pivovar helf

Teď nebo nikdy!

Blog3

V týdnu před reprezentační pauzou jsme na Anfieldu vítězně odehráli dva důležité zápasy. Nejprve v Lize mistrů proti belgickému Genku, v němž jsme byli jasnými favority, a potom ligové utkání proti Manchesteru City, které bylo mimořádně důležité, protože mělo hodně napovědět, jak reálné jsou naše vyhlídky na zisk mistrovského titulu po 30 letech. Obě střetnutí jsme zvládli, tak se na ně pojďme podívat trochu blíže.

Proti Genku jsme nastoupili v netradiční, hodně ofenzívní sestavě. Hráli jsme přesně to, co jsme v takovém zápase potřebovali. Výborně jsme drželi míč na svých kopačkách, protiútoky soupeře jsme celkem dobře zachytávali, takže bylo vidět, že jsme se z prvního měření sil poučili, věděli jsme, co je nejsilnější zbraň belgického týmu. Dokázali jsme hráčům hostí dobře odebírat míče nebo je vystavovat do ofsajdu. Jen v ofenzívě to v prvním poločase nebylo úplně ideální. Hráli jsme sice většinou na polovině soupeře, ale šancí jsem očekával, že si vytvoříme víc. A když už jsme se do nich dostali, tak nás zradila koncovka. Výjimkou byla akce po necelé čtvrthodině hry, kdy se po průniku Milnera po křídle výborně zorientoval v pokutovém území soupeře Wijnaldum a špičkou kopačky zavěsil zblízka míč pod břevno branky hostů. Do 40. minuty pro toto utkání platilo, že jsme měli hru plně pod kontrolou, ale pět minut před přestávkou se ukázalo, jak je tento výraz scestný, Z ničeho nic hostům vyšla jedna akce, kterou TAA s vypětím všech sil odvrátil míč na roh, z něhož už ale hosté dokázali vyrovnat. Povzbudilo je to, do konce poločasu vyprodukovali ještě jednu nebezpečnou střelu, zatímco na druhé straně zazdil další šanci Liverpoolu Origi.

V druhém poločase jsme šli naštěstí rychle znovu do vedení, když po krkolomné akci pohotově vystřelil Ox, ale přes obrovskou, místy až drtivou převahu se nám už další branku vstřelit nepovedlo. Soupeř přehustil vlastní šestnáctku, přesto jsme si šance vytvářeli, ale podobně jako v první půli jsme selhávali ve finální fázi. Viděli jsme ze strany Liverpoolu jak špatná řešení některých herních situací, tak i nedůrazná či nepřesná zakončení. Nebylo to v tomto směru poprvé, co jsem hodně nadával na Salaha. Ten měl sice v zápase pár dobrých momentů, ale ke konci to byl právě on, kdo toho v ofenzívě hodně pokazil. Když nepřijde pojistka, tak místo toho obvykle přicházejí v závěru nervy. Jednogólové vedení nemusí nic znamenat, i když soupeř tahá většinu utkání za kratší provaz. A ani toto střetnutí nebylo výjimkou. Genk se podle očekávání zhruba v 75. minutě z nejhoršího tlaku vymanil, vycítil určitou naši nejistotu pramenící z těsného vedení. Na našich hráčích totiž byla v závěru patrná nervozita, klid do našich řad nevnesl dokonce ani střídající Mané, který několikrát zbytečně přišel o míč, což se mu běžně nestává. Mezi 80. a 85. minutou mi hned třikrát zatrnulo, museli jsme na poslední chvíli hasit požáry. Nejhorším momentem bylo, když se dostal v našem pokutovém území hráč Genku k míči, který byl sice zády k brance, ale kolem něj široko daleko nebyl nikdo v červeném! Nastavené minuty jsme si však už naštěstí pohlídali, vybojovali jsme povinné vítězství, takže jsme se zase o něco víc přiblížili k postupu. Ale ještě zdaleka nemáme vyhráno.

V sobotu jsem pak opravdu úspěšně poslal Messiho do Liverpoolu (kdo neví, o čem mluvím, tak více pod článkem „Z výletníků šampióny“), stálo to 50 korun českýchJ. Ale utkání s papírově nejvážnějším konkurentem o mistrovský titul jsme museli odehrát se stávajícím kádrem, což ovšem, jak se nakonec ukázalo, nevadilo. Z naší strany nastoupila ke střetnutí proti Citiziens osvědčená, a dalo by se říct, že i vcelku očekávaná sestava. Soupeř měl výkop, po němž nás na pět minut uzavřel na naší polovině. Výsledkem byla nastřelená ruka TAA, při níž míč směřoval na volného Sterlinga, rozhodčí však nechal pokračovat ve hře. Díky tomu jsme se dostali do protiútoku, a hned z toho při této prakticky první návštěvě před brankou týmu v bleděmodrém byl gól! Naši akci obrana hostí nedůrazně odvrátila k Fabinhovi, který se trefil parádně. Logicky přišlo ale na video, a fakt jsem se obával, že se místo našeho vedení bude kopat proti nám penalta. Až po zápase jsem se dočetl, že chvíli před TAA hrál rukou na druhé straně Silva, což jsem nezaregistroval. Jestli je to fakt, tak byl náš gól zcela regulérní. V každém případě zápas dál pokračoval ve stejném duchu. Manchester City se do nás znovu zakousl, i další minuty se převážně odehrávaly na naší polovině hřiště, ale ve 13. minutě Liverpoolu vyšel brejk, při němž Robertson našel centrem hlavu Salaha, a bylo to 2:0. Neskutečné, vzhledem k dosavadnímu průběhu hry!

Hosty to přece jen asi otřáslo, protože i když během prvního poločasu měli nadále tlak, místy hodně silný, tak jejich muška v zakončení byla vychýlená, nejpřesnější střelecký pokus skončil na levé tyči Alissonovy branky. Ale také Liverpool si na druhé straně vytvořil z brejků několik velmi dobrých šancí, takže skóre se klidně mohlo měnit i na opačné straně. Dá se říci nejen o prvním dějství, ale vlastně o celém utkání, že ofenzívy na obou stranách byly kvalitnější, než defenzívy obou týmů, přestože i naše obránce za toto střetnutí chválím. Stála proti nim velká kvalita, nebylo jednoduché útoky Citiziens zastavovat. Dost mi však vadilo, že jsme jim nechávali spoustu volného prostoru, zejména Sterlingovi na křídle. Mohlo se nám to několikrát krutě vymstít.

Druhý poločas nicméně začal na jedničku. Mnohé asi překvapilo, že na třetím úspěšném zásahu do sítě soupeře má velkou zásluhu Henderson, a mnozí mu i přesto nadále nebudou umět přijít na jméno. Ale buďme spravedliví, v tomto utkání podle mě nezahrál vůbec zle, tvořil důležitou součást týmu, který v těžkém zápase dokázal zvítězit. A totéž se dá vlastně říct o každém hráči, včetně autora třetího gólu, kterým byl Mané. Zrovna ten podle mě hlavně v první půli zůstal za očekáváním, když, podobně jako proti Genku, často zbytečně ztrácel míče. Bylo to možná způsobeno i tím, že si na něj hráči Manchesteru dávali speciálně velký pozor, často musel čelit přesile protihráčů, ale i tak si myslím, že už odehrál lepší zápasy. 

Nicméně, naše vedení 3:0 hosty už hodně rozhodilo, v dalších minutách udělali větší množství nevynucených chyb, zatímco Liverpool byl na koni. V tu chvíli mohli hráči v červeném skóre ještě navýšit a definitivně rozhodnout, ale nestalo se. Co však bylo horší, tak se postupně nechali strhnout ke hře „nahoru – dolů“, což bylo za třígólového náskoku zbytečné a netaktické. Manchester se tak znovu dostal do hry, rozhodně se nevzdal, a s přibývajícími minutami byl stále nebezpečnější. Gól se ale bleděmodrým povedlo vstřelit až v 78. minutě, což už bylo docela pozdě, byť klidní jsme být určitě nemohli. Brance Citiziens na první pohled předcházel faul na Fabinha, ale podle opakovaného záběru si myslím, že rozhodčí nechal správně pokračovat ve hře. A stejně tak jsem na druhé straně přesvědčen, že další nastřelená ruka TAA, kterou hosté reklamovali, se pískat neměla, podle mě směřovala od míče, snažil ji schovat za tělo. Soudím tak ale jen obecně podle toho, jaké ruky se v Anglii pískají a jaké ne, i když se přiznám, že se v tom v posledních letech moc nevyznám. V každém případě, přestože nám do závěrečného hvizdu sudího Olivera, podle mě asi nejlepšího současného anglického rozhodčího, ještě několikrát zatrnulo, tak stav 3:1 už se nezměnil. Liverpool si tedy na své konto připsal další, mimořádně cennou výhru. Dalo se čekat, že z tábora soupeře bude cítit ukřivděnost a zazní stížnosti na adresu sudího, podle mě však rozhodlo především to, že Liverpool byl efektivnější v zakončení.

Po tomto utkání se už těžko ubráníme otázkám na dlouho očekávaný ligový titul, to si přiznejme. Spousta fanoušků to nebude chtít slyšet a já sám bývám v tomto směru obvykle hodně zdrženlivý, ale momentálně s touto kampaní prostě musíme počítat, už teď je to hlavní téma fotbalové Anglie. Marně můžeme spolu s Kloppem říkat, že je teprve listopad a soutěž zatím dospěla teprve zhruba do první třetiny. Stačí totiž letmý pohled na tabulku po 12 kolech a víme, že v takhle rozjeté sezóně už prostě konečně musíme Premier League vyhrát, vždyť kdy jindy bychom to měli dokázat! A to ani nemluvím o tom, že ve zbytku první poloviny soutěže se naši soupeři ještě budou bít mezi sebou, zatímco Liverpool už má ty papírově nejtěžší utkání za sebou. Pravda, ještě nás čeká Everton, který se proti nám bude chtít vytáhnout, což se mu v poslední době vcelku daří. A taky nevíme, kolikrát bude na střetnutí Liverpoolu nominován rozhodčí Atkinson, ať už přímo na hřiště nebo k videu. Ale pevně doufám, že přes náročný program, který nás v nejbližší době čeká, tak hráči zvládnou zápasy, které je v nejbližší době čekají. Tlak na ně sice bude vyvíjen, ale v poslední době prokazují výraznou mentální sílu, považuji to nyní za silnou stránku Liverpoolu. Stačí si vybavit, jakým způsobem dotáhli k tříbodovému zisku některé špatně se vyvíjející utkání. A když k tomu připočítám výjimečnou trenérskou osobnost, kterou máme na lavičce, tak věřím, že vítězná šňůra bude pokračovat, že půjdeme zápas od zápasu k vysněnému cíli.

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook