pivovar helf

Poznávání Pyrenejského poloostrova

Blog3

Spousta odborníků i fanoušků měla před odvetou čtvrtfinále Ligy mistrů v Portu úplně jasno o tom, že Liverpool postoupí. Já jsem mezi ně nepatřil, portugalský tým už na Anfieldu dostal několikrát naši obranu do úzkých, a rozhodně měl na to, aby na domácí půdě postupovou tajenku minimálně zdramatizoval. A když jsem pak viděl úspornější variantu naší sestavy, a pak také počasí, jaké v Portu panovalo, ruku v ruce s terénem, na jakém se mělo střetnutí odehrát, znejistěl jsem ještě víc. Že ale první půli odehrajeme tak mizerně, to jsem si zase nemyslel. Špatný start na míč snad všech hráčů v červeném, spousta nepřesností, volba nejhorších možných řešení herních situací, ponechávání soupeři mnoho volného prostoru, to vše bylo z naší strany k vidění prakticky celý první poločas. Nevěřím, že takto si to Klopp v úvodu představoval, i když asi naordinoval opatrnější taktiku.

V první fázi utkání nás portugalský tým přehrával ve všech směrech, už po půl minutě jsme mohli prohrávat, a nezůstalo jen u toho. Hráčů v modrobílém bylo od úvodního hvizdu plné hřiště, často se pokoušeli o střely, což bylo na mokrém terénu správné. Naštěstí pro nás úplně selhávali ve finální fázi, jejich zakončení bylo buď nepřesné, nebo se střely staly snadnou kořistí Alissona. Nicméně, to že jsme šli do kabin s vytouženým vstřeleným gólem na hřišti soupeře, přičemž domácí ze spousty šancí či aspoň jejich náznaků branku nevytěžili, mi přišlo krajně nespravedlivé, takže těsné vedení jsem bral všemi deseti. Už jen proto, že bez VAR by náš gól neplatil, pomezní rozhodčí tak nějak logicky zvedl praporek, v první chvíli jsem si taky myslel, že se jedná o ofsajd. A to ani nemluvím o tom, že to nebyla nijak vypracovaná šance. Aniž bych chtěl celou situaci snižovat, tak se mi zdálo, že míč několikrát doputoval k našim hráčům se štěstím. Ale na to se historie ptát nebude. Důležité bylo, že jsme poté tlak domácích přece jen trochu otupili, a že jsme vedení 1:0 do přestávky udrželi. I když směrem dopředu to ani nadále nefungovalo. 

Pohárová matematika hovořila v poločase jasně. Porto muselo vstřelit v druhém poločase čtyři góly a přitom žádný neinkasovat, aby postoupilo. Takže rozhodnuto? Ještě ne! Kdo viděl o den později Slávii na Chelsea tak snad ví, o čem mluvím. Z jasného zápasu na Stamford Bridge bylo nakonec ještě drama, moc nechybělo, aby z 1:4 to po hodině hry bylo 4:4, přičemž dát za půl hodiny jeden gól týmu, který si zkomplikoval tak skvěle rozehrané střetnutí, by rozhodně nebylo nemožné. V našem střetnutí v Portu ale naštěstí nic takového nenastalo.     

Náš trenér jistě viděl to, co my, a hned o přestávce udělal jednu důležitou změnu, když za prakticky zbytečného Origiho poslal na hřiště Firmina. Domácí se v první čtvrthodině druhé půle stále nevzdávali a tlačili se dopředu, v mnoha ohledech byl stále obraz hry podobný. Už jsme ale přece jen dokázali lépe podržet míč a zakombinovat.  A byl to právě Firmino, který po 60. minutě hry vybojoval důležitý míč, poslal jej na TAA, který pak skvěle poslal Salaha do gólové šance. Egyptský útočník tváří v tvář Casillasovi nezaváhal a bylo 2:0. Domácí sice hned na to snížili po rohovém kopu, možná paradoxně, protože náš výkon už v tu chvíli měl výrazně stoupající tendenci. A po příchodu Hendersona v 70. minutě domácí definitivně ztratili naděje aspoň na dobrý výsledek. V závěru zápasu už jsme je k ničemu nepustili, a naopak se nám povedlo ještě dvakrát skórovat. Nenamlouvejme si, že konečný výsledek odráží celkový obraz hry, ale hraje se na góly, a těch Porto nebylo schopné až na jednu výjimku dosáhnout, i když nadějných situací si vytvořilo dost. Liverpool naopak, mimo Maného vyložené šance, při níž v složité pozici netrefil prázdnou branku, využil prakticky všech svých možností ke vstřelení gólu. Dal tak domácím důkladnou lekci z produktivity.         

Konečný výsledek tedy zkresluje, co se odehrávalo na hřišti, cesta do Porta rozhodně nebyla odpočinkovým výletem k moři, jak jsem se také před zápasem dočetl. Nicméně poznávání Pyrenejského poloostrova, jak trefně napsal kamarád Boris, bude pokračovat. Zase pojedeme k moři, tentokrát nás čeká Barcelona, mimo jiné s dvěma hráči, kteří ještě nedávno zářili v červeném dresu na Anfieldu. Jak jsem však měl možnost zaregistrovat, tak v katalánském velkoklubu se všechno točí kolem Messiho, z většiny komentářů mám dojem, že hra Barcelony s ním stojí a padá. Je to jistě skvělý hráč, nevěřím ale, že je schopen nás porazit sám, určitě se na něj bude možné připravit. Spíš by bylo chybou podcenit ostatní hráče, zvlášť když Suareze a Coutinha známe z působení u nás. Pevně věřím, že i když bojujeme na dvou frontách, tak jsme schopni v dvojzápase s Barcelonou uspět. Bylo by to báječné, už jen proto, že také Madrid je jistě velkou turistickou atrakcí, i když neleží u moře. Tak proč jej v rámci poznávání Španělska a Portugalska vynechat? Prvního června, v den finále Ligy mistrů, by tam mohlo být krásně.

Bleskové zprávy

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Bez názvu 1

Facebook