pivovar helf

Pohádkový kalendářní rok

Blog3

 

Tak nejprve malá rekapitulace toho, co se odehrálo po našem postupu do další fáze Ligy mistrů, což jsem naposledy na těchto stránkách stačil zhodnotit. Po návratu ze Salzburgu jsme si nejdříve protrpěli utkání proti Watfordu, které jsem neviděl kvůli rodinné oslavě celé, odskočil jsem si až na poslední půlhodinu. Nenapíšu k tomu asi víc, než co zaznělo z více stran, tedy že za plný bodový zisk vděčíme z velké části střelecké neschopnosti soupeře. Jeho výkon nebyl jinak vůbec špatný, a že na poslední místo tabulky PL, kde se v tu dobu nacházel, nepatří, dokázal v dalších utkáních, ve kterých už začal dávat góly.

Následoval Carabao Cup na Aston Ville a příležitost pro mladíky, které nikdo ze zkušených nemohl doplnit, všichni odletěli do Kataru na MS klubů. Skončilo to sice nepopulární pětku v náš neprospěch, kterou snad ale hráčům, kteří byli v ten večer na hřišti, nikdo nebude zazlívat. Zvláště když výkon vůbec nebyl tak zlý, jak by se mohlo podle konečného výsledku zdát. Byly to pro tyto nadějné fotbalisty velmi cenné zkušenosti, jež se jim budou v další kariéře hodit. Hned o den později se náš tým představil poprvé v Asii proti mexickému Monterrey. Viděl jsem jen první půlhodinu a pak až závěr asi od 78. minuty, takže vlastně všechno podstatné. V silně kombinované sestavě se naše výhra vůbec nerodila snadno, hráči nás napínali až do úplného závěru. A ještě složitější to pak bylo ve finále proti brazilskému Flamengu. Obě střetnutí se soupeři z latinské Ameriky byla skvělou přípravou na osmifinále Ligy mistrů, v němž se utkáme s Atletikem Madrid. Také tam totiž asi nejen já očekávám podobné divadelní scény svíjejících se hráčů soupeře na trávníku. Už teď mám zbožné přání, aby v LCH tyto zápasy rozhodovali sudí, kteří nebudou tento neférový způsob boje tolerovat.

Flamengo s námi první poločas a část druhého drželo krok, uprostřed prvního dějství byla dokonce poměrně dlouhá pasáž, v níž výborně kombinovali a byli lepším týmem. Postupně ale náš tým získával navrch, myslím hlavně proto, že na tom byl lépe s fyzičkou. Takže minimálně po zhruba sedmdesáti minutách hry bylo jasné, že pokud neudělá Liverpool nějakou fatální chybu a povede se mu vstřelit gól, tak by měl trofej pro klubového mistra světa získat. Hráči Flamenga se s přibývajícím časem stále častěji uchylovali k tomu, co jsem již naznačil, tedy k simulování, které jim domácí rozhodčí bohužel ochotně tolerovali. Celkově byl výkon arbitrů katastrofální, místy si snad dělali z našeho týmu legraci. Vrcholem byla v úplném závěru řádné hrací doby odvolaná penalta po zhlédnutí VAR, což samo o sobě vzhledem k tomu, že k faulu došlo zřejmě opravdu před pokutovým územím, uznávám. Ale že nenásledoval přímý kop a červená karta pro obránce soupeře, to mi hlava nebrala. Utkání tak šlo do prodloužení, v němž se nám konečně povedlo vstřelit rozhodující gól. Jeho autorem byl Firmino, který brankou v poslední minutě rozhodl i semifinálové utkání s Monterrey. Tomuto hráči se v předchozích střetnutích moc nedařilo, takže o to bylo lepší, že se v Kataru stal hrdinou právě on. Hráče soupeře po obdrženém gólu zázračně přešly veškeré křeče a další zdravotní problémy, kvůli nimž se do té doby často povalovali po zemi, a snažili se ze sebe vymačkat poslední zbytky sil, aby se zápasem ještě něco udělali. Velkou šanci si vytvořili minutu před koncem, ale střela z dobré pozice šla vysoko nad břevno naší branky. Liverpool tak získal cennou trofej, která v klubové sbírce dosud chyběla. Při jejím předávání musel být náš kapitán Henderson trochu usměrňován kam si má stoupnout, ale věřím, že v těchto slavnostních aktech brzy získá praxi a další trofeje už bude přebírat s naprostou rutinou.

Kdo měl obavy, že výlet do teplých krajin se nám v následujícím zápase vymstí, jak už se nám to několikrát stalo, tak se tentokrát velmi zmýlil. Opak byl pravdou! Na Boxing Day jsme nastoupili v Leicesteru, a předvedli zřejmě nejlepší výkon v sezóně. Domácí tým vedený naším bývalým trenérem se dostal překvapivě na druhou příčku a určitě se chtěl proti Liverpoolu vytáhnout. Od první chvíle ale bylo jasné, kdo je pánem na hřišti. Hráči v červeném zcela ovládli hru, bylo až neuvěřitelné kolik si už v prvním poločase vypracovali šancí. Vyzvednul bych zejména výkon středopolařů, kteří výborně četli hru, odebírali Leicesteru míče už v zárodku akcí, což vedlo k tomu, že se na branku soupeře doslova valil jeden útok za druhým. Škoda jen, že z mnoha šancí se ujala jen hlavička Firmina, který tak gólově navázal na své úspěchy v Kataru. Zvláště krátce poté, co jsme šli do vedení, mohl Mané přidat druhý gól, ale z bezprostřední blízkosti Schmeichela nepřekonal. Po přestávce náš tlak snad ještě zesílil, druhý gól visel doslova na vlásku, domácí nevěděli, kde jim hlava stojí, ale i po hodině hry zůstávalo na ukazateli skóre stále jen 0:1. Pak o sobě konečně dal vědět Vardy, který si po úniku vykoledoval faul v nebezpečné blízkosti naší svatyně. Zahrání přímého kopu se domácím sice moc nepovedlo, byl to ale pro ně povzbuzující signál, aby se zápasem ještě něco zkusili udělat. Následujících zhruba deset minut patřilo jim, nebezpečný byl zejména průnik jednoho z jejich hráčů kolem brankové čáry, ale tato i další snahy týmu v modrém vyšly naprázdno. Hra reds však i v této pasáži představovala stálé nebezpečí pro branku domácích, Kloppovi svěřenci se pokoušeli o rychlé přechody do protiútoků, které ale se nepodařilo dotáhnout do konce. Až po uplynutí 70 minut se konečně jednu akci povedlo přetavit v pojišťující branku. Domácí obránce totiž zahrál v pokutovém území rukou a Milner dostal po zhruba minutě svého pobytu na hřišti příležitost zahrávat svou obvyklou disciplínu. A zhostil se toho jako obvykle bezchybně. Tento důležitý druhý gól definitivně zlomil odpor soupeře, opět jsme získali drtivou převahu, kterou už jsme vyjádřili i gólově. Trefil se znovu Firmino a potom i TAA, s jehož vyhlášením nejlepším hráčem zápasu se ztotožňuji.

O den později přivítal náš následující soupeř, Wolverhampton, na svém hřišti Manchester City, který je podle mě, při vší úctě k Leicesteru a k ostatním týmům, jediným konkurentem Liverpoolu v boji o titul. Původně jsem se nechtěl dívat, ale když jsem viděl, že Citiziens šli brzy do deseti, tak jsem neodolal, zapnul jsem přenos, a nelitoval jsem. Vlci dokázali i díky početní převaze otočit výsledek a našeho hlavního konkurenta již podruhé v sezóně porazit! Jen jsem se obával, že se před utkáním s námi až příliš pozitivně naladili, ale na druhé straně jsem doufal, že jim budou chybět fyzické síly. Dva dny na regeneraci jsou totiž obecně velmi málo, a boj s Citiziens je musel stát hodně energie. Byl jsem tedy zvědav, jak vůbec na Anfieldu nastoupí a co předvedou.

Myšlenky trenéra Wolves jsem asi přečetl, sám bych se v jeho situaci asi zachoval podobně. Nechal některé své klíčové hráče zpočátku na lavičce s tím, že těm na hřišti naordinoval, aby hráli maximálně disciplinovaně a co nejdéle drželi přijatelný stav. Když se to podaří, pošle tam na závěr svá esa, aby ze zápasu něco zkusila vytěžit. A musím říct, že mu tato taktika skoro vyšla. Liverpool naopak nezopakoval své excelentní představení z Leicesteru, a může z velké části děkovat štěstí a VAR, že získal i v posledním utkání roku 2019 plný bodový zisk. Hosté totiž opravdu hráli velmi koncentrovaně, byli výborně organizovaní, a do šancí nás pouštěli jen velmi málo. Na konci poločasu jsme se ale přece jen dočkali po akci, na jejímž konci byl Mané. Objevily se výhrady, že Van Dijk zahrál při zakládání tohoto útoku rukou, čehož jsem si, přiznám se, nevšiml. Gól původně neplatil pro domnělou ruku Lallany, VAR však správně rozhodnutí hlavního sudího opravil a mohli jsme se radovat. Jenže ačkoli už do konce prvního poločasu moc času nechybělo, tak hosté ještě dokázali odpovědět. Jim však VAR gól pro velmi těsný ofsajd nepřisoudil. Hned se vyrojily spekulace o tom, že tak těsná postavení mimo hru by se měla pouštět, vždyť už jsme na to sami minimálně dvakrát doplatili, a na našem vítězství nad Wolverhamptonem tak zůstává pro některé díky tomuto momentu trochu pachuť. Můj názor je ale ten, že by to mělo být podobné jako s góly, při nichž dostane rozhodčí okamžitě jasný zvukový signál, zda se míč ocitl za brankovou čarou nebo ne. A poté to ještě potvrdí grafika. Stačí připomenout, že jsme takto nešťastně, o pouhý centimetr, prohráli jediné ligové střetnutí v tomto kalendářním ruce, což nás nakonec stálo vysněný titul. Ale všechno bylo čisté, jasné, nikdo se nehádal! Proto i centimetrové ofsajdy ať se klidně pískají, nějak to být nastaveno musí. Jen mi vadí, že v těchto situacích stále spolurozhoduje lidský faktor. Přitom, jak už jsem tady několikrát napsal a připomenu to znovu, už před 30 lety grafické i zvukové odhalení postavení mimo hru bylo možné!

V druhém poločase jsme si sice pár šancí dokázali vytvořit, ale soupeř hrál i nadále velmi dobře, a jak se dalo očekávat, na hřišti se postupně objevili jeho asi nejlepší hráči, Traoré a Jiménez. S nimi přicházely ve větší míře i šance hostí, takže v závěru nám ubíhal čas hodně pomalu a velmi jsme trnuli. Těsné vedení jsme ale nakonec do závěrečného hvizdu uhájili, takže i poslední ligový příběh roku 2019 měl z našeho pohledu radostný konec. Bilance Liverpoolu po polovině odehraných střetnutí je fantastická, stejně jako pohled na ligovou tabulku. Osmnáct vítězství a jedna remíza, obrovský náskok před pronásledovateli, to by před sezónou asi nečekali ani největší optimisté. Přesto Jürgen Klopp po zápase správně zdůraznil, že ještě není nic hotovo. A já hned přidám, kde vidím největší rizika, co by nás ještě mohlo zastavit v cestě za naším snem. Nechci určitě nic zlého přivolávat, ale znepokojuje mě, že návrat zraněných hráčů zadních řad se zhruba o měsíc odkládá, minimálně do té doby se tak nesmí nikomu z těch, co jsou zdraví nic stát. Speciálně mluvím o obráncích, a ze všeho nejvíc o hráči s číslem 4. Že nás jinak čeká měsíc, v němž jsme měli v minulosti problémy, to už mě tolik netrápí. Bylo to v době, kdy se náš současný kádr teprve tvořil a neměl takové sebevědomí. Ale na druhé straně všechna utkání, která nás v lednu čekají, budou patřit k těm papírově těžším, takže je nepříjemné, že budeme mít tolik hráčů stále na marodce. Pokud zůstane náš náskok i na začátku února takový jako dnes, nebo se ztenčí jen minimálně, a jestli se mezitím vyprázdní marodka, tak budeme už opravdu reálně sahat po mistrovském titulu. Zatím však ještě zůstávám zdrženlivý.

Ale ať už nás v novém roce čeká cokoli, tak se nic nezmění na tom, že kalendářní rok 2019 byl pro Liverpool pohádkový. Říkám to s vědomím, že vítězství v Premier League, tedy to, po čem většina fanoušků nejvíc toužila, nám zatím nebylo souzeno. Ale prohrát za celý rok jediné ligové střetnutí je snad opravdu nadpřirozený jev. Stejně jako demolice Barcelony po nešťastné vysoké prohře na hřišti katalánského velkoklubu, která nám otevřela cestu k nejcennější evropské trofeji, k níž jsme pak přidali ještě další dvě. A protože úspěšné pohádky mívají často svá pokračování, tak věřím, že ta naše bude mít příští rok další díl, který nás už konečně z nepříjemného třicetiletého zakletí vysvobodí!          

 

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook