pivovar helf

Kritické období sezóny

Blog3

 

Nebývá to zvykem, ale tentokrát mám velmi silný pocit, že úspěch této sezóny z pohledu Liverpoolu bude víc než kdy jindy záviset na tom, jak zvládne její úvod. Letní pauza byla letos pro náš tým velmi krátká a příprava nemohla z tohoto a z některých dalších důvodů proběhnout podle představ našeho manažera. Některé hráče tím pádem nezastihl úvod nového ročníku v ideální formě, hlavně v zadních řadách jsme měli v úvodních zápasech velké problémy. Vše navíc komplikují i některá zranění, momentálně nejproblémovější situace je na brankářském postu. O to víc však musíme být spokojeni s výsledky, jakých jsme v prvních utkáních nové sezóny dosáhli. 

Nejdříve jsme uprostřed týdne získali po penaltovém rozstřelu další cennou trofej. Někteří si mysleli, že to bude proti Chelsea jednoduché, možná i dle výsledků prvního kola, ty ale velmi zkreslovaly. A průběh utkání v Istanbulu ukázal, že podceňovat tým, na jehož lavičku letos nastoupila jejich legenda, Lampard, opravdu nebylo na místě. I když na druhé straně úplně nesouhlasím se spoustou pesimistických komentářů, které se po střetnutí vyrojily. Podle mě byl nerozhodný výsledek spravedlivý, odpovídal tomu, co jsme na hřišti viděli. Byly pasáže, kdy jsme byli lepší my a pasáže, kdy byl pro změnu lepší soupeř, přičemž oba týmy byly výrazně lepší v útoku, než v obraně. Nezaujatým divákům se tak zápas určitě líbil, jenže my fanoušci jsme docela trpěli. Možná to má na svědomí i trochu zvláštně poskládaná sestava či nekvalitní terén, ale tolik chyb jsme už dlouho nevyprodukovali, ať už šlo o nepřesnosti, hloupé ztráty míče či špatné čtení hry. V tomto směru jako bychom se vrátili v čase do začátku Kloppova působení u nás či ještě spíše do Rodgersovy éry. Naštěstí, našich ofenzívních hráčů se ztráta formy netýká, s jejich výkony zatím můžeme být velmi spokojeni, nedostatky v defenzívě jsou díky dobré a efektivní hře útoku zatím vyváženy.

Prvních dvacet minut proti Chelsea jsme byli lepším týmem, pak se ale soupeř rozehrál k výbornému výkonu a začal nás výrazně přehrávat. Jeho snaha byla po zásluze korunována gólem, a buďme rádi, že jen jedním. Do druhého poločasu jsme však vstoupili výborně, rychle jsme vyrovnali a mohli jsme i výsledek otočit. Další gól se však přidat nepovedlo, Chelsea postupně vyrovnala hru a v závěru byla i nebezpečnější, ale gólově taky vyšla naprázdno. Následovalo tedy prodloužení, v němž se nejprve již podruhé v utkání nádherně trefil Mané, ale vzápětí dostal soupeř výhodu zahrávat pokutový kop, proti němuž mám výhrady, i když jej zřejmě posvětilo video. Nevím, jak probíhá komunikace s rozhodčími u monitorů, hlavní rozhodčí ale měla jasno vcelku brzy. Já jsem však viděl, že Adrián před kontaktem uhýbal a soupeřův hráč do něj schválně naběhl, což by penalta být neměla. Troufám si říct, že se ženám, které premiérově řídily tak důležité utkání, středeční večer moc nepovedl. Kromě spousty dalších podivných rozhodnutí jsem viděl naopak penaltu za ruku hráče Chelsea po nůžkách Maného hned v prvních minutách utkání. I tady jsem čekal, že VAR zapracuje, ale jak je vidět, tak celý systém je zatím v plenkách.

Penaltový rozstřel v Istanbulu, z toho už se pomalu stává pro Liverpool tradice. Připomenu však, že ne vždy pozitivní. Už v trochu zapomenutém odvetném zápase Evropské ligy v únoru 2015 jsme v totiž v této disciplíně proti Besiktasu neuspěli a byli vyřazeni. Tentokrát to vyšlo, když Adrián poslední pokutový kop zneškodnil. Abraham sice penaltu zahrál žalostně, hrdinství však našemu náhradnímu gólmanovi upírat nechci. Nabízí se otázka, zda se i v této sezóně dostaneme do finále LCH, které se bude hrát opět v Istanbulu, a jestli bude tradice rozstřelu ze značky pokutových kopů pokračovat. To však je ještě daleko.

S čerstvou cennou trofejí a tedy s euforií, ale zároveň i unaveni po těžkém, stodvacetiminutovém boji a dlouhé cestě, jsme se už v sobotu odpoledne představili na hřišti Southamptonu. Základní sestava se mi líbila, ale v prvním poločase byla únava i popsané problémy, s kterými se potýkáme na začátku sezóny, hodně znát. Vlastně se to trochu podobalo úvodnímu dějství proti Chelsea. Prvních zhruba dvacet minut patřilo nám, ale pak nás začali domácí přehrávat. Nejkritičtější moment přišel po druhém rohu, kdy Adrián na brankové čáře prokázal skvělý reflex proti hlavičce zblízka. Oproti superpoháru tu však jeden rozdíl byl a to dost podstatný. Na rozdíl od středy neskóroval soupeř, ale my! A to ve chvíli, kdy už bychom asi brali, aby se pískal konec poločasu, protože, přiznejme si, v druhé části první půle jsme tahali za kratší konec provazu. Nicméně v nastaveném čase se Mané skvěle uvolnil na hranici šestnáctky a nádhernou střelou otevřel skóre.

Jestliže jsme měli strach, že nám po přestávce budou po náročném programu ubývat síly, tak to se naštěstí nepotvrdilo. Nevím, do jaké míry to způsobil gól do šatny, ale naše hra v druhé půli mě velmi příjemně překvapila. Bylo to přesně to, co bych od Liverpoolu chtěl vídat běžně. Taktický, vyzrálý, koncentrovaný výkon, při němž jsme v některých pasážích domácím vůbec nepůjčili míč. Výborně jsme kombinovali, s vědomím jednogólového náskoku jsme si dávali pozor, abychom neudělali chybu, a zároveň jsme nevynechali jedinou příležitost zkusit přidat nějaký ten gól navíc. Šance přicházely, a jednu z nich jsme dvacet minut před koncem proměnili. Po chybě obrany Southamptonu se dostal k míči Firmino, neukvapil se, počkal si na vhodný moment ke střele. Ta byla přesná, navíc schovaná za obránce, takže domácí brankář neměl ani tentokrát šanci. Oba autory gólů zatím hodnotím jako naše nejlepší hráče v úvodu sezóny, ale druhá půle sobotního utkání nám dala naději, že se jejich výkonům začínají blížit i další.

Po druhém gólu jsme pokračovali v naší hře, jejímž základem bylo dobré držení míče, přišly ale i další šance, z nichž jsme mohli vedení ještě více pojistit. Nestalo se, ale zdálo se, že to nemusí vadit. Domácí totiž po druhém gólu působili rezignovaně, jakoby smíření s prohrou. Nebyli vůbec nebezpeční, nezdálo se, že by mohli střetnutí nějakým způsobem zdramatizovat. Mnozí si jistě řekli známou frázi, že Liverpool má zápas pod kontrolou. Já ale ten výraz nemám rád, respektive minimálně při jedno až dvougólovém vedení podle mě nic takového neexistuje, a utkání v Southamptonu to potvrdilo. Stačí totiž nějaká hloupá, hrubá chyba, a všechno může být rázem jinak. A přesně to se v sobotu odpoledne stalo.

Náhradník Adrián, který musel nečekaně hned od prvního ligového kola nastupovat místo zraněného Alissona, sklízel zatím spíše chválu, ale už v prvním poločase se mu málem vymstilo otálení s rozehrávkou. Tehdy ještě šel naštěstí míč odražený od soupeřova hráče do zámezí, ale přibližně deset minut před koncem, když počítám i nastavení, už podobná situace skončila kontaktním gólem v naší síti. Myslím, že tady našeho brankáře neomlouvá, že chytal se sebezapřením po kuriózním zranění v Istanbulu, ani že není zvyklý na systém hry, kdy mu obránci často přihrávají. V tomto případě měl další možnosti, jak situaci v pohodě vyřešit. Tak snad si dá příště pozor.

Obraz hry se po tomto nečekaném dárku, který jsme soupeři věnovali, samozřejmě změnil, utkání už jsme pod kontrolou logicky neměli. Domácí viditelně ožili, zatímco naši hráči znervózněli. Po pár minutách jsme měli obrovské štěstí, že náš bývalý hráč, Danny Ings, lépe netrefil v bezprostřední blízkosti naší branky míč. Mohl dát svůj druhý gól v tomto střetnutí a my bychom se s plným bodovým ziskem pravděpodobně rozloučili. Naštěstí se tak nestalo, trnul jsem pak určitě nejen já až do závěrečného hvizdu rozhodčího, je ale fakt, že žádnou další šanci Southamtonu si už nevybavuji.

Máme tedy po dvou odehraných kolech zapsány dvě výhry, Adriánův kiks mi však potvrdil, že už teď prožíváme kritické období sezóny. Opakuji, že náhradník mezi tyčemi, nejistá defenzíva a ne úplně ideální forma některých hráčů nás může hned brzy po startu připravit o cenné body, které by mohly v závěrečném účtování hodně chybět. Zatím vše naštěstí výsledkově vychází nad očekávání, protože zejména remíza Citiziens se Spurs nám také pěkně zahrála do karet. Bude ale potřeba, aby si věci, které zatím moc nefungují, co nejrychleji sedly, aby se všichni hráči co nejdřív dostali do obvyklé formy. Druhý poločas střetnutí v Southamptonu dává v tomto směru naději, když na něj navážeme, můžeme se dostat do herní pohody velmi brzy.    

Bleskové zprávy

Balíčky

Fanclub stále nabízí balíčky na podzimní zápasy PL, nově také na všechny 3 zápasy Champions League. Info zde.

Chamberlain #15

Po odchodu Daniela Sturridge nezůstalo číslo 15 dlouho na ocet, v příští sezóně s ním na pažity v dresu LFC vyběhne Alex Oxlade-Chamberlain, který doposud nosil číslo 21.

Mané lednovým vítězem

Sadio Mané se stal nejlepším hráčem za měsíc leden v očích fanoušků LFC. Předstihl tak druhého Mo Salaha a třetího Roberta Firmina.

ALEX OXLADE-CHAMBERLAIN

O malú chvíľu nastúpi po takmer roku Alex Oxlade-Chamberlain na zápas  : Derby U23 vs Liverpool U23

Johnson ukončil kariéru

Anglický internacinál Glen Johnson, který působil v Liverpoolu FC mezi léty 2009 až 2015 a s klubem  vyhrál v roce 2012 Ligový pohár, ukončil ve 34 letech profesionální kariéru.

Bez názvu 1

Facebook