pivovar helf

Podivná sezóna

Blog3

Po delší odmlce jsem byl už předem rozhodnutý, že v reprezentační pauze konečně napíšu nějaký příspěvek. Nevím však, odkud a jak přesně začít. Hlavou se mi totiž nejen ohledně Liverpoolu honí spousta často protichůdných myšlenek, je to prostě podivná sezóna v podivné době, kterou právě prožíváme.

Asi bych měl začít připomínkou toho, co všechno Liverpool už v této sezóně potkalo, ale myslím, že už jsem všechny ty morové rány, které postihly náš klub, několikrát nejen já vyjmenoval, a nechce se mi do toho znovu. Spíš chci v této souvislosti všechny poprosit, aby si uvědomili, že tato sezóna za okolností, za jakých dosud probíhala, prostě nemohla být tak báječná, jako ty předchozí. Byl bych rád, kdyby všichni brali do úvahy opravdové faktory, které naše neúspěchy způsobily. A kdyby se situace náhodou nezlepšila, tak aby dobře vážili svá slova, než začnou psát zjednodušené, negativní komentáře nebo dokonce nabízet řešení typu vyhazovu Kloppa. A to i s vědomím, že ne na všechno, co nás letos postihlo, se v klubu zareagovalo správě. Ono to při tak obrovské nutnosti improvizace v celém dosavadním průběhu sezóny snad ani nebylo možné.

Kdybych se měl k uplynulým týdnům přece jen aspoň trochu vrátit, tak mě zaujal názor Mikiho z posledního podcastu, že ty neúspěšné zápasy si byly podobné jako vejce vejci. Ano, všechno to, co jsme viděli po vánočních svátcích, nám už trochu splývá, takže ten dojem může být na první pohled takový. Když si to však vybavím podrobněji, tak jsem aspoň zpočátku viděl naopak dost rozdílná utkání s různými příčinami neúspěšných výsledků. Když začneme remízou s WBA, tak tam byl náš výkon po šestnáctku soupeře vcelku dobrý. Ale nechali jsme se ukolébat rychle vstřeleným gólem a neškodností soupeře, hráli jsme bohorovně a nepřidali pojistku. Pokud si mlhavě vzpomínám, tak pak došlo k nucenému střídání v našich zadních řadách, po němž hosté zavětřili šanci a dokázali ji v závěru střetnutí využít. Přesto jsme mohli nakonec ještě vyhrát, nebýt zázračného zákroku soupeřova gólmana proti hlavičce Firmina v poslední minutě. O tři dny později jsme chtěli v Newcastle tento neúspěch za každou cenu odčinit, ale výsledkem toho byla křeč, která se projevila v neproměňování ani těch nejvyloženějších šancí. Následoval zápas v Southamptonu, kde udělal TAA hned v první minutě neskutečnou chybu, po níž padl jediný gól střetnutí. Ale hlavně nás v dalším průběhu hry zařezal rozhodčí Mariner, který domácím odpustil dvě penalty a červenou kartu, přičemž neodpískal urputně bránícímu Southamptonu ani další nečisté zákroky, které jej držely nad vodou. Pamatuji si, že jsem si byl snad skoro jist, že kdybychom tehdy zavčas vyrovnali, tak bychom dokázali dát i vítězný gól, protože naše mentalita ještě nebyla tak špatná, jako o pár týdnů později. A mimochodem, když už jsme u rozhodčích, tak si myslím, že na Wolves nám poprvé letos pomohli, protože zákrok Allisona na hráče soupeře v úvodu po jeho zaváhání byl podle mě penaltový. Tedy minimálně víc, než jiné příčiny pokutových kopů, které byly proti nám v posledním období nařízeny. Ale to jen tak na okraj, aby bylo jasné, že vidím i chyby arbitrů, které jsou v náš prospěch, no a také chci obecně zdůraznit, že výroky sudích opravdu hodně ovlivňují konečné výsledky, ať se nám to líbí nebo ne.

Ale zpět k nedávné minulosti. I nadále bych mohl vyjmenovávat rozdílné příčiny našich porážek. Třeba proti Brightonu jsem po sérii těžkých zápasů cítil z hráčů únavu, v tom utkání jsem vnímal snad nejvíc v této sezóně potřebu rotace se sestavou, ale neměli jsme k dispozici dostatečný počet kvalitních zdravých hráčů. Proti Citiziens nás zase potopily neskutečné chyby Allisona, což se zopakovalo i na Leicesteru, jinak v asi nejlepším zápase ze všech těch neúspěšných. Tam tomu ovšem předcházelo pochybné vyrovnání domácích poté, co jsme vedli a byli jasně lepším týmem, opět ale zaúřadovali rozhodčí. A vzpomeňme ještě Everton, kde jsme podobně jako na Southamptonu do utkání vstoupili hodně nekoncentrovaně, také jsme dostali rychlý gól, no a když se pár minut na to zranil Henderson, tak už jsme se na nic nevzmohli. Merseyside derby se totiž odehrálo v době, kdy už byla naše mentalita viditelně otřesená.

Právě hlavně z důvodu ztraceného sebevědomí nám všechny ty nevydařené zápasy skutečně mohou zpětně připadat hodně podobné. Problémy, se kterými se náš tým musel tuto sezónu vyrovnávat, se postupně hromadily, nabalovaly se na sebe, takže bylo jen otázkou času kdy a do jaké míry se to projeví. Chápu, že poslední prohra doma s Fulhamem, pohybujícím se na sestupových příčkách, už byla výrazem totálního zmaru, a uvrhla spoustu fanoušků do naprosté beznaděje. Ale nemůžu si pomoct, v druhém poločase tohoto utkání už bylo možné vidět, že nějaká naděje pro závěr této sezóny přece jen klíčí. Jednak se totiž uzdravil Jota, který potřebným způsobem oživil naši ofenzívu. Brankář Fulhamu snad ani nevěděl, jak těsně po přestávce chytil jeho nádherný volej. No a dalším klíčovým momentem bylo uzdravení Fabinha a jeho přesunutí na své místo do středové řady, kde ho většina z nás vidí mnohem raději. Ani to nám sice ještě body s Fulhamem nepřineslo, ale i díky tomuto tahu už druhý poločas onoho střetnutí vypadal úplně jinak. Aspoň já jsem paradoxně přes prohru s cottagers v průběhu druhého dějství věřil, že jsme se právě odrazili ode dna.

V této situaci přišla odveta osmifinále CHL s Lipskem, v níž jsme opravdu na druhý poločas zápasu s Fulhamem navázali, což se už naštěstí podařilo vyjádřit i výsledkově. Sice jsme zase dlouho neproměňovali šance, a německý tým nastřelil ještě za stavu 0:0 břevno, ale nakonec jsme zaslouženě zvítězili a postoupili. A nejen to, zároveň jsme našli způsob, jak tuto zvláštní sezónu se ctí dohrát, a jak z ní případně ještě něco získat. Základní dva důvody změny k lepšímu, které jsou příslibem i do dalších bojů, jsem už zmínil. Jednak faktor Jota, který oživil útok, a potom Fabinho ve středu pole, který proti Lipsku zahrál famózně. Kromě toho, že vedle něj ožili i další záložníci, tak hlavně zachytil hodně útoků soupeře, takže stopeři za ním měli zjednodušenou práci, a mohli také vyniknout a načerpat sebevědomí. A nutno v této souvislosti nově vytvořenou stoperskou dvojici rovněž pochválit, Kabak s Phillipsem by do konce sezóny mohli být relativně dobrým řešením zdánlivě neřešitelného problému, se kterým se po zranění stoperů potýkáme. Zvláště bude - li před nimi Fabinho. Phillips podává stabilně dobré výkony a u Kabaka pozoruji postupné zlepšování. To vše bylo vidět i o pár dní později, při utkání na Wolverhamptonu. Tam jsme sice podle mého názoru nepodali tak dobrý výkon, jako v Budapešti proti Lipsku, ale na vítězství to stačilo, a to je důležité.

Co tedy můžeme čekat ve zbytku sezóny? Vše se bude v prvé řadě odvíjet od toho, zda nás už přestane trápit marodka. Kdo si myslí, že nám tato reprezentační pauza přijde vhod, tomu doporučuji, ať se podívá, kdo všechno odjel reprezentovat a jaký je program zápasů národních týmů. Kvalifikace na MS teprve se zpožděním začíná, a já jsem s hrůzou zjistil, že minimálně evropské týmy odehrají po třech kvalifikačních utkáních v třídenních intervalech! Raději nebudu domýšlet, co to může přinést. Zavřu nad tím oči, a budu předpokládat, že ve zbytku sezóny zdraví hráčům, které máme k dispozici, vydrží. A když se navíc ještě v nějakém přijatelném časovém horizontu uzdraví Henderson, můžeme ještě zažít hodně zajímavý závěr této zvláštní sezóny, a to jak v Premier League, tak i v Champions League.

Co se týče Ligy mistrů, tak jsem tentokrát považoval víc než kdy jindy za velmi důležitý los. Zatím vcelku platí, že o co menší štěstí máme v PL, tak o to víc si je vybíráme v CHL, a rozlosování to podle mého názoru potvrdilo. Samozřejmě ve čtvrtfinále této soutěže už lehké soupeře moc hledat nemůžeme, a při naší současné výkonnosti bychom byli favorité možná jen proti našemu oblíbenému Portu. Považoval jsem však za důležité, abychom se nejen pro čtvrtfinále, ale pokud možno i pro případné semifinále vyhnuli Citiziens a Bayernu, a to se povedlo! Naše vyhlídky v dvojzápasech s těmito týmy bych viděl černě. Teď už ale víme, že můžeme potkat jen jednoho z nich, a to až kdybychom se probojovali do finále, které se bude hrát jen na jeden zápas v Istanbulu, na nějž máme ty nejlepší vzpomínky. Samozřejmě nejprve musíme projít přes Real Madrid, který sice tuto soutěž umí hrát, ale nezdá se být tak silný, jako v minulých letech. Přesto je ve vzájemném měření sil asi favoritem, ale věřím, že se s ním hrát dá. Kdybychom jej vyřadili, tak by nás čekalo buď Porto, proti němuž se nám daří, spíš ale počítám, že by to byla Chelsea. Každý mluví a píše o tom, jak se pod Tuchelem zlepšila, ale kupodivu málokdo vidí, že se to zlepšení týká výhradně defenzívy. Blues nedostávají moc gólů, ale ani jich moc nedávají, což se jim v PL už několikrát vymstilo, zaznamenali už díky tomu i pod Tuchelem ztráty za remízy s papírově slabšími týmy. Na Anfieldu sice nedávno těsně vyhráli, ale my jsme v tom utkání ještě byli bez Joty, Fabinha, a tuším i bez některých dalších hráčů. Kdybychom se potkali v CHL na přelomu dubna a května, měla by už být situace úplně jiná. No, a kdybychom se probojovali až do finále, tak už by tam určitě byl mnohem sebevědomější, mentálně silnější Liverpool, než jaký jsme v poslední době vídali. Takže abych to shrnul, myslím si, že za určitých příznivých okolností nemusí být úspěch v této soutěži zase až takovou utopií. Samozřejmě při tomto konstatování stojím pevně oběma nohama na zemi, vím, že se taky může stát, že ztratíme naděje už po prvním čtvrtfinálovém zápase v Madridu. Ale pevně věřím, že v Evropě pořádně zabojujeme, a i bez plného Anfieldu tam letos něco dokážeme!

Co se týče anglické nejvyšší soutěže, tak v případě vítězství v Lize mistrů, by v ní už o nic nešlo. Kvalifikovali bychom se do příštího ročníku nejprestižnější evropské soutěže jako její vítězové, a v anglické lize by tím pádem s trochou nadsázky stačila i záchrana, která už nám neunikne. Ale protože nevíme dopředu, jak CHL dopadne, tak se musíme snažit ze všech sil vybojovat místo zajišťující účast v Lize mistrů i v příští sezoně přes Premier League. Na první pohled už by se mohlo zdát, že dosažení tohoto cíle bude nad naše síly, ale po výhře na Wolves a některých dalších výsledcích, které nám nahrály, to nemusí být až tak beznadějné. Hraje se ještě o hodně bodů, a když se podívám na týmy okupující momentálně třetí a čtvrtou příčku, tak bych to fakt ještě nevzdával. Leicester má na třetím místě zdánlivě velký náskok, ale v závěru sezóny dost těžký los, přičemž je v živé paměti, jako loni na konci zkolaboval. No a Chelsea na čtvrtém místě na Liverpool zase tak velký náskok nemá, a o jejich slabinách už byla řeč. Základním předpokladem úspěchů v obou soutěžích je z mého pohledu to, co jsem napsal už na začátku, a pak ještě jednou zdůraznil, a to je zdraví hráčů. A také jejich forma, do níž se po zraněních většina z nich dostávala jen pozvolna. Proto doufejme, že jsme si smůlu v tomto směru už vybrali. Pokud k nám v této reprezentační pauze bude v tomto smyslu konečně osud milostivý, budu to brát jako dobré znamení.  

Bleskové zprávy

Los FA Cup

Ve čtvrtém kole FA Cupu se LFC střetne s Manchesterem United. Zápas se odehraje během víkendu 23-24. ledna. Vítěz se v pátem kolem střetne s vítezem zápasu West Ham United - Doncaster Rovers.

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

titi liverpoolsky

Facebook