pivovar helf

Fanclub na miniturnaji na Anfieldu

DSC 6771

Česko slovenský fanklub má za sebou miniturnaj mezinárodních fanklubů.

Bezesporu nejprestižnější fotbalovou akci má za sebou náš česko slovenský fanklub, který na konci května vyslal do Liverpoolu družstvo, které se přímo na stadionu Anfield zúčastnilo miniturnaje, který letos LFC po skončení sezóny uspořádal pro své mezinárodní fankluby.

Po zvažování různých variant nakonec padla volba na variantu 36 fanclubů, které byly rozděleny do 3 skupin. Každá skupina měla mít k dispozici trávník na cca 2,5 hodiny. Bohužel už od začátku bylo známo, že nebude možno využít šatny ani sprchy, takže oficiálně všichni hráči měli být při srazu u stadionu již oblečeni.

Půlka hráčů nás byla ve městě od víkendu, zbytek nakonec letěl v den utkání, což bylo silně riskantní, ale když mi Braňo tvrdil, že Ryanair prostě nemešká, musel jsem mu věřit.  Jak bylo přes víkend ve městě naprosto nádherné počasí, předpověď, tak jak jsem očekával, od pondělí slibovala změnu a hlavně v úterý mělo pršet. Radost jsem z toho neměl, déšť zrovna nemiluju, navíc když v něm má ještě člověk „sportovat“. Ale co naplat, debut na Anfieldu to prostě narušit nesmí. 

Objednaným odvozem jsme s Matesem v úterý vyrazili na Anfield, kde byl první sraz v hospodě The Pack. V té době už jsem věděl, že Braňo měl pravdu, kluci z Blavy odletěli načas, takže jsem si mohl v klidu dát jednoho Guinnesse, abych se nezahanbil před částí týmu, kde v hospodě již dávno seděla. :) Naše skupina měl začínat ve 3, takže jsme v klídku vyrazili k hráčskému vchodu, kde už stepovala většina hráčů ostatních týmů. Jako „parta hic“ pak dorazil zbytek našeho týmu, proč tak vysmátý jsem se dozvěděl o chvilku později.  Naše skupina dle předpokladu začala později, po odevzdání formulářů nás nakonec trenéři zavedli do kabin, kde jsme se mohli převléknout a nechat si zde věci. No hlavně že kabiny nebudou… Kluci si sebou z letadla přivezli něco na zahřátí, čímž se vysvětlily jejich úsměvy při příchodu, ale musím říct, že nápad to špatný nebyl, když nás čekalo 2,5 hodiny venku na dešti.  Všechny týmy byly vyvedeny hráčským východem na trávník, za zvuku YNWA, po cestě samozřejmě každý hráč rukou „pozdravil“ znak This is Anfield. Turnaj byl nakonec organizován tak, že každý tým čekaly tři zápas a soutěž ve střelbě penalty proti tribuně the Kop. Poté 4 nejlepší týmy hráli semifinále a finále.

Bohužel organizace nebyla ideální, o zápasech jsme se vždy dozvěděli až od jednoho z trenérů, protože oznam z ampliónů na stadionu byl naprosto nesrozumitelný. Ještě větší rozčarování ale nastalo ve chvíli, když jsme během prvního zápasu dali v 5. minutě gól. Nádherná kombinace, míč do prázdné brány. Gól ale nebyl uznán. Až v této chvíli jsme se dozvěděli o pravidlech místního 5-a-side fotbalu, kdy s výjimkou brankářů žádný z hráčů nesmí do malého vápna. Když jsem o tom druhý den vyprávěl kamarádovi, mohl se smíchy potrhat, bohužel v této věci jsme byli neznalí, v rámci organizace to ale nikdo nepovažoval za nutné říct. Takže gól neuznaný a než jsme se z toho vzpamatovali, byl konec zápasu a díky inkasovaným dvěma gólům (samozřejmě jeden z penalty) prohra. Místní 5-a-side fotbal má totiž ještě jedno pravidlo a to pokud do vápna vstoupí obránce, proti týmu se kope penalta. Ty se proti nám kopaly tuším tři.

Z Ghany nakonec dorazil pouze jeden hráč, takže tým s ním dali dohromady LFC trenéři a nakonec to byl jediný tým, který jsme porazili. S fanklubem z Londýna to totiž také nevyšlo. Zde říkám bohužel, protože cockneys pro mě osobně byli nejméně sympatický tým. Hráli za ně dva pákistánci a jeden z nich zákeřný zmrd, který stále držel, dloubal do zad lokty a když se mi to stalo potřetí, nebyl jsem daleko od toho ho prostě sejmout. Vzpomněl jsem si na slova svého šéfa, že když ho někdo během zápasu štve, tak mu prostě přejede kotníky a má klid. Jenže byl to přeci jen turnaj fandů LFC, takže sejmout někoho a mít pak následně problémy, navíc když byl jiné pleti že…

V zápasech nás podporoval hlouček v rámci našeho doprovodu, který byl velmi slyšet, bohužel góly jsme dali tuším jen dva, Marek a já, takže jsme náš malý Kop nepotěšili. Ani v miniturnaji, ani v penaltovém souboji. V něm kopal penaltu každý hráč, po osmi sériích se nerozhodlo, takže se jelo dál. Nakonec jsme padli až tuším ve 12 sérii. Já během tréninku penalt vše „šikovně“ kopal do středu brány, ale penaltu jsme prostě hodlal kopnout pod víko. Ale jak jsem přesně tušil, míč letěl pozdravit sedačky na Kopu a možná dokonce následoval míč z penalty Charlie Adama, který prý dokonce dolétl až na Měsíc. 

Během semifinále a finále jsme si jen tak na hřišti kopali, abychom si pořádně užili trávníku, na který se dostaneme možná jen jednou za život. Někdo vyrazil využít „honosné“ sprchy v kabinách (hlavně že sprchy nebudou k dispozici), někdo zase využil čas a fotil se v prostorách stadionu, což se mu ve fotbalovém vybavení taky moc často nepoštěstí. Ve finále nakonec vyhrál fanklub z Londýna, hmh ti sympaťáci. Po finále každý hráč dostal tašku s pár drobnostmi a hlavně certifikát, že v ten den hrál fotbal na trávníku na Anfieldu, což společně s fotkami bude každému z nás připomínat ten úžasný den, kdy jsme beztrestně v kopačkách vyběhli na trávník Anfieldu v rámci našeho Anfield debutu. 

Náš doprovod byl během akce kontaktován paní, co vede fanklub z Leedsu a která má manžela z Čech, že by měli zájem o nějaké přátelské fotbalové utkání, většinu kluků pak ještě mikrobusem odvezli od stadionu do centra, kde jsme měli tuto záležitost probrat. Já jel s Matesem ke kamarádovi se umít a převléknout a pak jsme vyrazili za zbytkem týmu do centra do hospody Jamie Carraghera, kde LFC pro fankluby zarezervoval celou spodní část. Rád do této hospody chodím, ale úterní večer byla jedna velká tragédie. Obsluha skoro žádná, z točených piv dostupné jen jedno, které nakonec po 20:00 také došlo a trojka Becku v lahvi za 3,5 libry, to ať si někdo strčí za klobouk.

Takže jsme vyrazili jinam, volba nakonec padla na Flanagan Apple, irský pub, který je hned za rohem v místní "Stodolní" ulici. Braňo měl super tip, piva dostatek, jídlo rychle k dispozici. Navíc zde vystupoval i nějaký zpěvák, takže zábava dobrá. Řev, který od našeho stolu musel jít až ven, přilákal docela dost lidí, takže hospoda žila, prostě tak jak to má být. Nakonec se zde objevil německý fanklub LFC, tuším polský a hlavně fanklub z Aberdeenu. Ten se utábořil u baru hned vedle našeho stolu a za pár minut došlo k spřátelení. Kluci hráli ve stejné skupině, už na hřišti si všimli, že v našem týmu máme pár kluků podobajících se hráčům LFC a když jsem jim ukázal, že i v obecenstvu máme dalšího, tedy Tomáše alias Harry Kewella, tak jsme byli jejich. Z Jankova syna byl Andy Carroll, z Braňa samozřejmě Berbatov, z Vojty díky vlasům Coutinho. Hodinu a půl se skvěle pařilo, barman už z neustále zpívaného Ring o fire a hlavně songu na Kewella silně nechápal, takže po nás několikrát (ale vždy s úsměvem) hodil pár kostek ledu, ať už jdeme někam. :) Slovenská odnož díky Markově indispozici odešla na hotel, poté odešli i kluci z Aberdeen branch a my ještě vyrazili po Stodolní. Jenže v úterý byla otevřena je jedna diskotéka (jo jo ta super, kde jsme byli během během Merseyside derby) a pár hospod. Bohužel oba Cavern kluby právě zavíraly, takže jsme někdy o půl 1 vzali taxík a vyrazili dom.

V turnaji jsme sice neuspěli, ale o to v tu chvíli vůbec nešlo, i když si jistě stále někteří myslí, že rozhodně šlo. Ne, nešlo. Šlo jen o to si užít pár dní ve městě, užít si šance zahrát na trávníku na Anfieldu, popít, pokecat. Dát tuto šanci těm, kdo nás už několikrát reprezentovali na turnaji PL.cz, jezdí na zápasy, účastní se srazů nebo pomáhají s webem. To se nám i přes ne ideální organizaci ze strany LFC na 100% povedlo a myslím, že pro všechny z nás to bude jeden z nejlepších zážitků v životě. I pro mě a to toho za posledních 7 let má za sebou dost a dost. Doma mi v plastové zkumavce stále odpočívá pár kousků trávy - vzorek prostě musí být, sice nevím, jak ji uchovat na delší dobu, ale ty fotky, ty vzpomínky budu mít v hlavně až do smrti. A vo tom to je… A nakonec ani ten déšť nevadil, právě naopak. On k tomu fotbalu v Anglii prostě patří a musím uznat, že bez něj by to nebylo ono. Jestli bude další šance příští rok, to se neví, je možné že to od LFC byla jednorázová akce v rámci benefitů pro sezónu 2012/13, ale to se za pár měsíců uvidí.

S fanklubem z Aberdeenu jsme navázali velmi dobré přátelství, i od nich existuje nabídka na vzájemný zápas, takže je jen na vás, jestli dokážeme dát dohromady tým, co by odjel do Skotska a samozřejmě se pak se vším všudy postaral o odvetu na území Čech či Slovenska.

Přidávám fotky a těšíme se na vás na červencovém srazu. Bude fotbal, bude skvělé pivo, bude pyro, bude disco, bude prostě divočinaaa! 

DSC 6771

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

gel 260x350

Facebook