pivovar helf

Hořká příchuť stříbra

 

Blog3

 

 

Až se zpožděním jsem byl schopen zhodnotit letošní finále LCH, zklamání stále ještě vydýchávám, a asi v tom nejsem zdaleka sám.

Sehráli jsme v letošním ročníku Ligy mistrů nádherná utkání, předváděli jsme fotbal, který se musel líbit, a zcela po zásluze jsme se probojovali do finále této nejprestižnější evropské soutěže. Je to obrovský úspěch, který před začátkem sezóny málokdo očekával. V cestě na úplný vrchol na nás ale, coby poslední překážka, čekal zkušený, sebevědomý tým, plný hvězd, byť možná už trochu stárnoucích, ale zvyklých vyhrávat trofeje. Soupeř, který na rozdíl od nás disponoval širokým kádrem, aktuálně bez jakéhokoli zraněného hráče. Liverpool naopak svůj tým stále ještě buduje, kvalita na některých postech ještě potřebuje vylepšit, a bohužel v závěru náročné sezóny přišla i nepříjemná zranění, která naplno odhalila, jak omezené jsou naše možnosti oživit zápasy střídáními. Není tedy divu, že Real Madrid byl ve finále pro většinu fotbalové veřejnosti včetně mě favoritem. Samozřejmě jsem jako každý jiný fanoušek Liverpoolu toužil získat hlavní evropskou trofej, ale byl jsem realista, větší šanci jsem dával Realu, s tím, že když odejdeme poraženi se ctí, tak se s tím brzy smířím, a stříbrné medaile si budu velmi vážit. Většina lidí si sice opravdu asi pamatuje jen vítěze, ale být druhý nejlepší v Evropě také něco znamená. Aspoň pro mě tedy ano. Vždyť co by za stříbro na nějakém velkém turnaji dala třeba anglická reprezentace. Potud je všechno v pořádku. Jenže vzhledem k průběhu finále mám v sobě velmi hořký pocit, který, obávám se, bude přetrvávat ještě hodně dlouho, protože způsob prohry patří k těm nejhloupějším, jaké dějiny fotbalu na nejvyšší úrovni pamatují. A v neposlední řadě si bohužel myslím, že fair play, jako už mnohokrát v nedávné době, utrpěla fiasko. Vůbec se nedivím, že mnoho fotbalových fanoušků už je Ligou mistrů znechuceno a přestává ji sledovat.     

Před finále se mi v myšlenkách vybavovaly různé scénáře, jak asi bude utkání v Kyjevě probíhat. Od těch nejoptimističtějších, až po ty nejčernější, že bychom třeba z Ukrajiny odjížděli s nějakým debaklem. Jediné, čím jsem si byl prakticky jist, že nenastane, bylo opakování událostí z Bruselu 1985. Nic horšího při sledování fotbalu už nezažiju, nebo si to aspoň neumím představit. To, co se tehdy stalo na Heysel stadiónu, byla úplně jiná kategorie. S jinými druhy fotbalových neúspěchů se pak dá vyrovnávat všelijak. Asi nejjednodušší je, když je soupeř opravdu lepší a vyhraje zaslouženě, ale nezvítězí při tom příliš vysoko. Značný rozdíl ve skóre je brán většinou jako ostuda, ale možná ještě víc bolí nějaká nešťastná porážka, když vím, že jsem byl lepší, než soupeř. V tomto směru je přímo vzorový příklad Bayernu z roku 1999, ale, přiznejme si, i istanbulské finále z roku 2005 z pohledu milánského AC. Jiné je pak zase třeba nezvládnout penaltový rozstřel po vyrovnaném průběhu hry, a do úplně odlišné roviny se dostávají emoce, když dojde k poškození rozhodčími. Do jaké kategorie zařadím kyjevské finále zatím přesně nevím, na to budu potřebovat určitý časový odstup, ale zcela jistě to bude vzpomínka hodně bolestivá. Protože vyřazení našeho klíčového hráče po půlhodině hry, díky zákroku, který podle mě překročil rámec fair play, společně hned s dvěma školáckými chybami gólmana na úrovni nejnižších fotbalových tříd, to je doslova vražedná kombinace.     

Hodně se před zápasem připomínalo kolikrát po sobě už Klopp prohrál nějaké finále. Já vím, že takové údaje jsou mediálně přítažlivé, ale moc zdůrazňovat jsme to asi neměli. Protože, jak se později ukázalo, tak Jürgen svůj tým na zápas připravil výborně. O tom jsem přesvědčen bez ohledu na to, co předvedl Karius. Dokud byl Salah na hřišti, tak jsme byli lepším týmem. Sice jsme po chybě ve středu pole dovolili únik Ronaldovi, který naštěstí minul branku, ale jinak jsme obranu Realu zaměstnávali v úvodu více my, než hráči v bílém tu naši. Většinu střel reds sice defenzíva španělského velkoklubu zablokovala, ale bez šance skórovat jsme v první fázi utkání určitě nebyli. Zranění Salaha však poměr sil na hřišti změnilo. Spoustě z nás v tom okamžiku asi problesklo hlavou, že je to začátek našeho konce, i když v tu chvíli rozhodně ještě nic nebylo ztraceno.

Budu trochu opakovat, co jsem napsal už v úvodním odstavci, ale chci zdůraznit, že Real vedle obrovských zkušeností disponuje širokým kádrem top hráčů, které měl pro finále, pokud vím, všechny k dispozici. To se o Liverpoolu bohužel říct nedalo, a jestli měl mít náš tým nějakou šanci uspět, tak jeden ze základních předpokladů byl, že nesmí přijít žádná další zranění, a už vůbec ne u těch nejdůležitějších hráčů. Tak jsem to před úvodním hvizdem vnímal. Bohužel, už za necelou půlhodinu byl obrovský problém tohoto druhu na světě.

Ke zranění může dojít různým způsobem, nikdo jistě třeba nebude hráčům AS Roma vyčítat Oxe, který si to přivodil sám. U Salaha to však byla úplně jiná situace, a není divu, že jsou (nejen) liverpoolští fanoušci na Ramose hodně nazlobení. Rád bych věřil, že v tom nebyl přímý úmysl vyřadit našeho klíčového hráče ze hry, ale je to těžké, protože tohle se prostě nedělá, fotbal není judo. A ze strany kapitána Realu bylo během finálového střetnutí více momentů za hranou fair play. Jsem velmi rád, že se ozval egyptský právník, který to nechce nechat jen tak. Stížnost na Ramosovo chování během celého zápasu je zcela na místě, a je dobře, že se toho ujal někdo mimo náš klub, ať nejsme zbytečně obvinění z nějakého vyplakávání, z toho, že jsme neunesli porážku. Pokud nechtějí představitelé generality fotbalu tuto krásnou hru fanouškům znechutit, tak by neměli zavírat oči před zákeřným chováním hráčů. A to ani v případech, kdy jde o největší hvězdy, ba právě naopak, ty musí být pro mladé hráče příkladem! 

Mo to sice ještě chvíli zkusil, ale za pár minut už musel se slzami v očích ze hřiště odejít. Vím, že soupeřův tábor spolu s těmi, co nám nepřáli, může kontrovat tím, že jsme pár minut na to něco podobného vyvedli Carvajalovi, ale myslím si, že to srovnání kulhá. V každém případě, Real od toho okamžiku v podstatě podle očekávání převzal iniciativu, a my jsme se jen zoufale bránili, úplně jsme vypadli z role. Hráči španělského velkoklubu dokonce dopravili míč do sítě, ale gól správně neplatil kvůli ofsajdu. Poločasový odchod do kabin byl pro Liverpool vysvobozením.

Věřil jsem, že Klopp o přestávce hráče uklidní a něco vymyslí. Ale hned na začátku druhého dějství nastřelil Isco břevno, takže zápas pokračoval tak, jak po nuceném odchodu Salaha skončil. Pak přišlo něco, čeho jsem si hned nevšiml, a co vyšlo pořádně najevo až po utkání. Ten samý Ramos, který odrovnal Salaha, trefil loktem do hlavy našeho brankáře. A ani tady to nevypadalo, že by zrovna nevěděl, co dělá. Existují názory, že Karius při tomto střetu mohl utrpět lehký otřes mozku, což by to, co dál následovalo, přece jen určitým způsobem liverpoolského gólmana rehabilitovalo. O ničem takovém se sice nemluví, je to jen spekulace, ale zmiňuji to proto, že Kariusovi se v takovém případě předem omlouvám za to, co teď napíšu.

Nevěřícně jsem zíral na to, co se stalo v 51. minutě. První obrovské selhání našeho gólmana, takové, jaké se mi stalo svého času, když jsme si šli zahrát přátelsky fotbálek, a střídali jsme se v brance. O nic nešlo, ale spoluhráči ze mě nebyli dvakrát nadšení. Že se však něco takového stane i branáři na té nejvyšší úrovni, to už je mnohem závažnější. Slovy klasika, bylo to takové politováníhodné nedorozumění, které se přihodí maximálně jedenkrát za deset let.

Postavit se bez některých důležitých opor proti současnému Realu Madrid v plné síle, přijít po půlhodině hry o naprosto klíčového hráče, a chvíli po přestávce inkasovat laciný gól jako z grotesky, to už je hodně velký průšvih. Přesto jsme se dočkali po rohovém kopu rychlého vyrovnání, takže naše šance zůstaly naživu. Směrem dopředu to ovšem ani nadále nebylo ono, a vlastně ani nemohlo být, když chyběl jeden ze základních elementů obávaného ofenzívního trojlístku Liverpoolu, a na jeho místo nastoupil hráč, který většinu sezóny promarodil. Naše záloha pak měla velkou práci s Modričem a spol. Nedá se říct, že by selhala, ale je zároveň je fakt, že od odchodu Salaha byla stejnou řadou soupeře přehrávána, a Real si hlavně díky tomu vytvořil převahu. Pořád jsme však byli ve hře, protože nám vynikajícím způsobem hrála obrana, což bylo pro mě asi nejpříjemnější překvapení ze všeho, co jsem při přenosu z kyjevského stadiónu mohl sledovat. TAA nejenže proti hvězdným hráčům Realu vůbec nehořel, ale stíhal se zapojovat i do útočení, Lovren snad neudělal jedinou chybu, a ke všemu si připsal gólovou asistenci, chválit Van Dijka je asi už nošení dříví do lesa. No a Robertson? Kvůli němu mě jeden známý dokonce telefonoval, ptal se mě, co je to za skvělého obránce, který tak fantasticky v závěru utkání odzbrojil Ronalda! K tomu netřeba dalších slov.

Takže hlavně díky skvělému výkonu naší defenzívní čtveřice si zpětně myslím, že ani po hodině hry ještě šance Liverpoolu vyhrát ušatou trofej nebyla tak špatná. A dokonce ani poté, co šel Real znovu do vedení, nebylo ještě nic jasné. Gól na 1:2, který do naší sítě vstřelil nůžkami Bale, byl sice nádherný, avšak neodpustím si připomenout, že tento hráč dle jeho vlastních slov nikdy předtím žádný takový nedal a dost možná už ani nedá. Nicméně jednogólová ztráta se stále dala dohnat, zejména Mané to mohl dokázat, a vlastně i vyrovnal, ale jen na poměr střel do brankových konstrukcí. S přibývajícími minutami navíc Real začal stále více hlídat těsné vedení, my jsme se snažili hrát dopředu a nebylo vyloučeno, že se ještě podaří vynutit si nějakým způsobem aspoň prodloužení. Jenže toto všechno vzalo za své zhruba 10 minut před koncem. Zase tuto situaci nebudu konkrétně připomínat, ale šlo v zásadě o další politováníhodné nedorozumění, které se přihodí, když budu znovu parafrázovat hlášku z jedné klasické české komedie, tentokrát maximálně už dvakrát za deset let. Bylo vymalováno, poslední minuty zápasu se pak jen dohrávaly.

Karius se sice poté, co se stal u nás jedničkou mezi tyčemi, dostal do velmi dobré formy a za spoustu zápasů na jaře zaslouží pochvalu. Ale finále mu, mírně řečeno, hrubě nevyšlo. Jistě je v pořádku, že trenér a ostatní hráči se jej snažili utěšit a nedělat mu situaci ještě horší, a že mu aspoň navenek odpustili. Nic jiného bych ani ve veřejných vyjádřeních neočekával. Sám jej lituji, vůbec bych si nepřál být v jeho kůži, je totiž jasné, že jej druhý poločas zápasu na kyjevském stadiónu bude strašit do konce života, nejen toho fotbalového. V lidské rovině mu za sebe určitě odpouštím, ale zároveň si nedovedu představit, že by ve své kariéře v našem týmu pokračoval. Liverpool není pečovatelská služba, a pokud chceme být úspěšní, tak těžko můžeme mít post brankáře obsazen někým, na koho není spolehnutí. On sám by od fanoušků tuto nedůvěru hodně cítil, což by mu, myslím, na sebevědomí nepřidalo. Byla by to časovaná bomba, která by zase mohla vybouchnout v nejméně vhodném okamžiku. Je to jistě věc názoru, lidé, kteří o jeho budoucnosti v našem klubu budou rozhodovat, jej znají lépe. Ale kdyby bylo po mém, tak bych Kariuse prodal, samozřejmě bude - li to teď vůbec možné. Bylo by to nejlepší řešení jak pro klub, tak pro německého gólmana samotného. Při tom všem bych mu samozřejmě přál, aby se v rámci možností černé kyjevské můry zbavil a aby svou kariéru někde jinde znovu nastartoval. U nás by už ale podle mého názoru chytat raději opravdu neměl.

Takže když to všechno shrnu, zklamání bylo a stále je obrovské. Důležitou injekcí byla však asi nejen pro mě zpráva o příchodu Brazilce Fabinha do našeho klubu. Doufám, že přijdou ještě další posily, ale už jen tento hráč spolu s Keitou by naši výkonnost měl posunout zase o něco dál. Dává nám to všem naději, že na další velké finále snad nebudeme muset čekat nekonečně dlouho, jak našemu týmu momentálně mnohé zlé jazyky prorokují. Doufám, že bude brzy příležitost složit reparát za Basilej a Kyjev, a že se nám to i povede. Pevně věřím, že Jürgen Klopp se vítězného finále v Evropě v Liverpoolu dříve nebo později dočká.

 

 

Bleskové zprávy

Vlci ve 3. kole FA Cupu

Liverpool FC zavítá v rámci 3. kola FA Cupu na Molineux, který je domovem Wolverhamptonu Wanderers. Duel se odehraje buď 7., nebo 8. ledna.

Mané podepsal nový kontrakt

Sadio Mané s klubem uzavřel nový víceletý kontrakt. Po Robertu Firminovi a Mohamedu Salahovi se tak stal posledním z ofenzivního trojlístku, kdo tak učinil.

Shaqiri do Srbska neodletí

Xherdan Shaqiri neodcestuje s týmem k utkání Ligy mistrů proti Crvené Zvezdě Bělehrad. Na vině je jeho kontroverzní oslava na Mistrovství světa, kde dával najevo sympatie svému rodnému Kosovu. To vzbuzovalo mezi Srby negativní reakce. Jürgen Klopp se tudíž rozhodl nevystavovat celý tým zbytečnému tlaku a Švýcara vynechal. Do nominace se naopak vrací Dejan Lovren a Naby Keita.

Virgil van Dijk vicekapitánem

Podle slov Jürgena Kloppa si hráči zvolili 2. vícekapitána, jímž se stal Virgil van Dijk. Pozici 3. vícekapitána bude zastávat rovněž na základe rozhodnutí hráči Georginio Wijnaldum.

Robertson kapitánem Skotska

Andy Robertson se stal novým kapitánem skotské reprezentace. První zápas s páskou by měl odehrát už tento pátek v přátelském utkání s Belgií.

kalendare2019

Facebook