pivovar helf

Vzestupy a pády města na Merseyside III.

2

V minulém díle historie Liverpoolu jsme město opustili v prvních desetiletích 20.století, kdy bylo na absolutním vrcholu své ekonomické moci. Liverpool byl druhou metropolí největšího světového impéria a globálním velkoměstem kontrolujícím 40% světového obchodu.

Část třetí – Ústup ze slávy po roce 1920

Již v první polovině 20.století začalo docházet k ekonomickým změnám, které měly v budoucnu přispět ke stagnaci a poklesu města. Jednalo se především o pokles poptávky po tradičních exportních produktech Severozápadní Anglie, zejména textilu. Znamenal nižší vykládku surovin pro jejich výrobu i nakládku jeho výrobků v liverpoolském přístavu. Ve 20.století liverpoolský průmysl zahrnoval strojírenství, výrobu automobilů, produkci cementu, rafinaci cukru, mlýny, bankovnictví a finance. Avšak rozsáhlý přístav byl pro ekonomiku města stále nejdůležitější.  

 
Nezaměstnanost byla vysoko nad celonárodním průměrem již od 20.let. Na počátku století také vznikla reputace Liverpoolu týkající se dělnického radikalismu, vysoké odborové organizovanosti  a militantnosti. Nejznámější je generální stávka v dopravě v roce 1911. Město se stalo proslulým i svými občasnými výbuchy náboženského sektářského násilí.   

pic III 01

Stávka v dopravě v roce 1911

Ve 30.letech bylo otevřeno letiště (dnes Letiště Johna Lennona). Počet obyvatel kulminoval na úrovni 850 tisíc. Nezaměstnanost v době Velké hospodářské krize dosahovala 30%.

Druhá světová válka

Během II.světové války byl Liverpool hlavním přístavem pro transatlantické konvoje, které připlouvaly a vyplouvaly prakticky každý den a představovaly pro Británii životně důležité dodávky zbraní, munice, potravin a dalších zásob. Jako takový byl primárním cílem pro německé nálety. Liverpool byl druhým nejbombardovanějším městem Británie po Londýně, a dok Canada byl nejbombardovanější čtvereční mílí ve Spojeném království.    

Od roku 1940 bylo na Liverpool podniknuto 80 náletů. Celkové ztráty na životech na Merseyside činily 3.875 lidí. Téměř polovina budov v metropolitní oblasti utrpěla nějakou škodu a totálně zničeno bylo více než 10.000 domů a cca 70.000 lidí zůstalo bez střechy nad hlavou. To nejhorší Liverpool potkalo během velké série náletů 600 letadel koncentrovaných do jednoho květnového týdnu roku 1941. Během této kampaně, která se dnes v Liverpoolu nazývá „The Blitz“ (z německého slova Blitzkrieg), zahynulo téměř 2.000 obyvatel.

pic III 02 

Liverpool po německých náletech. V popředí Queen Victoria Statue zachována, ale Castle Street / North John Street byly značně poničeny

Během jednoho z náletů dne 9.října 1940 se narodil jeden ze zakladatelů Beatles John Lennon.   

Traduje se historka, že posledním bombardovanou budovou byl dům, ve kterém žil před válkou Hitlerův bratr, ale její pravdivost není prokázána.

Liverpool byl nejen důležitý přístav, ale v Derby House v Liverpoolu sídlil také Western Approaches Command – centrála pro strategické plánování Bitvy o Atlantik. Na památku kapitána Frederica Johna Walkera, za jehož řízení bylo zničeno 20 německých ponorek, stojí na Pier Head socha. Kontrolní místnost v Derby House je dnes stále v původním stavu a přístupná návštěvníkům.

pic III 03 

Kontrolní místnost v Derby House za války

Pro obyvatelstvo Liverpoolu představovala válečná léta období velkého strádání. Tisíce dětí byly před nálety evakuovány na venkov. Byl zaveden přídělový systém na potraviny, který přežil válku a trval až do roku 1954. Na 6 let byla přerušena fotbalová liga.

Přes to, že se jednalo o nejhorší období v historii města, vedla válka ke stmelení místních lidí, v dnešní době nevídané. Winston Churchill po náletech The Blitz prohlásil: „Vidím škody způsobené nepřátelskými útoky, ale vidím také ducha nepokořených lidí.“    

Poválečná obnova

50.léta přinesla naději a přechodné oživení ekonomiky. Infrastruktura liverpoolského přístavu sice byla po válce značně poškozena nálety, ale přístav brzy začal profitovat z ekonomického růstu. Po létech válečného strádání začala růst poptávka po zboží a s ní i obchodní objemy, čehož využily přepravní společnosti i liverpoolské doky. Budoucnost vypadala opět růžově.

Městská rada po válce rozhodla, že je třeba nového začátku, a spolu s vybombardovanými domy se rozhodla srovnat se zemí velké části starého viktoriánského města. Tisíce rodin byly vystěhovány z města do Kirkby a Skelmersdale. Svým způsobem to předznamenalo budoucí vývoj, kdy se štěstěna k městu obrátila zády.    

Již v 50.létech město přišlo o řadu firem - významných zaměstnavatelů. Navíc se koncem této dekády objevila revoluční technologická změna v dopravě, která přispěla k tomu, že poválečný optimistický výhled pro liverpoolské doky se vypařil a poslední desetiletí 20.století se naopak stala svědky jejich úpadku. Byly to kontejnery.

Beatles

Mezitím se v 60.letech Liverpool stal centrem kultury mládeže. Ve městě vznikl specifický hudební styl Merseybeat a především The Beatles – skupina, která změnila celý hudební průmysl. Nešlo jen o nový zvuk a hudební styl, ale o to, jak hudba ovlivnila celou kulturu a postoje lidí. Šlo o fenomén, který byl předtím neznámý. Hudba byla do té doby jen něco, na co se tančilo, ale nebyla životním stylem.

John Lennon, Paul McCartney a George Harrison nejprve hráli v domě bubeníka Peta Besta ve West Derby. Svět si jich ale všiml, až když začali hrát v Cavern Club na Mathew Street v centru Liverpoolu. To již bylo s bubeníkem Ringo Starrem. Klub existuje dodnes, byl pouze částečně přestavěn. V roce 1962 Beatles natočili první singl „Love Me Do“ a propukl globální fenomán zvaný beatlemanie. Dodnes byla prodána přes miliarda jejich desek a CD, a Beatles se stali nejznámější hudební skupinou všech dob.   

pic III 04

Beatles v Cavern Club

Kontejnerizace dopravy a její důsledky

V Liverpoolu, stejně jako v ostatních přístavech se nakládka a vykládka zboží dlouho prováděla klasickým způsobem. Každý kus se skladoval a manipulovalo se s ním odděleně, což vyžadovalo tisíce přístavních dělníků. Koncem 50.let začaly americké dopravní firmy zavádět převratnou změnu – velké standardizované kontejnery k přepravě nákladu. Ty se plnily mimo doky, v továrně nebo v  distribučních centrech, a poté byly překládány na vlaky, kamiony a lodě. V přístavech k jejich nakládce a vykládce sloužily obrovské jeřáby. Zároveň se na přepravu kontejnerů začaly stavět speciální lodě, které byly mnohem větší. Efektivnost přepravy kusových nákladů prudce vzrostla, doba nakládky se snížila o 84% a náklady o 35%. Dokaři najednou nebyli potřební.

Kontejnerizace proměnila liverpoolský přístav během krátké doby. Přecpaná mola většiny starších doků byla pro kontejnery nevhodná a samotné doky byly příliš malé na to, aby přijímaly velké kontejnerové lodě.

V roce 1972 společnost Mersey Docks and Harbour Company zavřela většinu tradičních liverpoolských doků. Zároveň byl na severu města otevřen nový Royal Seaforth Dock, uzpůsobený pro kontejnerovou přepravu – jednalo se o největší projekt doků v Británii.

Kontejnerizace poškodila obchod liverpoolského přístavu, ale ten se opět oživil po tom, co Seaforth Dock byl v roce 1984 vyhlášen zónou volného obchodu. Liverpool je dnes díky své poloze hlavním přístavem Spojeného království pro obchod se Severní Amerikou, když denně překládá 700 tisíc kontejnerů. Je to jedinný hluboký přístav na západním pobřeží. Objem přeloženého nákladu je vyšší než kdykoliv předtím v historii. Ale přístav přestal být hlavním zaměstnavatelem. Počet pracujících v docích je zlomkem toho, co byl na počátku 20.století a město se proměnilo z druhého nejbohatšího na světě v oblast chronicky vysoké nezaměstnanosti.

pic III 05

Royal Seaforth Dock v Liverpoolu dnes

V 70.letech byl zároveň průmysl Liverpoolu postižen recesí britské ekonomiky. Řada továren a firem byla zavřena a nezaměstnanost dosáhla rekordní úrovně za 50 let.

V 80.letech si Liverpool sáhl na dno. Zde ale opět potřebujeme historický kontext.

80.léta a thatcherismus

Po II.světové válce došlo v Británii k rozsáhlé socializaci ekonomiky. Velké podniky byly zestátněny, vláda silně regulovala ekonomiku a obludně narostla moc odborů. Do 70.let bylo v podstatě jedno, zda byli u moci labouristé nebo konzervativci, hospodářská politika vlády byla socialistická.

Výsledky se dostavily. Země, která byla nedlouho předtím centrem největšího impéria v dějinách se v 70.letech nacházela v hlubokém úpadku. Byla sužována vysokou nezaměstnaností a inflací, a zmítána stávkami. Zatímco dříve byla zvána „dílnou světa“, nyní získala novou přezdívku: „nemocný muž Evropy“. Výdaje vlády stále rostly, i navzdory klesajícímu HDP a tak se Británie stále více zadlužovala.

Tehdejší britská ekonomika se v mnoha aspektech podobala více tehdejší RVHP než dnešní Británii. Pro ilustraci pár faktů:
·    Skoro všechny velké podniky, kromě finančních institucí, byly státní a státní sektor zaměstnával přes 30% pracovních sil. Většina z těchto podniků byla zoufale nekonkurenceschopná a nacházela se v technickém bankrotu. Mocné odbory bránily jejich restrukturalizaci či zavření.
·    Inflace byla běžně dvouciferná a na konci vlády labouristů činila okolo 18%.
·    Mezní daňové sazby dosahovaly u některých příjmů i přes 90%.
·    Málo známým faktem je, že libra nebyla směnitelná. Pokud chtěli Britové cestovat na dovolenou a získat cizí měnu, museli žádat o devizový příslib, podobně jako občané tehdejší ČSSR (pamětníci vědí, o co se jedná).
 
Kromě hospodářských problémů trpěla Británie ztrátou vlivu. Její impérium se rozpadlo a země trpěla nepokoji v Ulsteru a irským terorismem. Její sebevědomí bylo na dně.

Co následovalo, lze směle nazvat revolucí. V roce 1975 se leaderem opoziční Konzervativní strany stala Margareth Thatcherová. V květnu 1979 pak strana pod jejím vedením vyhrála parlamentní volby s úplně opačným politickým programem, než se tehdy praktikovalo v Západní Evropě (což byly rostoucí daně, schodkové rozpočty a vysoká inflace).

Prvními opatřeními nové vlády bylo zastavení pádivé inflace a stabilizace cen, snižování vládních výdajů, zastavení podpory krachujícím státním podnikům a privatizace těch, které ještě bylo možné zachránit.

Inflaci se podařilo zkrotit již v roce 1981. Okamžitým důsledkem těchto opatření však bylo i přechodné prudké zvýšení nezaměstnanosti z 1 na 3 miliony (z necelých 5% na více jak 12%). To vyvolalo mohutné protesty odborů. I přes nepříznivé sociální dopady vládních reforem Konzervativní strana ještě výrazněji zvítězila ve volbách v roce 1983, kde konzervativci získali 397 křesel (oproti 339 ve volbách v roce 1979). Ve druhém volebním období se Thatcherová zaměřila na další redukci státního vlivu v ekonomice a zahájila rozsáhlou privatizaci státem vlastněných podniků. I tyto kroky vyvolaly řadu protestů.

Odpor odborů vyvrcholil stávkou pořádanou Odborovým svazem horníků, který nesouhlasil s uzavřením dvaceti ztrátových dolů. Stávka, trvající od března 1984 do dubna 1985 byla soudem prohlášena za nezákonnou. Důsledkem neúspěšné stávky bylo uzavření dvaceti pěti dolů ihned, další byly uzavřeny postupně do roku 1992 (celkem 97). Thatcherové se podařilo odborové hnutí na několik let ochromit a demoralizovat, a navždy snížit jeho vliv. Od druhé poloviny roku 1984 již nezaměstnanost klesala až do konce vlády Thatcherové, kdy činila 7%.

pic III 06

Margareth Thatcherová a její vláda v roce 1989

V dnešní době všeobecně narůstajících socialistických tendencí se objevují snahy o revizi odkazu thatcherismu. Historickým faktem ale zůstane, že vláda M.Thatcherové zachránila britskou ekonomiku a celou zemi od úpadku a zvedla její sebevědomí. A paradoxně změnila i opozici. Obrozená labouristická strana, po tom co se probrala z letargie a dostala opět k moci pod vedením Tonyho Blaira, v podstatě spíše pokračovala v thatcherovských konceptech, než aby se vrátila ke svému zhoubnému poválečnému odkazu.

Dopad thatcherismu na Liverpool

Restrukuralizace ekonomiky zasáhla Liverpool s velkou tvrdostí. Na počátku 80.let patřila míra nezaměstnanosti k nejvyšším ve Spojeném království – vyšplhala na 25%. Tyto údaje je třeba uvést do historické perspektivy. Podobná nezaměstnanost je dnes v řadě regionů EU zcela běžná, navíc nejde o přechodnou strukturální nezaměstnanost, ale o nezaměstnanost chronickou. Podle statistiky EU z konce dubna 2013 mají některé země EU ještě vyšší nezaměstnanost na celostátní úrovni (Řecko a Španělsko, shodně 27%). V 80.letech však byla podobná úroveň nezaměstnanosti ještě považována za naprosto katastrofální (pěkná ilustrace toho, kam to dopracoval moderní evropský sociální stát).   

Město opouštělo průměrně 12 tisíc obyvatel ročně a asi 15% nemovitostí bylo nevyužívaných. V roce 1981 propukly v Liverpoolu (podobně jako v některých dalších britských městech) sociální nepokoje - známé Toxtethské bouře, během nichž byl poprvé v Británii jinde než v Ulsteru použit slzný plyn proti civilistům. Ve stejném roce byl uzavřen jeden z hlavních výrobních podniků v Liverpoolu – cukrovar Tate and Lyle.

pic III 07

Toxtethské bouře

Otázka Liverpoolu byla v kabinetu M.Thatcherové jedno z horkých témat. Tehdejší ministr financí Geoffrey Howe prosazoval myšlenku, že Liverpool by měl být v podstatě ponechán svému osudu a jeho pokles by měl být vládou pouze zpomalován a regulován (doslova použil výraz „managed decline“, který je citován dodnes, i když zřídka ve správném významu). Ministr životního prostředí Michael Heseltine naopak navrhoval, aby vláda poskytla financování na regeneraci některých částí Liverpoolu. Geoffrey Howe od toho Thatcherovou zrazoval a varoval ji, aby neplýtvala vzácnými zdroji na snahu „přinutit vodu téci do kopce.“ Předsedkyně vlády nakonec Howea nevyslyšela a poslala Heseltina do Liverpoolu.  

Zatímco na celostátní úrovni M.Thatcherová zvítězila ve 3 parlamentních volbách v řadě, Liverpoolská městská rada byla v 80.letech ovládána krajně levicovou Militantní skupinou. Město upadlo do dluhů, když městská rada bojovala proti redukci financování místních služeb ze strany centrální vlády. To vedlo k tomu, že 49 členů rady bylo odvoláno z funkce oblastním auditorem kvůli neochotě zkrátit výdaje a snížit schodek. V podstatě přivedli město k faktickému bankrotu.    
Špatná reputace tehdejšího vedení města přispěla k špatnému obrazu města a jeho obyvatel, stejně jako šablonovité zobrazování místních lidí v televizních programech jako například „The Scousers“ od komika Harryho Enfielda. Liverpoolští obyvatelé tam jsou parodováni mj.jako nemakačenka čerpající sociální dávky (viz například zde: http://www.youtube.com/watch?v=qamVB4ixxGs).

Další událostí, která prohloubila animozity mezi lidmi z Liverpoolu a zbytkem Británie, byla tragédie na stadionu Hillsborough v Sheffieldu při semifinále FA Cupu, kde v tlačenici zahynulo 96 fanoušků LFC. Nejenže událost nebyla řádně vyšetřena, a viníci nebyli potrestáni, ale oficiální policejní zdroje a některá média, zejména bulvární odpad The Sun, svalovali zodpovědnost na neukázněnost a opilství fanoušků. V lidech z Liverpoolu to zanechalo hluboký pocit nespravedlnosti a u části Britů prohloubilo špatný obraz jejich obyvatel. Po několika oficiálních šetřeních v 90.letech (které pravděpodobně měly pouze problém zamést pod koberec), byla událost vyšetřena až po více než 20 letech nezávislým panelem. Závěrečná zpráva panelu vydaná v roce 2012 zprostila fanoušky veškeré zodpovědnosti za tragédii a za příčiny označila konstrukci stadionu, sérii chyb v organizaci utkání a zejména v práci South Yorkshire Police ale i záchranné služby. Zpráva rovněž poodhalila pozadí organizace lživé kampaně, která vinu svalovala na fanoušky.

Úspěchy liverpoolského fotbalu v létech krize

Jistou kompenzací v době ekonomické krize města v 70. a 80.letech byly úspěchy liverpoolských fotbalových klubů. Liverpool FC, který získal od svého vzniku v roce 1892 do roku 1947 pět ligových titulů, zaznamenal první souvislé období úspěchů za legendárního manažera Billa Shanklyho v letech 1959-1974 – 3 ligové tituly, 2x FA Cup a evropský pohár UEFA. I po odchodu Shanklyho LFC dominoval britskému fotbalu po dalších téměř 20 let. Do roku 1990 nasbíral tolik trofejí jako žádný jiný britský klub v historii: 18 ligových titulů, 4x FA Cup, 4x Ligový pohár, 4x evropský PMEZ (předchůdce LM) a 2x pohár UEFA (předchůdce Evropské ligy).

Everton FC slavil úspěchy v období mezi světovými válkami a v 60.letech. Od posledního titulu v roce 1970 však byl 14 let bez trofeje. Potom, v roce 1984, vyhrál FA Cup. V následujícím roce anglický titul a evropský PVP (dnes již neexistující soutěž pro vítěze národních pohárů). V sezoně 1985/86 začala několikaletá nadvláda liverpoolského fotbalu: ligu vyhrál LFC, druhý skončil Everton a ve finále FA Cupu ve Wembley LFC porazil Everton 3:1. V následující sezoně získal titul Everton před Liverpoolem. Další Merseyside derby vidělo Wembley v roce 1989: LFC porazil ve finále FA Cup Everton 3:2.         

pic III 08

Everton se gólem Linekera ujímá vedení ve finále FA Cupu 1986 ve Wembley. Liverpool nakonec utkání otočil na 3:1

Oživení v 90.letech

První pokusy o revitalizaci Liverpoolu začaly již v 80.letech, kdy vláda zahájila řadu regeneračních projektů. Jedním z nich byla například přestavba Albert Docku na zónu obchodů,  restaurací a volného času. Jiné projekty se neujaly, jako například rozsáhlý zahradní a sportovní komplex v jiném opuštěném doku pro International Garden Festival. Festival již nebyl opakován a komplex chátrá.

Regenerace nabrala obrátky v 90.letech, kdy byla ve městě otevírána řada muzeí, galerií umění, atrakcí, hospod a restaurací. Liverpool začal podporovat turismus, a jeho hlavními atrakcemi jsou Beatles, fotbal a především historie města. Centrum města a většina doků byly v roce 2004 prohlášeny Světovým kulturním dědictvím. Organizace UNESCO je považuje za historicky důležité pro svoji roli, kterou sehrály v největší světové migraci lidí. V roce 2008 byl Liverpool zvolen Evropským městem kultury, v konkurenci s Newcastlem a Birminghamem. Tehdy začala rozsáhlá rekonstrukce centra města.

Ekonomika Liverpoolu roste od poloviny 90.let rychleji než je celonárodní průměr Británie. Úroveň kriminality je nižší než u většiny metropolitních oblastí Anglie a Walesu. Kriminalita na jednoho obyvatele je na průměru Spojeného království, což je na městské poměry neobvykle nízké.

Populace města se ustálila na přibližně 440 tisících, což je cca polovina maximálního stavu v 30.letech. Část předcházejícího exodu však směřovala do okolních menších měst, která se nacházejí v socio-ekonomické sféře Liverpoolu. Metropolitní oblast má asi 1,5 milionu obyvatel. Populace Liverpoolu dokonce začala pozvolna růst s tím, jak se někteří rodilí Liverpudlians vracejí zpět domů a také díky nově příchozím.

pic III 09

Vývoj počtu obyvatel Liverpoolu v letech 1801-2001

V současnosti existují ambiciózní plány na výstavbu moderních budov na nábřeží řeky Mersey na místě bývalých doků, expanzi letiště Johna Lennona a jeho napojení na železnici, napojení severního Walesu na Merseyrail a především vybudování superpřístavu s doky, které by mohly přijímat největší kontejnerové lodě (Royal Seaforth Dock je již opět zastaralý, za posledních 20 let se velikost největších kontejnerových lodí více než zpatnáctinásobila). Podle nejsmělejších plánů se má Liverpool opět stát významným světovým finančním centrem a jeho populace se má zdvojnásobit. Ale tady už končí historie a začíná budoucnost.

pic III 10

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

gel 260x350

Facebook