Bohužel nemám čas věnovat se překladům celých článků, tak vám alespoň takto zprostředkovaně přináším výběr z toho, co mi v poslední době přišlo nejzajímavější nebo spíše nejaktuálnější. Skvělých článků o LFC vychází celá řada, a kdybych je měl zahrnout všechny – byť jenom z posledního měsíce – do tohoto souhrnu, byl by ještě mnohem delší. Tak snad zas někdy v budoucnu... :)

Pohled na tabulku zraněných moc optimismu před zápasem s Fulhamem nenabídl, a to i proto, že po předchozím utkání v Dánsku, kde Klopp pro mě trochu nepochopitelně málo šetřil některé klíčové hráče, přibyli na seznam marodů Tsimikas, a hlavně Jota.

Do zápasu proti Wolverhamptonu jsme ještě ani zdaleka nemohli nastoupit v sestavě, která by se aspoň trochu blížila k ideálu. 

Situace po reprezentační pauze byla z hlediska zraněných hráčů hodně složitá. Takovou šílenou marodku fakt asi nepamatuje nikdo z nás.

Před reprezentační pauzou nabízím pohled na poslední tři zápasy, z nichž každý byl úplně jiný.

Nejen bez Van Dijka, ale i bez dalších zraněných hráčů jsme v šestém kole Premier League přivítali na Anfieldu Sheffield.

Bezprostředně po zápase s Evertonem jsem byl totálně znechucen, a když jsem se později dozvěděl jak je to s van Dijkem, tak jsem si přál, aby byla PL znovu okamžitě přerušena kvůli covidu.

Výsledek zápasu s Aston Villou jsem asi nejen já rozdýchával déle než jiné neúspěchy mého milovaného klubu. A to mám oproti mladším fanouškům výhodu, že jsem zažil už horší věci, s nimiž jsem se musel vyrovnat, přičemž mám na mysli především tragédii na Heysel stadiónu v Bruselu v roce 1985. Samozřejmě při tom nezapomínám ani na Hillsborough, ale Brusel byl horší v tom, že jsem vše viděl v přímém přenosu, že náš klub upadl díky tomu v nemilost veřejnosti a dostal velmi tvrdý trest.

Po snadné pohárové výhře na hřišti Lincolnu, na což stačila i slabší sestava, jsme se ve třetím kole nového ligového ročníku na Anfieldu postavili proti Arsenalu.