pivovar helf

Tři odlišné zápasy

Blog3

 

Před reprezentační pauzou nabízím pohled na poslední tři zápasy, z nichž každý byl úplně jiný.

Nejdříve přijel na Anfield West Ham, jehož předcházela výborná pověst. Náš tým se mu postavil sice stále oslabený spoustou zranění, ale určitě s odhodláním, které bylo podpořeno tím, že od nešťastného utkání na Evertonu vyhrával, i když to bylo vždy hodně vydřené a těsné. Nečekal jsem zázraky, nakonec však spíš výkon kladivářů zůstal za očekáváním, což mi ale samozřejmě nevadí. Podle toho, co u nás West Ham předvedl, bych řekl, že je to přeceňovaný klub českými médii. Je to ale asi logické, protože už dlouho se nikdo z českých hráčů nedokázal v Premier League uplatnit, přičemž teď jsou u kladivářů hned dva, a pějí se na ně ódy. West Ham sice hned v úvodu využil asi jedinou chybu naší oslabené defenzívy ke vstřelení vedoucího gólu, ale to bylo od nich za celých devadesát minut i s nastavením v podstatě všechno. Možná tam byla ještě trochu náhodná akce v polovině druhé půle, jejímuž přesnému zakončení se postavila noha Robertsona, ale celkově toho kladiváři předvedli žalostně málo. Byl to autobus se vším všudy, s jakým proti nám už dlouho nikdo nevyrukoval. Moyes na lavičce West Hamu se postupně stal jedním z mých oblíbených trenérů našich protivníků, a opět to potvrdil. Osobně si totiž myslím, že tato taktika má proti současnému Liverpoolu jen málokdy šanci na úspěch, tedy pokud nejde hlavně o to, aby soupeř neprohrál vysokým rozdílem. To si troufám tvrdit i přesto, že se vítězství v tomto utkání vůbec nerodilo snadno.

Moyes po střetnutí prohlásil, že Salah šel při penaltovém zákroku až příliš ochotně k zemi. Ve světle výroků rozhodčích v zápase s Evertonem, a směšné penaltě, kterou proti nám kopal Sheffield, bych se nad tím vůbec nepozastavoval. Ale protože jsem zaregistroval kritiku i z našich řad, tak k tomu přece je pár slov napíšu. Pro mě je faul jako faul, ať už v pokutovém území nebo ve středu hřiště. A zrovna hráči West Hamu v tomto utkání vynikali ochotnými pády k zemi při ještě mnohem menších kontaktech, než když upadl Salah v pokutovém území. A ty byly většinou pískány jako fauly. Takže pokud měl být zachován jednotný metr v posuzování zákroků, tak penalta za mě úplně jasná. Bylo dobře, že jsme do přestávky aspoň vyrovnali, protože šancí jsme moc neměli, a ani přes zlepšení v druhém poločase jsem dlouho nebyl při bezvýsledném dobývání soupeřovy branky klidný. Sporná situace, kterou posuzoval VAR, mi také na pohodě nepřidala, ale tentokrát tam faul Maného na gólmana soupeře podle mě opravdu byl, a Friend rozhodl správně. O to víc mě potěšil rozhodující moment o pár minut později, který zařídili střídající hráči. 

Celkově jsme se měsícem říjnem minimálně herně hodně protrápili, i když výsledkově jsme to odnesli „jen“ na Aston Ville, kde ale to konečné skóre bylo hodně kruté, a pak také na Evertonu, kde nám však bylo vítězství, dovolím si to tak napsat, ukradeno chybnými rozhodnutími arbitrů. V prvním listopadovém utkání jsme pak nastoupili v rámci Champions League na hřišti Atalanty Bergamo a bylo to najednou úplně o něčem jiném, ukázali jsme, že jsme kvalitní fotbal hrát nezapomněli. Bylo to určitě i tím, že Atalanta se prezentovala nejen daleko lépe, než jiné kluby z Itálie, ale také mnohem sympatičtěji, než dánský soupeř ve stejné soutěži nebo týmy, proti nimž jsme v poslední době hráli v Premier League. A za to bych jí chtěl vzdát hold, což sice vzhledem ke konečnému výsledku může znít ironicky, ale vůbec to tak nemyslím! Je pravda, že nám způsob hry domácích vyhovoval, hlavně bylo pro mě překvapením, kolik nám nechávali volného prostoru. Musím však připomenout, že Bergamo bylo taky hodně oslabeno, a rovněž speciálně v obraně. Přesto jeho hráči hráli otevřeně, snažili se útočit, a vůbec se neuchylovali ani za nepříznivého stavu k žádným nefotbalovým prostředkům, což byl pro mě oproti předchozím střetnutím balzám na nervy. Takový příděl si nezasloužili, respektive nezasloužili si prohrát tak vysokým gólovým rozdílem, protože dobré střelecké pozice si také dokázali vytvářet. Jednou nás dokonce musela zachránit i branková konstrukce, prostě byl to ze strany domácích ten den blbec, kdy tam nespadne vůbec nic. Italskou ligu moc nesleduji, ale pokud si to Atalanta v odvetě nepokazí, tak je to odteď můj jasný favorit, kterému budu v této soutěži fandit.

Co se týče naší hry, tak skvěle se prezentoval zejména náš nový hráč, Diogo Jota, který se blýskl hattrickem. Můžeme mít všichni obrovskou radost, jak se u nás chytl. Ale ani ostatní útočníci za ním příliš nezaostali, což se dá vlastně koneckonců říci o většině hráčů v tomto utkání. Do výkonu našeho týmu se vrátila lehkost, byla radost se na naši hru dívat. A bylo to znát i na konečném výsledku, když o osudu střetnutí bylo rozhodnuto už na počátku druhého dějství. Nechci dělat předčasné závěry, ale doufám, že jsme se tímto zápasem konečně srovnali. Že snad to rozhození, způsobené událostmi v Godison Parku, které bylo na našich předchozích výkonech hodně znát, je už minulostí, i když se náš kádr stále potýká s velkou marodkou. No a důležité také je, že v tabulce naší skupiny v CHL máme po třech zápasech plný počet bodů, což znamená, že jsme již prakticky jednou nohou ve vyřazovacích bojích. To je v situaci, kdy pro mě trochu nepochopitelně nechává UEFA odehrávat utkání, i když některý tým je totálně zdecimován koronavirem, mimořádně cenné. Vím, že by to bylo složité s náhradními termíny, ale ještě by se určitě našly. Jak je ale vidět, tak pandemie může tímto způsobem kterémukoli týmu včetně nás v jakékoli soutěži situaci značně zkomplikovat, proto jsem mimořádně rád, že jsme Ligu mistrů letos tak skvěle rozehráli, a můžeme si v dalším průběhu v případě nepřízně osudu nějakou tu ztrátu dovolit.

Před reprezentační pauzou jsme měli za úkol potvrdit herní pohodu, do níž jsme se dostali střetnutím v Itálii, a zároveň uhrát přijatelný výsledek v jámě lvové, na Etihad Stadium. Řekl bych, že se to povedlo, byla to ale zase úplně jiná podívaná, než v předchozích zápasech. Na kvalitní výkon z Bergama jsme sice navázali, ale s City to byl boj, který nakonec stačil aspoň na remízu. Bezchybné to z naší strany samozřejmě nebylo a dalo se tam jistě i vyhrát, ale stejně tak jsme mohli odejít s prázdnou. Remíza je nakonec asi spravedlivým vyjádřením dění na hřišti, protože my jsme byli lepší vždy v začátcích obou poločasů, ale postupně v nich přebíral iniciativu soupeř. Zvláště v druhé půli jsme v závěrečných minutách šlapali vodu a evidentně už jsme byli spokojeni se ziskem bodu. Škoda některých řešení finálních situací, ale na druhé straně však buďme rádi, že se nám nevymstily některé chyby v defenzívě, a hlavně že de Bruyne neproměnil penaltu. Celkově si myslím, že zápas měl vysokou úroveň, bylo znát, že se potkaly dva nejlepší anglické týmy z minulých sezón, takže se musel líbit jak nezávislým divákům, tak i fanouškům obou klubů. Jeho výsledek spolu s dalšími, které se v tomto kole zrodily, znamená, že se tabulka na čele Premier League před reprezentační pauzou neobvykle zahustila. Takže i vzhledem k nevyzpytatelné covidové situaci slibuje další pokračování této soutěže velmi zajímavou podívanou, protože jak se bude vše dál vyvíjet, si prostě v tuto chvíli vůbec netroufám odhadnout. Jediné, co si dovolím po neúplném osmém kole tvrdit je, že mluvit o velké šestce už postrádá smysl, toto rozložení sil v Anglii se zdá být minulostí. Minimálně Leicester a Aston Villa mohou pořadím v popředí tabulky zamíchat, zatímco některé týmy z oné, dnes už pro mě bývalé silné šestice, mohou mít problémy udržet se na výsluní. Kdo třeba viděl poslední nedělní utkání, v němž se střetl Arsenal s Aston Villou, tak určitě ví, o čem mluvím. Do pořadí na čelních příčkách chtěl po prvních zápasech zřejmě promluvit i Everton, nebudu lacině spekulovat, do jaké míry na to měl, ale v každém případě si to pokazil sám tím, že nepřekonal mindrák z našeho týmu. Oslabil nás likvidačními fauly, ale v konečném důsledku na to doplatil možná ještě víc! Nepomohlo jim ani to, že Pickford unikl spravedlnosti, i když i on nakonec jeden zápas stál kvůli údajným vyhrůžkám. A nepomohlo zatím ani to, že dalšímu jejich hráči nepochopitelně snížili trest po jiném likvidačním zákroku v utkání na Southamptonu. Úplně stačilo, že Evertonu kvůli trestu nemohl ve třech utkáních nastoupit Richarlison, který zcela zaslouženě opustil nedobrovolně hřiště v závěru Merseyside derby. Všechna tři střetnutí bez něj prohráli a tabulkou se výrazně propadli. Nejen z pohledu fanouška Liverpoolu, ale obecně pro fotbal je dobře, že Everton na chování svých hráčů takto doplatil. Sousedům z modré části města bych na základě těchto zkušeností doporučil, že jestli chtějí ve fotbale ještě někdy něco dokázat, tak by se na něj měli víc soustředit, a zkusit přestat dělat věci, které do této krásné hry nepatří.

Liverpool sice odešel z městského derby s většími ztrátami, než Everton, ale zatím se s tím až nečekaně dobře vyrovnává. Přesto rozhodně neočekávám, že budeme soupeře v nejvyšší anglické soutěži válcovat jako loni, kdy jsme PL vyhráli s obrovským náskokem. Na druhé straně však už nejsem ani takový pesimista jako bezprostředně po Evertonu, když jsem se dozvěděl nemilosrdný verdikt o stavu našeho elitního stopera, a vyjádřil jsem se, že se bez něj spokojím s tím, když si aspoň vybojujeme aspoň účast v Lize mistrů pro další sezónu. Mezera po van Dijkovi tam sice letos bude, ale faktorů, které budou rozhodovat o úspěšnosti sezóny, je mnohem víc. Bude mimo jiné záležet i na zdraví dalších hráčů, což nám zatím bohužel také nehraje do karet, nejnovější zranění TAA jsem raději ani nechtěl připomínat. Mrzí mě, že zkostnatělé vedení Premier League ani na základě množících se únavových zranění nevyslyšelo žádost o střídání většího počtu hráčů, po čemž po vzájemném zápase společně silně volali Klopp s Guardiolou. Ale to bylo na delší povídání. Pro úspěchy bude stejně nejdůležitější, abychom i nadále věřili ve svou sílu, a udržovali si vítěznou mentalitu. Tyto faktory rozhodují vždy, a v této sezóně to zřejmě bude platit dvojnásobně. Zatím i bez Virgila a dalších nuceně absentujících hráčů tyto vlastnosti prokazujeme, tak pokud si je nadále udržíme, tak snad nebude až tak zle. Procházeli jsme ještě v nedávné době ještě mnohem větší temnotou, ale pomyslné zlaté oblohy jsme se nakonec dočkali. Teď prožíváme zase trochu těžší období, ale rozhodně ne tak špatné, jako v době před Kloppem, takže věřím, že i současnou situací zvládneme.   

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

titi liverpoolsky

Facebook