pivovar helf

Jednou za šedesát let se to snese

Blog3

 

Výsledek zápasu s Aston Villou jsem asi nejen já rozdýchával déle než jiné neúspěchy mého milovaného klubu. A to mám oproti mladším fanouškům výhodu, že jsem zažil už horší věci, s nimiž jsem se musel vyrovnat, přičemž mám na mysli především tragédii na Heysel stadiónu v Bruselu v roce 1985. Samozřejmě při tom nezapomínám ani na Hillsborough, ale Brusel byl horší v tom, že jsem vše viděl v přímém přenosu, že náš klub upadl díky tomu v nemilost veřejnosti a dostal velmi tvrdý trest.

Když srovnám sedm gólů v naší síti na Aston Ville s oběma tragédiemi, tak to přece jen taková hrůza není. Že se však jedná o mimořádně neslavný zápis do klubové historie, není pochyb. Vždyť něco podobného jsem nezažil, a myslím to doslova. Statistici totiž hned spočítali, že v lize jsme 7 gólů naposledy dostali v dubnu 1963, kdy jsme stejným poměrem jako teď v neděli prohráli s Tottenhamem. A to jsem ještě nebyl na světě, je mi teprve pětapadesát, takže jsem se narodil až o dva roky později! A nepamatuji si ani, že by se něco podobného stalo v nějaké jiné důležité soutěži. Pokud tedy Liverpool potká podobný debakl maximálně zhruba jednou za 60 let, tak se to bude dát skousnout. Pokud nedojde na scénář z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, v němž docent Chocholoušek během jediného dne několikrát zvýšil frekvenci pochybení, ke které dochází v intervalu 10 let, tak bych se podobného gólového přídělu v naší síti jako na Aston Ville už nikdy neměl dožít.

Ale skutečnost může být jiná, protože žijeme v době, která se vymyká všem ještě donedávna běžným zvyklostem. Na sportovním poli si musíme zvykat, že se ruší či odkládají různé události, že všechny akce probíhají bez diváků. Fotbal není samozřejmě výjimkou, už jen ten posun, způsobený dohráváním minulé sezóny, a opožděný začátek té nové způsobil všem týmům spoustu problémů. K rizikovým faktorům pro hráče pak vedle zranění přibylo nebezpečí onemocnění covidem, což aktuálně v našem týmu pociťujeme víc, než bychom si přáli. Podmínky a rizika jsou sice pro všechny stejné, a já rozhodně na nic z toho nechci svádět vysokou prohru na hřišti Aston Villy. Je ale na druhé straně pravda, že toto překvapení na náš účet není v počínající sezóně ojedinělé, nečekaných a divokých výsledků jsme v Anglii za těch pár odehraných utkání zaregistrovali víc, a jinde v Evropě to, tuším není o moc jiné, i když jiné evropské soutěže sleduji jen okrajově.  

Připomeňme si postupně sled událostí, které se v neděli v Birminghamu odehrály. Hned v prvních minutách přišel kiks našeho náhradního gólmana, který během střetnutí potvrdil, že sice dovede vytáhnout výborný zákrok, ale rozehrávku má zoufalou, a o jeho schopnosti organizovat hráče před sebou mám také pochybnosti. O těchto slabinách zřejmě věděli i hráči na hřišti, protože věděli, že přihrávka dozadu na Adriána nemusí znamenat zahrání míče na jistotu, a raději volili jiná řešení. Pro vývoj zápasu ale bylo podstatné, že se soupeř rychle a lacino dostal do vedení, a že mu to dodalo sebevědomí. Samozřejmě jsme se pokusili vyrovnat, domácí nám k tomu dokonce nabídli podobnou šanci, z jaké vstřelili gól, my jsme s ní ale naložili o poznání hůře. Také další naše dobré příležitosti zůstaly nevyužity, a když nám rozhodčí odepřel penaltu v situaci, která se podle mě minimálně měla posoudit pomocí VAR, tak bohužel opět udeřilo na druhé straně. Tentokrát selhala naše pravá strana obrany, TAA ani Gomez rozhodně nesehráli dobré utkání, když to řeknu mírně. Naopak Watkins v dresu Aston Villy zářil, v této situaci si poradil skvěle, a vstřelil už svůj druhý gól.

Nezbývalo, než se znovu vrhnout do útoku, za což jsme byli zhruba po půlhodině hry odměněni. Salah dal kontaktní gól a všichni jsme v tu chvíli věřili, že utkání dokážeme otočit. Jenže soupeři se hned o pár minut později povedl další rychlý výpad, při němž musel předvést pěkný zákrok Adrián. Byl z toho však jen rohový kop, po jehož odvrácení přišla střela zpoza vápna, kterou van Dijk tak nešťastně nasměroval na naši branku, že náš brankář neměl šanci zasáhnout. Bylo to 3:1 pro domácí, a pokud hledáme bod, který utkání definitivně zlomil, tak já jej vidím právě v tomto momentu. Když si to totiž promítnu zpětně, tak Aston Villa z nás po tomto gólu ztratila zbytek respektu a dostala se do takového „laufu“, že už ji prostě nešlo zastavit. Zbytek poločasu tak už patřil soupeři, který ještě do přestávky dokázal vstřelit čtvrtý gól. Stalo se to po standardní situaci, kdy selhal náš ofsajd systém, jenž vzbuzoval obavy už v minulých zápasech.

Liverpool se samozřejmě nechtěl vzdát, ale vzhledem ke spoustě zranění měl náš manažer jen omezené možnosti koho poslat z lavičky na hřiště, aby oživil hru. V prvních minutách druhé půle sice byla vidět snaha ještě s velmi nepříznivě se vyvíjejícím utkáním něco udělat, ale brzy přišel další krutý moment, po němž již druhá tečovaná střela zapadla opět nechytatelně za záda nešťastného Adriána. Salah pak po hodině hry sice zdánlivě vykřesal jiskru naděje, ale euforii domácích už opravdu nešlo zastavit. A to tím spíš, že jsme si pár minut na to vrcholně vybrali smůlu, když již třetí tečovaná střela domácích našla mezi třemi tyčemi naší branky znovu místo, kam na ni gólman nemohl dosáhnout. Je neuvěřitelné dostat tři takové identické góly v jednom zápase, ale byla to realita. Bylo to 6:2, a v tuto chvíli už to byla definitivně exhibice domácích. Většina jiných týmů by se spokojila s údržbou výsledku, ale zejména Grealish, Watkins a Barkley byli jako v extázi, a měli chuť přidávat další góly. Můžeme být nakonec rádi, že jich v naší síti poté neskončilo víc, než jeden, při němž se znovu ukázalo, že hlídání přihrávek za obranu není z naší strany ideální, a že snaha zahrávat ofsajd systém se ne vždy vyplácí. Zrodil se tak ostudný výsledek 7:2, který nakonec mohl být ještě horší, přiznejme si, že klidně mohlo dojít i na dvojciferné skóre. Naši hráči totiž ke konci už úplně vypadli z role, produkovali další hrubé chyby, nebyli schopni vyhrát snad ani jediný osobní souboj a vypadalo to, že už se jen modlí, aby je co nejdřív vysvobodil závěrečný hvizd rozhodčího.

Vysvětlit příčiny tak drtivé porážky je i přes velkou marodku v našem týmu a další okolnosti, které jsem naznačil, složité. Je pravda, že něco takového čas od času potká každý velký tým, prakticky bez výjimky, a to i v jiných sportech, než je fotbal. Příkladů bych mohl uvést spoustu. Ale když už měl takový těžký debakl přijít, tak bych jej čekal od jiného týmu, než je Aston Villa, a hlavně v úplně jiné době, než na vrcholu úspěšné Kloppovy éry. A navíc poté, co jsem po třech úspěšně odehraných utkáních nového ročníku PL vyjádřil, že to myslíme s obhajobou titulu vážně. Teď už vím, že to tak jednoduché nebude, a o to víc mě zajímalo, co po střetnutí řekne náš trenér. Ten byl však také evidentně zaskočen tím, co jeho svěřenci ve Villa Parku převedli, a na první pohled jsem se nic zvláštního nedozvěděl, co taky ostatně v takovou chvíli říkat. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, že vidí jako nevýhodu reprezentační pauzu, protože by nejraději na tento zápas zareagoval ihned. I to má ale svou logiku. Neřekl však, co jsme asi všichni chtěli slyšet, totiž že se jedná o ojedinělý výpadek a že v dalším zápase už se zase vrátíme na vítěznou vlnu. Byl v tomto směru velmi opatrný a vyjádřil se vyhýbavě, s tím, že se vše ukáže až v dalších týdnech. Na závěr nicméně jasně řekl, že se situací, vzniklou po knock-outu na hřišti Aston Villy vyrovnáme. Nám, fanouškům, nezbývá nic jiného, než tomu věřit.  

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

titi liverpoolsky

Facebook