pivovar helf

Yet another great week out with my bird

flag

I tak by se dal parafrázovat můj další a asi nejůžasnější týden strávený ve společnosti milovaného LFC.

Když Liverpool postoupil do semifinále Carling Cupu, bylo mi jasné, že je to okamžik, když je načase naplánovat další výjezd, abych tak překlenul období do dubna, na kdy mám naplánovaný další. Díky mým kreditům byla jistota zakoupení lístku, v půlce prosince jsem tak zabukoval letenky a těšil se na další dny v mém milovaném městě, i když tentokrát to bylo díky odletům ne moc ideální. Jediná varianta odlet úterý večer z Bratislavy, středa strávená ve městě, večer fotbal a hned po něm odjezd od Manchesteru počkat na letišti na ranní let, z čehož jsem měl díky mé oblibě tohoto města opravdu radost. Naštěstí jsem toho byl ušetřen…..

Když postoupil Liverpool do 4. kola FA Cupu proti mancs, při pohledu na termíny obou zápasů mě samozřejmě ihned napadlo, že je velká škoda se vracet dva dny předtím, kdy na Anfield dorazí největší možný soupeř. Že jím je, se opravdu s nikým nehádám, prostě to tak je! Když dostal Liverpool mancs, ve městě propuklo menší šílenství, takže bylo jasné, že získat lístek nebude sranda. Nakonec se ale ve 4. kole předprodeje podařilo, takže sem si 10 dní před zápasem přebukoval let (hurá, nemusím spát na letišti v manc) a těšil se na pár dní volna, které akorát přicházelo díky další zimní krizi více než vhod.

Kvůli špatným odletům z Prahy jsem nakonec letěl z Bratislavy, což znamenalo celý den na cestách, na všem zlé se ale vždy dá najít něco pozitivního. V Blavě jsem byl naposledy ještě jako hodně malý a jelikož rád cestuju, byla to šance zase vyrazit za poznáním „nových“ míst, což se samozřejmě nedalo odmítnout. Takže jasnou volbou byl dopolední vlak z Prahy, který mi dal pár hodin na to vyrazit do centra slovenské metropole. Počasí sice nic moc, ale čas stačil na to si projít Staré město, „vyšplhat“ na hrad a čas byl také na jedno pivo a dobrou večeři, na kterou jsem nakonec vyrazil do All stars café, kterou znají bratislavští fans. Když si vezmu, jaké možnosti máme momentálně v Praze, tak vám tento super podnik moc závidím a určitě nebude od věci opravdu popřemýšlet o tom, jestli zde po letech neuspořádat náš druhý slovenský sraz. Jen kdyby se toho někdo ujmul, což je u našich východní bratrů bohužel dost otázkou…. Zvedne někdo tuto hozenou rukavici?

Na letišti jsem měl sraz s dalšími 4 lidmi, když jsou dva z nich vaši kamarádi, víte, že nuda nebude. :)) Mišo začal v letadle angažovat mažoretky na letní fotbalový turnaj, případně nabízet práci ve své firmě, lépe si určitě nemohl vybrat. :))) Po příletu do Liverpoolu jsme taxíkem vyrazili do hotelu, samozřejmě žízeň byla velká, jenže než se pánové ubytovali, připravili (jj, i do hotelového baru to někteří musí :)..), tak akorát přijel kamarád, u kterého vždy spím, takže jsem musel nechat pomazlení s Guinnessem až na druhý den. Někteří to ale vzali zhurta, v hotelovém baru měli asi radost. :))

Ve středu jsem vyrazil do centra, klasicky projít ty stejné obchody J, do O2 koupit anglickou simku, ve fanshopu v L1 jsem potkal Miša, tak jsme pak vyrazili do další klasiky, do Carragherovy druhé restaurace se najíst a trochu popít (díky sms z rána už jsem konečně mohl..). Pak za klukama na hotel a nezvykle brzy taxíkem na Anfield. Většinou pak naše kroky směřují do Albertu u Kopu, jenže změna je život, tak jsme znovu vyrazili do 12th man, kam se přemístilo hodně těch, co chodili do Alberta. Přeci jen už hodně lidí nebavilo chodit tam, kde si člověk připadá jako v Norsku… Kluci vyrazili na tribuny dříve, já se poflakoval před Kopem, nasával tu úžasnou energii, obvyklá návštěva Hillsborough shopu. Tentokrát sem se vrátil ke svému zvyku malého příspěvku nadaci Hills, vyzvednout samolepku a hurá na Kop. U turniketů bylo nezvykle plno, YNWA jsem si tak musel „užít“ na záchodě, ale aspoň vím, jak zní v útrubách stadionu, taky moc úžasně. :)))

Nevím, jestli má význam o zápase něco psát. Vždyť jste ho viděli sami. Zápas napínavý až do konce, moje druhé pohárové semifinále na rozdíl od toho prvního s Chelsea (Johne, Johne..) dopadlo už dobře. Bavit se o atmosféře? Má to cenu? Bavit se o tom, jak úžasně jsem si zase po pár měsících zazpíval? Bavit se o tom úžasném napětí, emocích, o tom, jak sem pak v hospodě měl chvilku, kdy se mi chtělo brečet a smát zároveň, protože sem si uvědomoval, že jsem byl u něčeho mimořádného? Pohled na TV, kde zrovna ukazovali Kennyho se slzami v očích těsně po zápase, mě v tom jen utvrdil. Na 2 hodiny je člověk v jiném světě, zapomene na všechno, je u něčeho, co může být pro tým zlomem, je to vše k nezaplacení. A to byl teprve první den z pěti v mém druhém domově, bez kterého už si život nelze představit.

Ve čtvrtek jsme vyrazili do Melwoodu, bohužel díky zvláštnímu režimu týmu tento týden nebylo možné se dostat dovnitř, takže jsme se se Škrtem viděli pouze u vjezdu do areálu. Jenže jak se říká, nikdy neříkej nikdy…. Poté odjezd do centra, kluci odjíždějí na letiště, já razím ke Carrovi na jídlo, posezení s kamarádem Guinnessem se nakonec protáhlo, že jsem „dom“ dorazil až večer.

V pátek jsem původně plánoval výlet do Wrexhamu, kde působil před mnoha lety i kamarád, počasí ale nevypadalo ideálně, takže jsem vyrazil do města s cílem navštívit Museum of Liverpool, které bylo otevřeno před pár týdny. Moc jsem se na něj těšil a jsem rád, že půl den jsem mu obětoval. Určitě jsem v něm nebyl naposledy a pokusím se v případě zájmu napsat i nějaký článek, tato další nádherná stavba měnící panorama města při pohledu od řeky si to zaslouží.

Přišla sobota a další lahůdka. Před zápasem jsem znovu zašel do Hills shopu, nechat zde pár drobných, vzít si samolepku nadace, příště na to nesmím zapomenout, úspěšné zvyky je třeba dodržovat. :)) Vy ostatní to zkuste taky, vždy vás tam rádi uvidí.

Středu jsem prožíval mnohem více, semifinále pro mě mělo větší váhu, důležitost, protože byla šance na finále po dlouhých 6 letech, což je něco, co potřebují fanoušci, hráči a klub a nic na tom nezměnilo to, že to byl „jen“ Carling Cup. Zápas s mufánky byla už jen procházka růžovým sadem. Mancs na Anfieldu poslední zápasy neumí (aby ano, když mám na Anfieldu super bilanci, speciálně s mancs 3-1-0 :))…), takže jiný výsledek než výhru jsem nečekal. Je to největší zápas sezóny, derby dvou nesmiřitelných, navíc souboj dostal další extra náboj díky jednomu prolhanému bastardovi, události týdnů minulých nejvíce namotivovaly fanoušky a měl sem tušení, že atmosféra bude to, co rozhodne. Dalším pomocníkem měl být i Dirk Kuyt. Ve středu jsem měl silné tušení, že dá gól. Nedal. Tušení se ale jen o pár dní opozdilo, proti mancs už nezklamal. Taky jsem mu za to v neděli osobně poděkoval a podle úsměvu na tváři bylo vidět, jak moc ho gól uvolnil, viditelně ho moc potřeboval. Proti Wolves přidal další, v obou zápasech velmi dobrý výkon a tak není překvapením, že najednou je tu těch, co ho vyhazují, poskrovnu…. Říkám vám jedno. Dirk rozhodně nepatří do starého železa!!!

K výkonu hráčů jen to, že bylo vidět, jak hrajeme vepředu s Craigem nebo s Andym. Craig nedá obráncům spát, má fantastickou mezihru, i když není u míče. Přesný opak Andyho. Jenže Andy odehrál proti mancs možná nejlepší zápas, i když gól nedal. Takhle si představuju jeho přístup k zápasu a i další zápas proti Wolves tak jako u Dirka ukázal, že oba jdou výkonostně nahoru, což brzy poznáme na vstřelených gólech, které nám tak chybí. Předvedli jsme kolektivní výkon, jen to nám pomůže v tom porážet tyto top soupeře, i když nemám problém říct, že v druhé půli se na to moc nedalo dívat. Rozestavení 4-1-4-1, často jen hra na údržbu stavu, ale nemůžu se zbavit dojmu, že to byl následek středy, kdy se hráči hodně vydali a druhá půlka proti mancs vypadala, že hráčům docházely síly. Jenže profesorský, ale maximální kolektivní výkon na hosty stačil a pak přišel Dirky a Anfield málem spadnul. :))

K atmosféře asi takto. Na Anfieldu už jsem viděl přes 20 zápasů a toto 4. kolo se zařadilo na 1. místo, k čtvrtfinále Ligy mistrů proti Arsenalu. Proti mancs to vždy stojí za to, ale tento zápas po dlouhé době konečně znamenal opravdu špičkovou atmosféru, ve které mohou hráči odehrát špatné utkání, ale vy z něj stejně odejdete vyzpívaný, s emocemi na maximum a nadšením, které ještě nějaký ten čas vydrží. Extra motivace pro fanoušky zapůsobila pozitivně, i když bohužel jeden fanda LFC z Walesu to přehnal a byl druhý den zatčen, není asi třeba tipovat, koho se snažil urážet. Na Anfield se už doufám tento člověk nikdy nepodívá, což neplatí ale na Kopites kolem mě, kteří ukázali, že když se dokážeme dostat do plné parády, nemáme moc konkurenci. Evra si užil své, ihned od začátku bučení při každém dotyku s míčem, posměšné heeej, když se mu něco nepodařilo. Užil si, pseudo antirasisti, se kterými se v Anglii roztrhnul pytel, také. Skoro to vypadá, že fandové LFC dostanou zákaz bučet na protivníka (buuu je na anglických stadionem normální a časté) a my všichni, co jsme byli na zápase, budeme zatčeni za rasismus. Až tak to v neděli vypadalo v londýnském (rozumněj proti LFC) tisku a na SkySports. Ale co s těmi, kdo 3 kauzy spojené s LFC využívají jen a jen k útokům proti klubu, to že tento problém se týká většiny týmů, ba i většiny země, jim už je jedno. Hlavně si nahonit politické body, mít o čem psát, stejně je jasné, že cokoliv se u nás stane, či klub udělá, bude na rozdíl od ostatních vždy jen zkritizováno. Lepší kašlat na tyto lidi, kteří ve svém životě jistě konají jen a jen dobro.

Velmi rychle se uchytil nový chorál „we are not racists, we only hate mancs“, taktéž i speciálka pro kapitána mancs „there´s only one lying bastard“, oba dva chorály byly společně s „Field of Anfield Road“ slyšet nejčastěji. Kop konečně použil rozmanitější repertoár a když se k tomu přidá vášeň, množství emocí, tak decibely byly na maximu. Jsem moc rád, že jsem mohl být u toho osobně, uprostřed Kopu, kde to mám rád. I když na 1. řadu to asi stejně nemá, že Braňo? :))) Kop vyzpěvoval ještě asi 10 min. po zápase, dost nezvyklé, ale bylo třeba ještě více poškádlit těch 6tis. mancs, kteří ukázali, jak se fandí na Old Toilet. :)))

V sobotu jsme nakonec zašli i do Alberta, kde jsem pár minut pokecal s Robertem, který chodí k nám na web. Jsem rád, že jsem poznal dalšího člověka stejné krevní skupiny. :)) Kolem Anfieldu se prodávaly papírové podobizny Luise, jednu měl v Albertu malý kluk, který dle obličeje má rodiče z oblasti Indie. Kde byla ta média a fanoušci označující nás všechny za rasisty, je zbytečné se ptát… Prcek se samozřejmě ihned stal velkým oblíbencem fanoušků a nestíhal se fotit… V Albertu jsme nakonec celkem poseděli, pak vyrazili pro pizzu a dom ke Stevovi, užívat si fajný sobotní den a já fantastický týden, který byl krásným dárkem k mým pondělním narozeninám. A to jsem ještě netušil, jaký „narozeninový dort“ dostanu v neděli. O něm ale až v dalším článku… :))

Kliknutím na obrázek se vám zobrazí fotogalerie z výjezdu, která obsahuje i pár videí z obou zápasů. Doporučuju volume nahoru. :))

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

gel 260x350

Facebook