pivovar helf

Titul se vrátil domů

Blog3

Tak se nám Premier League po dlouhé nucené přestávce v nezvyklém období znovu rozjela, a Liverpool tedy dostal příležitost získat po nekonečně dlouhých třiceti letech devatenáctý titul tak, aby jej nešlo zpochybnit. Já jsem sice přesvědčen, že by bylo našemu týmu prvenství v tomto ligovém ročníku přiznáno i v případě předčasného ukončení soutěže, ale takhle bude všechno čisté a nezpochybnitelné, i když se bude sezóna dohrávat za hodně improvizovaných podmínek.

S vědomím, že k zisku vytoužené trofeje, stačí v posledních devíti zápasech uhrát šest bodů, jsem krátce po začátku Merseyside derby, kterým na stadiónu městského rivala otevřel Liverpool sérii dohrávek, zasedl k obrazovce až nezvykle klidný. Nevykolejila mě ani skutečnost, že náš tým částečně z donucení nenastoupil v nejsilnější možné sestavě. Šlo sice o prestižní utkání, ale nemuseli jsme je za každou cenu vyhrát. Z pohody mě tedy následně nevyvedl ani rozpačitý výkon našeho týmu, který měl sice územní převahu, ale šance proti pozorně bránícímu soupeři si prakticky nevytvářel. Spíš jsem byl rád, že Liverpool vidím vůbec po dlouhé době v přímém přenosu v akci. Problémem bylo jen zranění Milnera a Matipa, zvlášť když jsem zpočátku nevěděl, že je možné střídat víc hráčů.

Střetnutí s Evertonem však zpětně snad ani snad ani nemá smysl hodnotit. Z dnešního pohledu pohledu se mi totiž zdá, že jsme zápas přes jeho význam pojali tréninkově, s tím, že se pořádně zkoncentrujeme na následující utkání, v němž se vítězství teoreticky mělo získat snadněji. Možná i proto měl nakonec ke třem bodům blíže soupeř, a jen díky skvělému zákroku Alissona a následné tyči, při níž už jsem viděl míč v naší síti, se tak nestalo. Modří nás tedy ani tentokrát neporazili, takže těch bezmála deset let od posledního úspěchu ve vzájemném střetnutí už pro tým z opačné strany Stanley Parku musí být frustrující. Jistě by pro ně měla případná výhra v derby i za těchto podmínek, na něž si teprve hráči, trenéři i fanoušci zvykají, obrovskou cenu. Červení a jejich příznivci sice také určitě chtěli vyhrát, ale po závěrečném hvizdu rozhodčího určitě smutnit nemuseli, protože remíza nebyla v dané situaci žádným problémem a měla svou cenu. 

Už o tři dny později naši hráči nastoupili před prázdným, byť vyzdobeným hledištěm na Anfieldu proti Crystal Palace. Tedy proti soupeři, jenž nás vždy umí hodně potrápit, a který na našem stadiónu dokázal v nedávné minulosti několikrát vyhrát. V úvahu bylo také třeba vzít fakt, že se tomuto týmu první střetnutí po koronavirové pauze povedlo, ale přesto jsme samozřejmě byli favority. Důležité bylo, že jsme k tomuto zápasu přistoupili se vší vážností. Klopp nasadil asi nejsilnější možnou sestavu, přičemž na hráčích bylo od začátku až dokonce vidět, jak moc jsou po dlouhé pauze hladoví nejen po vítězství, ale i po fotbale jako takovém. Bylo neskutečné, jak dokázali praktikovat útočný presink, a to až do poslední minuty i za rozhodnutého stavu! Za to ostatně nakonec právem sklidili největší pochvalu po utkání i od našeho trenéra. Ale celkově byl tentokrát výkon Liverpoolu více, než o třídu lepší, než na Evertonu. Od začátku jsme předváděli nápadité akce, a mohli jsme skórovat určitě vícekrát, než čtyřikrát. Jindy nebezpečný Crystal Palace v podstatě od začátku klečel na kolenou a nebyl schopen se zvednout. Nechci spekulovat, jestli nám hráči soupeře přáli titul a zápas vypustili, byť třeba jen podvědomě, nebo zda je rozhodil nucený brzký odchod Zahy, který nám vždy velmi zatápěl.

Crystal Palace, ač má stále o co hrát, tedy sice působil hodně odevzdaným dojmem, nicméně jsem přesvědčen, že v pozdním středečním večeru by se těžko hledal soupeř, který by nás zastavil. Normálně bývám opatrný, ale z hráčů v červených dresech sršela taková energie, že hned poté, co nás nádherně zahraným přímým kopem dostal Trent do vedení, tak jsem tak nějak podvědomě věřil, že už to bude jen otázka skóre. A byla to pravda, přestože Liverpool přes spoustu dobrých šancí dokázal přidat druhý gól až v úplném závěru první půle. A když se deset minut po přestávce Fabinho nádherně trefil z dálky, nebylo už opravdu co řešit. Vůbec nás nemuselo mrzet několik dalších nevyužitých gólových šancí, ani to, že rozhodčí hostům odpustil minimálně jednu penaltu. A po čtvrtém gólu mohli dostat příležitost i mladíci, z nichž určitě nejen mě nejvíc zaujal Williams. Pro mnohé jsou asi zklamáním zatímní výkony Minamina, ale já stále věřím, že časem může být velmi platným hráčem. Mám z něj pocit, že ještě nemůže uvěřit tomu, v jakém klubu se ocitl. Ale takových už před ním bylo víc, potřebovali jen trochu více času aby nabrali sebevědomí, a postupně se v červeném dresu prosadili. Škoda, že mu Salah pár minut před koncem nedokázal přihrát do tutovky, a neumožnil mu tak dát první gól v červeném dresu, mohlo jej to nakopnout.

Jasné vítězství nad Crystal Palace už posunulo případnou ztrátu titulu do zcela teoretické roviny, přičemž navíc hned o den později hrál Manchester City na Chelsea. Snad ani nemusím připomínat, že při remíze nebo výhře domácích by bylo vše zpečetěno. Někteří, pravda, chtěli, aby se o titulu rozhodlo až v následujícím střetnutí dvou nejlepších týmu na Etihad Stadium, případně později na Anfieldu. Já jsem ale mezi ně nepatřil. Už jen kvůli případnému zhoršení nákazové situace bylo lepší mít titul zavčas v suchu. V Anglii ještě situace s koronavirem není zdaleka ideální, a nikde není psáno, že se soutěž nemůže znovu přerušit či přímo ukončit. Byl jsem proto rád, že Chlelsea vyhrála, a mohli jsme slavit. Je sice pravda, že závěr sezóny už pro nás nebude mít ten správný náboj, a mrzí mě teď o to víc, že jsme těsně před přerušením všech soutěží, vypadli z Ligy mistrů i z FA cupu, protože s ligovým titulem v kapse jsme se mohli ještě o nějakou další cennou trofej poprat. Ale nevadí! Vyhrát Premier League byl letos prvořadý cíl, díky kterému by mělo z našeho týmu spadnout těžké závaží, které nás dlouhá léta hodně brzdilo. A taky je dobré na tomto místě připomenout, že jsme v této sezóně už další dvě cenné trofeje získali.  

Nakonec to tedy trvalo plných třicet let, než jsme se dočkali vytoužené chvíle. V polovině roku 1990 bych něco takového bral jako scifi, ale je to realita. A jak už jsem bezprostředně po jistotě zisku titulu napsal na sociální sítě, určitě bych ještě na začátku tohoto roku nečekal, že tento moment přijde na konci června, v zápase Chelsea - Manchester City, hraném bez přítomnosti diváku. Radost mi to ale nijak nesnižuje, a určitě to s mnohými z Vás ještě řádně oslavím! Zároveň stejně jako další fanoušci doufám, že Klopp u nás ještě nějaký ten rok vydrží, a že se nejedná zdaleka o poslední trofej pod ním. Takovou osobnost na lavičce musíme maximálně využít!

Příznivcům jiných týmů se asi nebude příliš líbit nadpis tohoto článku, ale já jsem si jej nemohl odpustit. Od chvíle, kdy jsem začal v dětství sledovat anglický fotbal, až do zmíněného roku 1990 jsem byl zvyklý na to, že Liverpool vyhrával trofeje jako na běžícím pásu. Ligový titul byl v tom období téměř samozřejmostí, takže trofej pro nejlepší anglický tým na Anfieldu prakticky zdomácněla. Nebylo potom jednoduché přijmout, že se poměry změnily, ale současná situace v našem klubu mě naplňuje optimismem. Ačkoliv už v příštím roce očekávám, že konkurence bude silnější, než byla letos, a přestože dost možná náš kádr během léta neposílíme, tak je pořád spousta důvodů věřit, že slavné období letošním ziskem trofeje pro vítěze Premier League neskončí, a že naopak bude na Anfieldu v příštích letech tento dlouho očekávaný pohár opět jako doma. Určitě zaujme v síni slávy Liverpoolu čestné místo a bude mu to v kterékoli vitríně mapující historii našeho týmu velmi slušet.   

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

titi liverpoolsky

Facebook