pivovar helf

Doba sklizně

Blog3

 

Z časových důvodů jsem až teď schopen zhodnotit uplynulé období od zápasu S Manchesterem United. A upřímně řečeno, ještě před měsícem bych nečekal, že tón mého článku bude tak optimistický a už vůbec ne, že hned po prvním únorovém víkendu ztratím všechny zábrany a budu s velkým předstihem kupovat na květen letenky do Liverpoolu na oslavy titulu. Vzhledem k těžkému vylosování a početné marodce jsem ještě na Nový rok fakt nevěřil, že z období do historické zimní přestávky vyjdeme bez ztráty kytičky, a že naopak Citiziens, coby jediný reálný konkurent v boji o ligový titul, ztratí nejprve dva body remízou doma proti Crystal Palace, a těsně před zimní přestávkou dokonce všechny tři na půdě trápícího se Tottenhamu. A co víc, nevypadli jsme ani z FA cupu, i když jsme k tomu ve značně obměněné sestavě potřebovali dva zápasy s třetiligovým Shrewsbury.

Pojďme zpět k jednotlivým utkáním od půlky ledna a začněme hned u North West Derby. Minimálně v éře PL si nepamatuji, že bychom ke střetnutí proti Manchetseru United nastoupili jako tak vysoký favorit, jako tentokrát. Jak se naše role za posledních necelých deset let úplně obrátily, mě neskutečně těší, a doufám, že to dlouho vydrží. Na druhé straně jsem se trochu obával, aby nám tato skutečnost nesvazovala nohy, což se možná nakonec i stalo, mohl to být důvod, proč jsme několikrát selhali v zakončení. Ale nakonec nás to o vítězství nepřipravilo, stejně jako fakt, že kvůli VAR nám nebyly uznány v první půli dva góly. A je třeba říct, že správně, i když oba byly výstavní, zrovna v těchto akcích bylo zakončení v podání našich hráčů precizní. Zápas tak rozhodla hlavička Van Dijka po rohovém kopu už po necelé čtvrthodině hry. Protože jsme pak dlouho žádný další gól nedokázali přidat, i když zejména první desetiminutovka druhé půle přímo volala po tom, abychom utkání definitivně rozhodli, tak byl nenáviděný rival dlouho ve hře, a nutno přiznat, že jsme mu taky nějaké gólové šance povolili. Hráčům United však v koncovce rovněž chyběl dostatek klidu, takže jsme až do devadesáté minuty drželi těsné vedení. Pojistky jsme se dočkali až v úplném závěru, po protiútoku, který skvěle, pohotově založil Alisson, načež Salah napravil některá svá předchozí zaváhání ve finální fázi.        

Radost po výhře v tomto střetnutí byla samozřejmě obrovská, ale zápasy pokračovaly dál v rychlém sledu. Ještě před započetím dalšího víkendu jsme vycestovali na stadión Wolvehamptonu, kde jsme to mnozí očekávali ještě těžší, než proti červenému týmu z Manchesteru. A ukázalo se, že právem. Vlci nás hodně potrápili už před Silvestrem na Anfieldu, a i teď jsme se na tři body hodně nadřeli. Domácí v úvodní čtvrthodině hrozili ze standardních situací, a my můžeme být moc rádi za to, že zvláště hlavička zapomenutého, neobsazeného hráče tváří v tvář proti bezmocnému Alissonvi naši branku minula. To už jsme ale vedli 1:0, když se naopak Henderson, skvěle trefil hlavou po rohu. Zhruba od patnácté minuty jsme zpřesnili hru, dobře jsme kontrolovali míč a domácí drželi na distanc od své branky. Sami jsme mohli několikrát přidat druhý gól, ale o ten nás připravilo hlavně Salahovo sobectví. Ne že by to bylo něco nového, ale v tomto zápase to musím speciálně zmínit, protože Mo hned několikrát řešil nadějně se rozvíjející akce individuálně, když se nabízela spolupráce s dobře postavenými spoluhráči. Kdyby Salah nahrával, tak mohl skórovat třeba i Minamino, který vystřídal zraněného Maného. Mohl si tak posílit sebevědomí, které potřebuje zvednout. V posledních pěti minutách první půle se domácí nadechli k náporu, z něhož ještě nic nevytěžili, ale brzy po přestávce už se radovali z vyrovnání. Povedla se jim skvělá akce, která začala u jejich brankáře. Byla rychlá, přímočará, přesně provedená a skončila gólem v naší síti, který padl, stejně jako ten náš, hlavou. Neutrálním fanouškům se musela jediná ligová branka od půli ledna v naší síti líbit, a i my jsme této pohledné akci mohli tak maximálně zatleskat.

Nedalo se nic dělat, bylo třeba bojovat dál, i když domácí byli na koni, dokázali si vytvářet další šance. Alisson musel několikrát vytáhnout skvělé zákroky. Ale hrál se výborný zápas, v němž i my jsme mohli vrátit vedení na naši stranu. V největší šanci ale Firmino z pohotové dorážky trefil již bezmocně ležícího gólmana domácích, a Salah znovu ve slibné situaci neviděl nebo nechtěl vidět lépe postaveného Oxe. Hra se přelévala z jedné strany na druhou, utkání mohlo dopadnout jakkoli. Šťastnější jsme ale byli, jak už to tak v tomto ligovém ročníku chodí, opět my. Byl to znovu Firmino, který se nejdříve skvěle uvolnil, ale při zakončení tváří v tvář padajícímu gólmanovi domácích nedokázal míč zvednout. Naštěstí se brzy ukázalo, že se jen zastřeloval, protože to záhy napravil. Začalo to opět zbytečným kličkováním Salaha, který sice o míč opět přišel, ten se však dostal k Hendersonovi, který pohotově a přesně našel právě Firmina. A Bobby, tentokrát možná z o něco složitější pozice, než v jaké byl před pár minutami, nedal gólmanovi domácích šanci. Ještě stále nebyl konec, hlavně v druhé minutě nastavení měli domácí ještě obrovskou šanci vyrovnat, ale jejich zakončení z bezprostřední blízkosti nebylo naštěstí přesné.

Před výkonem vlků v tomto střetnutí ale klobouk dolů! Nevím, jestli už hrál v této sezóně proti nám někdo tak dobře, což říkám s vědomím, že na Old Trafford jsme ztratili bod, nebo třeba že na Aston Ville jsme dvěma góly otáčeli výsledek až v úplném závěru. Divím se, že vlci nejsou bodově aspoň na úrovni Leicesteru nebo i Citiziens, ale s takovými výkony, jsou schopni aspoň na to čtvrté místo zajišťující Ligu mistrů ještě zaútočit. Moc bych jim to přál, stejně jako vítězství v Evropské lize. Už jen proto, že letos dokázali připravit našeho jediného konkurenta o všechny ligové body.  

Zisk titulu je prvořadý úkol, tak bylo jasné, že pro následující utkání v rámci FA cupu proti třetiligovému Shrewsbury bude Klopp klíčové hráče šetřit. Přesto jsem nastoupil ke sledování tohoto zápasu s velkým optimismem. Ten vycházel hlavně z toho, co provedla rovněž značně oslabená sestava Liverpoolu v předchozím kole této soutěže s Evertonem. Nebyl důvod nevěřit, že v podobném složení uspějeme i v dalším kole anglického poháru na hřišti soupeře pohybujícího se ve středu tabulky League One. Jenže FA cup je specifická soutěž, papírově slabší týmy si často umí vyšlápnout na favority, kteří je, byť třeba nechtě, často podvědomě podcení. V takových zápasech mívám vedle tohoto podcenění také strach z terénu, na němž se hraje, a v neposlední řadě z přehnané tvrdosti soupeře. Možná všechny tyto faktory sehrály svou roli, hlavně se však zápas vůbec nepovedl těm, kteří patří do A týmu a vrátili se na hřiště po delším zranění. Šlo o hráče, kteří měli za úkol zejména vyztužit naši defenzívu a kteří měli zároveň pomoci týmu svou zkušeností, Lovren, Matip a Fabinho však selhali na celé čáře! Už v prvním poločase tam bylo při bránění několik problémů, no a v tom druhém, poté co jsme šli do dvoubrankového vedení, tak jsme začali nepochopitelně kupit jednu hrubou chybu za druhou, takže nakonec jsme mohli být rádi, že domácí outsider „jen“ vyrovnal a že jsme dostali aspoň možnost složit reparát

Tři dny po pohárovém utkání jsme znovu v plné síle nastoupili k ligovému utkání na londýnském Olympijském stadiónu, který je už několik let domovem West Hamu, Pravda, chyběl Mané, který se zranil ve Wolverhamptonu, ale naštěstí by se měl po reprezentační pauze vrátit. Kladiváři neprožívají dobrou sezónu, budou muset tvrdě bojovat o záchranu. A bylo to hodně znát, z našeho týmu měli značný respekt. Liverpool však dlouho hrál až příliš trpělivě, na můj vkus naši hráči zbytečně zdlouhavě drželi míč, ale asi věděli, co dělají. Přestože domácí vcelku pozorně bránili, tak jsme si v prvním poločase vytvořili tři velké příležitosti, z nichž tu poslední jsme využili. Deset minut před přestávkou se Origi prodíral k zakončení v bezprostřední blízkosti, přičemž byl jasně faulován zřejmě hned dvěma hráči. VAR následně neřešil ani tak nedovolený obranný zákrok kladivářů jako to, že celé akci možná předcházela ruka Firmina. Penalta však byla velmi rychle správně potvrzena a Salah ji bezpečně proměnil. No a hned po přestávce se potvrdilo, že nejen naše, ale i soupeřovy rohy jsou momentálně silnou zbraní Liverpoolu. Nestalo se totiž poprvé, že jsme po této situaci šli do rychlého brejku a zakončili jej gólem. Tentokrát byl náš rychlý protiútok trochu kostrbatý, míč se přes několik hráčů dostal s trochu štěstí až k Oxovi, jenž se s ním ocitl sám před brankářem soupeře, a nedal mu žádnou šanci. V dalším průběhu utkání jsme mohli několikrát své vedení navýšit, nejblíže tomu byl Salah, který trefil tyč. Zároveň jsme ale mohli názorně vidět, jak se dá utkání, ve které silnější tým vede o dva góly a jasně soupeře přehrává, zbytečně zkomplikovat. Hned po našem druhém gólu hloupě namazal kladivářům do střelecké pozice Wijnaldum, takže Alisson musel vytáhnout skvělý zákrok, stejně jako později po další hrubce, které se tentokrát dopustil Fabinho. Tam šlo ještě víc do tuhého, protože náš brankář vyrazil míč na Trenta, od nějž se odrazil do tyče! Fabinho po dlouhém zranění ani tentokrát nepřesvědčil, udělal ještě další obrovskou chybu, ani tuto však West Ham naštěstí nepotrestal. Utkání na Olympijském stadiónu tedy skončilo další naší výhrou, po níž jsme byli vysněnému cíli zase o krok blíž.

Před zimní přestávkou, které se na jedné straně trochu bojím, ale která může naši hráčům díky velké vytíženosti tentokrát přece jen prospět, jsme ještě museli odehrát na Anfieldu zápas proti Southamptonu. Ten byl dlouho na sestupových příčkách, ale v zimním období se dostal do výborné formy, která jej dokonce vynesla do první poloviny tabulky. A varující bylo i to, že ve venkovních zápasech se mu daří víc, než doma. V utkání na Anfieldu Saints předvedli, že jejich výsledky z poslední doby vůbec nejsou náhodné! Dokázali prakticky v celém průběhu střetnutí naše hráče vysoko napadat a nutno říct, že velmi účinně. Nutili nás dělat chyby, díky kterým si vytvořili několik velmi dobrých šancí. A protože se hráči v červeném dopustili i mnoha nevynucených ztrát míčů, tak měl Southampton v prvním poločase možná víc šancí, než Liverpool. Naše největší příležitost přišla zhruba po půl hodině hry, kdy si před brankou hostí výborně zpracoval dlouhý míč Van Dijk, zakončit už však stihl jen patičkou do hostujícího gólmana. Další naši hráči se pak několikrát snažili dorazit balón do sítě, ale nikomu z nich se to nepovedlo. Pak se ještě zkoumal přes VAR případný faul na Firmina na konci celé akce, že se nekopala penalta, bylo asi proto, že Bobby nemohl v té situaci už míč zasáhnout, ale zákrok hráče Saints mi nepřipadal zrovna čistý. Celkově však můžeme být rádi, že se do kabin šlo za bezbrankového stavu, protože závěr prvního dějství patřil jasně hostům. V této pasáži jsme si s jejich aktivní hrou téměř nevěděli rady a vyráběli jsme jednu chybu za druhou. Speciálně v tomhle střetnutí se nám dlouhé držení míče a otálení s rozehrávkou mohlo hodně vymstít!

Nevím, do jaké míry proběhlo v kabině mytí hlav, nicméně hned dvě minuty poté, co se hráči obou týmů vrátili na hřiště, šel Liverpool do vedení po nečekané střele Oxe z hranice velkého vápna, na kterou gólman soupeře vůbec nezareagoval. Museli jsme však, podobně jako na podzim proti Citizines počkat, zda po zhlédnutí VAR rozhodčí náš gól neodvolá a nenařídí naopak proti nám penaltu poté, co chvíli předtím na opačné straně zastavil Fabinho horko těžko Ingse pronikajícího do našeho pokutového území. Ale stejně jako v listopadu proti City dopadla situace v náš prospěch.  V tu chvíli bylo jasné, že ani v pětadvacátém ligovém zápase neodejdeme ze hřiště bez vstřeleného gólu, ale zdaleka ještě nebylo jisté, zda i tentokrát vyhrajeme. Southamton totiž pokračoval i nadále ve svém nepříjemném způsobu hry, který nám dělal problémy, přičemž my jsme ani po přestávce nepřestávali chybovat a často jsme prohrávali i osobní souboje. Už se nám ale začalo dařit více v ofenzívě, zejména jsme využívali svou silnou zbraň, rychlý přechod do protiútoku. Díky jedné takové situaci jsme po hodině hry navýšili své vedení. Náš asi nejlepší hráč v tomto zápase, Firmino, skvěle zpracoval míč za obranou a ještě lépe jej přihrál do střelecké pozice Hendersonovi. Náš kapitán měl v posledních zápasech také skvělou formu, kterou proti Saints vyšperkoval tím, že se zapsal do střelecké listiny. A když krátce po sedmdesáté minutě Salah zvýšil už na 3:0, bylo jasné, že si znovu připíšeme tři body. Egyptský útočník v poslední minutě skóroval ještě jednou, čímž stanovil konečné skóre na 4:0, což je pro hosty krutý výsledek. Snažili se s námi hrát až do konce otevřenou partii, což bylo sympatické, ale doplatili na to. Předpokládám, že další soupeři, kteří nás čekají, budou převážně parkovat autobus.

O den později bylo ještě lépe. Manchester City díky neproměňování šancí a nedisciplinovanosti prohrál na Tottenhamu, a náš náskok se tak navršil na astronomických 22 bodů. Obecně bývám opatrný, ale po tomto ligovém kole jsem si už spolu s některými dalšími, koupil na květen letenku do Liverpoolu na oslavy titulu. O ten by nás mohla připravit asi už jen nějaká apokalypsa, ke které snad nedojde. Říká se, že potřebujeme ještě vyhrát 6 utkání ze 13, ale to není tak docela pravda, protože nám stačí i pět výher a tři remízy. Nebo, chcete-li, 4 výhry a 6 remíz, a když to dovedeme do extrému, tak dokonce jen 3 výhry a 9 remíz. Ne, já už nepochybuji, sen o trofeji pro anglického mistra už opravdu nabral hodně reálnou podobu.

Prostě, nastal čas sklízet úrodu z toho, co u nás na podzim 2015 začal Jürgen Klopp zasévat. Předcházela tomu tvrdá práce, nebylo to vždy jednoduché, museli jsme být hodně trpěliví, než jsme se mohli dočkat toho, co momentálně prožíváme. Zvláště v kalendářním roce 2017 to možná vypadalo, že trochu stagnujeme, ale byl to zkreslující dojem. Už loni nám titul unikl jen o vlásek, ale vynahradili jsme si to bohatě vítězstvím v Lize mistrů. Už tehdy jsme vlastně sklidili první plody práce našeho trenéra, no a letos by úroda mohla být ještě lepší. Pro spoustu fanoušků je anglický titul víc, než Liga mistrů, ale určitě máme na to pokusit se o obojí. Obhajoba této trofeje by byla velmi cenná, přičemž o motivaci navíc je postaráno i tím, že se po 15 letech hraje znovu v Istanbulu, kde tehdy hráči a fanoušci Liverpoolu zažili nezapomenutelnou noc. A jestli se nepletu, tak je tam ještě jedna pikantnost. Náš kapitán z roku 2005, Steve Gerrard, oslaví přesně v den letošního finále čtyřicáté narozeniny!

A aby toho nebylo málo, tak dokonce můžeme ještě pořád dosáhnout i na třetí trofej, protože naši mladíci nám zpříjemnili zimní přestávku postupem do dalšího kola FA cupu v opakovaném zápase proti Shrewsbury. Poté, co Klopp poslal všechny hráče áčka na zaslouženou dovolenou, tak mladí chytli svou příležitost za pačesy a zaslouženě třetiligového soupeře porazili. Musel jim sice pomoci VAR a vlastní gól soupeře, rozhodně však nezklamali a vyhráli zaslouženě. FA cup jsme už dlouho nevyhráli, tak rozhodně nejsem proti vylepšení naší bilance i v této soutěži. Už jsem v tomto smyslu tuším něco psal posledně, ale klidně to zopakuji. Zisk ligového titulu je báječný, ale tento tým má v této sezóně ještě na víc, a bylo by škoda toho nevyužít! 

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

gel 260x350

Facebook