pivovar helf

Cesta do Milána

Report od Iva, z vyjezdu na zapas Inter Milan - Liverpool FC.

Osmifinale Ligy mistru Inter – Liverpool jsem prikladal obrovskou dulezitost a k priprave na zapas pristoupil velmi zodpovedne. Do Prahy jsem vyrazil uz v sobotu, pricemz jsem se cestou v Brne zastavil ve Sport baru podivat se na zapas s Newcastle. Vykon hracu me uspokojil, ted jeste bylo potreba, abych formu doladil ja.

Praha byla jako misto soustredeni pro tuto vec uplne idealni. Zvlast nedelni navsteva hotelove sauny s virivkou, kterou jsem navstivil s dalsimi cleny fanclubu, Ondrou, milem a Tadeasem nas naplnilo energii a s procedurou spojene promitani DVD s liverpoolskymi uspechy zase jeste vic dodalo optimismu, ktereho ale vzhledem k vysledku prvniho zapasu bylo i tak dost . Tadeasovi patri velky dik za zajisteni takovehoto soustredeni.

Take dalsi program v Praze zpusobil, ze jsem se v pondelni vecer dostavil na sraz ve smichovske restauraci v naproste pohode a ostatni jsou na tom byli podobne. Obleceni do nasich barev a posileni nejakym tim pivem jsme se vydali pred hospodu, kde uz cekali fans soupere a brzy nam pristavili autobus. Nas bylo 14, fanousku Interu temer dvakrat tolik, nase skupina byla ale od zacatku zivejsi. Zcasti kvuli nekterym osobnostem z nasich rad, zcasti jiste i kvuli vetsi vire v uspech. Vysledek prvniho zapasu na Anfieldu sehraval sve. Od zacatku jsem ale pres nezbytne hecovani veril, ze se nas spolecny vylet ponese v pratelskem duchu, ze se budeme vzajemne respektovat a to se v celem prubehu cesty potvrdilo. Co jsem ale neodhadl byly zasoby alkoholu. Tri litry cepovaneho vlasskeho ryzlinku, ktere jsem mel s sebou, byly zlikvidovany velmi rychle. A to presto, ze vino nemelo optimalni teplotu a stacil jsem je nabidnout jen spolucestujicim z okolnich sedacek. S merunkovici to nedopadlo o moc lepe, rano uz jsem musel dezinfikovat sve vnitrnosti ze zdroju pratel, kterym toho ovsem uz taky mnoho nezbylo.

Jinak jsme si cestu kratili sledovanim videa. Nebylo dopredu jasne na co se budeme divat, co by uspokojilo oba tabory. Volba padla nejprve na pekne udelany neutralni fotbalovy dokument a potom nam ridici pustili jeden ze stezejnich dilu serialu 30 pripadu majora Zemana – Mimikry. Nebyl jsem sam, kdo se u toho bavil, i kdyz to predpokladalo sledovat to s velkym nadhledem. Zvlast my pametnici vime, co ta doba obnasela. Za rezimu, ktery tento serial propagoval, bychom si o vyletu do Milana na fotbal mohli nechat jen zdat. Byla ale i moznost prohodit s fanousky Interu par slov o cinnosti jejich fanclubu. V podstate mi potvrdili to, co jsem vyrozumel z jejich stranek, ktere jsem si pred spolecnou cestou za Ligou mistru prohledl.

Rano jsme se probudili uz v Italii, na rozdil od casu majora Zemana jsme vubec nevedeli, ze jsme prejeli nejake hranice, pritom jich bylo nekolik. Zastavili jsme na odpocivadle na ranni hygienu a snidani, parky od ridicu (kterym taky patri podekovani za atmosferu v autobuse, za pohodovou a prijemnou jizdu) vetsine z nas prisly vhod. Do Milana uz odtud nebylo daleko. Autobus zastavil kousek od stadionu, ktery byl videt uz zdali. Na rozdil od Anfieldu, ktery lezi v zastavbe. Nejdrive jsme se vsichni spolecne vyfotili a pote se vydali k San Siru. Nebo pro tento den asi spravneji ke stadionu G. Meazzy, protoze San Siro se tento stadion oficialne jmenuje, pokud zde hraje mestsky rival Interu, AC. Vecer zde ale bude hrat Inter a jemu patri i tyto dny, protoze prave slavi sto let! My, fanousci Liverpoolu jsme ale uz od rana verili, ze si k oslave nevybrali zrovna vhodnou chvili a ze vecer budou smutni.

Zatim vsak bylo casne rano a kolem stadionu bylo prakticky prazdno, prestoze uz se zde nejake stanky s prodejem suvenyru objevily. Zdokumentovali jsme si stadion jako takovy, vyfotografovali jsme se pred nim s ceskou vlajkou vyzdobenou liverbirdem. To uz ve chvili, kdy se nase fanouskovske skupiny rozdelily. Fanousci Internu podle vseho z velke casti zamirili do muzea na stadionu, ktere v techto dnech kvuli vyroci patri pouze Interu. Pote jsme odjeli tramvaji do centra mesta.

Cesta do centra trvala dost dlouho, teprve po pul hodine nekdo zavelel, ze vystupujeme. Nase prvni kroky zamirily na obrovske namesti Piazza Duomo, jemuz vevodi originalni goticka katedrala. Vzhledem k tomu, ze nase nazory jak stravit volny cas v Milane se trochu lisily, dali jsme si zde rozchod. Pridal jsem se ke skupince, ktera chtela videt historicke jadro mesta. Zacali jsme prohlidkou katedraly zvenku i zevnitr, krytou pasazi jsme odtud zamirili k zname opere La Scala, lezici na stejnojmennem namesti s pomnikem Leonarda da Vinciho. Do budovy jsme se nedostali zato jsme se zde setkali s prvnimi provokativnimi poznamkami od fanousku Interu. Vse ale skoncilo pratelsky, spolecnou fotkou. Do srazu na namesti bylo jeste dost casu a tak jsme zasedli v jedne z pizzerii, kazdy jsme meli chut na neco jineho, vetsinou jsme ale zustali u typickych italskych jidel a ja jsem dal pred pivem predost lahvi chardonnay. Behem jidla za nami prisla finska fanynka Liverpoolu (a taky Samiho), ktere jsme dovolili, aby si nas vyfotila. A dokonce za nami prisla televize, te jsme ale nevyhoveli, usoudili jsme, ze bude lepsi, kdyz o liverpoolsky popevek pro televizi poprosi nejakou skupinu Anglicanu. Sraz na namesti se zcela nepovedl a tak jsme ve stejne skupince zamirili k milanskemu hradu. Je to krasne misto a bylo to o to krasnejsi, ze vysvitlo slunce. Prosli jsme pres obe rozsahla nadvori az k zabradli, ktere oddelovalo hradni komplex od parku. Prohlidku pamatek Milana jsme pote ukoncili u chramu P. Marie S. Grazie, kde se nachazi slavny obraz Leonarda da Vinciho „Posledni vecere“. Abychom tento obraz mohli videt, museli bychom se predem objednat a to jsme neudelali. Museli jsme se tedy spokojit s prohlidkou tohoto chramu pouze zvenku. Jeste jsme si sedli do jedne z hospod na sklenicku vina, to uz vsak bylo v dobe, kdy se stale vice hlasil o slovo fotbal. Bylo to znat z narazek personalu a nekterych hostu na nase cervene liverpoolske barvy a take podle toho, ze v ulicich mesta bylo videt stale vice fanousku obou klubu a podle meho nazoru vic nez umerne tomu take stale vice policistu a karabinieru. Mozna i proto se mi v tu chvili nezdalo, ze by se mi mohlo neco zleho stat a tak jsem se oddelil v hospode od scully s Martinou (ostatni se od nas oddelili uz drive), ktere chtely jeste zajit do obchodu a pote jet primo ke stadionu. Ja jsem suverenne prochazel sam milanskymi ulicemi v cervenem liverpoolskem dresu na katedralni namesti a absolutne jsem si zadne nebezpeci nepripoustel. Teprve pozdeji v autobuse pri ceste domu jsem vyslechl pribeh jineho fanouska, pri nemz jsem si uvedomil, ze to nebyl uplne nejlepsi napad.

Nicmene jsem na namesti v poradku dorazil. Bylo zde uz preplneno fanousky obou klubu a bylo jasne, ze zacina hlavni cast vyletu do Milana, ta fotbalova. I pres obrovske mnozstvi lidi se mi povedlo najit sve pratele pomerne brzy. Spolu s nimi uz tam byli i znami Anglicane z lonskeho vyletu do Liverpoolu, s kterymi jsem se vrele privital. Fanousku z britskych ostrovu dorazilo pomerne velke mnozstvi a davali o sobe na namesti uz hodne znat, nebylo je slyset o nic mene nez domaci. Celkove byl atmosfera na Piazzza Duomo v techto chvilich skvela, mezi fanousky v cervenem a cernomodrem letaly vzduchem fotbalove mice, zpivalo se v italstine i v anglictine a popijelo se pivo. I nase skupina se dostatecne zviditelnila. Pomohla nam k tomu nase velka ceska vlajka vyzdobena liverbirdem. Na chvili jsme ji roztahli a tim jsme jako cesti fanousci Liverpoolu prilakali nekolik fotografu. Vravu na hlavnim milanskem namesti jsme vsak museli, ac neradi, brzy opustit. Museli jsme zavcas odjet ke stadionu, abychom si vyzvedli spolu s milanskou casti naseho zajezdu vstupenky. Mozna jsme k San Siru prijeli zbytecne brzy, ale aspon jsme mohli nasavat atmosferu pred zapasem v okoli stadionu. Oproti Anfieldu je zde obrovske prostranstvi, ktere umoznilo vznik velkeho mnozstvi stanku s obcerstvenim ci suvenyry. Oproti ranu zde stanky vyrostly jako houby po desti a my jsme meli cas jich par obejit a neco dobreho ochutnat. Moznost obcerstveni hodnotim jako lepsi nez v Liverpoolu, zato zajit zde na toaletu v okoli stadionu je temer horor a primo na stadionu bych v tomto smyslu taky cekal vetsi kulturu. Po uspesnem prevzeti vstupenek jsme se vratili k autobusu, predevsim proto, abychom se pred zapasem posilili, ale abychom si i odlozili veci, s kterymi jsme nechteli jit na stadion. V autobuse bylo znat, ze zapas uz je na spadnuti a tak probehla ziva diskuse. Zdalo se mi, ze spolucestujici fandici Interu nabrali behem dne straveneho na domaci pude v Milane sebevedomi a byli odhodlani s dvojzapasem jeste neco udelat. I ja jsem se ale za cely den dostatecne posilil, z miry me to tedy nevyvedlo a stale jsem pevne veril v postup Liverpoolu. Ke stadionu jsem se vydal spolu se scully a zaradili jsme se do jedne z dlouhych front. Prohlidky byly dost peclive, brali nas poctive po jednom, chteli videt i muj pas, projizdeli kazdeho z nas detektorem. Az jsem se divil, ze jsem na stadion pronesl vedle fotoaparatu i kameru.

Cesta na nase mista se pro nas se scully v obrovskych prostorech stadionu stala bludistem, dlouho to trvalo, nez jsme objevili kde vlastne sedime. Zjistili jsme, ze nase mista jsou sice vysoko v rohu, ale ze odtud mame vyborny prehled ocele hraci plose. Z takove vysky jsem fotbal jeste nevidel a velmi se mi to zamlouvalo. Po nasi leve strane jsme meli domaci fanousky, kteri pred zapasem vytvorili modrozlute pole a rozvinuli znak Internu. Za protilehlou brankou se spodni tribuna postupne zaplnovala fanousky Liverpoolu. Tuto cervenou cast hlediste, ac byla v mensine, bylo slyset minimalne stejne jako pred par hodinami na namesti. Stihli jsme jeste rozcvicovani obou tymu a potom uz nasledovala tradicni znelka Ligy mistru se znaky obou tymu a finalovym moskevskym logem. Norsti rozhodci potom privedli slavnostne na hraci plochu oba tymy. Na nasi sestave me prakticky nic neprekvapilo. I

nter musel dohanet dvougolove manko z prvniho zapasu a tak nebylo divu, ze se snazil na domaci pude vic utocit. Liverpool taky podle ocekavani zacal opatrne, cekal, s cim souper vyrukuje. Hned v uvodu musel sice Pepe Reina vyrazet pohotovou strelu ze stredni vzdalenosti na roh, ale jinak byla z meho pohledu prevaha Interu platonicka. Poprve jsem se polekal az po pulhodine hry, kdy se do vylozene sance dostal domaci Cruz a jen tesne minul levou tyc Reinovy branky. Jeste predtim ale mohl skorovat i Liverpool z brejku, asi mel Torres radeji volit prihravku misto zakonceni. Tesne pred prestavkou prisel nebezpecny utok Milana z prave strany, ale patickove zakonceni pozorny Reina kryl. Polocas 0:0, jeste neni nic jisteho, ale byl jsem spokojen, postup byl stale na dobre ceste. V prestavce jsem si vystal frontu na WC a vratil jsem se az 2 minuty po zacatku druheho polocasu. A chvili na to doslo k udalosti, ktera misky vah jeste vic naklonila na stranu Liverpoolu. Domaci zaloznik Burdisso neudrzel ve stredu pole nervy a po druhe zlute karte videl i cervenou. Stejne jako prvni zapas i na domaci pude dohraje Inter v deseti a bylo jasne, ze to pro nej bude moc tezke dat v teto situaci za polocas dva goly a pritom zadny neinkasovat, aby si vynutil aspon prodlouzeni. Presto se za par minut mohl zapas zdramatizovat, jinak vynikajici Skrtel vyrobil v obrane obrovsky kiks a nabidl vylozenou sanci Ibrahimovicovi, ten ji vsak trestuhodne zahodil. A to uz bylo ze strany domacich definitivne vsechno, od te chvile uz Liverpool trimal oteze zapasu bezpecne ve svych rukou. Nadhernou strelu Gerrarda z primeho kopu stacil jeste domaci brankar Cesar s namahou vytlacit na brevno, ale v 64. minute uz uhodilo. Po Aureliove prihravce Torres pohotove z otocky umistil mic k prave tyci Cesarovy branky a Liverpool vedl 1:0! V praxi to znamenalo, ze Inter musi v deseti lidech za necelou pul hodinu vstrelit ctyri goly. Jinymi slovy, o postupu uz nepochyboval nejen nikdo z nas, liverpoolskych fanousku, ale asi ani nikdo z fanousku domacich uz v takovy zazrak neveril, mnozi fanousci Interu uz po tomto momentu zacali San Siro opoustet. Inter pote uz zahrozil jen z nekolika primych kopu, ale jeho hraci mirili vesmes nepresne. I Liverpool mel jeste nekolik dobrych sanci, ale dalsi gol uz nepridal. V zaveru uz Liverpool v pohode drzel mic na svych kopackach a cekalo se jen na konecny hvizd. Nase radostna reakce na gol byla v obklopeni italskych fanousku sice opatrna, ale o to jsme byli spokojenejsi. V zaveru jsme se oblekli, abychom zakryli, ze fandime cervenym, protoze jsme se obavali negativnich reakci italskych fanousku. A jak jsme se pak v autobuse dozvedeli, tyto obavy byly opravnene. Paradoxne se malem stal tercem rozzlobenych Italu jeden fanousek Interu za nasi skupiny. Pred nasilim ho zachranilo jen to, ze mel u sebe prukazku clena fan klubu Interu. Pri pomysleni na to, jak jsem po cely den chodil bezstarostne po Milane v cervenych barvach jsem byl rad, ze kdyz jsem se o tom dozvedel, sedel jsem uz bezpecne v autobuse a byl na ceste domu.

Chvile po zaverecnem hvizdu rozhodciho jsme si ale na San Siru jeste uzili. Vzdyt vyhravat zde neni pro hostujici tym vubec samozrejme, at uz hraji proti kteremukoli z obou milanskych klubu a Liverpoolu se to dnes podarilo! A hlavne se nas klub dostal se do ctvrtfinale letosniho rocniku LCH. Anglicti fanousci po zapase oslavovali na tribune vitezstvi a evidentne jim nevadilo, ze tu musi zustat o nejakou chvili dele, jak byva v takovych zapasech zvykem. Take my jsme si jeste na tribune vychutnavali vitezstvi, zatimco drtiva vetsina fanousku Internu obrovske prostory stadionu opustila behem zapasu nebo tesne po zaverecnem hvizdu. Poridili jsme posledni fotografie zevnitr San Sira, zustali jsme tak dlouho, ze jsme se jeste dockali vyklusani nasich hracu na hraci plose.

Kdyz jsme sestoupili jsme z hlediste pred stadion, bylo stale otevreno mnoho stanku s obcerstvenim a suvenyry, frustrace domacich vsak byla ve vzduchu znat. Proto jsme sli ve skupine prakticky primou cestou k autobusu, ac jsme si puvodne chteli jeste neco na zub v nekterem ze stanku dat. Vzhledem k vyse popsane prihode to bylo asi moudre rozhodnuti. U autobusu jsme si mohli dat taky neco k jidlu i piti a ve velke skupine fans obou tymu nam tu nic nehrozilo, i kdyz nas provazely nevrazive pohledy okolojdoucich zklamanych Italu. Velkou pozornost jsme jim ale nevenovali, spis jsme rozebirali zapas, atmosferu a vubec dnesni zazitky mezi sebou. Behem diskuse pred autobusem jsem zjistil, ze mam na mobilu neprijaty hovor od jednoho z piliru naseho klubu, divocaka. Nelenil jsem a ihned jsem ho prozvonil zpet, sdelili jsme si dojmy z primeho sledovani resp. z televize, postupne jsem predal telefon dalsim pratelum, aby se s nim o radost taky podelili. Kratce po pulnoci jsme od stadionu odjeli rovnou domu. Jeste jsme si dali posledni pivo, mile nam rozdal zbyle klobasy, ale u videa jsme uz vetsinou usinuli meli jsme toho za cely den dost. Ranni zastavku jsme udelali uz v nasi republice, kde vedle vykonani zakladnich potreb vetsina z nas koupila i Sport. Do Prahy jsme prijeli v 11 hodin, pratelsky se s fanousky Interu rozloucili. Byli jsme s vyletem logicky spokojenejsi nez oni, nicmene jsme se domluvili, ze to priste pripadne zrealizujeme zase. A nejlepe kdyby nas los svedl uz k zapasu ve skupine, protoze tam se pripadna prohra da jeste napravit a zklamani jedne casti fanousku nebude tak velke. Nicmene mile si v zaveru neodpustil poznamku, ze by se ten fotbal mel souper do pristiho vzajemneho zapasu naucit. Bylo to prijato s usmevem.

My, liverpoolsti fanousci jsme zakoncili spolecny zajezd ve smichovske restauraci, tedy tam, kde jsme zacali. Dali jsme si obed a pivo a pote se rozjeli do ruznych koutu Ceske i Slovenske republiky.

viagra precio en farmacia sufre alguna enfermedad. Pueden viagra sin receta precio aparecer: el dolor de cabeza, viagra es con receta mareos, enrojecimiento de la piel, venta viagra generico el sentido de calor, el dolor viagra venta online muscular, congestion nasal. Claro precio viagra con receta que ademas de la famosa pastillas viagra sin receta on line azul en Espana existen otros realces precio la viagra masculinos alternativos. viagra en linea Tambien nuestros precios se viagra venta sin receta diferencian de los precios de la donde comprar viagra foro farmacia simple. Los precios en precio de la viagra europe-pharm.com son muy provechosos precio viagra en espana para usted. El precio ventajoso y comprar viagra 25 sin receta son las prioridades de viagra receta precio nuestra framacia online para la viagra online sin receta mayoria de los clientes. No se

Bleskové zprávy

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Bez názvu 1

Facebook