pivovar helf

Co je to Financial Fair Play – dokončení

V minulé, poněkud suché, části jsme si popsali pravidla Financial Fair play UEFA a důvody jejich zavedení. Pravidla je možno zjednodušeně shrnout do závěru, že fotbalové kluby by měly během přechodného období dosáhnout vyrovnaného hospodaření, jinak jim hrozí od UEFA sankce, které mohou zahrnovat i vyloučení z možnosti startovat v Lize mistrů a Evropské lize. Požadavek na vyrovnané hospodaření se netýká investic do budoucnosti: stadionu, klubové infrastruktury, mládežnické základny apod. V dokončení se pojďme podívat na pravděpodobné dopady těchto pravidel.

Obecný dopad pravidel

Vliv Financial Fair Play se promítne v následujících oblastech:

  1. Přestupy. Transferové ceny by měly poklesnout stejně jako frekvence přestupů. Kluby si budou muset dvakrát rozmyslet, zda hráče opravdu potřebují, než zatíží svoje náklady amortizací přestupové ceny. Příjmy agentů poklesnou. UEFA bude přestupy pečlivě monitorovat. FIFA k tomuto účelu uvádí do provozu informační systém evidující hráčské transfery, který stál miliony dolarů, a který má být UEFA k dispozici.

  2. Hráčské mzdy. Mzdová inflace na straně hráčů je jednou z hlavních příčin současné ekonomické situace ve fotbale. Pravidla by měla vést k tomu, že mzdy se dostanou pod kontrolu. Hráči budou moci brát pouze tolik, na kolik jejich kluby vydělají. Jejich vyjednávací síla se oslabí. Patrně se omezí případy, kdy fotbalisté budou do médií vypouštět prohlášení apelující na jiné kluby ve stylu „come-get-me“, podávat si žádosti o přestup, kdy se jim zamane, a jinak vydírat svého zaměstnavatele. Koupěschopná poptávka po nich bude totiž nižší.

  3. Organický růst klubů. Bude mnohem obtížnější koupit si instantní úspěch nákupem hotových hvězd. Protože transferové ceny klesnou, menším klubům se také méně vyplatí brzy prodávat své mladé talenty. Stabilita kádrů se zvýší (zároveň poklesne prodej a pálení dresů).

  4. Leverage buy-outs. Odpadnou případy, kdy je fotbalový klub spekulativně koupen podnikateli typu Glazera či Gilleta s Hicksem na dluh. Úroky z akvizičních úvěrů se totiž počítají do relevantních nákladů a vzniklá ztráta by tyto kluby mohla diskvalifikovat z evropských soutěží generujících značné příjmy.

  5. Televizní práva. Zdánlivě s tím nemají společného, ale přesto mohou být ceny TV práv poškozeny. S tím, jak se sníží přeshraniční migrace fotbalistů, poklesne potenciální publikum pro placené TV kanály. To by ale pravděpodobně neměla pocítit anglická či španělská liga.

Celkově se dá očekávat, že objem peněz ve fotbalovém businessu poklesne, a to o více než o injekce z kapes mansúrů či abramovičů.

Čukotka FC a Money City

Pravidla by měla ukončit éru, ve které hodní strýčkové kupují malým klubům s omezenou fanouškovskou bází rychlokvašený úspěch. Nejčastěji jsou jako budoucí oběti pravidel zmiňováni Chelsea a Manchester City – kluby v hluboké ztrátě dotované jejich bohatými vlastníky. Dnes je obtížné predikovat konkrétní dopad pravidel na oba případy, bez podrobné znalosti jejich účetnictví. Jedno je ale jasné: hospodaření těchto dvou klubů se vymyká veškerým myslitelným poučkám firemních financí. Spíše je možno ho označit za vtip.

Chelsea ohlásila za rok 2009/10 ztrátu ve výši 70 milionů liber. Na rozdíl od City mělo jejich hospodaření od finančního roku 2004/05, kdy dosáhli rekordní ztráty 141 milionů liber, pozitivní tendenci - Chelsea se totiž v posledních dvou letech držela relativně zpátky na přestupovém trhu. To se však na druhé straně negativně projevilo na sportovních výsledcích v letošní sezoně. Tedy klasická kvadratura kruhu. Pokus o soběstačný model selhal a Abramovič musel reagovat dalším obscénním utrácením v lednu 2011. Poslední přestupové období zvýší ztrátu klubu o dalších 15.5 milionů liber ročně v příštích 4 sezonách (amortizace kupní ceny Torrese a Davida Luize) a navíc je pravděpodobné, že Rusovo utrácení ještě neskončilo. Stárnoucí kádr Chelsea a absence domácí líhně mu nedává jinou možnost jak se udržet ve špičce. Jak chce potom Abramovič splnit požadavky Financial Fair Play je zatím záhadou.

Manchester City nemá sice generační problém jako Chelsea nicméně jeho hospodaření je ještě bezútěšnější. Nemá výhodu londýnských cen vstupenek. Protože nejde o tradiční a slavný klub, podařilo se mu přilákat hvězdy do svého kádru pouze díky vysokým mzdám (v některých případech až astronomických 250 tisíc liber týdně). Mimo to s sebou táhne odhadem tak 250 milionů neamortizovaných pořizovacích cen svých hráčů. Výše ztráty klubu činila v sezoně 2009/10 121 milionů liber. Samotná výše ztráty není tolik vypovídající jako její porovnání s výší tržeb, které činily pouhých 125 milionů liber. Jinými slovy: aby Citizens vyrovnali hospodaření, museli by zdvojnásobit tržby, což není reálné. Případně snížit náklady na polovinu, což by znamenalo mít opět kádr složený z průměrných fotbalistů. Tedy opět stejná kvadratura kruhu.

Abramovič má jednu relativně rychlou možnost jak hospodaření Chelsea vylepšit. Může postavit nový stadion, a zvýšit tak příjmy ze vstupného, přičemž odpisy stadionu nebudou součástí relevantních nákladů. Mansúr se bude jistě snažit vylepšit komerční příjmy, zejména na Blízkém Východě a v Asii. Nicméně jeho možnosti mají přirozené omezení: Manchester City má podle vlastních odhadů cca 2 miliony fanoušků po celém světě, zatímco například jeho městský rival United jich má na 330 milionů (odhad konzultantské firmy TNS Sport).

Oběma mecenášům také zbývá možnost investovat do hráčské akademie a klubové infrastruktury. Tady mohou utrácet kolik chtějí, aniž by porušili pravidla Financial Fair Play. Tyto investice jsou ale trochu jiná disciplína, než nakoupit na trhu předražené hvězdy a poslat je vyhrát Champions League. Čas ukáže jaká je trpělivost a schopnosti těchto magnátů při pracném budování a rozvoji fotbalového klubu. Oba jsou dosud známi spíše snadnými zisky (v jednom případě z ropy, ve druhém z divoké privatizace) než promyšleným business developmentem. Je to podobná situace, jako když malému chlapci, který je zvyklý hrát si s drahým autíčkem na dálkové ovládání, koupíte materiál, ať si ho postaví sám.

Další klub zmiňovaný v souvislosti s Financial Fair Play je Manchester United (ztráta 80 milionů liber, z toho ale 67 milionů byly jednorázové finanční náklady spojené s emisí dluhopisů). V tomto případě je však řešení nasnadě – změna struktury financování. Splacení části dluhu vlastním kapitálem sníží úrokové náklady a eliminuje ztrátu. Klub totiž dosahuje značného provozního zisku.

Tottenham, další klub, který prý je v nesnázích (ztráta -6,6 milionů přes rekordní tržby v sezoně 2009/10) chtěl problém řešit přestěhováním z 36 tisícového White Hart Lane na stadion vybudovaný pro potřeby Olympiády v Londýně v r.2012. Tuto možnost mu ale vyfoukl konkurenční West Ham United.

Jak je na tom LFC

Poslední zveřejněné finanční výsledky LFC jsou za rok 2008/09. Klub, resp.jeho mateřská firma dosáhla ztráty ve výši cca 55 milionů liber, která šla ale většinou na vrub úrokům z úvěru (40 milionů liber). Dluhu jsme se úspěšně zbavili, když jsme vyprovodili Gilleta s Hicksem.

Co je však varující a nepříjemné – LFC měl provozní ztrátu (před úroky) 16 milionů liber a to přes to, že byl sportovně úspěšný (druhé místo v lize a čtvrtfinále Ligy mistrů). Rok předtím přitom ještě dosáhl provozního zisku 10 milionů. Jak se klubu podařilo dostat do červených čísel, ačkoliv tržby vzrostly o 18 milionů? Cca 11 milionů umazal nárust mezd a Liverpool se tak stal po Chelsea, Manchesteru a Arsenalu dalším klubem, jehož mzdové náklady přesáhly 100 milionůl liber. Podle odhadů dalších asi 3 miliony liber činil jednorázový náklad na zlatý padák Ricka Parryho (asi odměna Gilleta a Hickse za to, že prosazoval prodej klubu jim).

Bojím se ptát, jaký bude asi hospodářský výsledek LFC v sezóně bez Ligy mistrů. Zdá se, že Johna Henryho s Tomem Wernerem čeká dost práce (i když ne tak herkulovský úkol jako Abramoviče s Mansúrem). Již při svém příchodu si noví akcionáři posteskli, že v LFC zdědili vysoké mzdy z příliš velkorysých smluv pro některé stárnoucí hráče. Zdědili ale také například rekordní sponsorskou smlouvu se Standard Chartered. Jeden vysoký plat pro hráče, který za rok odehraje tak půl sezony, klubu nedávno odpadl. Budeme Henrymu, Comollimu a Kennymu držet palce, aby se jim podařilo dotyčného hráče sportovně nahradit za nižší cenu.

Financial Fair Play - ano či ne?

Na zavedení Financial Fair Play existují rozporné názory. Většina fotbalových činovníků je pro, alespoň navenek, ale existuje i řada odpůrců. Přirozeně proti němu budou asi ty kluby a fanoušci, kterým hrozí, že přijdou o své současné postavení. Rovněž agentům se nová regulace asi moc nelíbí, protože ohrožuje jejich zisky. Vyskytují se rovněž názory, že současná praxe je vlastně vítaným oživením fotbalu, neboť umožňuje menším klubům jako Chelsea či ManCity rozčeřit stojaté vody, a bez nich se situace navrátí ke starým pořádkům, ve kterém budou vládnout staré firmy jako Manchester United, Arsenal a Liverpool, které mezi sebe jen zřídkakdy někoho pustí.

Já osobně jsem pro Financial Fair Play a to nejen pro to, že LFC pod novým vlastníky, kteří jsou seriózními podnikateli se zkušenostmi z oblasti sportu, tento systém hraje do karet. Samozřejmě, jde o byrokratickou regulaci, a ta bude vždy svým způsobem špatná. Nicméně v tomto případě jde o regulaci, která se snaží simulovat přirozený běh světa, který byl v poslední době pokřiven. To jest: co je ekonomicky soběstačné a ziskové, přežívá a prosperuje. Prostě proto, že to je funkční, dobře řízené, a lidé to chtějí (jsou ochotni za to platit). Pokud něco podporuje 330 milionů lidí oproti 2 milionům, dá se očekávat, že to první by mělo prosperovat lépe. Volný trh, pokud se nechá řádně fungovat, je na konci dne velmi spravedlivý a velmi demokratický.

Co je to Financial Fair Play - 1.část

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

gel 260x350

Facebook