pivovar helf

Nešťastné zimní pauzy

Blog3

V Kloppově éře jsme již poněkolikáté zažili, že si náš tým udělal během zimních měsíců čas na pobyt v teplých krajinách. V minulých letech si to „zajistil“ díky předčasnému vyřazení z FA cupu, přičemž delší pauza, která takto vznikla, byla využita k tréninku ve Španělsku.

Letos poprvé byla oficiálně vyhlášena zimní přestávka, během níž se hráči podle všeho vydali na atraktivní dovolené. Efekt byl ale pokaždé stejný, během následujícího období nastal pokles výkonnosti, který se projevil i ve výsledcích. V loňské sezóně jsme po návratu ze Španělska díky remízám v některých zápasech od konce ledna do začátku března ztratili mistrovský titul. Letos už jsme si naštěstí do čtrnáctidenní přestávky vypracovali na čele Premier League luxusní náskok, takže mnoho z nás už si s předstihem objednalo na polovinu května letenky do Liverpoolu, aby mohlo být osobně přítomno oslavě titulu ligového šampióna, který by měl konečně červený tým od řeky Mersey po 30 letech dlouhého čekání získat. Sám jsem v zisk mistrovské trofeje dál pevně věřil přes i matné výkony, které náš tým po odpočinkové pauze předváděl, a jež vyvrcholily prohrou na Watfordu a následně v poháru na Chelsea.

Podobně jako naše hvězdy, tak i já jsem si dopřál pěknou a zaslouženou dovolenou, a to dokonce hned dvakrát. Díky tomu jsem byl odkázán na trochu improvizované sledování některých střetnutí, takže bych si je všechny netroufal podrobně zhodnotit. Platí to i pro první zápas po pauze v půli února na hřišti posledního Norwiche, který jsme jako jasní favorité rozhodli v náš prospěch až krásným gólem Maného v poslední fázi utkání. Hrálo se ve větru a dešti, ale v době, kdy už byla zlatá obloha viditelná, a po dalším tříbodovém zisku se nám zdála být ještě jasnější. Nebylo to však ani zdaleka první utkání této sezóny, v němž bylo zřejmé, že soupeři už nás mají přečtené, a vědí, jak mohou proti nám uspět. Norwich dlouho držel bezbrankový stav díky tomu, že nám nedával příliš mnoho prostoru. Reds byli po celou dobu natěsno hlídáni, obětavě bojující domácí se doslova vrhali do našich kombinací, které se jim dařilo účinně narušovat. Nakonec jsme se ale aspoň jednou prosadili, takže jsme si po tomto střetnutí mohli jako už mnohokrát v této sezóně říct, že je těžké proti nám hrát, i když se soupeři připravují sebelíp. Že i když má náš výkon k dokonalosti daleko, tak nakonec vždy každého protivníka přelstíme a porazíme. Jenže přehlížet při tom chyby v naší hře bychom neměli, což se ostatně ukázalo hned o tři dny později v Madridu, na stadiónu, kde jsme loni v první červnový den získali trofej pro vítěze Ligy mistrů. Tentokrát jsme se zde v osmifinále dalšího ročníku této soutěže postavili proti domácímu Atleticu.

Mám sice určitě radost z toho, jak našim hráčům v poslední době vzrostlo sebevědomí, a jak se to promítá do výsledků. Má to ale i svou odvrácenou stranu, a tou je laxní přístup k některým zápasům. Klopp a jeho svěřenci určitě mohli a měli tušit, co je v Madridu čeká, jak důležité bude speciálně v tomto zápase nepustit soupeře do vedení. Jenže neuběhlo ani pět minut, a už jsme si nechali vstřelit laciný gól, který domácí dostal na koně a utkání se tak poté odehrávalo v jejich režii. Pravda, měli jsme šance vyrovnat, hlavně první desetiminutovka druhé půle byla z naší strany velmi dobrá, ale díky nešťastnému vstupu do utkání si vezeme pro odvetu prohru 0:1, což speciálně proti týmu, jako je Atletico, není vůbec ideální výsledek.

Na začátku dalšího týdne jsme doma přivítali West Ham, tým, který jsme na konci ledna na jeho hřišti relativně v pohodě přehráli. A ani tentokrát jsme si nepřipouštěli komplikace, zvláště poté, co jsme dali rychlý gól. Jenže hosté okamžitě vyrovnali, a protože podobně jako Atletico skórovali z rohu, tak trochu ožily noční můry z dob bránění před érou Van Dijka, kdy jsme hodně trnuli prakticky při každé standardní situaci soupeře. Ve zbytku první půle měl Liverpool tlak, ale moc šancí si reds vytvořit nedokázali. Hned na začátku druhého dějství musela pro zranění střídat nová posila kladivářů z České republiky, Tomáš Souček. Ten hrál do té doby velmi obstojně, ale jeho nucený odchod ze scény nám v první chvíli rozhodně nepomohl, protože po další nedůslednosti naší obrany jeho náhradník strhl vedení na stranu hostů. I tentokrát se však ještě naštěstí zopakoval klasický scénář z této sezóny, kdy Liverpool nakonec dotáhl špatně se vyvíjející střetnutí k vítěznému konci. Důležité bylo, že se povedlo střídání, když nevýrazného Keitu nahradil Ox. To mělo za následek nejen zesílení tlaku na branku West Hamu, ale přišly i větší šance. Hosty několikrát skvěle podržel gólman Fabianski, který ovšem krátce před uplynutím sedmdesáti minut hry pustil za svá záda lehkou střelu Salaha. Ten ji sice vyslal poměrně zblízka, ale rozhodně nešlo o nechytatelné zakončení. Rozhodující gól pak padl necelých deset minut před koncem, kdy měl světlou chvilku po zimní přestávce speciálně špatně hrající Trent. Ten si připsal asistenci, když nahrál Manému před prázdnou branku. Ani to ale k vítězství nemuselo stačit, ještě se musel vyznamenat Allison, jenž zneškodnil vyloženou šanci soupeřova útočníka, který se ocitl před ním sám a snažil se jej přehodit. Ani v tomto utkání jsme tedy ztrátu nezaznamenali, ale vykřičníků přibývalo a v následujícím střetnutí se už, jak praví jedno přísloví, ucho utrhlo.

V poslední únorový den jsme přijeli na hřiště Watfordu, týmu, který se sice nacházel na sestupových příčkách, ale na Anfieldu nás před vánocemi hodně potrápil, a nebýt katastrofální koncovky, mohl na našem stadiónu už tehdy bodovat. Vůbec jsme se asi nepoučili, zase jsme k tomuto zápasu přistoupili laxně a bohorovně, což nám tentokrát vydrželo až do závěrečného hvizdu rozhodčího. Inkasovat jsme mohli už v nastavení prvního poločasu, kdy domácí neproměnili velkou šanci. Ta vyplynula vedle našich chyb i z toho, že Watford od začátku nejen zdobila větší bojovnost, ale hrál také prakticky bezchybně, koncentrovaně a s přibývajícími minutami si stále více věřil. Logické vyústění těchto skutečností se pak v druhém poločase promítlo i do konečného výsledku. Prohráli jsme ligový zápas po zhruba 14 měsících a hned rozdílem třídy. První dva góly padly z nevinných akcí, při nichž jsme nebyli dostatečně důslední, třetí pak byla fatální chyba již kritizovaného TAA. Na Watfordu ale selhala celá obrana, nelze to svádět jen na Trenta či na svátečně hrajícího Lovrena, protože i náš hlavní pilíř zadních řad, většinou spolehlivě hrající Van Dijk, je pod obdrženými brankami podepsán.

Náskok na čele tabulky PL byl i po tomto zpackaném utkání obrovský, nebylo tedy třeba panikařit, ale věřil jsem v důraznou domluvu od Kloppa k hráčům v kabině, která bude znamenat, že pohárový zápas na Chelsea bude vypadat úplně jinak. Sledoval jsem jej opět v improvizovaných podmínkách, až od chvíle, kdy na ukazateli skóre svítil stav 1:0 pro domácí. Sestava byla přece jen trochu obměněna, ale první poločas se mi nezdál být z naší strany špatný, nedokázali jsme však proměňovat šance. V tom druhém už byla naše snaha trochu křečovitá, a když jsme podruhé inkasovali, tak jsem tušil, že už se zápasem nic neuděláme, což se bohužel potvrdilo. A vedle zklamání z konce působení Liverpoolu i v tomto ročníku FA cupu se zvýšily i obavy o to, jak dopadne následující ligové měření sil s dalším kandidátem sestupu, Bournemouthem, protože herní pohoda se evidentně vytratila, a další neúspěch mohl ještě víc nahlodat sebevědomí hráčů. A nechtěl jsem raději ani domýšlet, kam až by to mohlo vést.

Samotné utkání začalo nejhůře, jak mohlo. Vše začalo dlouhým, nakopnutým míčem, po němž útočníkovi hostů Wilsonovi prošel rozhodující souboj s Gomezem bez faulu. Následná akce pak už měla ideální řešení a byla přesně provedena, takže hosté se už po necelých 10 minutách hry mohli radovat z vedoucího gólu. Hodně jim to dodalo sebevědomí, hráli i nadále jednoduše, přímočaře, dokázali si většinou přesně nahrávat i na dlouhou vzdálenost. Naproti tomu hra Liverpoolu působila chvílemi bezradně, stejně jako v minulých zápasech vyráběli hráči velké množství chyb, byli nepřesní a nedůrazní v osobních soubojích. Soupeři se celkem dařilo likvidovat naše šance už v zárodku, protože stejně jako jiné týmy uplatňovali těsnou osobní obranu, s níž měli reds značné problémy.

Ale na rozdíl třeba od Watfordu se Bournemouth přece jen nevyvaroval chyb, čehož jsme využili k otočení výsledku ještě v první půli. Hodně pomohlo i zranění stopera soupeře Cooka, protože jeho náhradník Simpson udělal brzy po příchodu na hřiště obrovskou minelu. Po ní se míče zmocnil Mané, jehož vzniklá situace vybízela k zakončení. Sadio však ještě hledal lépe postaveného Salaha, jemuž ovšem rozhodně nepřihrál ideálně, a celá akce se zdála být v ten moment ztracená. Avšak Mo, který tentokrát podle mě odehrál jedno z nejlepších střetnutí za poslední dobu, se dokázal s míčem nejen uvolnit, ale také přesně vystřelil. A o pár minut později využil další chybu Bournemouthu Mané, který tváří v tvář gólmanovi soupeře s jistotou zakončil. V dalším průběhu utkání jsme se snažili vedení navýšit, ale hra Liverpoolu stále trpěla tím, co už jsem popsal. Nenašlo by se asi v nedávné minulosti moc fanoušků, kteří by si mysleli, že nám může citelně chybět Henderson, ale po posledních zápasech se o tom logicky mluví hodně otevřeně. Náš kapitán se v poslední době dostal do skvělé formy, a navíc se zjevně choval jako opravdový vůdce. A hráč, který by strhl tým k lepšímu výkonu, nám zejména ve Watfordu hodně chyběl. Proti Bournemouthu se této role ujal uzdravený Milner, který navíc po hodině hry bravurně zabránil již téměř jistému vyrovnávajícímu gólu, když dokázal ve složité pozici vykopnout těsně před čarou míč, který již nezadržitelně směřoval do naší sítě. Nebyla to jediná situace před naší brankou, kdy nám zatrnulo, naštěstí jsme už ale do závěrečného hvizdu další gól nedostali. Je ale pravda, že jsme náš náskok mohli i navýšit, naše nejlepší chvíle přišly mezi 70. a 80. minutou, kdy jsme si vytvořili několik dobrých šancí, z nichž ta největší skončila po Maného střele na břevně svatyně hostů. 

Výkon Liverpoolu ani v tomto střetnutí, když to řeknu mírně, asi nikoho z nás nenadchnul, ale tentokrát bylo důležité jakkoli v rámci pravidel vyhrát, a zastavit výsledkový propad. Herně jsem za sebe zázraky nečekal, někteří hráči se zdají být výrazně z formy, navíc se prakticky v každém zápase ukazuje, že soupeři už naši hru umějí číst a mají na ni recept. Nicméně, náš sen o titulu má po tomto víkendu už hodně reálnou podobu, protože nám o den později pomohlo vítězství červených v městském derby v nedalekém městě. Nebývá sice zvykem, aby fanoušci Liverpoolu fandili Manchesteru United, ale v tomto případě si myslím, že v sobě zášť překonali a radují se z jejich vítězství nad Citiziens. Znamená to totiž, (pro toho, kdo by to náhodou nevěděl), že Liverpoolu stačí k zisku mistrovského titulu už jen dvě vítězství z devíti utkání! Otázka tedy už ani tak nezní, zda získáme titul anglického šampióna, ale po kterém střetnutí jej začneme slavit!

Já ale v této sezóně vidím ještě jedenu velkou výzvu, a tou je obhajoba trofeje pro vítěze Ligy mistrů. Jsem si vědom toho, že naše další účinkování v této soutěži je po prohře 0:1 v Madridu nahnuté. A to, co píšu o formě hráčů, a o hře, jakou předvádíme, mě taky na první pohled nenaplňuje optimismem. Ale nevím proč, já si tak nějak myslím, že nutnost dohánět v odvetě proti Atletiku jednogólové manko může být nakonec naší výhodou a samotné střetnutí nás může znovu nastartovat k lepším výkonům. Už jsem uvedl, že se mi nelíbil laxní přístup hráčů k posledním utkáním, a kdybychom uhráli v Madridu přijatelnější výsledek, mohlo by se to opakovat. Situace po prvním střetnutí nás ale nutí hrát od začátku naplno, koncentrovaně, vydat ze sebe to nejlepší a možná i něco navíc. Klopp k tomu jistě své svěřence v následujících dnech pořádně namotivuje, velkou vzpruhou může být návrat kapitána Hendersona, a co dokáže Anfield speciálně v evropských večerech také dobře víme! Nemusí to samozřejmě vyjít, záleží na mnoha dalších faktorech, v tomto případě asi i víc než kdy jindy na rozhodčích. Ale chci vidět zápas, po němž budu moci našemu týmu od srdce zatleskat, ať už dopadne jakkoli. Vždyť kdy jindy bychom se měli dostat z útlumu, který je na nás po zimní přestávce zřejmý, než právě v takovém utkání!  

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook