pivovar helf

Půst

Blog3

Postní období by mělo být spíš před vánočními svátky, ale my jsme si je udělali až po nich.

Liverpool totiž najednou přestal střílet góly a body sbíral jen za remízy, čímž se dostal do nejhorší krize za poslední čtyři roky. Pokud si dobře vzpomínám, tak po Novém roce 2017 jsme taky nebyli schopni dlouho vyhrát. Co se tedy vlastně stalo a jako z toho ven? Sám přesně nevím, ale zkusím nabídnout svůj pohled na věc.

Náš tým určitě poznamenal zbytečně ztracený zápas s WBA, po němž na nás padla deka. Myslím si však, že tohle už byl jen důsledek něčeho hlubšího, že prostě v naší situaci něco takového přijít muselo, a bylo jen otázkou kdy. Sešla se totiž nepříjemná shoda mnoha faktorů, které nám komplikují tuto sezónu. Vynechám to, s čím se musely vypořádat všechny týmy, jako je nedostatečná příprava na sezónu, absence diváků, či onemocnění některých hráčů covidem, i když si myslím, že zrovna pro Liverpool a jeho způsob hry to všechno znamenalo větší handicap, než pro většinu konkurence. Minimálně se podle mě tohle všechno hodně podepsalo pod debaklem na Aston Ville. Ale to ještě nebylo to nejhorší. Opravdové problémy začaly až po následujícím zápase na Evertonu, který již tu byl mnohokrát propírán do detailů. Už po ztrátě van Dijka pro celý zbytek sezóny jsem si říkal, že obhajoba titulu by pro mě byla příjemným překvapením, a to jsem ještě netušil, že to je teprve začátek potíží. Hned na konci stejného utkání jsme přišli o klíčovou letní posilu, i když v tu chvíli to ještě vypadalo, že toto zranění není až tak vážné. Nakonec však byl Thiago mimo skoro až do úplného závěru kalendářního roku. A následovala další zranění, která náš tým kosila ve velkém, a to dokonce i během reprezentační pauzy, takže před některými zápasy to vypadalo, že nebudeme schopni postavit 11 zdravých hráčů. Ale ani tím výčet problémů nekončí.

V minulé sezóně jsme dostali od konkurence, která nemohla přenést přes srdce naší spanilou jízdu za titulem, hanlivou nálepku, která chtěla fotbalové veřejnosti vnutit myšlenku, že nám pomáhají rozhodčí s pomocí nově zavedeného VARu. Nevím sice, kde to vzali, byl bych rád, kdyby mi některé případy, kdy nám sudí v minulé sezóně pomohli, demonstrovali. A potom bych jim na oplátku ukázal já, kolik výroků arbitrů už šlo letos proti Liverpoolu, a o kolik bodů nás to připravilo jen za necelou polovinu sezóny. Na tomto místě se dopředu omlouvám těm, kteří nechtějí nic slyšet o tom, co by bylo kdyby.  Slovo „kdyby“ určitě není dobré používat třeba při naříkání nad neproměněnými šancemi, ale něco jiného je to v případě hodnocení rozhodčích, kteří by měli mít v popisu práce pískat rovinu. A to se tuto sezónu vůči Liverpoolu neděje, protože chybná rozhodnutí v náš neprospěch se už nahromadila v množství, které vylučuje náhodu. Zároveň se tedy tímto omlouvám i těm, kteří jakoukoli kritiku sudích berou jako nepatřičné výmluvy či vyplakávání a chtějí za každou cenu hledat chyby v nás. Ale tyto argumenty bývají také často laciné a povrchní, protože rozhodčí dokáží ovlivnit podobu konečných výsledků dost výrazně, a mnohdy způsobem že s tím poškozený tým nic nenadělá, i kdyby hrál sebelíp. Když se na to podíváme suše matematicky, tak vzpomenu jen dva nekřiklavější případy, kdy jsme v této sezóně přišli díky sudím o vítězství, a to na Evertonu a v Brightonu. Kdo jen trochu ovládá základní počty, tak mu musí vyjít, že jen za tyto dvě utkání jsme měli mít čtyři body navíc, a může si je zrovna dosadit do tabulky. Chcete bližší vysvětlení? Dobře, tady je. 

Myslí si snad někdo, že za stavu 1:0 pro nás by při vyloučení Pickforda byl Everton schopen s námi uhrát remízu? Možná, ale je to velmi nepravděpodobné. A že měl gólman Evertonu dostat červenou kartu, to nedávno zpětně přiznal i Oliver, hlavní rozhodčí onoho utkání. No a dále, myslí si někdo, že kdyby v 90. minutě nevymyslel sudí na Brightonu penaltu ve prospěch domácích, že by vyrovnali? Tomu se také dá těžko věřit. Nebo snad chce někdo říct, že jsme měli prostě dát na Brightonu víc gólů? Našli se takoví, ale to si opravdu někdo myslí, že anglická liga je tak špatná, že soupeřům ze spodní poloviny tabulky můžeme kdykoli nasázet kolik gólů chceme? A oslabené sestavě? A speciálně Brightonu, který i zlepšující se Citiziens před pár dny porazili jen o gól? A taky je dobré připomenout, že my jsme aspoň jeden další gól v Brightonu vlastně dali, stejně jako jsme dali vítězný gól na Evertonu, jenže v obou případech zafungoval pochybným způsobem VAR. Prostě ať se na to dívám z kteréhokoli úhlu pohledu, tak mi vychází, že nás sudí v těchto střetnutích okradli, a není to žádná výmluva ani vyplakávání, to je suché konstatování, vycházející z jednoduché matematiky.        

A omlouvám se ještě jednou, za to, že budu na toto nepopulární téma pokračovat a zaměřím se z pohledu výkonu rozhodčích na naše poslední nevydařená střetnutí. A důrazně předesílám, že vůbec nechci obhajovat naše výkony na přelomu roku. Musím ale zároveň konstatovat, že i přes všechno špatné, co jsme na naší hře mohli najít, tak jsme mohli mít z těchto zápasů více bodů, kdyby rozhodčí pískali, jak měli. Zápas s WBA jsem už zhodnotil a k vyrovnávajícímu gólu hostí jsem byl zdrženlivý, protože jsem za hlavní důvod našeho selhání považoval až přílišnou bohorovnost našich hráčů. Ale jsem ze staré školy, takže si myslím, že když se někdo v hlavičkovém souboji opře o hráče soupeře s tím, že jej přitlačí k zemi, tak se podle mě jedná o faul a gól by tedy neměl platit. A každý ať si pak zodpoví sám, jak velká je pravděpodobnost, že by hosté v několika zbývajících minutách vyrovnali z nějaké jiné akce. Následovalo utkání s Newcastle, a znovu zdůrazňuji, že za hlavní příčinu bodové ztráty považuji naše selhání v koncovce, šancí jsme na severu Anglie měli dost, abychom střetnutí rozhodli v náš prospěch. Byla tam však situace, kdy gólman soupeře jasně držel Maného, aby nemohl dorazit míč do prázdné branky. Neměla náhodou být tato situace aspoň prověřena pomocí VAR? K nařízení penalty podle mě byl v tomto případě důvod, a Salah se zatím v exekuci nemýlí, i když na Fulhamu to bylo s odřenýma ušima. A zase můžeme použít jednoduchou matematiku a snadno si spočítat, kolik bodů bychom brali na rozdíl od bezbrankové remízy za výhru 1:0, v případě, že by Salah penaltu proměnil. No a pak přišel Southampton, a s ním hloupě inkasovaný gól hned ve druhé minutě a následná křeč, která trvala prakticky po celý zápas a vyvrcholila nesmyslně zahraným rohem nakrátko v době, kdy hráčům muselo být jasné, že běží poslední vteřiny. Ale zároveň jsem viděl hrubé poškození rozhodčím, který odpustil domácím dvě penalty, toleroval jim neustále nedovolené zákroky v okolí pokutového území, zejména na Maného, a pustil dokonce i likvidační faul na Milnera. Ať mě klidně někdo obviňuje z vyplakávání, ale po tomto zápase jsem definitivně nabyl dojmu, že vedení anglického fotbalu dělá všechno pro to, abychom titul neobhájili. To je opět suché konstatování. Zkrátka, můžeme stokrát hledat chyby sami v sobě, ale když sudí předvede to, co Mariner v střetnutí na Southamptonu, tak je velmi těžké uspět. A to nejen kvůli rozhodnutím arbitra jako takovým, ale i kvůli jejich důsledkům. Vždyť, jak můžeme třeba po Sadiovi chtít, aby podal optimální výkon, když z té nečisté hry soupeře tolerované rozhodčím musel být neskutečně frustrovaný.

Ještě jednou se omlouvám, že jsem se na toto nepopulární téma tak rozepsal. Ale přijde mi férové tyto věci zmínit kvůli našim hráčům, než je začnu kritizovat za špatné výkony a výsledky, protože i tom bude za chvíli řeč. Hlavně ale chci tím upozornit na krutou realitu, že pokud se vedení anglického fotbalu s pomocí rozhodčích opravdu rozhodlo, že nám obhajobu titulu znemožní, tak se jim to s velkou pravděpodobností povede. Podezření, že se to děje, ve mně sílilo už delší dobu, a po zápase na Southamptonu se prakticky změnilo v jistotu. Že je to přitažené za vlasy? Rozhodčí mají tak silné páky na ovlivňování výsledků, že když je začnou ve větší míře používat, tak proti tomu žádný tým nic nezmůže, tedy ani my. A VAR, který měl nesprávné verdikty kompenzovat, se naopak stal další mocnou zbraní, jak ovlivňovat zápasy. To přiznávám jako dlouholetý zastánce zavedení této technologie opravdu velmi nerad. A když vidím aféry v nejvyšších světových a evropských fotbalových orgánech, či zatýkání vrcholných představitelů českého fotbalu, tak proč bych měl věřit, že v Anglii je to lepší, když vidím, co se nejenom v utkáních Liverpoolu děje.

Doufal jsem, že pohárové střetnutí, v němž proti nám musel nastoupit soupeř kvůli covidu s juniorkou, nám před derby s odvěkým rivalem pomůže. Bylo naší povinností jasně vyhrát, což se nakonec podařilo, i když jsme k tomu potřebovali až zlepšený výkon v druhém poločase. Ale dobře jsme si zatrénovali proti systému hry, který na nás soupeři v poslední době nejčastěji praktikují, aspoň chvíli si zahráli prakticky všichni klíčoví hráči, a prosadili jsme se konečně i střelecky, Byl jsem přesvědčen, že se to do zápasu Manchesterem United promítne. To se ale nestalo, takže v lize gólový a v podstatě i bodový půst nadále pokračoval. Nenáviděný soupeř je na rozdíl od nás momentálně na koni, v poslední době se mu velmi daří, a vzhledem k postavení v tabulce mu stačilo získat bod. Náš tým, v němž museli opět nastoupit záložníci na místě stoperů, měl sice po celé střetnutí optickou převahu, ale hra Liverpoolu byla ve srovnání s předchozími zápasy jako přes kopírák. Hráči jakoby si pletli fotbal s házenou, spoustou přihrávek hledali marně cestu do pokutového území soupeře, v jejich snaze bylo spousta alibismu. A když už jsme se náhodou dostali na dostřel soupeřovy branky, tak následovalo katastrofální finální řešení, které šlo ruku v ruce s nedostatkem pohybu a důrazu. Nakonec jsme si v podstatě nevytvořili žádnou gólovou šanci, takže jsme mohli i prohrát, naštěstí skvělý Alisson zmařil soupeři hrajícímu v podstatě jen na brejky, dvě tutovky. Ale United odjel z Anfieldu určitě spokojen i s remízou, zatímco my budeme teď s obavami vzhlížet k tomu, co se bude dít dál.

Že po problémech, které nás začaly pronásledovat hned po startu sezóny, přijdou bodové ztráty, jsem očekával. Dlouho jsme se drželi velmi dobře, nicméně očekávaná krize přece jen přišla, a to bohužel až ve chvíli, kdy se nám vracejí uzdravení hráči a měli jsme si čas přes vánoce trochu vydechnout. Jinými slovy, přišlo to v době, kdy jsem si myslel, že už jsme z nejhoršího venku, a ke všemu se zdá, že krize je o to větší. Jak z toho ven nevím, to musí vědět Klopp, a další, kteří jsou za výkony a výsledky zodpovědní. Dá se předpokládat, že úspěch nebo neúspěch této sezóny bude záviset na tom, kdy a jak se z toho marasmu dostaneme. Doufejme, že dojde na tu lepší variantu, totiž že nám bude stačit jakékoli, třeba i těžce vydřené vítězství, abychom se znovu nakopli. Ideální by bylo, kdyby se tak stalo už ve čtvrtek s Burnley, ale obávám se, že to je zrovna ten nejméně vhodný soupeř pro rozpoložení, v němž se nacházíme. Už teď mám docela živou představu, jak ten zápas bude probíhat, a mám z toho již v tuto chvíli husí kůži. Pevně ale věřím, že nás všechny naši hráči příjemně překvapí a ukončí střelecký a bodový půst. Už je na to nejvyšší čas!       

Bleskové zprávy

Los FA Cup

Ve čtvrtém kole FA Cupu se LFC střetne s Manchesterem United. Zápas se odehraje během víkendu 23-24. ledna. Vítěz se v pátem kolem střetne s vítezem zápasu West Ham United - Doncaster Rovers.

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

titi liverpoolsky

Facebook