pivovar helf

Zářijové shrnutí

Blog3

 

Poslední zápas, který jsem na těchto stránkách zhodnotil, jsme odehráli ještě v srpnu, takže uplynul prakticky celý měsíc, než jsem si díky velkému zaneprázdnění našel čas, abych napsal, co se za toto období stalo. Zápasy Liverpoolu jsem ale všechny viděl.

Díky reprezentační pauze jsme první zářijové utkání odehráli až 14. 9., a soupeřem nám byl Newcastle, tedy tým, který nás na svém hřišti v předposledním ligovém kole pod Rafou Benitezem hodně potrápil. Víc jsem ale měl před úvodním hvizdem obavy z nového muže na lavičce hostů, Steva Bruce, který byl v minulosti naší noční můrou. Trénoval více klubů, s nimiž se proti Liverpoolu postavil, a snad s každým z nich nás dokázal připravit o body. A začátek utkání mou nejistotu posílil, nakonec reds však dokázali zvítězit.

Do střetnutí jsme vstoupili vlažně, už od první minuty bylo v naší hře mnoho chyb a nepřesností. A také jsme soupeři nechávali spoustu volného prostoru, což se nám vymstilo už v sedmé minutě. V tu chvíli jsme se dopustili hned několika chyb, které provázely celou akci Newcastle z vlastní poloviny. Na jejím konci pak bylo nádherné zakončení, proti němuž byl Adrián bezmocný. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali do herní pohody, až tak od dvacáté minuty jsme pomalu začínali hrát to, na co jsme zvyklí. Do té doby měli hosté i další náznaky šancí, bylo vidět, že naše obrana nefunguje ideálně, ale další trest za náš laxní vstup do zápasu už naštěstí nepřišel. První možnost k vyrovnání nám odepřel rozhodčí, podle mého názoru byl Mané v pokutovém území nedovoleně bráněn, nechápal jsem, proč nedošlo aspoň na VAR! Ale chvíli na to už nás to nemuselo mrzet, konečně jsme předvedli nádhernou kombinaci s neméně pěkným zakončením, jaké předvedli hosté, a bylo vyrovnáno. Dostali jsme se definitivně do zápasu, i když jsme stále hodně chybovali. Nicméně, jedna z těchto minel nám pomohla, soupeř ji totiž chtěl využít k rychlému brejku a vytáhl se z obranné ulity. Hráči Liverpoolu si však ve středu pole vzali míč zpět a do rozhozené obrany Mané svým druhým gólem, při němž neměl úplně čisté svědomí ani gólman Newcastle Dúbravka, otočil skóre.

Hned po přestávce přišly naše další výpadky koncentrace, z nichž pramenily dvě největší šance Newcastle v druhé půli. Nejprve nás hosté přečíslili díky naší vysoko vytažené obraně, zakončení naštěstí v poslední chvíli zablokoval Robertson. A pár minut na to nikým nehlídaný hostující útočník Kraft ve výborné střelecké pozici svou šanci prováhal. Potom už jsme zase začali diktovat tempo a vytvářet si šance, no a v 70. minutě se dostavila pojistka v podobě třetího gólu. Dvoubrankový náskok v závěru zápasu ale ještě neznamenal definitivu, i když jsme zdánlivě utkání kontrolovali. Můžeme být rádi, že byl hostům krátce před naplněním devadesáté minuty odpískán podle mě nesprávně ofsajd, když si jejich hráč již po několikáté zaběhl za naši obranu a řítil se do velké šance. Je ale fakt, že z pohledu neutrálního fanouška se žádné závěrečné drama nekonalo a Liverpool si připsal povinné domácí body.

Co jsme zvládli o víkendu v lize, to se nepovedlo o tři dny později v Neapoli, kde jsme po necelém roce opět pohořeli, přestože jsme podali mnohem lepší výkon, než loni. Domácí si opět připravili terén a znovu se uchylovali ke všem možným prostředkům, které jim měly pomoci, a nakonec i pomohly k úspěchu. Ale to by nás v souboji se španělskými či italskými týmy nemělo překvapit, speciálně ne v případě Neapole. Utkání bylo vyrovnané, domácí měli velkou šanci na začátku druhé půle, kdy se proti hlavičce zblízka zaskvěl Adrián, ale my jsme si taky vytvořili několik dobrých příležitostí. Tu největší když se řítili dva naši útočníci na jednoho obránce italského týmu, gól ale dát nedokázali. Utkání spělo k bezbrankové remíze, když se 10 minut před koncem do jeho průběhu vložil rozhodčí Brych, který k překvapení mnohých včetně mě ukázal po zákroku Robertsona na soupeřova útočníka na značku pokutového kopu. Zase jsem nepochopil, proč se aspoň nepodíval na VAR, i když na druhé straně si takové penalty rozhodčí obecně obhájí, alibismus v tomto směru perfektně funguje. Adrián sice penaltu skoro chytil, míč však v naší síti skončil. Prohrávali jsme 0:1, což nás rozhodilo natolik, že jsme si už do konce utkání žádnou šanci na vyrovnání nevytvořili. Naopak, v nastavení jsme se už i špatně koncentrovali vzadu a inkasovali podruhé. Samotná prohra sice mrzí, případné vítězství ve skupině bude teď složitější, ale postup do vyřazovací fáze by stále neměl být problém.

Zato případné ztráty v lize by nám mohly způsobit vážné trhliny při naplňování našich snů, proto bylo tedy moc dobře, že jsme hned poté o víkendu dokázali zvítězit na Chelsea. Na Stamford Bridge jsme začali výborně, měli jsme v úvodu více ze hry, a už po 15 minutách jsme využili standardní situaci, kdy po chytrém signálu TAA nádherně zakončil. Pak jsme zaspali při náběhu Abrahama za obranu, již po několikáté od začátku sezóny nás však skvěle podržel Adrián. Už jsem si na něj mezi našimi tyčemi docela zvykl, zápas od zápasu na mě působí stále lepším a jistějším dojmem, stal se postupně velmi důstojným náhradníkem Alissona. O vyrovnání pak hosty připravil ještě VAR, který odhalil těsný ofsajd při jejich gólové akci. Buďme pro tentokrát za video velmi rádi, jsem přesvědčen, že loni by tento gól platil. Domácí to navíc rozhodilo, takže bezprostředně poté jsme vybojovali na polovině Chelsea další standardní situaci, znovu jsme ji docela originálně zahráli, a Firmino hlavou zvýšil na 2:0. Co víc si po půl hodině hry na stadiónu Chelsea přát? Do konce poločasu jsme ovládali hru, i proto, že domácí museli dvakrát nuceně střídat a ještě další hráči v modrém měli zdravotní problémy.

Další gól jsme ale už nepřidali ani do přestávky ani krátce po ní, kdy mohl po rohu skórovat znovu Firmino, a poté byl po velmi pěkné akci asi nesprávně odpískán ofsajd TAA, i když míč v síti tak jako tak neskončil. Bylo tedy stále „jen“ 2:0 v náš prospěch, takže po hodině hry zvolna nastala situace, kterou přímo nesnáším. Totiž, že hráči se začali víc dívat na hodinky, než se pořádně soustředit na hru, tedy aspoň to tak vypadalo. Postupně jsme vypadli z herního rytmu a nechali se domácími zatlačit na vlastní polovinu hřiště. Tuto skutečnost potrestal v 71. minutě Kanté, který po skvělé individuální akci, ale i díky našemu nedůslednému bránění snížil, čímž nám připravil velmi krušných 25 minut, v nichž jsme nedokázali podržet míč, jen jsme jej odkopávali. Neskutečně mě v těch chvílích štval hlavně Salah, který byl ve ztrátách balónu přeborníkem, neudělal snad v hektickém závěru střetnutí vůbec nic dobře. O to méně jsem chápal, že střídán nebyl on, ale Mané. Několikrát nám hodně zatrnulo, ale Chelsea už nás podruhé gólově nepotrestala, přestože se konec utkání odehrál prakticky výhradně naší půlce. Ale přežili jsme, a závěrečnou minutu jsem si dokonce vychutnal díky parádnímu Robertsonovu vyvezení míče od vlastní branky na polovinu Chelsea, kde si vykoledoval faul. Tři body už byly v tu chvíli prakticky jisté, přestože na závěrečný hvizd jsme si pak museli ještě několik desítek sekund počkat. Série ligových vítězství tak neskončila ani na horké půdě Stamford Bridge, i když výkon v závěrečné půlhodině si za rámeček nedáme.

V týdnu pak následovalo utkání ligového poháru, v němž nastoupila v červených dresech na hřišti soupeře z nižší soutěže podle očekávání sestava plná náhradníků. Zápas jsem sledoval po očku, tento pohár mě, zvláště v prvních kolech, příliš netáhne, bylo ale dobře, že jsme postoupili dál. V závěru první půle jsme díky chybě gólmana domácích šli do vedení, které jsme brzy v druhé půli ještě navýšili. Podobně jako v utkání s Chelsea přišlo potom sebeuspokojení, domácí se nevzdali, do konce utkání si vytvořili několik situací, při nichž gól v naší síti visel doslova na vlásku, skóre už se ale nezměnilo. 

Mnohem důležitější zápas nás však čekal v sobotu, krátce po poledni. Liverpool zavítal na hřiště ambiciózního nováčka Sheffieldu United, který se zatím v ligové soutěži prezentuje velmi obstojně. A navíc u něj z pohledu Liverpoolu tak trochu platilo to, co pro trenéra Bruce. Tento tým se sice objevoval v nejvyšší anglické soutěži v posledních dekádách sporadicky, ale když už tam byl, tak nás pravidelně o body okrádal. I v tomto případě jsem doufal, že už jde o jiné týmy, a že se historie opakovat nebude. A také tady to nakonec vyšlo, i když vítězství Liverpoolu bylo nakonec vydřené na krev a zrodilo se s pomocí velkého štěstí, respektive díky hrubce jmenovce našeho kapitána, který střežil branku domácích.

Sheffield hrál proti nám nebojácně, bez respektu, byl na nás perfektně připraven, nedaroval nám ani trochu volného prostoru. Nebál se hrát ani dopředu, jeho akce byly jednoduché, přímočaré, a po některých z nich jsme klidně mohli inkasovat. Naši hráči to navíc soupeři usnadňovali spoustou nepřesností, přičemž sami se dlouho snažili kombinovat až do branky, místo aby se pokoušeli na mokrém terénu střílet. Teprve po necelé půlhodině hry jsme konečně začali ohrožovat branku Sheffieldu, byť hlavně díky tomu, že ani jeho hráči se nevyvarovali chyb. Obrovské šance však zazdil Mané, nejdříve když se po dlouhém pasu ocitl sám před brankářem soupeře, a i když to nebyla úplně jednoduchá situace, gól z ní měl dát. Ještě větší příležitost přišla těsně před přestávkou, díky propadu domácích ve středu hřiště došlo k přečíslení čtyři na dva. Už Salah však málem ztratil míč v zárodku akce, načež hráči to pak vykombinovali tak, že senegalský útočník nastřelil jen tyč, od níž se míč odrazil k Firminovi, ale ani ten jej do sítě nedopravil. Vím, že se mi to pěkně mluví, ale celá situace se určitě dala vyřešit lépe a měla skončit gólem.

Druhý poločas probíhal v podstatě ve stejném duchu, jako ten první, takže jsem jistě nebyl jediný fanoušek Liverpoolu, který nervózně sledoval kromě samotné hry i ubíhající čas. Byla nám sice asi upřena penalta, když hlavní rozhodčí se krátce a možná jen naoko radil s kolegy u videa, ale nechal pokračovat ve hře. Inkriminovaný zákrok pak ale několikrát opakovali ze záznamu a nebylo to pro nic za nic. Stále však bylo 0:0, a to jsme mohli být v některých momentech rádi, že jsme drželi čisté konto, Sheffield se rozhodně nespokojoval s bodem a několikrát nám zle zavařil. Nejhůře mi bylo, když se domácí zhruba v polovině druhých pětačtyřiceti minut dostali do přečíslení, zakončení jejich hráče však naštěstí dokázal Robertson v poslední chvíli zablokovat a podobně to dopadlo s následnou dorážkou. To už ale byl na hřišti Origi, který naši hru přece jen oživil, počínal si po celou dobu svého pobytu na trávníku velmi dobře. Takže nakonec přece jen přišlo vykoupení.

Mnohokrát se v minulosti stalo, že gólman soupeře byl hrdinou utkání s Liverpoolem, když pochytal i nemožné a výrazně tak přispěl k naší bodové ztrátě. V poslední době se mi ale zdá, že trend je opačný a na stadiónu Sheffieldu se to potvrdilo dvojnásobně. Slabá střela Wijnalduma z hranice šestnáctky proklouzla k překvapení všech gólmanovi domácích mezi nohama a pomalu se dokutálela za brankovou čáru. I takové góly se počítají, a tento mi jen potvrdil, že na mokrém terénu jsme měli zkoušet víc střílet hned od začátku. Důležité ale bylo, že jsme se dostali dvacet minut před koncem do vedení, a že nás to hodně povzbudilo. Náš výkon byl najednou mnohem jistější a sebevědomější, nechali jsme chytře hrát domácí do plných a snažili se chodit do brejků, z nichž jsme zkoušeli těsné vedení pojistit. Mohlo se to podařit zejména ve chvíli, kdy šel Salah sám na brankáře soupeře. Takové šance normálně dává, tentokrát to ale nezvládl. I v celém tomto utkání prokázal, že momentálně nemá zrovna nejlepší formu. Znovu však dohrál až do konce, podle mě je však zralý, aby se aspoň na jeden zápas posadil na lavičku, ale snad Klopp ví, co dělá. Hlavně díky této neproměněné šanci jsme se museli o vítězství klepat až do závěrečného hvizdu rozhodčího Taylora. Krizový moment nastal asi pět minut před koncem, kdy po centru z levé strany útočník Sheffieldu zakončoval zblízka vysoko nad naši branku. Jinak jsme si už ale výhru přece jen pohlídali, domácí to zkoušeli v samotném konci střetnutí hlavně dlouhými nakopávanými míči, které jsme ale bez větších problémů dokázali odvracet.

Už druhé utkání po sobě jsme si hodně protrpěli, ale důležité je, že i takové zápasy dokážeme vyhrávat, protože právě i díky tomu dokázaly jiné, nejmenované kluby vyhrávat ligové trofeje. Určitě bychom našli v archívu na kontě některých nedávných mistrů vícero výsledků 1:0 či vítězství i gól, v nichž byl protivník minimálně vyrovnaným soupeřem. Přesto na druhé straně doufám, že v dalších střetnutích před reprezentační pauzou, která obě odehrajeme na Anfieldu, dojdeme k vítězství přece jen za méně dramatických okolností, než tomu bylo v Sheffieldu. Platí to jak pro Ligu mistrů, tak i pro následující zápas Premier League s Leicesterem. Pohled na tabulku je po sedmi kolech stále jako z říše snů, tak na to pojďme v říjnu navázat! 

Bleskové zprávy

Balíčky

Fanclub stále nabízí balíčky na podzimní zápasy PL, nově také na všechny 3 zápasy Champions League. Info zde.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook