Mezi fanoušky Liverpoolu panuje ve velké míře shoda, že taková spokojenost s letním přestupovým obdobím už dlouho nebyla. Stále více se během léta objevovaly hlasy, že tato sezóna bude naše, protože i přípravné zápasy se musely líbit a slibovaly velké věci. Bylo to samozřejmě třeba brát s rezervou, protože i když jsme odehráli úspěšná utkání proti týmům zvučných jmen, tak naši soupeři, stejně jako my, nastupovali v kombinovaných sestavách. Ale ač dobře víme, že v tomto období jde především o vyzkoušení hráčů a o vyladění formy na soutěžní střetnutí, tak energie, která z našeho týmu v přípravných střetnutích sršela, se nedala přehlédnout. Hráči, včetně těch nových, se ukazovali ve výborném světle, a když došlo i na bonusy s kterými jsem nepočítal, jako třeba vzkříšení Sturridge, byl optimismus na místě.

Až se zpožděním jsem byl schopen zhodnotit letošní finále LCH, zklamání stále ještě vydýchávám, a asi v tom nejsem zdaleka sám.

Zákulisní příběh o tom jak Jürgen Klopp přestál nejhorší a dovedl Liverpool do finále Ligy Mistrů

Závěr letošní ligové sezóny byl z pohledu fanouška Liverpoolu složitý. Pokud jsme toužili hrát i v příštím roce Ligu mistrů, a nechtěli se spoléhat na to, že v letošním finále této soutěže porazíme Real Madrid, tak jsme potřebovali v domácí soutěži vybojovat minimálně čtvrté místo. Všechno bylo dlouho velmi dobře rozehrané, ale v posledních týdnech se v našem, už tak poměrně úzkém kádru, nepříjemně rozšířila marodka. A to bohužel ve chvíli, kdy jsme ucítili obrovskou šanci triumfovat po letech na evropské scéně, čemuž se logicky určitá utkání v závěru Premier League podřídila. Do některých zápasů na anglické scéně jsme nastoupili v rámci možností s obměněnou sestavou, navíc byl na hráčích znát náročný program. A protože ani rozhodčí nám to zrovna neusnadňovali, tak došlo k nepříjemným bodovým ztrátám s týmy z nižších či dokonce posledních příček ligové tabulky. Naštěstí jsme měli něco nahráno a konečné umístění na čtvrté příčce tak měli stále ve svých rukou. V posledních dvou kolech však bylo potřeba ještě nějaký ten bod získat, tedy aspoň to po úspěšně zvládnutém semifinále s AS Roma tak vypadalo.

Tak v první řadě, velký dík a uznání všem hráčům, trenérovi, a dalším, kdo se podílejí na dosavadním úspěšném průběhu sezóny.

Ze zápasu proti Bournemouth jsem viděl jen část zhruba mezi 58. a 85. minutou. Tedy Salahův pojišťující gól a pak trochu hluchou pasáž z naší strany. Deset minut před koncem jsme klidně mohli inkasovat kontaktní gól, což se naštěstí, na rozdíl od střetnutí s WBA, nestalo. Oba poslední ligové zápasy se dlouho vyvíjely podobně, jen na The Hawthorns jsme nakonec doplatili na kombinovanou sestavu zejména v zadních řadách, a pak i na to, že jsme především v závěru zápasu už asi byli myšlenkami na úterním semifinále Ligy mistrů. A také, poněkolikáté už letos, na špatný výkon rozhodčího.

Asi jsem nebyl jediný fanoušek Liverpoolu, kdo v uplynulých dnech těžko dokázal myslet na něco jiného, než na fotbal. Není divu, výsledek snů z prvního čtvrtfinálového zápasu Ligy mistrů kalily obavy z obrovské marodky, jež se ještě navíc mohla rozrůst kvůli Merseyside derby, které jsme byli nuceni mezi oběma zápasy s Citiziens odehrát. Střetnutí s městským rivalem je v tomto směru vždy hodně rizikové. Nakonec aspoň pro tuto chvíli pro fanoušky reds všechno dobře dopadlo. Ale pojďme po pořádku k tomu, co jsme viděli v zatím odehraných dubnových zápasech, jež se uskutečnily v třídenních intervalech, respektive co dalšího se stalo.

Na hřišti Crystal Palace jsme odehráli podobnou partii jako další dva favorizované týmy před námi, také jsme až v závěru vybojovali cenné, jednogólové vítězství. Měli jsme to však složitější v tom, že soupeři se přes reprezentační pauzu uzdravili někteří hráči, takže proti nám nehrál tak oslaben, jako proti Spurs a United. A dále, naším výkonům reprezentační pauzy dlouhodobě nesvědčí, a utkání na Bílou sobotu nebylo v tomto směru výjimkou. O to je zisk bodů z hřiště Eagles cennější.

Den po rozlosování Ligy mistrů, které většinu z nás včetně mě asi příliš nepotěšilo, jsme přivítali na domácí půdě Watford, a měl to být zápas s povinným ziskem tří bodů. Ale hned při prvních záběrech na Anfield bylo vidět, že počasí není pro fotbal ideální, což mohl být náš handicap.

K zápasům s Newcastle a Porto, které jsem nestihl zhodnotit, se už příliš nebudu vracet, vše podstatné k nim na těchto stránkách bylo řečeno. V prvním případě k nám přijel Rafou Benitezem skvěle organizovaný tým, jehož obranu jsme však, díky trpělivé hře, dokázali dvakrát překonat. V závěru onoho utkání mě naštvalo, že nebyla nařízena jasná penalta po zákroku na unikajícího Salaha. Připomínám tento už asi trochu pozapomenutý moment proto, že i skóre může hrát v konečném účtování důležitou roli, a také proto, že o rozhodčích dnes ještě bude řeč.