pivovar helf

Brilantní první ligová čtvrtina

Blog3

Máme za sebou první čtvrtinu Premier League a polovinu skupinové fáze Ligy mistrů v sezóně, kterou si zatím, myslím, všichni výborně užíváme. Dnes tedy pár postřehů k tomu, co jsme viděli od říjnové reprezentační pauzy, ale zároveň i malé ohlédnutí za tím, čeho jsme od srpna svědky.

Pohled na tabulku naší skupiny Ligy mistrů mohl být po třech odehraných zápasech jistě lepší, ale pro postup do vyřazovací fáze máme dobrou pozici. Výhrou v Genku, kde dokázala zatím vedoucí Neapol jen remízovat, jsme navíc posílili své šance na vítězství ve skupině, čímž bychom získali větší pravděpodobnost narazit v osmifinále na papírově lehčího soupeře. Pravděpodobnost ale nemusí být automaticky realitou, a na druhé straně se nemusíme bát nikoho, takže hlavní bude postoupit a na jaře zkusit zopakovat spanilou jízdu z minulých dvou let. Jinak výsledek z Belgie je samozřejmě velmi pěkný, dali jsme nádherné góly, přičemž dvakrát se po dlouhém zranění trefil Ox, což určitě nejen mě speciálně potěšilo. Ale zejména v první půli, poté, co jsme se rychle ujali vedení, tak jsme hráli na můj vkus až příliš bezstarostně, domácí několikrát provětrali naši defenzívu, a můžeme být rádi, že nevyrovnali. Naštěstí jim nebyl uznán gól pro těsný ofsajd. Druhý poločas už byl přece jen o něčem jiném, jen je škoda, že jsme vypustili závěr. Chyba, jakou udělal Lovren při jediném úspěchu domácích, by se neměla stávat ani za čtyřgólového vedení!

Pohled na ligovou tabulku byl sice před reprezentační pauzou o něco lepší, ale stále je z pohledu Liverpoolu více než krásný. Myslím, že před začátkem ligového ročníku bychom nevěřili, s jakým počtem bodů povedeme po deseti kolech, a jaký náskok budeme mít na své protivníky. Zaznamenali jsme jen jedinou ztrátu za remízu, která ale má citlivý dopad, protože se to stalo ve střetnutí, v němž jsme si to přáli nejméně. Přišlo to hned po reprezentační pauze, v devátém kole, na stadiónu Manchesteru United. Na náš výkon se sesypala velká kritika, já si ale na rozdíl od spousty dalších fanoušků myslím, že jsme neodehráli o nic horší zápas ve srovnání s některými předcházejícími. Už v několika posledních utkáních jsme totiž hráli trochu profesorsky, s čekáním na chyby soupeře, a s tím jsme vstoupili i do derby na Old Trafford.

Na první pohled bylo toto klání dlouho vyrovnané. Bylo sice vidět, že náš tým je fotbalovější, což ale domácí, jak musím nerad přiznat, dorovnávali větší bojovností. Hráči Manchesteru měli navíc na své straně velmi silného spojence v osobě rozhodčí Atkinsona, kterého jsem si pro tento zápas zrovna moc nepřál. Naše první šance se zrodila až po půlhodině hry, brejkovou situaci ale Firmino zakončil nedůraznou střelou. A vzápětí bohužel udeřilo na druhé straně. Začalo to tím, že zmíněný sudí nechal bez potrestání faul domácího hráče na Origiho, přičemž do té doby na opačné straně pískal nejen podobné zákroky, ale v podstatě všechny situace, v nichž se někdo z United ocitl na trávníku. Chybou však určitě bylo, že jsme čekali na hvizd rozhodčího, na moment jsme přestali hrát, a umožnili tak soupeři rychlý protiútok, na jehož konci poslal Rashford míč do naší svatyně, kterou po dlouhé době hájil Alisson. Po protestech našich hráčů ještě Atkinson telefonoval arbitrům u videa. Nechci jej podezírat, že jen naoko, ale dle mého názoru gól United platit neměl.

Aby toho nebylo málo, tak ani další VAR v situaci o pár minut později, kdy jsme pro změnu dopravili míč do sítě domácích my, nebyl vyřešen ve prospěch Liverpoolu. Už několikrát jsem psal o tom, že moc nerozumím tomu, jak se v poslední době posuzují ruky, tak to nechám bez komentáře. Jsem však přesvědčen že Manému spadl míč lehce na ruku poté, co si obránce United počínal v souboji s ním nedovoleně, tak měl být aspoň v náš prospěch odpískán přímý kop! Ale nestalo se, a co bylo ještě horší, tak obě situace naše hráče hodně rozhodily. Těch pár minut, které zbývaly do konce první půle, se mi zdáli být domácí nejnebezpečnější za celý průběh střetnutí, ale žádnou vážnější šanci si naštěstí nevytvořili, a tak se šlo do kabin za stavu 1:0 pro Manchester.

Věřil jsem, že Klopp o přestávce důrazně řekne hráčům své, že Ti se následně zdravě naštvou a otočí zápas. K domluvě asi opravdu došlo, hráčům Liverpoolu v druhé půli nešlo upřít větší snahu, než v prvním dějství, ale pohoda v naší hře rozhodně nebyla. A ani nadále ji rozhodně nepomáhal vytvářet pan Atkinson, který pokračoval ve svém špatném výkonu postaveném na dvojím metru. Stačí se podívat na počet faulů a udělených žlutých karet, porovnat to s tím, co se dělo na hřišti, a tomu, kdo není zaujatý, to prostě nemůže to sedět. Klopp i hráči se snažili s nepříznivým skóre něco udělat, přišla střídání, která hru Liverpoolu oživila, ale čas ubíhal dlouho bez toho, že bychom si vůbec vytvořili nějakou šanci. Tlak hostů sice s přibývajícími minutami sílil, zároveň jsem se ale stále více obával, že nám tentokrát není souzeno aspoň vyrovnat. Pět minut před koncem se to ale z nenápadné akce přece jen povedlo, když se do střelecké listiny zapsal střídající Adam Lallana, tedy jeden z těch, od kterých se to nejméně čekalo. I tentokrát Atkinson komunikoval s rozhodčími u videa, ale v tomto případě už gól neodvolal. Ožili jsme, zbývalo ještě pár minut na to, abychom zkusili i po deváté v nové sezóně vybojovat všechny tři body, ale to už se bohužel nepovedlo. Mohlo to vyjít zejména po střele Oxe, pak jsem ještě doufal, že se na nás usměje štěstí při rohu v posledních sekundách hry, ale skóre už se nezměnilo.

Zaznamenali jsme tedy první ligovou ztrátu, o to víc jsme tedy chtěli a potřebovali uspět o týden později proti dalšímu z týmů, který teoreticky náleží k nejsilnější šestce v Anglii. I když jeho postavení v tabulce tomu, podobně jako v případě Manchesteru United, zatím vůbec neodpovídá. Šlo o reprízu finále Ligy mistrů proti Tottenhamu, kterému se ale některé z předchozích střetnutí vůbec nevydařily. Navíc se hrálo na Anfieldu, a tak jsme byli před vzájemným měřením sil pasováni na velkého favorita. Jenže už první minuta přinesla našemu týmu obrovskou komplikaci! Dlouhodobě kritizovaný Henderson ztratil zbytečně míč těsně za půlící čarou, a pak tuším Wijnaldum nechal soupeře jít do protiútoku, i když se nabízelo zastavení rodící se nebezpečné akce aspoň za cenu faulu, takže za chvíli byla pohroma na světě. Před naším pokutovým územím si udělal prostor ke střele Son, trefil hlavu Lovrena, od níž se míč odrazil do tyče, a pak přímo na místo, kde stál Kane, který jej poslal hlavou do sítě.

Nedalo se nic dělat, museli jsme na tento nechtěný scénář správně zareagovat, což se vcelku povedlo. Henderson sice dál pokračoval v nevýrazném výkonu, slabinou zadních řad byl Lovren, většinu hráčů musím ale za výkon v dalším průběhu zápasu pochválit. A souhlasím s většinovým názorem, že v červeném dresu byl tentokrát nejlepší Fabinho. Ten podal z mého pohledu doslova fantastický výkon, dal bych mu v hodnocení klidně i desítku! Do první velké šance jsme se dostali po necelé čtvrthodině hry, kde se po levé straně krásně protlačil k brance Robertson, jeho přihrávka však nenašla adresáta. Kolem 30. minuty pak přišla série našich obrovských příležitostí, kdy už jsme několikrát viděli míč v síti Spurs, ale kromě některých nepřesných zakončení hosty skvěle podržel náhradní gólman Gazzaniga. Náš tlak byl v těch minutách doslova drtivý, Tottenham nebyl schopen podržet míč, ale vyrovnat se do přestávky nepodařilo. Spurs se dostávali k naší brance jen výjimečně, musím ale připustit, že když už se tak stalo, tak to vždy bylo nebezpečné. Nejvíc mi zatrnulo, když Kane netrefil v bezprostřední blízkosti naší branky Eriksenovu prudkou přihrávku.

Druhý poločas mohl začít podobně jako první, po uplynutí tří minut Lovren špatně odhadl situaci, a Son běžel sám na Alissona. Ten jej sice částečně vychýlil z ideální střelecké pozice, ale korejský útočník se k zakončení dostal a trefil břevno naší branky! Spadl nám kámen ze srdce, to už by situace byla kritická. Takhle jsme se nadechli k náporu, který byl na rozdíl od prvního poločasu brzy odměněn vyrovnávajícím gólem. Po Fabinhově přihrávce skóroval Henderson, který tak aspoň částečně odčinil svou chybu z první minuty a celkově nevýrazný výkon z úvodního dějství. Potom však scénář z první půle dlouho pokračoval, postupně jsme si vypracovali výraznou převahu i šance, ale další gól dlouho nepřicházel. Asi nejen já jsem čekal, že se na hřišti objeví Keita nebo Ox, tedy hráči, kteří byli ještě nedávno zranění, ale proti Genku dostali příležitost a zahráli velmi dobře. Na střídání jsme však dlouho čekali marně.

Vykoupení přišlo až čtvrt hodiny před koncem, kdy se Mané v pokutovém území šikovně dostal k míči a obránce Aurier jej naopak trochu nešikovně, ale zcela jasně fauloval. Rozhodčí Taylor, na něhož si tentokrát rozhodně stěžovat nemůžeme, nařídil pokutový kop vcelku bez váhání, i když jej pak ještě chvíli ověřoval s kolegy u monitorů. Tak jako ve finále Ligy mistrů se exekuce ujal Salah. Brankář Gazzaniga si na ono finále jistě dobře pamatuje, takže i proto asi zůstal stát uprostřed branky. Egyptský útočník mu však do rukou míč neposlal, a i když střelu nijak zvlášť neumístil, tak to stačilo, vedli jsme 2:1!

Nevím, jestli naše hráče snaha o vstřelení rozdílového gólu tolik fyzicky vyšťavila, ale závěr zápasu se mi z naší strany vůbec nelíbil. Hned poté, co jsme šli do vedení, tak jsme konečně vystřídali, na trávník však nevyběhl ani Ox ani Keita. Nemůžeme vědět, jestli by to s nimi bylo lepší, jisté ale je, že jsme najednou nebyli pořádně schopni podržet míč, takže hosté se tlačili dopředu a byli hodně nebezpeční. Čas najednou začal ubíhat velmi pomalu, byly to nekonečné minuty, při nichž nám několikrát zatrnulo. Mně osobně asi nejvíc ve chvíli, když se Rose pěkně uvolnil v pokutovém území, avšak vysoko přestřelil. Špatně mohl pro nás skončit i roh Tottenhamu v úplném konci nastavení, ale skóre se už naštěstí nezměnilo a mohli jsme si tedy zhluboka oddechnout. Vyhráli jsme deváté ligové utkání z deseti v tomto ročníku a to je vynikající bilance. Po této stránce určitě brilantní první čtvrtina sezóny, šestibodový náskok na hlavního konkurenta v boji o titul a ještě větší na další týmy, to nemá chybu. Přesto mě některé věci trochu znepokojují.

Nemůžu totiž nevidět, že už od zářijové reprezentační pauzy se naše výhry rodily hodně těžce, vyhráli jsme vždy jen rozdílem jediného gólu. Tedy s výjimkou utkání s Newcastle, v němž jsme ale také museli, podobně jako proti Spurs, otáčet výsledek. Dvakrát jsme dali rozhodující gól z penalty, proti Leicesteru navíc v úplném závěru, a v jednom případě nám k vítězství pomohla také obrovská hrubka soupeřova gólmana. A koncovky střetnutí s Chelsea a s Tottenhamem si taky nedáme za rámeček, šlapali jsme vodu, nebyli jsme schopni podržet míč, jen jsme jej odkopávali. Z toho všeho vyvozuji, že sice máme momentálně velmi silnou mentalitu, ale zároveň i to, že soupeři nás už mají dobře přečtené, a to jak naši hru jako celek, tak i jednotlivce. Tady uvedu jako příklad Salaha, který se mi proti Spurs líbil po hodně dlouhé době, jinak byl pro většinu posledních soupeřů hodně čitelný. A dále, v žádném ligovém zápase jsme sice nedostali víc, než jeden gól, ale na druhé straně, pokud se nemýlím, tak čisté konto jsme udrželi jen dvakrát. A v Lize mistrů máme dokonce dvě inkasované branky na utkání, a to už je opravdu hodně! Naše obrana se mi prostě zatím nezdá tak pevná, jako v uplynulé sezóně, i když ve srovnání s érou před Van Dijkem je to pořád víc než dobré. Já vím, že kritika se vzhledem k tomu, jak se pro nás ligová soutěž zatím až neskutečně skvěle vyvíjí, možná nezdá být na místě, ale některé věci nelze nevidět. Neznamená to však, že si naši hru neužívám, a určitě bych toho našel víc, co bych pochválil, než záporů.

Pro úplnost ještě musím zmínit zápas v rámci Carabao Cup s Arsenalem. Už jsem tu asi několikrát psal, že tento pohár moc rád nemám, myslím si, že FA cup by stačil, ale na druhé straně je to šance pro hráče, kteří se potřebují po zranění dostat do formy nebo pro ty, kteří dostávají málo příležitostí. Naladil jsem si tedy přenos tak trochu z povinnosti, ale vůbec jsem nelitoval, nešlo se od obrazovky odtrhnout. Oba týmy v kombinovaných sestavách hrály bezstarostný fotbal, při němž se stále bylo na co se dívat. Utkání přineslo deset gólů, přičemž některé z nich byly opravdu výstavní. Na druhé straně jsme viděli i nezvykle velké množství chyb na obou stranách, to tak ale v improvizovaných sestavách se spoustou mladíků bývá. Všechno vyvrcholilo penaltovým rozstřelem, v němž byli hráči v červeném úspěšnější a zajistili si tak další vystoupení v tomto poháru. Mám z toho samozřejmě radost, i když mě na druhé straně znepokojuje, jak houstne termínová listina. Už i Klopp musel veřejně upozornit na časovou kolizi čtvrtfinále Carabao Cup s Mistrovstvím světa klubů! 

I pohárové utkání s Arsenalem tedy potvrdilo, že Klopp u nás odvádí vynikající práci, Liverpool se pod ním za ty čtyři roky neskutečně zvedl. Hra našeho týmu nás momentálně velmi baví, na každé utkání se můžeme oprávněně těšit. Loni už k tomu přibyla první velmi cenná trofej, a všichni víme, že máme na to, abychom k ní letos přidali další. Superpohár už dokonce máme, hlavně ale už konečně chceme pohár, na který čekáme už 30 let. Cesta k němu je ještě dlouhá a trnitá, ale soupeři z nás už teď mají velký respekt. A to i ti, kteří patří k nejsilnějším, stačilo se podívat na stránky Arsenalu či Tottenhamu před utkáním s námi. Kromě City už máme papírově nejsilnější týmy, k nimž jsem začal počítat i Leicester, v první polovině soutěže úspěšně za sebou, tak snad svou dominanci budeme zápas od zápasu potvrzovat i proti ostatním soupeřům. Na další pokračování se velmi těším!    

Bleskové zprávy

Balíčky

Fanclub stále nabízí balíčky na podzimní zápasy PL, nově také na všechny 3 zápasy Champions League. Info zde.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook