pivovar helf

Nebuďme zbytečně skromní

Blog3

Dnes začnu trochu netradičně, vzpomínkou na sezónu 2008-09, kterou si mnozí z nás stále ještě dobře pamatují. Tehdy náš tým kolem Gerrarda a Torrese, pod vedením Rafy Beniteze hrál výborný fotbal, a kdyby o mistrovském titulu rozhodovala minitabulka nejlepších týmů, tak by jej tato parta získala. Liverpool však skončil nakonec až druhý za tradičním rivalem, Manchesterem United, navzdory tomu, že jej v obou vzájemných utkáních porazil. Bylo to o to bolestnější, že náš nesmiřitelný soupeř zdaleka nehrál tak dobře, ale jeho hráči měli za sebou léta úspěchů a nastřádané sebevědomí na rozdávání, byli zvyklí vítězit. Pamatuji si, že velké množství střetnutí vyhrávali s odřenýma ušima 1:0, ale vycházelo jim to. Za sebe jsem přesvědčen, že jim k mistrovskému titulu pomohlo i to, že jejich soupeři k nim měli tehdy přehnaný respekt. Na nás si v oné sezóně přece jen víc věřili, a i díky tomu se občas povedlo některému papírově slabšímu týmu urputnou hrou obrat Liverpool o body, což v konečném efektu o titulu rozhodlo.

Proč to všechno připomínám? Protože si myslím, že teď se role obrátily. Pozici Manchesteru United po nich převzal jejich městský konkurent, což možná také trochu přispělo k tomu, že ještě loni v Premier League triumfoval. Při tak vyrovnaném boji o titul mohl být větší respekt soupeřů k jejich týmu jedním z pomyslných jazýčků na vahách, i když třeba jen minimálním. Ale to už je minulost, v této sezóně se mi zdá, že strach z nás už ostatní týmy mají minimálně takový jako z City, ne - li větší. Protože jak jinak si vysvětlit pesimistické nálady z tábora Tottenhamu před vzájemným zápasem, které jsem zaznamenal v poměrně velké míře? Vždyť ještě na podzim nám na Anfieldu zle zatápěli, tak co se stalo? Korunu tomu pak nasadil kamarád, fanoušek Tottenhamu, kvůli němuž jsem zůstal na finále Ligy mistrů u nás hospodě, ve které jsme se sešli i před sobotním utkáním. A on mě přivítal slovy „doufám, že nám nedáte pětku“, což myslel vážně! Tohle všechno byla před střetnutím sice jen teorie, ale myslím si, že samotný zápas pak podle toho vypadal, a nakonec také dopadl.

První poločas odehrál Liverpool velmi sebevědomě, ostatně, mohl jít do vedení podobně jako ve finále Ligy mistrů hned ve druhé minutě. V obrovské šanci nejdříve při střele Firmina musel za gólmana domácích zaskočit obránce, načež pak z dorážky trefil Ox jen tyč. I nadále jsme měli jasnou převahu, přestože šancí jsme zase tolik neměli. Ta největší přišla bezesporu ve chvíli, kdy si na centr na zadní tyč nabíhali nikým neatakovaní tři hráči, ale hlavičkoval zrovna Virgil, který byl trochu v záklonu, takže trefil jen brankáře domácích. Ale i kdyby rozvlnil síť, tak by asi gól neplatil, protože zřejmě zrovna on jediný stál v ofsajdu. Zaslouženého vedení jsme se tak dočkali až chvíli před přestávkou, po pěkné kombinaci v pokutovém území soupeře, při níž byli naši hráči sice natěsno hlídaní, ale obránci domácích působili v této situaci trošku strnule. Nakonec to vedlo k tomu, že se Firmino nádherně uvolnil a neméně pěkně zakončil. Proti Sheffieldu mě Bobby zklamal, ale tentokrát patřil určitě k nejlepším hráčům na hřišti.

Už v prvním poločase jsme však viděli několik zbytečných chyb z naší strany, vybavuji si hlavně dvojí selhání Hendersona, přičemž po jednom z nich se hned v úvodu utkání dostal k nebezpečnému zakončení Son, ale naši branku netrefil. Jinak jsme měli štěstí, že se domácí na rozdíl od nás báli chodit ve více lidech dopředu, takže se na dostřel naší branky dostávali jen zřídka. Druhý poločas pak zpočátku probíhal jako ten první, drželi jsme po většinu času míč na svých kopačkách, a snažili se využít každou příležitost k navýšení náskoku. To se ale nepodařilo a málem se nám to pak vymstilo.

Asi v polovině druhého dějství se Gomez špatně domluvil s Arnoldem a umožnil tak do té doby s velkým respektem hrajícímu Tottenhamu usadit se pár minut na naší polovině. Gól z toho sice nebyl, ale tato minela jakoby vyplodila další naše chyby, takže jsme postupně úplně vypadli z role a začali servírovat soupeři příležitosti k vyrovnání. Poslední čtvrthodina se tak stala doslova utrpením, a můžeme být šťastni, že nás domácí nepotrestali. Nevím, jak moc velkou roli hrál u Tottenhamu faktor obavy z našeho týmu, ale je dost možné, že to jeho hráči neměli v rozhodujících momentech úplně v hlavách srovnané a zalekli se toho, že by s námi mohli bodovat. V každém případě několik nadějných akcí pohřbili špatným řešením, ovšem dvakrát se dostali k zakončení ve vyložené šanci, v němž ale úplně vyhořeli. Nejprve po hrubce jinak svátečně chybujícího Giniho zbrkle minul zblízka naši branku Son, a osm minut před koncem už všichni viděli střelu střídajícího Lo Celsa v naší síti. Jak je možné, že tam neskončila, nechápou někteří možná ještě doteď. Závěr zápasu nám prostě vůbec nevyšel, Klopp se vztekal oprávněně, nejen on se nemohl dívat na to, jak jsme u všeho najednou pozdě a jak zbytečně nabízíme domácím možnosti vstřelit gól. Jen díky selháváním Tottenhamu ve finální fázi jsme i toto střetnutí dotáhli do vítězného konce.  A také ještě možná díky tomu, že náš ne zrovna oblíbený rozhodčí Atkinson překvapivě neposlal předčasně pod sprchy Robertsona, nemohli bychom proti tomu říci ani slovo.  

Takže co nám utkání s Tottenhamem napovědělo? Především, musíme se příště vyvarovat zbytečných, hrubých chyb, kterých jsme udělali tentokrát až příliš moc, a mohlo by se to vymstít i proti slabšímu týmu, než jsou kohouti.  Ale na druhé straně, pokud mám aspoň částečně pravdu v tom, co jsem napsal ohledně obrovského respektu vůči nám ze strany domácích, tak by to logicky mělo platit i pro další soupeře, kteří nás ještě v cestě za titulem a případně i za dalšími trofejemi čekají, a to samozřejmě ještě víc posiluje naše naděje. Rozhodně těmito slovy nechci nesnižovat kvalitu našeho týmu, naopak, obavy, které u soupeřů v poslední době vzbuzujeme, nespadly z nebe, propracovali jsme se k nim poctivou dřinou. Ten faktor zvýšené trémy před zápasy s námi už ale podle mě u protivníků funguje. Čili když to všechno sečtu a podtrhnu, tak si myslím, že není třeba se držet až tak při zemi a spokojit se „jen“ s ligovým titulem, jak se někteří vyjádřili.

Jsem si plně vědom toho, co teď píšu, nic to určitě nemění na tom, že stojím stále pevně nohama na zemi. A jsem rád, že Klopp po vítězství nad Tottenhamem jasně řekl, že ještě nic vyhráno není, a věřím, že to pořádně vštěpuje i do podvědomí všech hráčů. Ale vzhledem k tomu, jak nám všechno hraje do karet, tak si myslím, že zase nemusíme být přehnaně skromní. Jistě to bude velmi úspěšná sezóna, když dotáhneme skvěle rozjetou ligovou soutěž do vítězného konce, ale já jsem přesvědčen, že můžeme vyhrát kromě Premier League i další cenné trofeje, o něž se ještě hraje. Přestože v osmifinále Ligy mistrů máme soupeře, jehož si většina z nás nepřála, a přes něhož přejít nebude asi vůbec jednoduché, tak jsem přesvědčen, že jsme schopni zopakovat loňský úspěch. Finále se hraje po patnácti letech v Istanbulu, což by pro nás měla být zvláštní motivace. No a proč taky nezkusit zase jednou uspět i v FA cupu, když tam zatím naše bilance není kdoví jak úspěšná. Pořád je to velmi prestižní trofej, už jen tím, že se jedná o nejstarší soutěž na světě. Připomínám, že jsme ji poprvé vyhráli až v roce 1965 a třeba takový trenér, jako byl Bob Paisley, ji nikdy nezískal. Náš B tým proti Evertonu ukázal cestu, navnadil nás, že by to mohlo také jít, tak proč na to nenavázat! A kdyby se povedlo získat titul s dostatečným předstihem, což se může stát, tak bychom se pak navíc mohli na závěrečná kola Ligu mistrů a FA cupu, pokud v nich ještě budeme figurovat, dobře zkoncentrovat. 

Ne, nechci předbíhat, pokud to tak vyznívá, tak se za to omlouvám. Vůbec netvrdím, že to všechno vyjde tak ideálně, jak jsem právě namaloval, naopak pokora je určitě na místě, nesmíme se příliš nechat unášet euforií. Jde mi teď hlavně o to ukázat, jaké má současný Liverpool obrovské možnosti, a moc bych si přál, aby co nejlépe dokázal tento svůj úžasný potenciál zúročit. Jinými slovy, když máme tak skvělý, vítězně naladěný tým, vedený vynikajícím koučem, když se před Liverpoolem soupeři stále více třesou, tak toho zkusme maximálně využít! Jsem rád, že Jürgen Klopp prodloužil smlouvu zatím aspoň do roku 2024, a pevně doufám, že ani to nebude konečné datum, kdy z našeho klubu odejde, ale jednou chtě nechtě na naší lavičce určitě skončí. A kdo ví, co nás potom čeká, jak se s tím vyrovnáme. Nespokojme se tedy v tuto chvíli jen se splněním základního cíle a zkusme přidat ještě nějaký ten bonus. Nepochybuji, že to je v našich silách!

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

titi liverpoolsky

Facebook