pivovar helf

Jak dlouho vydržíme v čele?

Blog3

Nějaký čas jsem se tu odmlčel kvůli obrovskému pracovnímu zatížení způsobenému vážným onemocněním kolegy, přičemž jsem těch málo soukromých volných chvil potřeboval věnovat jiným činnostem. Nenapsal jsem sem nic od říjnové reprezentační přestávky, ale většinu střetnutí Liverpoolu jsem sledoval. Neviděl jsem od té doby pouze utkání na Watfordu, a výhru nad Cardiffem jsem si vychutnal až od stavu 2:0, zhruba od poloviny druhé půle. Načasování tohoto článku těsně poté, co jsme se dostali do čela ligové tabulky, je čistě náhodné. 

Nejdříve v krátkosti jak jsem vnímal naše zápasy od druhé poloviny října. Po reprezentační pauze přišlo nejdříve utrápené, hubené vítězství v Huddersfieldu, které jsem sledoval s větším počtem přátel z řad fanoušků. Po zápase jsme si všichni oddychli, radost jsme měli jen z tříbodového zisku. Následovalo jednoznačné vítězství nad CZ Beograd v Lize mistrů, a pak podobně jasná výhra v PL nad Cardiffem, který zápas čtvrt hodiny před koncem na chvíli zdramatizoval, ale v závěru jsme předvedli dvě nádherné akce a zaslouženě získali tři body. Následoval výjezd na Emirates, kde utkání mohlo dopadnout jakkoli, konečná remíza mu asi slušela. Byla sice velká škoda, že Arsenal dokázal vyrovnat až v závěru utkání, ale naši hráči se s přibývajícími minutami asi až příliš často dívali na hodiny, místo toho, aby se plně soustředili na hru, a za to byli potrestáni.

Pokud mluvím o výjezdu na stadión kanonýrů, tak do Bělehradu jsme zřejmě odjeli na výlet. Úvod utkání nás přistihl nekoncentrované, během první půlhodiny jsme sami nabídli soupeři dva góly a dostali jej na koně. Probuzení přišlo pozdě, srbský tým, podporovaný natěšeným publikem odehrál zbytek střetnutí velmi obětavě, a svou šanci už nepustil. Znamenalo to velkou komplikaci našich ambicí v tomto ročníku nejprestižnější evropské soutěže, nebyl to však určitě nenapravitelný výpadek. Mnozí tvrdili, že to byl dosud náš nejhorší výkon v sezóně, ale já si troufám tvrdit, že minimálně v Neapoli to bylo ještě mnohem horší.

Poté nás na Anfieldu čekal Fulham, povinné vítězství se nerodilo snadno, hráli jsme dlouho nepřesně a bez nápadů. Velmi jsem si oddychl, když v závěru první půle rozhodčí odmával těsný ofsajd poté, co míč skončil v naší síti, a když jsme vzápětí využili rozhozené obrany soupeře a Salah konečně skóroval. Krátce po přestávce po chytré akci přidal Shaqiri pojistku, ale pokud si vzpomínám, tak jsem byl i tak až do závěrečného hvizdu jako na trní. Následovala další reprezentační pauza, po níž jsem neměl možnost vidět zápas na Vicarage Road, výhra 3:0 se ale podle všeho vůbec nezrodila lehce. Následnou prohru v Paříži jsem, přiznám se, tak trochu čekal, nicméně i ten Milnerův gól z penalty může mít v konečném účtování svou cenu, byť nám bodový zisk nepřinesl.

V posledním měsíci v roce máme náročný program, a jsem moc rád, že ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, už máme část z něho šťastně a úspěšně za sebou. A to doslova! Nechci to zakřiknout, ale na nedostatek štěstí si zatím, podle mě, v této sezóně příliš stěžovat nemůžeme. A nejzářivějším příkladem je v tomto směru právě městské derby, odehrané o první adventní neděli. Troufám si říct, že šťastnější zápas jsme od výhry ve finále LCH v roce 2005 ještě nezažili, aspoň co se týče důležitých utkání. To neznamená, že snižuji náš výkon proti Evertonu, nebo že chci vyhrávat jen zaslouženě, to je jen konstatování. Zvítězit v tomto Merseyside derby mohly oba týmy, rozhodující moment padl doslova v hodině dvanácté nebo možná i chvíli po ní, neuvěřitelným způsobem. Když si neskutečnou souhru okolností v gólové situaci přehraji, tak snad ještě doteď nevěřím tomu, co se vlastně stalo.  Chvíli jsem dokonce napjatě čekal, zda vítězná trefa Origiho bude vůbec platit. Nutno ale přiznat, že náš už téměř zapomenutý útočník šel tomuto štěstí výrazně vstříc, a zaslouží za těch pár minut co byl na hřišti velkou pochvalu!

V týdnu jsme pak zavítali na stadión v Burnley, kde na nás čekal soupeř, proti němuž se nám většinou nehrává lehce. A i když mu tato sezóna ani zdaleka nevychází podle jeho představ, bylo jasné, že nás na Turf Moor nečeká nic jednoduchého. První poločas to potvrzoval, odehráli jsme jej aspoň zdánlivě, na půl plynu, nevytvořili jsme si žádnou šanci, úplně nám chyběl pohyb a moment překvapení, o spoustě nepřesností a laxností ani nemluvě. Navíc se nám zranil ve skvělé formě hrající Gomez. Své jistě sehrálo to, že Klopp zariskoval a nechal vícero hráčů odpočívat, už po přečtení sestavy jsem se bál, že to přehnal. Ve druhé půli se naše hra přece jen zlepšila, jenže poté, co se Hart vyznamenal při dvou našich střelách, tak z trochu sporné situace udeřili domácí. Naštěstí se brzy podařilo Milnerovi vyrovnat, přičemž minimálně od té chvíle jsem po dlouhé době viděl směrem dopředu to, co bych po minulé sezóně očekával v každém zápase. Své jistě sehrálo i dvojí střídání, příchod Salaha a Firmina naši hru ještě více oživil, a výsledek se brzy dostavil. Už před uplynutím sedmdesáti minut hry jsme skóre otočili, a měli jsme i další šance, které jsme si vypracovávali díky přesným kombinacím a rychlým přechodům do útoku, tak, jak to v naší hře zatím v tomto soutěžním ročníku nebylo moc k vidění. Sice jsme mohli inkasovat v poslední minutě nastavení, ale náš gólman nejenže zdaleka ne poprvé v této sezóně vytáhl skvělý zákrok, ale navíc založil akci, která zápas definitivně rozhodla v náš prospěch.

Bournemouthu jsem se neobával o nic méně, než Burnley, vždyť jen zápas odehraný na hřišti tohoto soupeře téměř přesně před dvěma lety je děsivou vzpomínkou. Jsme sice silnější, než jsme byli tehdy, ale Bournemouth letos hraje velmi dobře. Utkání začalo tak, jak letos většinou úvody z naší strany bývají.  Hlavně v začátcích střetnutí rozehráváme až příliš zdlouhavě, často volíme z mého pohledu zbytečně přihrávky dozadu, přičemž vůbec nemusí být na hřišti mnohými kritizovaný Henderson. I tentokrát se míč několikrát zbytečně dostal od branky soupeře až k Allisonovi, aniž by se jej domácí dotkli. Zdá se mi, že tímto způsobem promarníme spoustu času. Je to asi to, co mi vadí v poslední době na naší hře nejvíc, vedle toho, že na můj vkus málo střílíme a centrujeme do pokutového území soupeře, že místo toho chybně volíme kombinace v přehuštěném prostoru. Pokud je to ale o tom být trpělivý, a udeřit v pravou chvíli, a když nám to navíc vychází, tak je vše v pořádku. Jenom to jako fanoušek nepoznám, a tak se možná zbytečně nervuji. Troufám si však říct, že i tentokrát zasáhlo štěstí v náš prospěch, protože jsme šli do vedení i díky tomu, že rozhodčí neodmávali Salahovi těsný ofsajd. A také, že jsme přežili bez úhony následný tlak Bournemouthu, který trval prakticky po celý zbytek první půle, kdy jsme domácí zbytečně dostali do hry.        

Měl jsem během přestávky obavy o to, co bude následovat. Upřímně řečeno, minimálně jsem nevěřil, že jeden gól bude na vítězství v tomto utkání stačit, a nebyl jsem si jist, zda dokážeme nějaký přidat. Naštěstí mé obavy byly z velké části po pár minutách druhé půle rychle rozptýleny. Firminem skvěle vysunutý Salah přesnou střelou navýšil naše vedení. Bylo to poté, co ustál faul Cooka, který mohl skončit i jeho zraněním, přičemž zákrok domácího stopera by klidně mohl skončit i jeho vyloučením. K tomu by asi nedošlo, ani kdyby gól nepadl, nicméně tato akce předznamenala, že podobně jako v Burnley, bude z naší strany druhý poločas výrazně lepší. Domácí sice i nadále bojovali, nemůžu říct, že za stavu 0:2 už nebyli nebezpeční, ale utkání jsme stále víc dostávali pod svou kontrolu. A v polovině druhého dějství jsme mohli být rádi, že Cook červenou kartu nedostal, protože krásnou patičkou poslal míč do vlastní branky. Odpor Bournemouthu tímto momentem výrazně opadl, že utkání dovedeme do vítězného konce, už jsem od té chvíle nepochyboval ani při vzpomínce na dva roky starý duel na hřišti tohoto soupeře. A když v závěru Salah nádherným gólem završil svůj hattrick, byla spokojenost dokonalá. I kvůli tomu, že, jak se zdá, egyptský útočník už začíná předvádět to, na co jsme od něj byli v minulé sezóně zvyklí.

Večer jsme pak dostali dárek od Chelsea, její výhra nad Citiziens nás katapultovala do čela ligové tabulky. Doufám, že tento zápas také trochu srazil bleděmodrým sebevědomí, na druhé straně bych si ale přál, aby se o nich po dnešku i nadále mluvilo jako o hlavním favoritovi na zisk titulu. Přesunout tuto roli na Liverpool by nás mohlo zbytečně zatížit. Jak dlouho vydržíme na první příčce ligové tabulky je velká otázka, i když to budeme brát po odehrání celého kola. Náskok je minimální, přičemž kdo přijede na Anfield za týden asi nemusím připomínat, a obecně nás čeká v nejbližší době náročnější program, než ostatní aspiranty na nejvyšší příčky, včetně Manchesteru City. Ale na druhé straně, pokud v následujících utkáních potvrdíme rýsující se zlepšení našich výkonů, pak se máme na co těšit.

Bleskové zprávy

TAA si nezahraje 4 týdny

Trent Alexander-Arnold bude muset podle prognóz vynechat 4 týdny kvůli zranění kolene, které utrpěl při sobotní předzápasové rozvičce. Pro nadcházející duel s Crystal Palace je ohrožen i start Giniho Wijnalduma.

Za teplem do Dubaje

Liverpool FC využije jedenáctidenní pauzu mezi utkáními s Crystal Palace a Leicesterem k tréninkovému kempu v Dubaji. LFC tam zavítalo již v rámci loňského ledna.

Awoniyi mění adresu

Útočník Taiwo Awoniyi, který předčasně ukončil své hostování v Gentu, dohraje sezónu v dalším belgickém týmu, Mouscronu. Nigerijec tam působil již minulou sezónou a postaral se o 11 branek mužstva.

Prosincové duo oceněných

Jürgen Klopp a Virgil van Dijk se stali nejlepším manažerem, respektive nejlepším hráčem Premier League za měsíc prosinec.

Müller si proti LFC nezahraje

Thomas Müller z Bayernu Mnichov nenaskočí ani do jednoho z duelů osmifinále LM proti LFC. Na vině je jeho vyloučení proti Ajaxu Amsterdam, za nějž si vysloužil dvouzápasový distanc. První utkání zmešká rovněž van Dijk kvůli žlutým kartám.

zbieraj body liverpoolsky

Facebook