezmála třicet let bez anglického titulu je extrémně dlouhá doba, a když nás navíc v počtu jejich zisků mezitím předstihl hlavní konkurent, tak není divu, že se situace změnila, a že před sezónou bych upřednostnil výhru v Premier League. Tedy samozřejmě kdybych si musel vybrat, ideální by bylo získat obě trofeje a případně k nim i FA Cup. Nehledě na to, že dlouhé čekání na titul mistra Anglie našemu klubu dost svazuje ruce a nohy, že je tady z toho důvodu nějaký blok, který je potřeba co nejdřív překonat. 

Ubehli už viac ako dva týždne odkedy sa zavreli brány Premier League, ktorá bola v tomto roku skutočne napínavá. Boj o titul prebiehal do posledného kola aj keď nakoniec dospel k neželanému záveru. Mám teraz na mysli fanúšikov LFC, ktorí sa síce tešili z deviatich víťazstiev svojho tímu v závere súťaže no štyri remízy po Novom roku ich nútili dúfať v bodovú stratu City. To sa nestalo – City vyhralo 14 zápasov v rade a o jeden bod získalo titul.

Věděl jsem, že z časových důvodů budu schopen zhodnotit až všechny květnové zápasy najednou, a jsem rád, že představení našeho týmu na Anfieldu s Barcelonou mi to hodně zjednodušilo. Minimálně v tom, že psát podrobně o utkání na Nou Camp ve světle odvety tak nějak ztrácí smysl. Byl jsem připraven přes vysokou prvomájovou prohru naše hráče pochválit, protože navzdory výsledku byli po většinu utkání v Barceloně lepším týmem, zkritizoval bych však koncovku. A hodně bych se pustil do rozhodčího. Porážka byla krutá, takže bylo logické, že se hned vyrojila spousta názorů o tom, kdo měl nastoupit a kdo ne, či o tom, zda byla zvolená strategie správná, já bych ale nic neměnil. Tvrdím, že to, co hráčům Klopp naordinoval, v sestavě, jakou poslal na trávník, fungovalo velmi dobře, dokonce až tak, že Barcelona tři čtvrtiny zápasu pořádně nevěděla co hrát. Že je někdo na jejich stadiónu dostane do úzkých takovým způsobem, jak se to bezesporu Liverpoolu povedlo, to se jim stává velmi výjimečně, a těžko říct, kdy se to událo naposled. Opravdu tomu chyběly z naší strany jen góly, což je sice podstatné, ale není to zrovna otázka taktiky. Aspoň ne v našem případě na Nou Camp, protože šance ke skórování jsme si vytvářeli.   

Sezóna vrcholí, Liverpool stále sní o zisku mistrovského titulu po 29 letech, ale situace od velikonočních svátků tomu bohužel moc nenahrála. Na Bílou sobotu jsme vzhlíželi k případné pomoci Tottenhamu, která se bohužel nekonala, těsná výhra Citiziens nad kohouty fanoušky Liverpoolu nepotěšila. Náš tým se o den později představil v Cardiffu, kde se dočkal povinného vítězství nad týmem, který je nejvážnějším kandidátem na to, aby doplnil dvojici Huddersfield a Fulham do nižší soutěže. Tříbodový zisk se ale ve Walesu vůbec nerodil snadno.

Dostihovou terminológiou by sme mohli povedať, že  nám mužstvá bojujúce o predné priečky v tabuľke o chvíľu vybehnú z poslednej zákruty do rovinky v tohtoročnej „steaplechase“  s názvom Premier League. Na rozdiel od tej konskej, ich nečaká iba hladký beh na záver náročného preteku, ale musia prekonať ešte niekoľko prekážok. Pozrime sa teda, aké sú tie prekážky.

Spousta odborníků i fanoušků měla před odvetou čtvrtfinále Ligy mistrů v Portu úplně jasno o tom, že Liverpool postoupí. Já jsem mezi ně nepatřil, portugalský tým už na Anfieldu dostal několikrát naši obranu do úzkých, a rozhodně měl na to, aby na domácí půdě postupovou tajenku minimálně zdramatizoval. A když jsem pak viděl úspornější variantu naší sestavy, a pak také počasí, jaké v Portu panovalo, ruku v ruce s terénem, na jakém se mělo střetnutí odehrát, znejistěl jsem ještě víc. Že ale první půli odehrajeme tak mizerně, to jsem si zase nemyslel. Špatný start na míč snad všech hráčů v červeném, spousta nepřesností, volba nejhorších možných řešení herních situací, ponechávání soupeři mnoho volného prostoru, to vše bylo z naší strany k vidění prakticky celý první poločas. Nevěřím, že takto si to Klopp v úvodu představoval, i když asi naordinoval opatrnější taktiku.

Nevydržel jsem to, a před naším zápasem s Chelsea jsem naladil utkání Crystal Palace – Manchester City, tak trochu doufaje, že nám orli pomohou. Ale moc jsem tomu nevěřil a utkání mi dalo za pravdu. Crystal Palace si brzy nechal dát laciný gól od Sterlinga, a i když pak nebránil úplně špatně, tak bylo jasné, že Citiziens ztratí body jen zázrakem. Domácí totiž vůbec nedokázali podržet míč, či nahrát si na pár metrů, směrem dopředu nebyli schopni vyprodukovat takřka nic. Moc se ale na Crystal Palace zlobit nechci, protože tento tým už nám krátce před vánocemi dost výrazně pomohl. Po druhém gólu jsem ale přenos vypnul.  

Až teď mám čas zhodnotit zápasy, které odehrál Liverpool po reprezentační pauze. Ani jeden nebyl z hlediska předvedené hry ideální, ale s výsledky musíme být o to víc spokojeni.

Mohamed Salah Hamed Mahrous Ghaly je celé meno 175cm vysokého brčkavého Egypťana, ktorý počas minulej sezóny dokonale „pobláznil“ futbalový svet. Skrátene Mo Salah alebo  Salah sa narodil  15. Júna 1992. Svoju profesionálnu kariéru začal v egyptskom klube El Mokawlon.  Do Európy sa presunul v roku 2012 do švajčiarskeho Baselu kde počas dvoch sezón odohral 47 ligových zápasov, v ktorých strelil 9 gólov.   Tam si ho všimli skauti Londýnskej Chelsea a putoval na ostrovy.  Počas nasledujúcich dvoch sezón odohral v modrom drese Chelsea 13 zápasov, v ktorých sa gólovo dvakrát presadil. Chelsea ho v sezóne 2013/14 poslala na hosťovanie do Fiorentiny / 16 zápasov  - 6 gólov/ , o rok neskôr do AS Roma / 34 zápasov 14 gólov / Po ročnom hosťovaní sa napokon stal hráčom AS Roma. V sezóne 2016/17 odohral  v drese AS Roma 31 ligových zápasov, v ktorých vsietil 15 ligových gólov.