pivovar helf

Merry Christmas, Everton!

Blog3

Po reprezentační pauze jsme vstoupili do náročného období, v němž zápasy probíhají  v rychlém sledu. Po vydřeném vítězství na Crystal Palace nás čekalo utkání Ligy mistrů na Anfieldu proti Neapoli. Výhra nás mohla s předstihem posunout z prvního místa do vyřazovací fáze soutěže, což by znamenalo možnost pošetřit síly pro závěrečné střetnutí ve skupině v Salzburgu. Naopak, každý jiný výsledek znamenal postupové komplikace. Bohužel, došlo na druhou možnost. Neapol nám nesvědčí, což se opět potvrdilo. Po zápase se mluvilo především o špatně zvolené základní sestavě, já v tomto směru věřím Kloppovi a jeho spolupracovníkům, ale faktem je, že nám kreativita chyběla.  Utkání se navíc vyvíjelo dlouho velmi špatně poté, co po necelých dvaceti minutách hry musel odejít ze hřiště zraněný Fabinho a hned na to z rychlého protiútoku skóroval z těžkého úhlu hostující Mertens. Trefil sice míč výborně, ale nejsem si jist, zda Alisson má úplně čisté svědomí. Při gólové akci nám zatrnulo ještě víc, protože na trávníku musel být ošetřován i Van Dijk, a to už by byla obrovská ztráta, kdyby i on musel střídat. Naštěstí se pak na nohy postavil a střetnutí dohrál, ale události z úvodu zápasu byly vodou na mlýn Neapole. Těm šel navíc na ruku po celou dobu utkání i španělský rozhodčí.

Jedna věc je náš výkon v tomto střetnutí Ligy mistrů, nechci v tomto směru nic omlouvat, ale je třeba zmínit také ne zrovna férový způsob hry italského soupeře.  Ten už sice notoricky známe, ale je těžké se proti němu prosadit, zejména když nachází pochopení v osobě arbitra. Bylo až neuvěřitelné, jak hosté vehementně protestovali snad proti každému výroku sudích, i když byl jednoznačně správně nařízen ve prospěch Liverpoolu. Sami při sebemenším kontaktu s našimi hráči teatrálně padali, což bohužel bylo většinou podle rozhodčího posouzeno jako faul. Bylo proto těžké se dostat do správného herního rytmu, i když opravdu naše hráče nechci nijak omlouvat. Vrcholem byla neodpískaná penalta za škrcení Salaha uvolňujícího se v pokutovém území v druhém poločase, které by průměrný sudí neměl přehlédnout. A nic na tom nemění ani skutečnost, že náš útočník nespadl na zem.

Výsledkem toho všeho tedy bylo, že jsme nakonec uhráli jen remízu 1:1, když se v polovině druhé půle trefil po rohovém kopu Lovren. Po vyrovnání jsme sice ožili a dělali všechno proto, abychom po vzoru ligových zápasů dokázali v závěru strhnout vítězství na naši stranu, ale tentokrát nám to nebylo souzeno. Na první pohled se tento nerozhodný výsledek rovná prohře, ale z hlediska psychiky může být důležité, že jsme ani v tomto utkání neprohráli. A za další drobné pozitivum můžeme považovat to, že máme ve svých rukou vítězství ve skupině. A také to, že postoupíme, i když v Rakousku prohrajeme 4:5. Zní to možná málo pravděpodobně, ale i takové výsledky fotbal občas přináší, a zrovna se Salzburgem může těch gólů opravdu padnout víc. Vše může samozřejmě ovlivnit i zápas Neapole s Genkem, ale o tom se už nebudu rozepisovat.

Hned tři dny poté jsme hráli opět na domácím stadiónu, kde jsme přivítali v ligovém zápase Brighton. Nastupovali jsme s tím, že můžeme minimálně na Manchester City navýšit náskok, protože ten v úvodním utkání tohoto ligového kola dokázal jen remízovat na hřišti Newcastle, i díky trefě našeho bývalého hráče Shelvyho v dresu domácích. O to větší bylo očekávání, ale možná i nervozita. Hráči Liverpoolu ale odehráli první poločas velmi slušně, i když střelecky jsme se museli opět spolehnout na stopera. Tentokrát se trefil Van Dijk, a to hned dvakrát, vždy po centru TAA, jemuž zřejmě prospělo posazení na lavičku po nevydařeném výkonu na Crystal Palace. Dalším gólům zabránil skvělý brankář Brightonu Ryan, i když některé naše šance šlo určitě lépe zakončit. Do poločasu mohl být klidně zápas rozhodnut, ale dvoubrankové vedení určitě nebylo k zahození.

Těsně po přestávce sice hosté mohli po rohovém kopu snížit, jinak jsme si ale i nadále udržovali převahu, a přestože se nedařilo přidat další gól, tak na druhé straně dlouho ani nic nenasvědčovalo tomu, že by měly nastat nějaké komplikace. Čtvrt hodiny před koncem se však opět potvrdilo, že naše obrana není tak pevná, jako loni. Nepohlídali jsme si dlouhý nákop, po němž se hostujícímu hráči otevřela volná cesta k naší brance. Situaci se snažil zachránit Alissson, ale nezvládl to ideálně. Možná sice zabránil gólu v naší síti, ale jen za cenu toho, že obdržel červenou kartu. Na hřiště se tak po zhruba měsíci a půl ukázal v ligovém utkání Adrián.

Následně se zviditelnil obávaný, ale do této chvíle, nutno říci, velmi dobře pískající rozhodčí Atkinson. Proti vyloučení Alissona se nedalo nic namítat, ale dát pokyn ke hře ve chvíli kdy si Adrián ještě stavěl zeď, jejíž součástí v tu chvíli byli hráči Brightonu, což je dle nového výkladu pravidel údajně zakázané, to byla silná káva. Byla to i naše vina, měli jsme si celou situaci lépe pohlídat, vždyť už jsme něco podobného zažili. Nicméně, nebyli jsme na takovéto rozehrání volného kopu připraveni, hostující hráč tak vcelku pohodlně skóroval, a drama bylo na světě. Do konce zápasu zbývalo ještě hodně času, přičemž těžiště hry se od té chvíle logicky přestěhovalo na naši polovinu. Ale naštěstí se projevil i známý faktor charakterizující oslabený tým, při němž se hráči v početní nevýhodě semknou, a jsou o to více důslednější. Takže přestože to byly pro fanoušky Liverpoolu obrovské nervy až do konce, tak si nevybavuji, že bychom Brighton pustili do vážnější šance. Po závěrečném hvizdu Atkinsona, kterému jsme už naštěstí nedali důvod k tomu, aby nám situaci ještě víc zkomplikoval, jsme si všichni hluboce oddychli. Hlavní arbitr mě mile překvapil aspoň tím, že nastavil jen čtyři minuty, čekal jsem minimálně pět.  

Protrpěli jsme se tedy k dalšímu vítězství, které po odehrání všech víkendových střetnutí znamenalo, že naším nejvážnějším soupeřem se podle tabulky stal aktuálně Leicester, který se dostal na druhou příčku. S osmibodovým náskokem na tento tým, jsme v půli týdne nastoupili k městskému derby. Myslím, že většinu z nás velmi překvapila sestava, i když nějaké změny jsem očekával. V první chvíli jsem na naši základní jedenáctku nevěřícně zíral, ale pak jsem si řekl, že Klopp asi také vycítil nutnost oživit zaběhlé pořádky. Navíc se na trávník chystali vyběhnout odpočatí hráči, zatímco Everton, pokud chtěl uspět, musel i tři dny po těžkém boji v Leicesteru vytáhnout to nejsilnější, co měl k dispozici. Kdyby to nefungovalo, měli jsme na lavičce velkou sílu, která by byla schopná strhnout vítězství na svou stranu i za nepříznivého vývoje. No, a když jsem si po chvíli uvědomil, že s podobnou ofenzívou jsme v květnu zdemolovali Barcelonu, tak jsem začal být velký optimista. Co se poté odehrávalo na hřišti však předčilo mé očekávání, přestože musím zmínit také nějaká negativa. 

Od začátku byly naše akce rychlé, přímočaré, nápadité, s čímž si Everton nevěděl rady. Hráči v modrém byli opravdu zřejmě připraveni na Salaha či Firmina a vůbec na způsob hry, jakým jsme odehrály většinu zápasů v aktuální sezóně. Zkrátka, dokonale jsme našeho městského rivala zaskočili! Výsledkem byly dva krásné góly za sedmnáct minut, jejichž autory byli dva náhradníci, Origi a Shaqiri, oba zahráli skvěle. Jak ale bohužel bývá naším zvykem, tak při dobře se vyvíjejícím utkání často zbytečně polevíme a i tentokrát se nám to vymstilo. Několik minut po vstřelení druhé branky patřilo soupeři, který to využil ke snížení, když nás v trochu nepřehledné situaci v našem pokutovém území přetlačil. Vůbec, vyhrávat osobní souboje spolu s dlouhým nakopáváním míčů jsem viděl pro Everton jako jediné možnosti, jak v tomto utkání uspět. Jejich první gól mi to potvrdil, byl tam v té situaci z jejich strany větší důraz, přestože rozhodujícím momentem bylo Lovrenovo podklouznutí.

Naštěstí jsme nevypadli z role nadlouho a hned zase začali hrát svou hru. A výsledky se dostavily, do 45. minuty jsme přidali další dva krásné góly, přičemž již podruhé se zapsal do střelecké listiny Origi. Myslím, že Divock si zaslouží trochu ironickou nálepku nejlepšího náhradníka Premier League. Matně si vzpomínám, že takto už přezdívali jednoho z liverpoolských hráčů z doby zlaté éry v 70. a 80. let minulého století. Už si nevybavím, o koho šlo, ale byl to známý hráč, který se jen těžko prosazoval do tehdejší nadupané sestavy reds. Divock se taky málokdy objeví v základu, ani se nedá říct, že by pravidelně střídal, ale proti Evertonu patřil k nejlepším na hřišti a nikoli poprvé dokázal, jak je platný hráč. Jeho pohyb a čtení hry jsou ukázkové, v souladu se svými jménem vnáší do hry originální prvky (mám na mysli třeba to, že každého by nenapadlo sledovat důsledně míč před rozhodujícím gólem proti Evertonu před rokem nebo být připraven, že TAA zahraje proti Barceloně nečekaným způsobem roh), no a při obou středečních gólech předvedl skvělé zpracování míče a jistotu v zakončení. Jsem moc rád, že tohoto hráče máme v kádru.

Pochvalu za individuální výkony si ale zaslouží nejen Origi, ale prakticky všichni hráči, kteří byli proti Evertonu na hřišti. Přesto musím být i kritický. O ztrátě koncentrace před prvním inkasovaným gólem už byla řeč, a pak se mi nelíbilo, že jsme hlavně v prvním poločase několikrát úplně zbytečně ztratili míč. Oba tyto faktory dohromady pak vedly k tomu, že Everton ještě v poslední nastavené minutě úvodního dějství snížil na rozdíl dvou gólů a jasně se vyvíjející střetnutí zdramatizoval. Tenhle moment vidím jako největší mínus tohoto zápasu, protože v tu chvíli mi nepřipadalo těžké udržet míč na svých kopačkách a tedy poločasový stav 4:1. Myslím si však, že i Klopp tuto lehkomyslnost svých svěřenců dobře viděl, protože bylo vidět, že se po inkasovaných gólech hodně rozčiluje. A zřejmě to dal v kabině hráčům pořádně najevo, jestli ano, bylo to správně, protože tenhle přístup by se nám mohl brzy vymstít. Speciálně mám teď v tomto směru na mysli utkání, které odehrajeme příští týden v Salzburgu, tam bude maximální koncentrovanost speciálně důležitá.

Možná právě díky druhému gólu v naší síti a následnému, bezprostřednímu proslovu v kabině, jsme k druhé půli přistoupili mnohem rozvážněji a zodpovědněji. S vědomím, že kvalita je na naší straně, jsme městskému rivalovi jen málo půjčovali míč, a udržovali jej tak na distanc. Everton se sice občas na dostřel naší branky dostal, ale jeho snaha končila v nejlepším případě rohovými kopy, s nimiž si naše obrana věděla rady, nebo nedůraznými či nepřesnými střelami, které, pokud šly na branku, tak Adrián bez problémů pochytal. Sami jsme mohli několikrát skórovat, vrcholem byly dvě tutovky Maného v závěrečné fázi utkání, který jejich zazděním do určité míry znehodnotil svůj jinak výborný výkon. Bezprostředně po té druhé neproměněné příležitosti se navíc Everton dostal do podobné tutovky, když jsme si nepohlídali jeden z dlouhých nákopů, ale naštěstí si jejich střídající mladý útočník počínal podobně jako Mané. A tak jsme si na konci řádné hrací doby mohli definitivně oddychnout, protože po skvělé práci střídajícího Firmina pečetil Wijnaldum naše vítězství na konečných 5:2. Zrodil se tedy pro Merseyside derby hodně netypický výsledek, v poslední době většinou v těchto utkáních moc gólů nepadalo.

Co znamená tato výhra pro splnění našeho snu, na to ať si odpoví každý sám, podle mě se jednalo sice o malý, ale důležitý krůček na dlouhé cestě, jejíž větší část je stále ještě před námi. Další krok budeme chtít udělat hned v sobotu na jihu Anglie. Co se týče Bournemouthu na jeho hřišti, tak mám stále před očima ten ztracený, vyhraný zápas, od něhož uplynuly prakticky přesně tři roky. Je to stále noční můra, ale právě proto by nemělo dojít k žádnému podcenění soupeře. V minulých dvou sezónách se nám proti Bournemouthu dařilo, navíc jsme jejich sympatického trenéra zřejmě také zmátli sestavou proti Evertonu, protože teď neví, koho Klopp postaví proti nim. Nevíme to ani my, budeme doufat, že náš trenér bude mít opět šťastnou ruku, ale v každém případě můžeme být optimisty, i když bude určitě dobré jako vždy stát pevně oběma nohama na zemi.

Výhra reds nad Evertonem poslala našeho městského rivala do pásma sestupu. Nemyslím, že tam zůstane, na opuštění nejvyšší anglické soutěže jsou podle mého názoru větší adepti. Ale pohled na aktuální tabulku Premier League nemůže fanoušky z modré části města určitě těšit, ať už se dívají na její čelo nebo na chvost. A já, protože mám na paměti, jak na začátku března slavili bezbrankovou remízu s námi, kterou nás tehdy sesadili z prvního místa, skoro jakoby vyhráli titul, tak si vůči nim neodpustím ironické vánoční přání. Nemusím vymýšlet nic originálního, zopakuji jen to, co už před rokem zhudebnil Jamie Webster poté, co loňské derby rozhodl neskutečným způsobem Origi v šesté minutě nastavení. Takže - Merry Christmas, Everton!!!

 

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

gel 260x350

Facebook