pivovar helf

Mise ještě neskončila

Blog3

 

Tak v první řadě, velký dík a uznání všem hráčům, trenérovi, a dalším, kdo se podílejí na dosavadním úspěšném průběhu sezóny.

Ta již dospěla do svého finále, což v případě Liverpoolu platí doslova! Už teď máme jistou stříbrnou evropskou medaili, a cesta k tomu být šampióny starého kontinentu rozhodně není předem uzavřená. Ale i kdyby se ten poslední krok nepovedl, máme nakročeno zahrát si tuto prestižní soutěž příští rok znovu, a od podzimu tak opět zažívat sváteční večery u Ligy Champions s naším milovaným klubem. To vše s týmem, jenž se pod Jürgenem Kloppem stále ještě tvoří, který zatím nemá všechny posty obsazené podle představ, není dosud vyzrálý. Ani šířka kádru vzhledem k účasti ve více soutěžích není optimální, což je patrné zvláště v poslední době, kdy se nám nepříjemně rozšířila marodka. K tomu si pak připočtěme velké množství sporných verdiktů rozhodčích v náš neprospěch v anglické nejvyšší soutěži, a také nepříjemné problémy uvnitř klubu jako vleklá nejasná situace kolem Coutinha v první polovině sezóny nebo čerstvě odchod Kloppova dlouholetého asistenta v nejméně vhodnou dobu. Za těchto podmínek si nemůžeme mít důvod na to, co jsme letos zatím dokázali, stěžovat. Jedním dechem však musím dodat, že naše cesta touto sezónou zatím zdaleka neskončila. Čekají nás ještě tři utkání, v nichž půjde o hodně. I proto možná budu přes postup do kyjevského finále nejprestižnější evropské soutěže trochu víc kritický než by se zrovna teď slušelo, ale toužím po tom, aby nám vyvrcholení sezóny přineslo maximum možného, a nechci zavírat oči před tím, co není ideální.

K tomu, co jsme viděli v obou střetnutích s AS Roma a mezitím v zápase se Stoke. Italský tým začal na Anfieldu aktivně, prvních zhruba dvacet minut byl lepším týmem. Hodně nám v této pasáži zatrnulo, když střela Kolarova proklouzla Kariusovi na břevno, ale ještě větší problém nejen v rámci úvodu utkání bylo zranění Oxe, i když Wijnaldum ho v dalším průběhu hry skvěle nahradil. Bylo ale jasné, že další žolíky z lavičky budeme tahat velmi těžko, a to i v dalších střetnutích. Nicméně, od poloviny první půle jsme se začali dostávat do hry, stupňovat tempo a dočkali se i gólového vyjádření. Zpočátku nás sice mrzely neproměněné šance Maného, stejně jako hlavička Lovrena do břevna. Potom se však dvakrát prosadil Salah, nejdříve parádní střelou přesně do horního rohu branky a pak těsně před odchodem do šatny, což zřejmě přispělo k tomu, že jsme po přestávce na zlepšení v druhé fázi úvodního dějství navázali. Až nečekaně snadno jsme si vytvářeli gólové šance, celý AS Roma měl z našich akcí zamotanou hlavu, ať už šlo o hráče na hřišti, o všechny přítomné na jejich lavičce, nebo o fanoušky v hledišti. Padly další tři góly a mohlo jich být ještě víc, prostě naprostá exhibice z naší strany. V těch okamžicích to byl od Liverpoolu výkon, kterému by, troufám si říct, těžko čelil i kterýkoli z gigantů druhého semifinále, a tedy případný soupeř pro finále. Co se stalo na konci zápasu, byla podle mě směsice víc faktorů. Jistě hosté pookřáli po vystřídání Salaha, který byl pro ně neustálým nebezpečím, své také sehrála fyzická únava z náročného stylu hry, ale hlavní příčinu za sebe vidím v našem sebeuspokojení a se vším, co s tím souvisí. K tomu se ještě vrátím. Takže dlouho to v prvním semifinálovém zápase LCH vypadalo, že cesta do Kyjeva je už dokořán otevřená, ale výsledek 5:2 na konci utkání nám žádnou jistotu nedával, i když by se nám před úvodním hvizdem asi většinou líbil.

Nebylo vůbec jednoduché se potom zkoncentrovat na Stoke, a pro Kloppa ani vybrat správnou sestavu. Už jen proto, že další zranění v podstatě kteréhokoli dalšího hráče základní sestavy by mohlo být pro zbytek sezóny kritické. Raději jsem zaháněl myšlenky na to, jak bude vypadat hra hrnčířů snažících se zoufale zachránit, a ke všemu trénovaných Lambertem. Vypustit toto střetnutí jsme si přitom nemohli dovolit, pokud jsme si nechtěli zkomplikovat účast v příštím ročníku Ligy mistrů. Náš trenér se nakonec k několika změnám odhodlal, a na výkonu to bylo dlouho znát. Špatným znamením byla zahozená tutovka Salaha hned v úvodu utkání, byla to situace, kterou tento hráč obvykle bezpečně proměňuje. No a do hry se pak, jak už je v této sezóně v našich zápasech špatným zvykem, bohužel vložili i rozhodčí. Neuznaný regulérní Ingsův gól v závěru první půle, jasně odepřená penalta za ruku Pieterse na konci utkání plus minimálně další dva či tři zákroky Stoke v pokutovém území, kdy také podle mě neměla zůstat píšťalka rozhodčího němá, to bylo ze strany arbitrů zase hodně silné kafe. O nedostatečném trestání nečisté hry Potters ani nemluvě. Nechci tím ale zakrývat náš vlažný výkon, zdálo se mi, že hráči v červeném hodně uhýbali ze soubojů, asi z obav ze zranění před cestou do Říma, přičemž mi celkově přišlo, že už byli myšlenkami v italské metropoli. Teprve po vystřídání jsme soupeře zatlačili před vlastní branku, vytvářeli si šance, znovu se ale ukázalo, že rozhodovat střetnutí v jejich závěrech se nám daří jen výjimečně. Dokonce jsme mohli těsně po neúspěšném reklamování zmíněné ruky Pieterse z protiútoku inkasovat, v tu chvíli mi opravdu zatrnulo. Takhle máme z tohoto utkání aspoň remízu, díky níž nemusíme nutně na Chelsea bodovat.

No a přišla odveta v Římě. Ač jsem měl mezitím pár dní volno a vycestoval jsem s přáteli do krásného prostředí, tak jsem jen těžko dokázal myslet na něco jiného, než na fotbal. Zvlášť když se ke mně donesly Jobovy zvěsti o dalších potencionálních zraněních, o možném trestu pro Salaha či o odchodu Buvače. Samotný zápas se dlouho vyvíjel dobře, i když na nás domácí hnáni vlastním publikem podle očekávání „vlítli“, tak se nám povedlo dát rychlý gól. A nepoložilo nás ani rychlé, nešťastné vyrovnání, dokázali jsme znovu jít do vedení. A troufám si říct, že jsme ve zbytku prvního poločasu hru vcelku kontrolovali, i když v našich zadních řadách jsme nepůsobili po celý zápas jistým dojmem. Tentokrát hlavně dost hořel TAA, což brzy po přestávce také utkání zdramatizovalo. Po jeho hrubce padl zbytečný gól na 2:2, který dodal AS Roma energii. Následovala nervózní pasáž, v níž jsme nedokázali pořádně podržet míč, a celkově jsme hodně chybovali, takže soupeř rozhodně nebyl bez šancí přidat další góly. A také si hlavně za tyto minuty dovolím zkritizovat naše ofenzívní hráče. Jednak si Salah špatně hlídal ofsajdové postavení, vůbec mi celý zápas připadal trochu zakřiknutý, jakoby mu návrat v této situaci před římské publikum dělal problém. Občas jsme se ale i tak dostali do slibných příležitostí, nicméně jejich řešení mi přišlo jako hodně laxní. Přitom třetí gól by celou semifinálovou zápletku definitivně vyřešil. Místo toho však přišlo to, čeho jsem se obával už před úvodním hvizdem nejvíc. Tedy že budeme mít čtvrt hodiny před koncem stále třígólový náskok, ale začneme stále víc tlačit očima časomíru na úkor koncentrace na hru. Naštěstí se tak stalo aspoň za stavu 2:2 a ne 0:0 či 1:1, i když vzhledem ke kvalitě naší lavičky bychom asi i v prodloužení tahali za kratší konec a na případný penaltový rozstřel bychom potřebovali spíš Mignoleta, než Kariuse.

Že nakonec všechno šťastně skončilo, už víme, ale koncovky zápasů jsou pro Liverpool a jeho fanoušky v poslední době opravdovou noční můrou. Kromě obou semifinálových utkání s AS Roma si vzpomeňme ještě na ztrátu dvougólového vedení na WBA, ale zařadil bych tam i situaci v opačném gardu, když jsme si nedovedli v závěru poradit s obranou Stoke. V tomto směru se často jako důvod uvádí zmíněné omezené možnosti střídání díky úzkému kádru a velkému počtu zranění, dále to, že našim hráčům při náročném způsobu hry docházejí fyzické síly, ale hlavní potíž je, myslím, většinou někde jinde. I náhradníci jsou totiž profesionálové, a měli by vědět aspoň to základní, totiž že se hraje do závěrečného hvizdu rozhodčího, že až do poslední chvíle je třeba poctivě pracovat, koncentrovat se na hru, plnit si své úkoly. A ne se při vědomí náskoku začít pomyslně dívat na hodinky a čekat pasívně na konec zápasu nebo dokonce už podvědomě v kabině slavit. To se nám zřejmě stalo v obou utkáních s AS Roma, a zdaleka ne poprvé! Vrátit takto zbytečně soupeře do hry mohlo mít v semifinále LCH fatální následky. Kdybychom nepostoupili do Kyjeva, hodně dlouho bych z toho byl smutný, protože by to byla lehkomyslně promarněná obrovská šance. Takže jako hlavní úkol pro nejbližší tři utkání vidím zapracovat na mentalitě hráčů. Že by problémy, které jsem právě popsal, mělo jít odstranit, to mi ukázaly oba čtvrtfinálové zápasy LCH proti Citiziens. Tam jsme ukázali, že se na hru umíme koncentrovat až do úplného závěru, ale musí se z toho stát automatická záležitost.

Jak jsem naznačil už v úvodu, ještě jsme přes všechna pozitiva nedosáhli všeho, co bychom si přáli, takže naše mise ještě není u konce. V prvé řadě si ještě potřebujeme zajistit účast i v dalším ročníku Ligy mistrů, na což teď máme, podobně jako atleti ve skoku vysokém, tři pokusy. První nás čeká v neděli, kdy bychom se měli snažit vybojovat alespoň bod na Chelsea. Tím by se stal následující zápas s Brightonem formalitou a šlo by jej využít jako trénink na velké finále LCH. Pokud ale na Stamford Bridge prohrajeme, pak musíme v posledním ligovém kole na Anfieldu zvítězit nebo spoléhat na zaváhání našeho nejbližšího soupeře. Kdyby se ani to nepovedlo, pak snad ani nemusím připomínat, že bychom měli ještě poslední šanci zajistit si vstupenku do nejprestižnější evropské soutěže, a to dovézt si ji spolu s ušatou trofejí z Kyjeva. To by bylo jistě parádní, v tuto chvíli by však bylo pošetilé se na to spoléhat.           

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

titi liverpoolsky

Facebook