pivovar helf

Nad očekávání

Blog3

Pohled na tabulku Premier League po čtyřech odehraných kolech je z pohledu fanouška Liverpoolu až neskutečně pěkný. K dokonalosti mu možná chybí jen to, aby Citiziens, stejně jako tomu je u dalších konkurentů, neměli v kolonce bodů dvouciferné číslo, ale to už bychom asi opravdu chtěli moc. Když se však podívám na bodové zisky týmů, které na tom byly ještě před pár lety mnohem lépe než my, tak mě dosavadní průběh nového ročníku PL hřeje na duši. A když si zároveň uvědomím, že mnozí naši hráči nebyli v úvodních zápasech v optimální formě, a že se nám navíc hned v prvním poločase úvodního ligového utkání zranila gólmanská jednička, jeden z hlavních strůjců úspěchu loňské sezóny, tak to všechno dostává ještě další pozitivní rozměr.

Poslední střetnutí před ligovou pauzou jsme odehráli na hřišti Burnley, s nímž máme sice velmi pozitivní bilanci, ale zvláště na jejich domácím stadiónu nám dokázal být tento tým vždy být velmi nepříjemným soupeřem. Stále mám v živé paměti prohru na Turf Moor před třemi lety, kdy jsme do Burnley přijeli hned na druhý ligový zápas, namlsaní po výhře na Arsenalu, ale roli favorita jsme tehdy vůbec nezvládli a odcházeli z hřiště se svěšenými hlavami. Klopp však tehdy teprve začínal budovat tým, mnohé se od té doby výrazně změnilo k lepšímu, takže nebylo potřeba vyvolávat staré, nepříjemné vzpomínky. A nakonec se tentokrát opravdu zrodilo až nečekaně hladké vítězství Liverpoolu.

Je fakt, že už po dvou minutách mohlo být zle, podobně jako právě před třemi lety, kdy domácí dali zhruba v tu dobu také velmi rychlý gól. Tentokrát si jejich útočník Wood skvěle zpracoval dlouhý, nakopnutý míč, obehrál dokonce i Van Dijka, ale Adrián proti jeho střele výborně zasáhl. My jsme odpověděli hned o pár minut později, kdy se vytáhl také domácí brankář Pope, který konečky prstů vytlačil Salahovu střelu na tyč. Burnley to i nadále zkoušelo dlouhými nákopy, a pár náznaků šancí si pak také vytvořilo, když nás občas jeho hráči přetlačili ve středu pole, ale jejich finální fáze jim nevycházela. Ze své snahy vytěžili jen několik rohových kopů, se kterými si naše obrana bez vážnějších problémů poradila.

Liverpool se rozehrával pomaleji, ale s přibývajícím časem stupňoval tempo a čím dál víc ovládal hru. Svou převahu zúročil v závěrečné čtvrthodině první půle hned dvakrát. Nejprve jsme šli kuriózním gólem do vedení, když TAA svůj centr opřel o prvního protihráče tak šťastně, že míč zaplachtil k překvapení všech do horního rohu svatyně domácích. Nevím, jestli se mnou budou všichni souhlasit, ale v tomto případě Pope rozhodně nemůže mít čisté svědomí, bylo pro mě trochu nepochopitelné, že na dlouho letící míč vůbec nereagoval, přestože jeho dráha byla hodně netypická. Ale vedli jsme 1:0, a než se dokázal soupeř z tohoto šoku otřepat, prohrával 0:2, když po hrubé chybě jednoho z obránců Burnley provedli Firmino a Mané precizně brejkovou situaci. Ve druhém poločase se obraz hry příliš nezměnil, domácí snaha vždy ztroskotala na naší, oproti předchozím zápasům už vcelku dobře fungující obraně a na jejich špatné koncovce. My jsme měli i nadále více ze hry a deset minut před koncem jsme o svém vítězství definitivně rozhodli třetím gólem, který si na své konto připsal v úvodu sezóny vynikající Firmino.

Rozebírat, proč se po vystřídání rozčiloval Mané, se mi nechce, věřím, že jde jen o bouři ve sklenici vody, kterou si hráči i trenér mezi sebou jistě vysvětlí. Raději se zaměřím na pozitivní věci. Za sebe jsem byl především velmi spokojen s tím, že jsme oproti předchozím utkáním chybovali jen minimálně. A že všichni hráči už začínají předvádět to, na co jsme od nich minulou sezónu byli zvyklí, a co od nich očekáváme i letos. Problémy se, jak se zdá, daří za pochodu řešit, aniž bychom zatím utrpěli nějaké ztráty. Na hřišti Burnley jsme už odehráli velmi kvalitní střetnutí, které jsme zaslouženě vyhráli rozdílem třídy. Zlepšila se i spolupráce našich zadních řad s brankářskou dvojkou. Pokud měl v předchozích utkáních Adrián trochu trému, tak teď to vypadá, že už se jí zbavil, i když jeho rozehrávka má stále k dokonalosti daleko. Ale zatím myslím prokázal, že je kvalitním náhradníkem Alissona, a že se tedy nemusíme obávat nejhoršího, když nastoupí mezi tyče.

O den později jsem se s chutí a s nadhledem podíval na zápas konkurence, na londýnské derby. I když takové měření sil má svá specifika, tak si troufám říct, že Liverpool je minimálně o krok dál, než tito dva soupeři. Ohrozit by nás, myslím, neměla ani Chelsea, která s námi sice sehrála vyrovnané utkání v superpoháru, ale to jsme ještě zdaleka nebyli v optimální pohodě. No a Manchester United? Řekl bych, že šlápli vedle při volbě trenéra. Když Solskjeara vyhodí, zlepší se, kádr na to mají. Ale to by nastalo až za situace, kdy by už měli na čelo tabulky PL velkou ztrátu. Takže za normálních okolností, pokud je pravda, že už se dostáváme do optimální herní pohody a jestli nedojde k žádným zraněním klíčových hráčů v našem týmu, tak věřím, že si to znovu rozdáme s City o titul. Nebýt Citiziens, kteří mají v současné době skvěle vyvážený, mimořádně silný kádr, jenž téměř nemá slabinu, tak bychom byli mistry Anglie už loni. A letos by asi stačilo sebrat titul doslova ze země. Realita je ale bohužel složitější.

Situace je na první pohled stejná jako loni a přiznám se, že City je pro mě na zisk trofeje stále větší favorit, než Liverpool. Jedním dechem ale dodávám, že to tak nemusí dopadnout. Pořád tady vidím zejména skutečnost, že mají lépe zdvojené všechny posty, což je v dlouhodobé soutěži obrovská výhoda a jsem si jist, že toto byl jeden z hlavních faktorů, proč se z titulu loni radovali oni. Dalším problémem bylo, že soupeři nastupovali proti Citiziens s mnohem větším respektem, než proti nám. Tento handicap už by ale letos nemusel být tak výrazný. Vydobyli jsme si ostruhy svými výkony a výsledky, z poslední doby, všichni vidí, že jsme Ligu mistrů nevyhráli náhodou a určitě si dobře pamatují hlavně demolici Barcelony. Především Arsenal a Burnley už naznačili, že soupeři by z nás mohli mít větší strach, než loni. A ještě jednu podstatnou změnu oproti uplynulému ročníku, která mi dává naději, vidím. My sami totiž vstupujeme do nové sezóny s mnohem větším sebevědomím, než tomu bylo ještě před rokem! Když se mluví o tom, co nás připravilo o mistrovskou trofej loni, tak se hledají důvody spíš v druhé polovině sezóny, ale zkusme si vzpomenout na její první půlku. Nevstoupili jsme do ní herně tak dobře, jak do této, i když jsme první bodovou ztrátu zaznamenali tuším až v sedmém kole. Ale náš tým ještě nebyl tak vyzrálý, jak je dnes. Na Arsenalu jsme se snad zalekli, že bychom mohli vyhrát, v závěru jsme vyklidili pole a nechali soupeře vyrovnat. Na Chelsea jsme díky nádherné střele Sturridge vybojovali aspoň bod až na poslední chvíli, na víc to tehdy podle toho, co jsme předvedli na hřišti, nebylo. Také proti City na domácí půdě jsme museli být podle obrazu hry vděčni za remízu, nejen kvůli neproměněné penaltě soupeře. A že mnohá utkání proti papírově slabším soupeřům jsme vyhráli s velkým štěstím, ani nemluvím. I v podzimních střetnutích se loni lámal chleba, i zde je třeba hledat příčiny, proč jsme v boji i ligový titul znovu neuspěli.

Prognózy po čtyřech odehraných kolech jsou vždy ošidné, nejde zatím dělat žádné velké závěry, skoro celá sezóna je pořád ještě před námi a může přinést ještě mnohá překvapení. Všechno může být úplně jinak, než teď tady předpovídám. Ale nějaké poznatky ze srpnových zápasů už přece jen máme a určité představy o průběhu sezóny si z nich už můžeme vytvořit. A v tuto chvíli to vypadá, že budeme v novém ligovém ročníku svědky něčeho podobného jako loni. Když to bude pro Liverpool se šťastnějším koncem, nebudu se vůbec zlobit. Zatím všechno probíhá nad mé očekávání, tak snad to tak vydrží i nadále.

Bleskové zprávy

Balíčky 2. půlka

Stále dostupné lístky a balíčky na 2. půlku sezóny viz zde. Dostupný je také balíček na 3. kolo FA Cupu proti Evertonu.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

darcek nakup

Facebook