pivovar helf

Nádherná tečka za skvělou sezónou

Blog3

Tak jsme se letos v první červnový den po dlouhé době konečně dočkali jedné ze dvou nejcennějších trofejí, jaké může anglický fotbalový klub získat. Nechám na každém jednotlivci, kdo si kterého triumfu víc váží. Já Liverpoolu fandím od doby, kdy získával mistrovské tituly jako na běžícím pásu, tak jsem svého času víc toužil po evropských úspěších. A nemusím snad ani zdůrazňovat, jak jsem po bruselské tragédii šestiletý zákaz startu Liverpoolu v Evropě těžce nesl. Avšak bezmála třicet let bez anglického titulu je extrémně dlouhá doba, a když nás navíc v počtu jejich zisků mezitím předstihl hlavní konkurent, tak není divu, že se situace změnila, a že před sezónou bych upřednostnil výhru v Premier League. Tedy samozřejmě kdybych si musel vybrat, ideální by bylo získat obě trofeje a případně k nim i FA Cup. Nehledě na to, že dlouhé čekání na titul mistra Anglie našemu klubu dost svazuje ruce a nohy, že je tady z toho důvodu nějaký blok, který je potřeba co nejdřív překonat. 

Ale na druhé straně, tento blok se v poslední době ještě prohloubil nebo spíš dostal jakousi všeobecnou podobu. Byl totiž „obohacen“ o to, že jsme dlouho nevyhráli ani žádnou jinou cennou trofej, přičemž jsme v posledních letech skončili několikrát těsně pod vrcholem. Včetně toho, že nám i přes zisk rekordního počtu bodů i tentokrát vítězství v Premier League o vlas uniklo. A mnozí navíc připomínali Damoklův meč v podobě kruté série prohraných finále našeho kouče, které začalo už v jeho předchozím působišti. To vše vneslo do důležitosti finále Ligy mistrů 2019 ještě další dimenzi.

Není tedy divu, že před vyvrcholením LCH v Madridu byla atmosféra v řadách fanoušků Liverpoolu napjatá ještě víc než jindy před tak důležitým zápasem. Aspoň tedy já se osobně přiznám, že jsem byl hodně nervózní, a s určitostí vím, že jsem nebyl v tomto směru sám. V sázce totiž bylo tentokrát ještě mnohem víc, než trofej pro evropského klubového mistra, byl jsem si jist, že se hodně hraje i o budoucnost našeho klubu. Tak jsem to vnímal, a o to víc jsem byl šťastný, že hráči v červeném dovezli ušatý pohár do Liverpoolu, bez ohledu na to, že k samotnému utkání, a možná i ke způsobu našeho vítězství byla z různých stran celá řada výhrad. Nechci totiž raději ani domyslet, jak by to s celým týmem i s fanoušky otřáslo, kdybychom v krátké době nezvládli ani toto finále, v němž jsme navíc byli favority, byť třeba mírnými. Byla to šílená představa, kdyby Jürgen Klopp zůstal znovu těsně pod vrcholem, a my všichni ostatní s ním.

Před střetnutím mě však uklidňovaly dvě věci. Jednak, dlouhá, třítýdenní herní pauza byl stejná pro oba týmy, kdybychom hráli s jiným, než s anglickým soupeřem, mohl by to být obrovský handicap. Rád bych věřil, že FA do příště tuto zbytečnou nepříjemnost zohlední, a sezónu protáhne tak, aby případné finále jak LCH, tak EL plynule navázalo na závěr sezóny, ale nedělám si iluze. Přitom i náš manažér poukázal na to, jak bylo pro oba týmy složité se s tímto výpadkem herního rytmu vyrovnat, a zřejmě to ovlivnilo i úroveň střetnutí. Druhá věc, která mi udělala radost, přišla z tábora soupeře, a šlo o to, že se jim uzdravil Harry Kane. Ten se stal v podstatě v Tottenhamu ikonou, jenže když byl letos několikrát zraněný, tak si mnoho lidí muselo všimnout, že bez něj dosahují kohouti lepších výsledků. Bylo ale dopředu jasné, že pokud se takový hráč bude na zápas cítit, tak v základní sestavě nastoupí. Přitom v něm mohla spíš zvítězit touha zahrát si finále i s určitým sebezapřením. A v neposlední řadě to znamenalo, že Kane bude hrát na úkor Lucase Moury, který byl na konci sezóny ve skvělé formě a navíc se stal hlavním strůjcem postupu Tottenhamu přes Ajax do finále. Byly to samozřejmě jen spekulace, ale myslím, že průběh utkání v Madridu tyto prognózy potvrdil. My jsme měli možná podobný problém v případě Firmina, který se taky uzdravil až před finále, a který, podobně jako Kane, také nepodal optimální výkon, ale na rozdíl od něj byl relativně brzy vystřídán.

Samotné finálové střetnutí začalo pro nás až neskutečně dobře, byť se dalo čekat, že se každému nebude líbit odpískaná penalta. Sám jsem si vybavil finále EL před třemi lety se Sevillou, a v něm minimálně dvě jasnější zahrání rukou hráči španělského týmu v pokutovém území, které zůstaly nepotrestány, což nás možná připravilo o trofej a zároveň také o účast v následujícím ročníku Ligy mistrů. Tentokrát však měl podle mě výborně pískající Skomina hned jasno, a video mu to potvrdilo. A také po utkání někteří bývalí rozhodčí prohlásili, že penaltový verdikt byl správný. Tak snad se nemusíme nijak stydět za způsob, jakým jsme šli už v druhé minutě do vedení, když Salah roli exekutora pokutového kopu zvládl. Trochu horší bylo to, co následovalo, znovu se ukázalo, jak takový nečekaně rychlý gól může být pro tým, který jej vstřelil, kontraproduktivní. Přiznejme si, že minimálně v první čtvrthodině jsme tak nějak nevěděli, co za dané situace hrát, a teprve s postupujícím časem dostávala naše hra nějaký řád. Šlo to ale velmi pomalu, směrem dopředu jsme toho do konce poločasu moc nepředvedli, vybavuji si jen několik rohových kopů a hlavně krásnou střelu Robertsona. Pořád to ale bylo víc, než na co se vzmohl soupeř. Defenzíva Liverpoolu totiž fungovala na jedničku, dařilo se rozbíjet šance Spurs hned v zárodku. Dalo by se tedy říct, že Liverpool celý první poločas hrál to, co potřeboval, i když neutrální fanoušci byli logicky s úrovní hry většinou zklamáni. Přesto jsem doufal, že v druhé půli předvedeme směrem dopředu víc, a hlavně že si naše vedení aspoň jedním dalším gólem co nejdřív pojistíme. 

Nedá se říct, že by mé poločasové přání naši hráči nechtěli vyslyšet, ale výkon, který předváděli, ani nadále nepatřil k těm nejlepším v této sezóně. I Klopp se s tím, co viděl na hřišti, snažil něco udělat, a tak nezvykle brzy hned dvakrát vystřídal. Firmino musel ze hřiště už po necelé hodině hry, což bylo, upřímně řečeno, správné rozhodnutí. Při druhém střídání se pak na hřišti objevil Milner, který mohl pár minut po svém příchodu vnést větší uklidnění do našich řad. Jeho střela, po níž se gólman soupeře sotva ohlédl, však skončila těsně vedle levé tyče branky Spurs. To už ve chvíli, kdy se na hřišti v dresu kohoutů objevil obávaný Lucas Moura. Naštěstí pro nás nevystřídal Kanea, což byl podle mého názoru chybný tah trenéra Tottenhamu. Přesto byla přítomnost zmíněného Brazilce na trávníku znát, a jistě přispěla k tomu, že někdy po 75. minutě začala kritická desetiminutovka Liverpoolu.

Jak už to tak bývá, když nějaký tým vede o jeden gól, tak se ke konci podvědomě stáhne a snaží se výsledek ubránit. A v důležitých zápasech, jako byl ten v Madridu, to platí dvojnásobně. Takže asi čtvrt hodiny před koncem řádné hrací doby se Tottenham vzepjal k náporu a přišly jeho nejlepší okamžiky v utkání. Naši hráči v těch momentech jakoby začali víc sledovat časomíru, než se soustředit na hru, nedokázali vůbec podržet míč, a nechali se hodně zatlačit před vlastní branku. Dost jsem v tu chvíli trnul, protože kohouti si za těch několik minut vytvořili mnohem víc šancí, než za celý zbytek utkání. Výsledkem jejich snahy ale naštěstí bylo jen to, že nás předčili ve statistice přímých střel na branku. Nejhorší byla z mého pohledu situace, kdy se po tvrdé střele Sona z dálky dostal po nedůslednosti hráčů v červeném k další střele z ještě nebezpečnější vzdálenosti již zmiňovaný Lucas Moura. Ale tyhle dva střelecké pokusy, stejně jako žádný jiný gólem neskončily, skvělý Alisson pochytal vše, co šlo na jeho branku. Vydařené ofenzívní představení Tottenhamu skončilo přímým kopem Eriksena, který náš gólman také dokázal vytěsnit za branku, přičemž se mi zdálo, že přesně věděl, kam bude dánský středopolař mířit. Poté, co jsme ubránili i následný roh, tak jsme sami po delší době vyrazili dopředu, a také jsme si vybojovali možnost zahrávat kop od rohového praporku. Defenzíva hostí toto nebezpečí nedokázala důsledně odvrátit, míč se dostal k Matipovi, který jej přiťukl střídajícímu Origimu, jenž se levačkou snad ani nemohl trefit k tyči přesněji. Nebyl to zdaleka první důležitý gól tohoto belgického hráče v poslední době. Jakkoli o jeho přínosu pro tým kdekdo pochyboval, jakkoli toho moc nenahrál, tak jeho podíl na úspěšné liverpoolské sezóně je nezpochybnitelný.

Věřil jsem sice, že soupeře tento gól definitivně zlomí, ale úplně klidný jsem ani za stavu 2:0 v osmdesáté sedmé minutě hry ještě nebyl. Zvlášť když po chvíli rozhodčí ukázali, že nastaví ještě pět minut. Hlavního arbitra jsem sice už pochválil, na tom nic neměním, ale k tak dlouhému času navíc jsem neviděl důvod. Tottenham se ještě snažil utkání zdramatizovat, ale vše už bylo v křeči. Sice se kohoutům ještě v úplném závěru podařilo vyslat tuším dvě střely na naši branku, měly však spíše propagační charakter a nemohly vynikajícího Alissona ohrozit.

Scény po posledním hvizdu asi nemá cenu podrobně popisovat, všichni jsme si tu euforii parádně užili. Myslím, že i ti, kteří mnohem více toužili po anglickém titulu než po ušatém poháru, byli nakonec při závěrečném ceremoniálu a vůbec při tom všem, co se na stadiónu Wanda Metropolitno v Madridu po utkání dělo, maximálně spokojeni. Další nádherné chvíle pak přišly o den později, když se masově slavilo v ulicích Liverpoolu, no a já musím přiznat, že mě euforie ani po několika dnech nepustila. Ve volných chvílích si nacházím na internetu různá videa či obrázky, vztahující se k finále, a užívám si tak i nadále tyto pro náš tým tak slavnostní okamžiky, při nichž si stále více uvědomuji, jak velký klub Liverpool je a co všechno už dokázal. Vždyť jen to že šestý zisk nejcennější evropské trofeje řadí v tomto směru náš tým na nedělené třetí místo v historii za Real Madrid a AC Milán je skvělá vizitka! Teď jen neusnout na vavřínech, v létě doladit kádr hráčů, a maximálně využít toho, že máme momentálně tak úžasnou osobnost na trenérské lavičce. Sám Jürgen Klopp hned po utkání odvážně prohlásil, že letošní triumf v Lize mistrů je jen začátek, tak pojďme jeho slova v nejbližší budoucnosti naplnit!

Bleskové zprávy

Balíčky

Fanclub stále nabízí balíčky na podzimní zápasy PL, nově také na všechny 3 zápasy Champions League. Info zde.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook