pivovar helf

Příliš čitelný Salah

Blog3

V obou důležitých zápasech minulého týdne jsme uspěli, sezóna bude pomalu gradovat a Liverpool se stále vážně uchází o dvě nejvýznamnější trofeje, přesto si dnes dovolím být poměrně dost kritický. Zejména v ligovém utkání na stadiónu v tabulce dost beznadějně postaveného Fulhamu jsme si prožili zbytečné nervy, na Craven Cottage jsem očekával lepší výkon a jasnější vítězství.

Ale úplně spokojen jsem nebyl ani s prvním poločasem v Mnichově. Co se mi nelíbilo, popisuji v tomto ročníku každou chvíli, jde o zbytečné nepřesnosti, o ztráty míčů z důvodu nesmyslného sólování, či laxních, jednoduchých přihrávek. S tím, že asi úplně nejvíc ze všeho mi vadí spousta míčů, které trefí nejbližšího protihráče. To se snad opakuje čím dál, tím častěji, a neskutečně mě to vytáčí, za to bych snad hráče i pokutoval. Když k tomu připočteme zbytečné fauly, které pak i z toho všeho pramení, tak možná zjistíme, že nebýt těchto našich chyb, tak by si snad v posledních dvou zápasech ani Bayern ani Fulham žádnou šanci nevytvořil. Jeden takový vynucený faul pramenící z předchozí chyby byl k vidění krátce před přestávkou osmifinálového střetnutí LCH, před gólem Bayernu na 1:1. Ve chvíli, kdy nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli přijít o jednogólové vedení, které parádním způsobem zajistil Mané. Takhle Bayern zbytečně ožil, a mohl dokonce jít těsně před odchodem do kabin do vedení, kdyby Lewandowski využil obrovskou šanci. I když v tomto případě si myslím, že pokud by míč skončil v síti, tak by muselo dojít na VAR a gól by pro ofsajd neplatil. Tak či onak, bylo to až do konce utkání ze strany bavorského velkoklubu prakticky všechno. Po prvním poločase to sice vypadalo, že je zaděláno na pořádné drama, to ale liverpoolští hráči po změně stran odmítli.

Druhý poločas v mnichovské Allianz Areně se totiž odehrál zcela v naší režii, a patřil k tomu nejlepšímu, co Liverpool v probíhající sezóně předvedl. Naši hráči vůbec nebránili remízu, překvapivě zatlačili domácí na jejich polovinu, a snažili se o postupu do dalších kol co nejrychleji rozhodnout. Reds, hrající tentokrát v bílých dresech, prostě šli po přestávce úspěchu výrazně naproti, a dočkali se v 69. minutě, kdy van Dijk nechytatelnou hlavičkou z rohu poslal svůj tým znovu do vedení. Jistotu čtvrtfinále LCH to sice v tu chvíli ještě neznamenalo, s přibývajícími minutami však bylo zřejmé, že druhý gól Bayernem značně otřásl. Pokud nás totiž domácí do gólu Van Dijka aspoň občas trochu pozlobili, tak potom už se nevzmohli vůbec na nic. Závěr utkání odehrál Liverpool s naprostou dominancí, kterou dokázal krátce před koncem korunovat třetím gólem. Je sice pravda, že Bayern nevypadá momentálně tak silný, jako ještě před nedávnou dobou, jeho největší hvězdy se zdají být za zenitem své výkonnosti, ale zasloužená výhra v bavorské metropoli je i přesto velmi cenná.

Věřil jsem, že našim hráčům po úspěchu v Lize mistrů zdravě naroste sebevědomí, a že trápící se Fulham na jeho hřišti jasně porazí. Trochu jsem se přepočítal, a to hlavně díky tomu, že se zase v plné nahotě ukázala naše největší letošní bolest, kterou je poslední fáze našich útočných akcí. Kdybych měl jmenovat, co se mi nelíbilo, tak bych se asi zase opakoval, s tím, že tentokrát bylo těch laxností z naší strany až moc. Připouštím, že jsme si vytvořili poměrně dost nadějných příležitostí, jenže finální přihrávky či samotná zakončení s výjimkou gólové akce byly žalostné. Zvláště pak po přestávce, kdy našim hráčům opravdu nebylo možné upřít snahu co nejrychleji duel na hřišti Fulhamu rozhodnout, tak přišlo v závěru útočné akce vždy nějaké selhání a pojistka v podobě druhé branky ne a ne přijít. Dlouho to sice vypadalo, že jediný gól by měl na tři body v pohodě stačit, protože domácí byli až do poloviny druhého dějství naprosto neškodní, ale těsné vedení je vždy velmi zrádné. Proto nemám rád výraz, že někdo kontroluje hru, neboť nic takového stoprocentně neexistuje, ve fotbale může vždy přijít nějaký nečekaný moment, který všechno postaví naruby. Zažili jsme to ostatně jak na Bayernu, tak ve Fulhamu, kdy v obou případech soupeř vyrovnal v nejméně očekávanou chvíli.

Pravdou je, že na Craven Cottage gól na 1:1 nespadl úplně z nebe. Domácí totiž dostali míč do sítě už chvíli předtím. Sice z jasného ofsajdu, který byl i odmáván, bylo ale vidět, že tato situace jim dodala odvahy a posílila jejich sebevědomí. Přestali se bát vysunout se občas více dopředu, brzy si vytvořili další velkou šanci, no a čtvrt hodiny před koncem, po minele střídajícího Milnera, a následné špatné domluvě dvou jinak naprosto spolehlivých hráčů, Van Dijka a Allisona, domácí prakticky zadarmo vyrovnali. Mohla to být další hrubá trhlina do našeho snu o titulu, nicméně kvalita byla po celý zápas jasně na naší straně, a do konce zbývalo ještě dostatek času, aby se ještě aspoň jednou projevila. A naštěstí se tak i stalo, byť stejně jako proti Burnley musela i tentokrát přijít chyba soupeřova gólmana. Ten naprosto zbytečně, ale zcela jasně před svou brankou fauloval Maného, takže nemohlo následovat nic jiného, než penalta. Na hřišti v tu chvíli, jak už víme, byl Milner, který se ze značky pokutového kopu většinou nemýlí, a nejinak tomu bylo i tentokrát. Nejen já jsem si zhluboka oddychl, hráče pak navíc chválím, že ve zbytku utkání udrželi těžiště hry daleko od své branky, a Fulham už k ničemu nepustili. Naopak, měli ještě několik možností vedení navýšit. Tu největší měl po přiťuknutí Maného Salah, domácího brankáře však nedokázal prostřelit. Nerad to říkám, ale egyptský útočník mě v několika v posledních střetnutích zklamal ze všech našich hráčů nejvíc.  

To, co teď napíšu, neplatí jen pro dva poslední zápasy, o nichž je v tomto článku řeč. Proti Bayernu zdaleka nebylo poprvé, kdy hrál Mo sobecky. Vykoupil se až v závěru krásnou přihrávkou na třetí gól, ale to už mohl předtím udělat několikrát. No a proti Fulhamu bylo z jeho strany snad úplně všechno špatně! Nechci mu upírat snahu, to v žádném případě, ale je hrozné, když i já na obrazovce téměř vždy dopředu poznám, co udělá. Takže to logicky musí vědět i trenéři a hráči soupeřů, pro něž patří znalost jeho způsobu hry k jejich náplní práce. Určitě nejsem sám, kdo si myslí, že by Salah potřeboval aspoň na jedno utkání posadit na lavičku, aby si trochu pročistil hlavu. Náhradu máme, byť se mnozí pozastavujeme nad tím, proč Klopp Shaqiriho nestaví. Určitě by na Craven Cottage nebyl horší, než Mo. Tak fakt nevím, proč aspoň v průběhu druhé půle nedošlo k tomuto střídání. Co se děje uvnitř klubu nemůžeme nikdy přesně vědět, tak nezbývá než doufat, že egyptskému útočníkovi prospěje reprezentační pauza, a že po ní bude podávat mnohem lepší výkony, než tomu bylo v několika posledních střetnutích.

Bleskové zprávy

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Bez názvu 1

Facebook