pivovar helf

Rozpaky z výkonů, radost z výsledků

Blog3

 

Až teď mám čas zhodnotit zápasy, které odehrál Liverpool po reprezentační pauze. Ani jeden nebyl z hlediska předvedené hry ideální, ale s výsledky musíme být o to víc spokojeni.

První poločas proti Tottenhamu se, pravda, povedl i co se týče předvedené hry, dali jsme krásný gól, a nemuselo zůstat jen u něj. Po přestávce jsme ale začali být nepochopitelně pasívní. Dalo se sice čekat, že kohouti vstoupí do druhé půle aktivněji, ale že jim až tak moc přenecháme iniciativu, to jsem si nemyslel. Paradoxně ve chvíli, kdy se zdálo, že Liverpool tlak soupeře pomalu ale jistě otupil, tak jsme nechali hosty rychle rozehrát přímý kop uprostřed hřiště, a ti už potom celou akci sehráli mistrovsky, nešlo ji už zastavit. Měl bych asi připomenout, že viníkem situace byl Henderson, ale moc se mi do toho nechce, protože v dalších zápasech se mi velmi líbil, proti Portu možná dokonce ze všech hráčů na hřišti nejvíc. Ale to už trochu předbíhám.

Remízový stav v 70. minutě utkání s kohouty byl asi v tu chvíli spravedlivý. V dobrém i zlém, protože oba týmy si mohly v mnoha směrech podat ruce. Prokazovaly svou kvalitu, ale zároveň hodně chybovaly. A také se mi zdálo, že kromě gólových situací bylo na obou stranách už jen málo akcí, při nichž hráči volili nejvhodnější řešení. Také proto jsme víc branek až do poslední minuty neviděli. V každém případě, nerozhodný výsledek pro nás nic neřešil, pokud jsme chtěli i nadále pomýšlet na titul, museli jsme vyhrát. Nezbývalo tedy, než otevřít hru, čehož hosté využívali. Několikrát jsme s notnou dávkou štěstí přežili jejich brejky, v jednom případě, v 84. minutě, dokonce snad i klinickou smrt. Naštěstí Sissoko ve vyložené šanci přestřelil a dal tak hráčům v červených dresech ještě šanci něco udělat pro to, aby všechny body zůstaly na Anfieldu. A ono se to nakonec i stalo! Nevím, zda nám nějakým způsobem v této sezóně pomáhají vyšší síly, nebylo to první střetnutí, které jsme v této sezóně dotáhli k vítězství s odřenýma ušima. Rozhodně nám však letos pomohli gólmani soupeře, což nebývalo minulých letech zvykem. A i v tomto zápase nám k vítězství hodně přispěl hostující brankář Lloris, který v poslední minutě řádné hrací doby nezvládl situaci a ve spolupráci s Alderweidem nám daroval vítězný gól. Zařadil se tak po bok Pickforda, jehož neuvěřitelnou chybu si budeme všichni pamatovat možná až do smrti, dále Speroniho, jehož kiks čtvrt hodiny před koncem utkání s Crystal Palace nás poslal do vedení, a v neposlední řadě i Rica, který zbytečně vyrobil deset minut před koncem střetnutí ve Fulhamu penaltu v náš prospěch.

Po Tottenhamu nás čekal výjezd do Southamptonu, který nedlouho předtím vyměnil trenéra, a začal si vést poměrně dobře. Utkání jsem neměl možnost sledovat od začátku. Ač jsem se v městě, kde jsem zrovna pobýval, snažil s přáteli najít nějaký sport bar, tak jsem byl nakonec odkázán, jako letos už vícekrát, na svůj mobil. Když jsem zápas naladil, tak mě vůbec nepotěšil pohled na skóre, které bylo 1:0 pro domácí. Naštěstí jsme brzy na to vyrovnali, druhý gól jsme ale v prvním poločase nepřidali. Doufal jsem, že po přestávce na soupeře vlítneme, ale opak byl pravdou, naše hra skřípala, a domácí byli v druhém dějství dlouho nebezpečnějším týmem. Možná to byl sice optický klam, protože Southampton hrál jednoduše, snažil se při každé příležitosti centrovat do šestnáctky nebo zakončovat, jakmile to jen trochu šlo. Rozhodně však jsem byl z naší hry, mírně řečeno, dlouho velmi rozpačitý. Teprve změny ve středové řadě, příchod Milnera a již zmíněného Hendersona, obraz hry změnily. Konečně jsme domácí přišpendlili na jejich polovinu a vytvářeli si šance, stav ale zůstával dlouho nerozhodný. Přestože jsme si po zmíněném střídání vytvořili tlak, tak rozhodující gól jsme nakonec dali z brejku. Po celou dobu této akce jsem se děsil, jak s ní Salah naloží, protože jsem tušil, že zase nepřihraje spoluhráči do lepší střelecké pozice. Tentokrát však egyptský útočník zakončil perfektně, a fanoušci Liverpoolu se tak deset minut před koncem mohli radovat z těsného vedení. To za pár minut ještě pojistil po přihrávce Firmina Henderson.

Potom nás čekalo v Lize mistrů na Anfieldu Porto. Den po utkání jsem si na BBC přečetl názor Marka Lawrensona v tom smyslu, že se o postup Liverpoolu vůbec neobává, že kvalita byla jasně na straně červených, kteří hru kontrolovali, že Porto má úroveň dolní poloviny tabulky Premier League. No, náš bývalý hráč je jistě mnohem větším fotbalovým expertem, než jsem já, přesto si dovolím být ve svých prognózách o něco opatrnější. Já jsem totiž naším výkonem proti Portu zase tak moc unesen nebyl.

Nejvíc mi vadilo, že jsme udělali velké množství úplně zbytečných chyb, které se nám mohly ošklivě vymstít. Stačí si jen pustit první čtyři minuty utkání, než jsme dali z první gól, a myslím, že by bylo hodně o čem kriticky povídat. Portugalský tým by možná opravdu nehrál o čelo tabulky anglické ligy, ale nabídli jsme mu dostatek šancí, přičemž kdyby aspoň jednu z nich proměnil, tak by možná Lawrenson mluvil jinak. Já vím, že na „kdyby“ se nehraje, jen chci upozornit, že úspěšný výsledek se nezrodil tak snadno, jak by se to z některých komentářů mohlo zdát. A to ani nemluvím o tom, jak mi zatrnulo, když hrozila po půlhodině hry díky VAR proti Liverpoolu penalta! Jak se posuzuje hraní rukou, to je mi v posledních letech stále větší záhadou. Už jsem viděl odpískat penalty za podobné zákroky, jakého se dopustil s přispěním Allisona TAA. A další věc, která se mi nelíbila, byla častá snaha hráčů o krkolomné kombinace či zbytečné sólování proti přesile, kdy hrozilo odebrání míče a brejk. Za stavu 2:0 při pohárové matematice, kdy platí známé pravidlo o vysoké hodnotě gólů vstřelených na hřišti soupeře, považuji toto počínání našich hráčů za značně netaktické. V některých fázích zápasu jsme přitom ukazovali, že podržet míč a hrát na jistotu nám nedělá problém. Zvláště když byl u míče Henderson, tak jsem si byl prakticky jist, že bezchybně udělá to, co má. Myslím, že minimálně v posledních dvou utkáních prokázal svou platnost pro náš tým, pro mě je za Porto MOTM, a to nejen proto, že jeho skvělá přihrávka za obranu byla u zrodu našeho druhého gólu. Platný je bezesporu i Salah, i jeho hra se v posledních střetnutích zlepšila. Mrzí mě ale, že se snad úplně odnaučil nahrávat. To, co třeba provedl v posledních vteřinách zápasu je přesně to, co kritizuji. Místo aby podržel míč nebo jej přihrál volnému spoluhráči, tak se pustil do souboje s přesilou obránců soupeře. Výsledkem toho bylo, že Porto se v úplném závěru ještě zbytečně dostalo na naši polovinu hřiště. 

Nicméně, i já jsem, co se týče postupu do semifinále LCH, optimista, byť o něm nejsem tak skálopevně přesvědčen jako Lawrenson. Ale výsledek 2:0 beru, není to sice pětibrankový příděl jako loni, ale tehdy to byla spíš anomálie. Je to dvojzápas čtvrtfinále Ligy mistrů, a tam už vyloženě slabého protivníka těžko najdeme, postup si prostě každý tým musí vybojovat ve dvou zápasech. Dvougólové manko bez gólu vstřeleného na hřišti soupeře se obecně špatně dohání, a navíc Porto hrozilo hlavně z rychlých protiútoků, na které se mohlo zkoušet spoléhat na Anfieldu až do konce, protože případný výsledek 2:1 by pro portugalský tým byl docela příznivý. Předpokládám, že v Portu to bude právě Liverpool, kdo bude hrát víc ze zabezpečené obrany a spoléhat na brejky. A určitě má na to, aby nějaký z nich dotáhl ke gólu.

Před odvetou v Portugalsku nás ještě v neděli čeká obávaný zápas s Chelsea. Bude to vůbec zajímavý den, protože ještě předtím budeme doufat, že Crystal Palace dokáže doma vybojovat aspoň remízu s Citiziens. V to sice věřím jen v koutku duše, hlavní ale bude, abychom my své utkání zvládli. Na City bychom pak zase o něco zvýšili tlak, protože oni budou dobře vědět, s kterými soupeři nás zbývající čtyři ligová klání čekají. A snadno si tak spočítají, že už v lize opravdu nebudou moci zaváhat, chtějí-li získat titul. A to před střetnutími s Tottenhamem a jejich městským rivalem není úplně ideální scénář. S kohouty je přitom čeká pár dnů předtím náročná odveta Ligy mistrů, je dobře, že Tottenham po úterý ví, že se s nimi dá hrát a vzhledem ke svému postavení v tabulce ligový zápas určitě nevypustí. I bez Kanea má šanci uspět. City už naopak konečně velmi touží prorazit v Lize mistrů, a bude pro ně velmi těžké zvládnut všechny zápasy, které je v nejbližší době čekají. Může se stát ještě leccos, v každém případě se už teď na nedělní odpoledne velmi těším, ačkoli k němu vzhlížím zároveň i s velkým napětím. 

Bleskové zprávy

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Bez názvu 1

Facebook