pivovar helf

Zázraky se občas dějí

Blog3

Sezóna vrcholí, Liverpool stále sní o zisku mistrovského titulu po 29 letech, ale situace od velikonočních svátků tomu bohužel moc nenahrála. Na Bílou sobotu jsme vzhlíželi k případné pomoci Tottenhamu, která se bohužel nekonala, těsná výhra Citiziens nad kohouty fanoušky Liverpoolu nepotěšila. Náš tým se o den později představil v Cardiffu, kde se dočkal povinného vítězství nad týmem, který je nejvážnějším kandidátem na to, aby doplnil dvojici Huddersfield a Fulham do nižší soutěže. Tříbodový zisk se ale ve Walesu vůbec nerodil snadno.

V utkání sice byl po celou dobu znát rozdíl v kvalitě obou týmů, Cardiff není na sestupové příčce náhodou. Ale pokud se neproměňují šance, ani výrazně slabší protivník nemusí být bez šance. V prvním poločase vedle dalších příležitostí to byli zejména Firmino a Salah, kteří zazdili tutovky, jež by se měly proměňovat. A tak nechybělo mnoho, aby se krátce před přestávkou ujali vedení domácí, Alisson se u pohotového voleje Niasseho hodně zapotil.

Teprve po necelé hodině hry se Liverpoolu povedlo otevřít skóre, když se po signálu z rohového kopu parádně trefil Wijnaldum. To nejhorší jsme tedy měli za sebou, ale hotovo ještě zdaleka nebylo. Zhruba deset minut poté se také po rohovém kopu dostal Morrison k hlavičce, kterou už jsem asi nejen já viděl v naší síti, ale obránce domácích naštěstí branku Liverpoolu minul. O naší výhře tak rozhodla až penalta krátce po 80. minutě, kterou Milner, jenž přišel na hřiště jen pár minut předtím, s jistotou proměnil. Pokutový kop byl nařízen po faulu zmíněného Morrisona na Salaha, že to bylo  zcela správné rozhodnutí nám ukázal až opakovaný záběr. Zbytek utkání už jsme zvládli poměrně v pohodě, v poslední době nám celkem jde v závěrečných minutách držet míč a hlídat si náskok, což oceňuji. A nejinak tomu bylo i v Cardiffu. 

Ve středu pak čekala našeho konkurenta v boji o titul papírově nejtěžší překážka ze čtyř zbývajících v podobě městského derby na Old Trafford. Není třeba připomínat, že fanoušci Manchesteru United nám v drtivé většině určitě titul nepřejí, ale jejich hráči se snažit museli, protože stále mají o co hrát. Pro příznivce Liverpoolu bylo taky nezvyklé přát vítězství týmu z červené části Manchesteru, ale nebylo zbytí. Byla to pikantní situace, mnoho z nás se na toto utkání dívat nechtělo, já jsem se ale rozhodl střetnutí shlédnout, protože si prostě chci vyvrcholení této sezóny vychutnat se vším všudy. Úvahy o tom, že United se nebudou snažit, byly nesmyslné, stejně jako je naivní spoléhat na to, že Rafa nám se svým Newcastle věnuje v předposledním kole vítězství. Takhle to v Anglii nefunguje, o tom jsem přesvědčen. Realističtější už však byly úvahy, zda současný Manchester United má na to, aby svému městskému rivalovi dokázal body sebrat. Po výměně trenéra působili United jako pokropeni živou vedou, ale postupně se kouzlo Solskjaera začalo vytrácet, a v poslední době se mi zdá, že už jsou skoro zpátky tam, kde byli pod Mourinhem. A podle toho bohužel zápas dopadl, po nadějné první půli se Citiziens prosadili, čímž naše naděje na titul přesunuli téměř do roviny zázraku. Ale zázraky se občas dějí a sezóna stále ještě neskončila!

V pátek jsme museli vyhrát nad beznadějně posledním Huddersfildem. Tuto povinnost jsme začali naplňovat velmi rychle, po hrubé chybě domácí obrany jsme šli do vedení už po 15 sekundách. Pak jsme si ale dalších asi 15 minut mysleli, že se soupeř porazí sám a přestali jsme hrát fotbal, což se mohlo vymstít. Huddersfield ukázal, že umí výborně presovat, nebál se tlačit dopředu, jenže evidentně má problém se zakončením, což je spolu s nedůslednou obranou zřejmě asi kámen úrazu, a proto je jejich postavení v tabulce takové, jaké je. Nicméně hned ve třetí minutě mě docela vystrašila tečovaná střela a byly tam i další náznaky dobrých šancí, které skončily dalšími dvěma rohy ve prospěch hostí. Až teprve zhruba po čtvrthodině hry jsme konečně zpřesnili naši hru a začali předvádět výkon, na jaký jsme zvyklí. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Robertson si znovu vylepšil svou bilanci asistencí, když skvěle posadil míč na hlavu Maného, a bylo to 2:0. Hráli jsme pak chytře, nechávali jsme soupeře, aby se vytahoval víc dopředu, a podnikali nebezpečné protiútoky. Přicházely další šance, v té největší nepřesně zakončil krátce před pauzou Henderson. Když už se zdálo, že poločas skončí 2:0, tak se ještě po 45. minutě dočkal gólu i Salah, a do kabin se šlo v klidu, s přesvědčením, že outsider nás na Anfieldu nezaskočí.    

Na začátku druhého dějství dostal Sturridge míč do sítě počtvrté, gól však nebyl pro těsný ofsajd uznán. Pak přišla asi nejhorší desetiminutovka z naší strany, která začala obavou o zdravotní stav Van Dijka, když špatně došlápnul. Vzápětí jsme zbytečně ztratili několik míčů v soubojích ve středu pole, přidalo se k tomu několik laxních přihrávek, takže se hosté dostali do několika velmi nadějných příležitostí. Jen díky jejich už zmíněné střelecké impotenci jsme stále drželi třígólové vedení. Proto mě definitivně uklidnil až čtvrtý gól v polovině druhého poločasu. V hospůdce, kde jsem střetnutí sledoval, se mě poté ptali, zda jsem spokojen a já jsem jim odpověděl, že ještě ne. Proč? Protože zatím nelze úplně smést ze stolu variantu, že bude rozhodovat skóre, i když je malá pravděpodobnost, že k tomu letos dojde. Ale případné zakopnutí City nemusí být nutně formou remízy, mohou i prohrát. A jsem zvědav, zda utkání v Newcastle, který se odehraje v trojdenním intervalu mezi zápasy s Barcelonou, zvládneme vítězně. Znovu opakuji, že na blahosklonnost Rafy nespoléhám! A jisté samozřejmě není ani vítězství v posledním kole. Prostě, skóre ještě může hrát za určitých okolností roli, a bylo by ještě krutější prohrát titul o jeden či dva góly než prohrát jej o bod. Už nás to ostatně potkalo v roce 1989, a to jsme zdaleka nebyli tak hladoví po vítězství v nejvyšší anglické soutěži jako dnes. Proto jsem chtěl ještě aspoň dva nebo tři góly přidat, soupeř na to byl v závěrečných minutách zralý.

Hráli jsme útočně až do poslední minuty, zdálo se mi, že se snažíme víc, než bývá zvykem za tak jasného vedení, takže hráči i Klopp si asi byli vědomi toho, co jsem uvedl, tedy že vylepšit si skóre se nám ještě může hodit. Nic na tom nemění ani to, že se na hřiště dostali dva hráči, které jsme dlouho neviděli v akci, naopak, Shaqiri a Ox rozhodně naši útočnou sílu neoslabili. Moc rád jsem je viděl hrát, zejména druhého jmenovaného! Gól jsme však přidali už jen jeden, což si mi zdá k potřebnému vylepšení skóre málo, ale celkově rozhodně nemohu být s s děním na hřišti a s výsledkem zápasu nespokojen.

Burnley, Leicester, Brighton. Poslední tři týmy, k nimž vzhlížíme, že nám některý z nich přihraje mistrovský titul. Aniž bych je chtěl snižovat, tak při kvalitě City a jejich současné formě, když navíc uvážíme, že Citiziens už nebudou zatížení Ligou mistrů a budou se moci na zbylé tři ligové zápasy plně koncentrovat, tak moc optimismu nemám. Ale, jak už jsem uvedl, zázraky se občas dějí, tak doufejme, že nám nějaký pomůže. Nejdříve to zkusí Burnley. Dočetl jsem se, že jejich trenér v mládí fandil Liverpoolu, a že kdyby se svým týmem City obral o body, tak by měl doživotně na Anfieldu velká privilegia. Je to jistě obrovská motivace a přál bych mu to, ale teď jde o to, co reálně může Burnley nabídnut. Především jiný, nepříjemný herní styl a dobrou formu v poslední době. Je to tým, který by nemusel mít před Citiziens přehnaný respekt. Burnley umí dávat v poslední době i dost gólů, takže kdyby se jim podařilo skórovat první, mohla by nastat situace, kterou tuším City dlouho v lize nezažili. Z hlediska našeho konkurenta pak může dojít k určitému podcenění po sérii těžkých zápasů. I když se Guardiola snaží klidnit emoce po ligových výhrách nad Tottenhamem a United, dokonce svým svěřencům i zakázal číst tisk, který už je po výhře na Old Trafford pasuje na mistry, tak v hlavách hráčů může přece jen zůstat určitý pocit uspokojení z toho, že papírově nejtěžší překážky mají za sebou.

Já vím, že jsou to jen úvahy tonoucího, chytajícího se stébla, ale dokud je nějaká šance na titul, tak ji musíme živit až do konce. Na utkání v Burnley se dívat nebudu, v neděli mám jiný program, ale myšlenkami na stadiónu Turf Moor určitě budu.  

Bleskové zprávy

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Bez názvu 1

Facebook