Je to trochu zvláštní, co zažíváme na začátku nového ligového ročníku. Vyhráli jsme první čtyři zápasy, což se nám nepodařilo dlouhých 28 let. Po čtyřech kolech vedeme ligovou tabulku, naši největší soupeři s výjimkou Chelsea už zaznamenali ztráty, ale přesto se na naše výkony snáší velké množství kritiky. Neříkám, že se mi v úvodu sezóny všechno líbilo, ale určitě se dnes pokusím vnést trochu víc optimismu mezi různá negativní hodnocení našich vystoupení, kterých jsem zaznamenal víc, než dost. Myslím si totiž, že si náš tým zaslouží za odehrané zápasy v této sezóně víc pochvaly, než dosud zaznělo. 

Hned po rozlosování nového ligového ročníku mi bylo jasné, že pokud chceme letos myslet na nejvyšší mety, tak bychom měli vyhrát všechny tři zápasy, které nám určil program na měsíc srpen. Jsem moc rád, že se to podařilo, zvláště když cesta k těmto povinným bodům nebyla vůbec jednoduchá. Po přesvědčivém vítězství nad kladiváři nás dva následující soupeři hodně potrápili, což jsme především od Brightonu na Anfieldu, přiznejme si, přes jeho výhru nad Manchester United v druhém kole, asi většinou nečekali. Poslední utkání v tomto měsíci bylo na jedné straně velkým náporem na nervy, ale na druhé straně je pozitivní, že jsme po Crystal Palace dokázali vyhrát i další utkání, v němž jsme nepodali optimální výkon. Pokud se vítězství v takových střetnutích jako proti Brightonu stanou pravidlem, bude to další důležitý prvek, který by nás letos mohl dovést k úspěchům.

V Selhurst Parku jsme úspěšně odehráli velmi těžký zápas. Nebylo vůbec jednoduché překonat pevnou obranu soupeře, který na nás byl pod vedením jednoho z našich bývalých trenérů velmi dobře připraven. Povedlo se to díky gólům v úplných závěrech obou poločasů, vždy až těsně před odchodem do šaten.

Mezi fanoušky Liverpoolu panuje ve velké míře shoda, že taková spokojenost s letním přestupovým obdobím už dlouho nebyla. Stále více se během léta objevovaly hlasy, že tato sezóna bude naše, protože i přípravné zápasy se musely líbit a slibovaly velké věci. Bylo to samozřejmě třeba brát s rezervou, protože i když jsme odehráli úspěšná utkání proti týmům zvučných jmen, tak naši soupeři, stejně jako my, nastupovali v kombinovaných sestavách. Ale ač dobře víme, že v tomto období jde především o vyzkoušení hráčů a o vyladění formy na soutěžní střetnutí, tak energie, která z našeho týmu v přípravných střetnutích sršela, se nedala přehlédnout. Hráči, včetně těch nových, se ukazovali ve výborném světle, a když došlo i na bonusy s kterými jsem nepočítal, jako třeba vzkříšení Sturridge, byl optimismus na místě.

Až se zpožděním jsem byl schopen zhodnotit letošní finále LCH, zklamání stále ještě vydýchávám, a asi v tom nejsem zdaleka sám.

Zákulisní příběh o tom jak Jürgen Klopp přestál nejhorší a dovedl Liverpool do finále Ligy Mistrů

Závěr letošní ligové sezóny byl z pohledu fanouška Liverpoolu složitý. Pokud jsme toužili hrát i v příštím roce Ligu mistrů, a nechtěli se spoléhat na to, že v letošním finále této soutěže porazíme Real Madrid, tak jsme potřebovali v domácí soutěži vybojovat minimálně čtvrté místo. Všechno bylo dlouho velmi dobře rozehrané, ale v posledních týdnech se v našem, už tak poměrně úzkém kádru, nepříjemně rozšířila marodka. A to bohužel ve chvíli, kdy jsme ucítili obrovskou šanci triumfovat po letech na evropské scéně, čemuž se logicky určitá utkání v závěru Premier League podřídila. Do některých zápasů na anglické scéně jsme nastoupili v rámci možností s obměněnou sestavou, navíc byl na hráčích znát náročný program. A protože ani rozhodčí nám to zrovna neusnadňovali, tak došlo k nepříjemným bodovým ztrátám s týmy z nižších či dokonce posledních příček ligové tabulky. Naštěstí jsme měli něco nahráno a konečné umístění na čtvrté příčce tak měli stále ve svých rukou. V posledních dvou kolech však bylo potřeba ještě nějaký ten bod získat, tedy aspoň to po úspěšně zvládnutém semifinále s AS Roma tak vypadalo.

Tak v první řadě, velký dík a uznání všem hráčům, trenérovi, a dalším, kdo se podílejí na dosavadním úspěšném průběhu sezóny.

Ze zápasu proti Bournemouth jsem viděl jen část zhruba mezi 58. a 85. minutou. Tedy Salahův pojišťující gól a pak trochu hluchou pasáž z naší strany. Deset minut před koncem jsme klidně mohli inkasovat kontaktní gól, což se naštěstí, na rozdíl od střetnutí s WBA, nestalo. Oba poslední ligové zápasy se dlouho vyvíjely podobně, jen na The Hawthorns jsme nakonec doplatili na kombinovanou sestavu zejména v zadních řadách, a pak i na to, že jsme především v závěru zápasu už asi byli myšlenkami na úterním semifinále Ligy mistrů. A také, poněkolikáté už letos, na špatný výkon rozhodčího.

Asi jsem nebyl jediný fanoušek Liverpoolu, kdo v uplynulých dnech těžko dokázal myslet na něco jiného, než na fotbal. Není divu, výsledek snů z prvního čtvrtfinálového zápasu Ligy mistrů kalily obavy z obrovské marodky, jež se ještě navíc mohla rozrůst kvůli Merseyside derby, které jsme byli nuceni mezi oběma zápasy s Citiziens odehrát. Střetnutí s městským rivalem je v tomto směru vždy hodně rizikové. Nakonec aspoň pro tuto chvíli pro fanoušky reds všechno dobře dopadlo. Ale pojďme po pořádku k tomu, co jsme viděli v zatím odehraných dubnových zápasech, jež se uskutečnily v třídenních intervalech, respektive co dalšího se stalo.