Příchod Takumi Minamina do Liverpoolu vytvořil historii a setkal se s jásotem v jeho rodném Japonsku.Když Minamino podepsal papír o dohodě z Anfieldu, nejen se zavázal svou budoucnost v klubu, ale také se stal prvním hráčem z Japonska, který podepsal v Liverpoolu.Ve své vlasti se jeho podpis setkal se stejnou radostí, rychle osvětlil obrovský vliv a význam, jaký by jeho příchod do klubu měl.Minamino je, samozřejmě, již hvězdou v Japonsku, jeho čas v Salcburku a sleduje obrovské publikum.Debutoval na vítězství Reds ve FA Cupu nad Evertonem a diky tomu se stál devátým hráčem z Japonska,který jsi zahrál v Premier league.A zatímco má mnoho diváků v úmyslu vidět, jak jeho kariéra jde náhoru, ti z japonského oficiálního klubu Liverpool Supporter Club vidí své „sny“, když sledují, jak Minamino hraje pro klub, který milují.Japonsko má základnu fanoušku Liverpoolu a klub v zemi hrál čtyřikrát, to vše na mistrovství světa v klubu, nyní běžně známém jako klubový světový pohár, v letech 1981, 1984 a 2005.

V "predvečer" zápasu proti nášmu rivalovi zo susedného mesta nám poslal Pavel Fantyš zaujímavý pohľad na počet trofejí, ktoré oba tímy doteraz získali.

Dnes začnu trochu netradičně, vzpomínkou na sezónu 2008-09, kterou si mnozí z nás stále ještě dobře pamatují. Tehdy náš tým kolem Gerrarda a Torrese, pod vedením Rafy Beniteze hrál výborný fotbal, a kdyby o mistrovském titulu rozhodovala minitabulka nejlepších týmů, tak by jej tato parta získala. Liverpool však skončil nakonec až druhý za tradičním rivalem, Manchesterem United, navzdory tomu, že jej v obou vzájemných utkáních porazil. Bylo to o to bolestnější, že náš nesmiřitelný soupeř zdaleka nehrál tak dobře, ale jeho hráči měli za sebou léta úspěchů a nastřádané sebevědomí na rozdávání, byli zvyklí vítězit. Pamatuji si, že velké množství střetnutí vyhrávali s odřenýma ušima 1:0, ale vycházelo jim to. Za sebe jsem přesvědčen, že jim k mistrovskému titulu pomohlo i to, že jejich soupeři k nim měli tehdy přehnaný respekt. Na nás si v oné sezóně přece jen víc věřili, a i díky tomu se občas povedlo některému papírově slabšímu týmu urputnou hrou obrat Liverpool o body, což v konečném efektu o titulu rozhodlo.

Billa Shanklyho jsem na naší lavičce už ani já nezažil, ale některé výroky této charismatické osobnosti jsou notoricky známé. Patří mezi ně i slova o tom, že v Liverpoolu existují dva výborné týmy, Liverpool FC a jeho rezerva. Jistě to tehdy myslel s nadsázkou, ale jestli se shora na nedělní pohárový zápas na Anfieldu díval, tak musel být mile překvapen, jak se jeho slova po zhruba 50 letech potvrdila v praxi. Ale ještě tři dny předtím jsme odehráli důležité ligové střetnutí proti ambicióznímu nováčkovi ze Sheffieldu, tak nejprve něco k tomuto měření sil. 

Zhodnotenie roku 2019 z pera Mikoláša Tučeka

Tak nejprve malá rekapitulace toho, co se odehrálo po našem postupu do další fáze Ligy mistrů, což jsem naposledy na těchto stránkách stačil zhodnotit. Po návratu ze Salzburgu jsme si nejdříve protrpěli utkání proti Watfordu, které jsem neviděl kvůli rodinné oslavě celé, odskočil jsem si až na poslední půlhodinu. Nenapíšu k tomu asi víc, než co zaznělo z více stran, tedy že za plný bodový zisk vděčíme z velké části střelecké neschopnosti soupeře. Jeho výkon nebyl jinak vůbec špatný, a že na poslední místo tabulky PL, kde se v tu dobu nacházel, nepatří, dokázal v dalších utkáních, ve kterých už začal dávat góly.

Hned tři dny po gólově bohaté výhře v Merseyside derby jsme se představili na hřišti Bournemouthu. Před zápasem jsem byl optimističtější, než obvykle, protože jsem věděl o početné marodce v řadách soupeře, která zasáhla i některé jejich klíčové hráče. A navíc za ně nemohl nastoupit ani Harry Wilson, kterého jsme jim půjčili na hostování, a vede si tam velmi dobře. V sezóně 2016 - 2017 jsme sice proti tomuto soupeři oba zápasy pokazili, ale i tak si myslím, že způsob hry tohoto týmu z jihu Anglie nám vyhovuje. Důkazem toho je, že všechna vzájemná střetnutí v uplynulých dvou sezónách Liverpool jednoznačně vyhrál. Neznervóznila mě po utkání s Evertonem ani další rotace v naší sestavě, naopak, nebyl jsem určitě sám, kdo dlouhodobě cítil rozpaky z toho, že nastupujeme pořád v podobném složení. Že se naše hra během podzimních měsíců dostala do jakéhosi stereotypu, na který se soupeři dokázali připravit. Sice jsme díky kvalitnímu hráčskému kádru a silné mentalitě dokázali nakonec ve většině předchozích zápasů strhnout vítězství na svou stranu, ale v poslední době šlo už téměř pravidelně o jednogólová vítězství, na která jsme se hodně nadřeli. Obměna týmu pro zápas s Evertonem vnesla do naší hry značné osvěžení, městského rivala totálně zaskočila, takže proč v tom nepokračovat, když se tolik osvědčila. Dovedu si navíc představit, jak bylo pro dlouholetého manažera domácích složité se na nás připravit, když mohl jen složitě odhadovat, jaká jedenáctka Liverpoolu se proti jeho svěřencům postaví.

Po reprezentační pauze jsme vstoupili do náročného období, v němž zápasy probíhají  v rychlém sledu. Po vydřeném vítězství na Crystal Palace nás čekalo utkání Ligy mistrů na Anfieldu proti Neapoli. Výhra nás mohla s předstihem posunout z prvního místa do vyřazovací fáze soutěže, což by znamenalo možnost pošetřit síly pro závěrečné střetnutí ve skupině v Salzburgu. Naopak, každý jiný výsledek znamenal postupové komplikace. Bohužel, došlo na druhou možnost. Neapol nám nesvědčí, což se opět potvrdilo. Po zápase se mluvilo především o špatně zvolené základní sestavě, já v tomto směru věřím Kloppovi a jeho spolupracovníkům, ale faktem je, že nám kreativita chyběla.  Utkání se navíc vyvíjelo dlouho velmi špatně poté, co po necelých dvaceti minutách hry musel odejít ze hřiště zraněný Fabinho a hned na to z rychlého protiútoku skóroval z těžkého úhlu hostující Mertens. Trefil sice míč výborně, ale nejsem si jist, zda Alisson má úplně čisté svědomí. Při gólové akci nám zatrnulo ještě víc, protože na trávníku musel být ošetřován i Van Dijk, a to už by byla obrovská ztráta, kdyby i on musel střídat. Naštěstí se pak na nohy postavil a střetnutí dohrál, ale události z úvodu zápasu byly vodou na mlýn Neapole. Těm šel navíc na ruku po celou dobu utkání i španělský rozhodčí.

Měl jsem velké obavy z utkání v Selhurst parku. Crystal Palace je vždy těžký, houževnatý soupeř, reprezentační pauzy nám nesvědčí, a navíc byly před utkáním otazníky nad startem některých klíčových hráčů. Nakonec se střetnutí podobalo jako vejce vejci několika jiným, které jsme už letos sehráli. Naštěstí včetně dosaženého výsledku, což je to nejpodstatnější. Je to až neuvěřitelné, ale nelze spoléhat na to, že to tak půjde do nekonečna. 

Liverpool je ako droga, chceme aby naši hráči hrali každý deň. Škoda, že je to nemožné, na druhej strane aspoň sa s nami naše ženy nerozvedú. Pre niekoho našťastie, pre iného žiaľbohu. O to viac ma teší keď vidím, že je medzi nami čoraz viac fanúšičiek, len tak ďalej! Ale k veci. Poriadny absťák zažívam vždy počas reprezentačnej prestávky, sledujem národné tímy, no nedá sa to porovnať s LFC. Tobôž sa to nedá porovnať s momentálnym slovenským nároďákom. Nemôžem im prísť na chuť a po odchode starej gardy  sa čoraz menej zaujímam o tieto zápasy. Naopak, teší ma eufória a úspech bratov Čechov. Veľká gratulácia k postupu. Mám množstvo kamarátov z Česka a necítim žiadnu rivalitu, naopak cítim povinnosť fandiť aj na ME. Lepšou správou ako český postup bol už len fakt, že sa prestávka konečne končí a my sa môžeme opäť sústrediť na našu milovanú PL. Ako hovoríme u nás pod Tatrami, prvý zápas po repre pauze býva ťažký, preto sa cez víkend drž fľašky! Predtým sa ale posaď a prečítaj si pár viet.