pivovar helf

Nová éra, impuls nikde. Snad zatím.


Liverpool má za sebou první soutěžní měsíc této sezóny, pojďme se podívat, čeho jsme se v podání Reds dočkali.

Ligová sezóna letos po mnoha letech začala na Anfieldu, los nám na rozjezd rovnou nadělil soupeře z nejtěžších, Arsenal. Ten sice ještě déle než Liverpool čeká na zisk trofeje, fanoušky tohoto londýnského klubu ale může aspoň těšit fakt, že jejich tým hraje dlouhodobě jeden z nejlepších fotbalů, i když je to při očekávání trofejí platné jak mrtvému housle. Zápas jsem strávil přímo na Anfieldu a společně s Kopites se těšil na nový start. Přeci jen přišel nový manažer, většina fans si slibovala nový impuls jak na hřišti, tak na tribunách. Nový impuls na tribunách vydržel asi tak do 5. minuty, kdy většina Kopu usedla. Nikdy nebylo zvykem, že by při takovém prestižním zápase Kop seděl, máme asi novou dobu, takže je asi třeba si zvykat na to, že to bude pomalu pravidlem. Po celou dobu stály akorát sektory 305 a 304, kam rádi chodí příznivci v určitých kruzích natolik kritizovaného uskupení Spirit of Shankly, kteří ale aspoň jako jedni z mála dokáží fandit celý zápas. Náš výkon byl od prvních minut až příliš okatou kopií toho, na co jsme si až nedobrovolně zvykli v sezóně minulé. Neschopnost si nahrát dvakrát po sobě, žádná kombinace, žádná myšlenka, jediné pozitivum lze snad najít v tom, že aktivně hrající Arsenal jsme k ničemu nepustili. Je to ale něco, s čím máme být spokojeni na domácím hřišti?

Je mi naprosto jasné, že na velké hodnocení je příliš brzy. Vše si musí sednout a to trvá nějakou dobu. Ze startu sezóny jsem ale zatím dost rozčarován. Brzká střídání proti Arsenalu nás dostala do situace, že jsme měli v 78. minutě využita všechna tři střídání, což bylo v situaci, kdy jsme celý poločas hráli o desíti hráčích, značně riskantní. Bohužel se to potvrdilo hned vzápětí, kdy musel být ošetřován otřesený Daniel Agger, díky čemuž jsme pět minut hráli dokonce v devíti, což je proti Arsenalu cesta do pekel. V následujícím zápase proti Trabzonsporu jsme herně na Arsenal navázali, rozdíl byl znát pouze prvních 20 minut druhého poločasu, po kterém jsme odpadli, na což Hodgson reagoval pouze nasazením Ngoga, třetí střídání najednou zůstalo naprosto nesmyslně nevyužito, i když se to při vývoji utkání nabízelo. Následující zápas na City byl z naší strany tragédií, kdy jsme hned od začátku nedokázali ovládat střed hřišti, kde nás domácí brutálně převálcovali. Reakce na tuto skutečnost žádná, opět pouze dvě využitá střídání, proč při takovém stavu nešel někdo třetí na hřiště, při stavu 3:0 pro domácí třeba jen nasbírat další minuty jako cennou zkušenost, je pro mě záhadou. Po zápase jsem kritizoval i zvolenou taktiku a rozestavení 4-4-2, na které není tým zvyklý, protože ho hrál vyjímečně. Vyzkoušet ho zrovna v takovém zápase, společně s tím zkoušet vepředu Torrese s Ngogem, mi přijde jako naivita začínajícího trenéra. S odstupem času ale částečně chápu, že v situaci, kdy vám hráč ze středu zálohy (Mascherano) odmítne odjet k zápasu, tak vaše plány jsou rázem v prachu a vy musíte něco narychlo vymyslet, což není rozhodně příjemné. Proč ale viditelně nefungující systém nedoznal změn během zápasu, to nechápu.

Herní "pohoda" pokračovala i na půdě Trabzonsporu, díky neschopnosti domácích jsme naštěstí inkasovali jen jeden gól, abychom v závěru haluzově dva dali a díky tomu postoupili do skupinové fáze Europa League. Žádná změna nenastala ani proti West Bromu, kdy jsme si proti nováčkovi nedokázali vytvořit souvislý tlak, šance také. Jen díky pohotovosti Fernanda Torrese jsme poprvé získali tři body. Marnost nad marnost pokračovala i na půdě Birminghamu. Ano, Brums mají tým, proti kterému se nám těžce hraje, a nejen nám. Je to tým, který se těžce poráží. Hrají starý anglický fotbal, doma umí dostat soupeře pod tlak. V neděli ale jejich domácí výkon byl takového rázu, kdy byli při lehce nadprůměrném výkonu k poražení. Jenže hráči si znovu nedokázali pořádně přihrát, hra dopředu čitelná, bez nápadu. Křídla neviditelná, Poulsen, který se asi stává novým manažerovým oblíbencem (jaká to paralela s dvojicí Rafa - Lucas že), celý zápas běhá jako splašená koza a jedinou přihrávku umí na stopery a to ještě často takovou, že jim pěkně zavařil. Reakce na naši hru žádná, 3 střídání znovu nevyužita, při nuceném odchodu debutanta Koncheskyho tak byla hra oživena pouze dalším debutantem Meirelesem, který za 15 minut odvedl více práce než všichni čtyři záložníci dohromady.

 


Rafa po minulé tragické sezóně odešel, byla to změna, kterou lze s odstupem času hodnotit jako něco, co prostě muselo přijít. Absolutní většina fans volala po změně, slibovala si nový impuls. Během léta jsem tomu částečně podlehl i já. Jenže ostrá sezóna začala před měsícem a já se ptám, kde je ten impuls? Na impuls dlouhodobého rázu je samozřejmě brzo. Jenže v 90% případů, kdy přijde nový trenér, dochází i k impulzu krátkodobému. Bohužel já žádný takový nevidím. Svěží vzduch byl asi rychle odván silným protivítrem. Naše záloha postrádá kreativitu, těžko to bude lepší, když jediný tvůrce hry byl odeslán na hostování do Itálie, odkud se už těžko vrátí. Nyní můžeme jen doufat, že Meirelesův výkon v závěru zápasu proti Brums nebyla jen náhoda a že se z jeho strany něčeho takového dočkáme nejlépe v každém zápase, protože jeho nedělních 15 minut ukázalo, že možná konečně přišel záložník světové kvality, kterého extrémně potřebujeme.

Taktika se dosud nezměnila, stále hrajeme na dva defenzivní záložníky, ačkoliv tým tomuto rozestavení v minulé sezóně přestal věřit. To viděli jen fanoušci, že spolupráce Poulsena a Lucase nám přináší stejný zmar, jaký jsme v srdci naší zálohy viděli v loňské sezoně? Co má za význam na tento stejný systém učit nové hráče? Takže mnohými očekávaná změna v rozestavení zůstane jen zbožným přáním těch, kteří za 4-2-3-1 den do den upalovali Beniteze na hranici, ale teď pokrytecky mlčí? Nebo to je teď jen přechodné období, když hráči dostanou čas na sehrání, pak se jim naordinuje nový systém, který se budou učit pro změnu všichni hráči, což bude znamenat, že se výsledků změny dočkáme někdy na konci sezóny? Není lepší zariskovat, obětovat tomu těch prvních 10 kol, po které chce mít Hodgson klid, a těžit pak z té změny mnohem dříve? Roy Hodgson je nový manažer a liverpudlians by jistě akceptovali to, že se nebude od začátku dařit, jen když se manažer pokusí něco změnit. Určitě lepší než neměnit nic.

A můžeme pokračovat. Proč je Gerrard znovu tahán na podhrot, kde sice 2 sezóny zpět zářil, ale kde mu to po odchodu Alonsa vyloženě nesedí? Proč nehraje v záloze, kde mu to sedí nejlépe, viz např. poslední zápasy za anglickou repre. Proč je dán nůž na krk Babelovi, aby pak stejně seděl na lavičce? Proč je Pacheco vyzván, ať bojuje o udržení v hlavním týmu, když na lavičce sedí také? Proč nedojde ke změně taktiky během zápasu, využívání všech střídání, která mají za úkol oživit hru, když to je potřeba? Proč zase necháme venku běhat osamoceného Torrese, který je znovu viditelně frustrovaný?

Rafa byl za mnoho věcí kritizován, za část naprosto oprávněně, z krátkodobého hlediska ale momentálně jeho odchod zatím nic nevyřešil. Pozitivní vliv není nikde vidět, člověk si momentálně připadá, že je vše při starém, jen Rafa jakoby byl o 20 let starší a mluvil otevřeněji pro média, což nás teď opravdu spasí. Ačkoliv byla volba Roye Hodgsona volbou realistů, ačkoliv nešlo naivně čekat na zázraky, některé pozitivní věci se už objevit měly. Bohužel je nevidím. Tak doufejme, že to aspoň malé oživení přijde co nejdříve. Už ho totiž potřebujeme. Já se chci zase fotbalem bavit, jako třeba v sezóně 2008-09. Aspoň trochu. Chci se těšit na další zápas, chci se těšit na každý výjezd jako malé dítě, což je věc, o které můžu poslední dobou spíše jen snít. Frustrace je cítit z mnoha stran a ta blbá nálada neopouští jen mě, ale řadu lidí jak v našich končinách, tak také mé kamarádů bydlících u řeky Mersey, kteří toho už zažili hodně.

Nečekám, že bychom letos hráli o titul. Ani nečekám boj o jiné trofeje, nebo proniknutí zpátky do top 4. Nejsem totiž naivní a stále pln velkých očekávání jako řada ostatních. Musíme být realisté. Nevolám ani po odvolání Roye Hodgsona, to by mohl jen naprostý idiot, i když tací se brzy jistě najdou. Ale chci vidět aspoň něco nového, neopakování starých chyb, něco pozitivního, ať vidíme, že ta změna za to stála. Prosím, aspoň trošičku....

 

{jpageviews 00 none}

{sharethis}

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook