pivovar helf

Liverbird na mojej hrudi III.

LiverbirdUponMyChest

V ďalšom pokračovaní seriálu sme vyspovedali jedného z najznámejších fanúšikov LFC v Čechách a na Slovensku.

Dnes máme to potešenie sa s vami podeliť o názory Iva Sobotku. Pútavý rozprávač, veľký pamätník histórie LFC a vo futbalových kruhoch pre svoju krídelnú hru známy ako Ivo "Downing" Sobotka má zaujímavé názory podopreté viac ako 35 ročnou vášňou zvanou Liverpool FC. Pekné čítanie.

1.Meno a Priezvisko?

Ivo Sobotka

2.Prezývka na webe?

Ivo  ( to není moc originální, já vím J)

3.Odkedy fandíš LFC?

Bojím se, že už jsem to psal mnohokrát, nechci se opakovatJ. Někdy od roku 1975. Bylo mi tehdy 10 let.

4.Čo ťa k fandeniu LFC priviedlo?

Taky už jsem o tom psal víckrát a přitom je těžké to vyjádřit slovy. Musely tu zafungovat nějaké vyšší síly. Jinak si to nedovedu vysvětlit, protože už jen slovo Liverpool mě něčím přitáhlo, když jsem je viděl někdy na jaře 1975 zhruba na pátém místě tabulky anglické ligy v novinách. Na podzim téhož roku pak začala úspěšná cesta Liverpoolu za titulem, což kupodivu často ukazovali v našich sportovních zprávách formou gólových sestřihů. V krátkém sledu pak následovaly další obrovské úspěchy i na evropské úrovni. Moc jsem to všechno Liverpoolu na dálku přál! A když se mi na sklonku roku 1977 naskytla poprvé příležitost vidět přímý přenos zápasu Liverpoolu, bylo navždy rozhodnuto. Fantastický výkon hráčů v tmavých dresech na černobílé obrazovce, atmosféra jako z říše snů, byť také jen v černobílém provedení, výhra na Anfieldu v odvetě finále superpoháru nad tehdy výborným Hamburgem SV 6:0, přičemž soupeř skoro nepřekročil půlící čáru – prostě nebylo už co řešit. Můj osud byl zpečetěn, od toho památného prosincového večera 1977 jsem byl definitivně doživotně odsouzen stát se fanouškem Liverpoolu. Mnohdy to byl velmi těžký osud, což platí i pro poslední roky J. Ale nikdy jsem toho nelitoval!   

5.Moment, ktorý ti najviac utkvel v pamäti?

Věřím, že je otázka směřována k pozitivním vzpomínkám, tak nebudu jmenovat Brusel ani Hillsborough, na což se nedá zapomenout. Určitě nezapomenu na zmiňovaný superpohár proti Hamburgu SV. A samozřejmě následovala spousta dalších skvělých okamžiků, z nichž je těžké si vybrat. Proto udělám určitý kompromis a místo největších, notoricky známých liverpoolských úspěchů vyberu jeden méně nápadný moment. Je to nádherný gól mého oblíbence Terry McDermotta z října 1980, který mi napořád uvízl v paměti. Dal jej na hřišti Aberdeenu v 2. kole tehdejšího poháru mistrů. Tento gól byl jediný v zápase a Liverpool jím položil dobrý základ do domácí odvety a tedy i k postupu do čtvrtfinále této soutěže, kterou v onu sezónu nakonec potřetí vyhrál. Na tomto gólu chci demonstrovat, proč jsem si McDermotta tak oblíbil. Z dnešního pohledu má navíc tato branka sladkou příchuť, když si uvědomíme, kdo tehdy Aberdeen trénoval. Ale také z něj momentálně cítím trochu hořkou příchuť, když vidím naše zakončování v této sezóně L. Gól najdete na http://www.youtube.com/watch?v=ep-mkRafi7I   . Mimochodem v odvetném utkání s Aberdeenem padaly na Anfieldu při vítězství 4:0, taky velmi krásné góly, rovněž je možné si je na youtube prohlédnout. A možná se některý z nich bude někomu líbit víc, než ten který jsem vybral já.

6.Prvá návšteva Anfieldu respektíve prvý zápas, ktorý si videl.

Tak poprvé jsem byl na Anfieldu na EURO 1996 a Češi zde v základní skupině senzačně porazili favorizovanou Itálii 2:1! Atmosféra nejen na stadiónu, ale i v jeho okolí mě doslova učarovala, předčila veškerá očekávání, s kterými jsem do Liverpoolu odjel. Pravda, bylo to dáno i tím, že lidé z Liverpoolu nám proti Itálii vesměs velmi fandili a samozřejmě i tím, že jsme zápas vyhráli. Velkou roli hrála i skutečnost, že v polovině 90. let minulého století ještě v Anglii nepůsobilo tolik Čechů jako dnes a byli jsme tam tedy v dobrém smyslu slova za exoty. Vznikla tak zajímavá situace, že jsem byl v pubu Sama Doddse, kousek od Anfieldu, hostem fanoušků Evertonu, s kterými jsem se tam dal do řeči. Ačkoli jsem se jim přiznal, komu fandím, zaplatili za mě spoustu guinessůJ. V každém případě mi celé město po této návštěvě ještě více přirostlo k srdci a i díky tomu budu brát zápasy s Evertonem vždy jako přátelské derby.

Ale na to, abych na Anfieldu viděl na vlastní oči svůj milovaný klub, jsem si musel počkat až do dubna 2007. Vyhráli jsme nad Middlesbrough 2: 0 dvěma góly Steva Gerrarda, v zápase, který ale z hlediska postavení v tabulce nic moc neřešil. Tehdy žil celý klub touhou uspět v semifinále LCH proti Chelsea a poté v následném aténském finále. V lize už jsme žádné velké ambice v tu dobu nemohli mít. Takže to byl spíš takový přátelský zápas hraný ve středu večer, stejně jako poté v sobotu zápas proti Wiganu, na který jsme v Liverpoolu ještě zůstali. I ten skončil 2:0 a dvakrát se trefil pro změnu Dirk Kuyt. Tuto i další návštěvy Liverpoolu jsem si také velmi užil, i když byla už úplně jiná doba, než v roce 1996 a těžko se to srovnává. Zatím jsem na Anfieldu neviděl žádný zápas z kategorie těch nejatraktivnějších, ale na to snad také přijde řada a pokud možno v lepších časech, na které pevně věřím. Na druhé straně si velmi vážím toho, že jsem na Anfieldu mohl vůbec nějaké ligové zápasy shlédnout, o tom se mi ve zlatých liverpoolských časech, kdy ale u nás vládla komunistická totalita, ani nesnilo. Jedno přání se mi už ale bohužel nesplní, a sice prožít si na Anfieldu zápas s atmosférou z druhé poloviny minulého století, kdy v našem svatostánku byla ještě místa na stání.    

7.Odchod hráča LFC, ktorý ťa najviac mrzel.

V nejlepších časech Liverpoolu to byl asi odchod gólmana Raye Clemence v létě roku 1981. Bylo to ale i proto, že jsem měl tehdy velmi málo informací o přestupech a Liverpool fungoval jako skvěle namazaný stroj, takže jsem mnohdy až se zpožděním zjistil, že ten či onen hráč klub už opustil. Často to tedy bylo ve chvíli, kdy mi už v naší sestavě vůbec nechyběl J. Ovšem když jsem po vítězném pařížském evropském finále 1981 na začátku následující sezóny uviděl v gólovém sestřihu zápasu Charity Shield Clemence v brance Tottenhamu, pokoušely se o mě mdloby. Vůbec jsem si bez něj nedovedl Liverpool představit. Naštěstí mě Bruce Grobbelaar brzy uklidnil J. Když půjdu v čase dál, tak jsem přesvědčen, že náš ústup z pozic na počátku 90. let byl způsoben i chybnými změnami v kádru Graema Sounesse. Z této doby mě nejvíc mrzí odchod útočníka Petera Beardsleyho, to byla podle mě jedna z největších tehdejších personálních chyb. V současné době už mám přehled samozřejmě mnohem větší, takže bych dokázal jmenovat více hráčů. Z nich vyberu tři. Jednak Xabiho Alonsa, klíčového hráče z úspěšné sezóny 2008-9, Petera Crouche, kde to sice bylo spíš o tom, že jsem si ho oblíbil, ale určitě si myslím, že mohl být i nadále velmi platným hráčem no a Yossiho Benayouna, pro kterého platí tak nějak dohromady to, co pro oba výše jmenované hráče.

8. Najobľúbenejší dres ? 

V tomto směru nejsem moc vybíravý a beru to spíš podle míry úspěchu, jaký jsme s tím či oním dresem dosáhli. Líbila se mi ale bílo – zelená kombinace venkovních dresů pro evropské poháry ze sezóny 2006-7. Bohužel jsme si jich díky vylosování soupeřů moc neužili, ale Liverpool v nich vyhrál např. v Barceloně. Nebudu tady rozebírat, jak moc jsem pověrčivý, ale kdybychom v nich hráli poté i finále proti Milánu, tak jsem přesvědčen, že bychom tehdy z Atén neodjeli praženi J.     

9.Najobľúbenejší predmet/suvenír spojený s LFC?

Asi můj hrnek v červenobílém provedení se znakem Liverpoolu, ve kterém si už několik let vařím v práci kávu. Je velmi používaný a nápoj z něj chutná mnohem lépe, než z jiných, běžných hrnků J.

10. Najobľúbenjší hráč súčasnosti?

Tak v současném kádru, který se tolik obměnil, můžu těžko jmenovat někoho jiného, než legendy klubu Carraghera a Gerrarda, i když už jsou bohužel oba za zenitem své výkonnosti. Koho z těch dvou víc? Nevím, musel bych si hodit mincí J.

11. Najobľúbenejší hráč minulosti?

Tohle jsou fakt nejhorší typy otázek pro člověka, který fandí Liverpoolu víc, než 35 letJ. Já si především vážím úplně každého hráče, který dal v dresu Liverpoolu do hry všechno. Nedokáži říct jen jedno jméno, vyjádřím to tedy takhle: Vyhrál by to Kenny Dalglish, ale uvedu i pár dalších, kteří by mu nejvíc v mých očích konkurovali: Ian Rush, John Barnes, Jan Molby a u mě nemůže chybět již jednou zmiňovaný Terry McDermott.

12. Najobľúbenejší manažér?

Tady je mou volbou Bob Paisley. Ano, samozřejmě také Bill Shankly je obrovská osobnost, Liverpool by nikdy nedosáhl takových úspěchů bez základů, které on postavil. Jeho charisma, jeho originální výroky, to je těžko s někým nebo s něčím srovnatelné. Ale já jsem jej už nezažil. Naopak jsem sledoval skoro celou éru Boba Paisleyho, který na jeho práci nejen navázal, ale dovedl Liverpool ještě na vyšší úroveň. Teprve za Paisleyho začaly opravdové zlaté časy Liverpoolu se vším všudy. Ale hluboce smekám před oběma jmenovanými osobnostmi, jako před fotbalovými manažéry i jako před lidmi. Kdo chce pořádně pochopit FC Liverpool, měl by si o těchto našich legendách určitě něco přečíst.

13. Čo si myslíš o sučasnej situácii v LFC?

Skvěle namazaný stroj se na počátku 90. let pokazil a od té doby jej až do současné doby nikdo nedokázal pořádně spravit. Důvodů je víc. Filozofie, na které byly liverpoolské úspěchy postaveny, byla za manažérování Sounesse v praxi narušena a nepřál jí ani nástup komerce. Dalším důvodem je jistá křeč, které se uvnitř klubu a mezi fanoušky vytvořila úměrně se zvyšující se dobou čekání na domácí ligový úspěch. Všichni ztrácejí trpělivost, jsou stále nervóznější a to není ideální situace, která by vedla k návratu na výsluní. To, co prohlašovali při svém příchodu majitelé z FSG o trpělivosti a dlouhodobém budování silného týmu, znělo pěkně, nelze však zůstat jen u slov, musí se přejít k činům. Ne že by vůbec nebyla snaha uvést sliby do praxe, ale je tam na můj vkus příliš mnoho diletantství.  Jako příklad uvedu poslední přestupové období.

Zůstanu raději u těchto obecných formulací, nebudu se rozepisovat o tom, co si konkrétně myslím o současných i všech minulých majitelích či o dalších lidech z klubových struktur. A nebudu rozebírat ani svá podezření, že nám lidé z FA v současnosti nejsou příliš nakloněni a proč tomu tak je. O tom už se popsalo a jistě ještě popíše dost.

14. Koho by si privítal v drese LFC?

Momentálně nutně potřebujeme kvalitního útočníka do vápna, který by si rozuměl se Suarezem a který by prokazoval klid v zakončení a vůbec v řešení finálních situací. Nemám ale přehled o konkrétních jménech, nedívám se tolik na zápasy ostatních týmů v Anglii a jiné ligy nesleduji skoro vůbec.   

15. Čo si myslíš o webe liverpoolsky.net?

Můžu jen chválit a děkovat všem, kdo se na chodu webu podílejí a to jak technicky, tak svými příspěvky. Jsem rád, že mám takový zdroj informací, na jaké jsem v minulosti nebyl zvyklý. A samozřejmě je skvělé, že jsem mohl poznat díky těmto stránkám spoustu fajn lidí fandících stejnému klubu, že mám spoustu nových přátel, s kterými se rád vždy sejdu, ať už v užším nebo v širším kruhu. Liverpool z nás dělá jednu velkou rodinu i prostřednictvím liverpoolsky.net.

16. Čo očakávaš od nášho klubu v blízkej budúcnosti?

Samozřejmě co nejrychlejší návrat na pozice, které klub zaujímal v 70. a 80. letech. Minimálně. Tradice zavazuje, menší cíle si klást nemůžeme.   

17. Osobné vyznanie, alebo odkaz fanúšikom 

Každý fanoušek Liverpoolu by se měl svůj klub snažit co nejlépe pochopit, aby se mu natrvalo a pevně usídlil v srdci. Naznačil jsem tu něco o filozofii, na které je náš klub postaven, tak ať se ji každý snaží dostat co nejhlouběji pod kůži a do srdce. Vodítkem může být třeba, jak už jsem zmínil, zjistit si něco víc o Billu Shanklym či Bobu Paisleym nejen po fotbalové, ale i po lidské stránce. Hodně je tato filozofie obsažená v naší hymně. Nebo kdo pojedete do Liverpoolu, nesoustřeďte se jen na fotbal, mějte oči otevřené a nasávejte atmosféru Merseyside, má v sobě opravdu něco specifického. Je toho hodně, čím nás může Liverpool jako město i fotbalový klub obohatit a inspirovat.

Já tuto filozofii nebudu nijak definovat, ono to ani úplně nejde, je to možná spíš takový můj pracovní pojem. Každý si ostatně musí svůj vztah k Liverpoolu přebrat a uložit do srdce po svém. Mě osobně dodává tato filozofie (když už jsem ji tak nazval), úžasnou energii, je mi velkou a pevnou oporou v různých životních situacích, vysoce to překračuje rámec fotbalu. Můj vztah k Liverpoolu, vše, co z něj čerpám, mi pomáhá vždy a všude. Bez ohledu na to, že třeba zrovna s klubem prožíváme těžké časy. Tohle bych přál všem fanouškům, aby aspoň do takového stádia jako já dospěli.   

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook